Zatímco např. V USA dnes funguje více
jak 400 meditačních center, a zájem o praktické formy duchovnosti, zde reprezentované zenovým buddhismem, neustále roste, v Číně je situace jiná. Andy Ferguson nedávno navštívil kdysi slavný a legendární a dnes opět
funkční klášter klášter, který založil jeden z nejznámějších zenových mistrů Dógen (807 – 869). Klášter Don Shan leží v provincii Jiagxi. Mniši vstávají ve 4 hodiny ráno a hodinu a půl zpívají sútry, po snídani v 6
hodin pokračují další dvě hodiny ve své duchovní praxi mediací. Pak pracují a některé menší skupinky mnichů opět meditují. Po obědě (většinou zelenina, tofu, často i čili papričky) opět dvě hodiny meditace, kombinovaný
s meditací v chůzi. Mnich Chun Shan si s Andy Fergusonem povídal o úrovni současného zenu v stěžoval si, že čchan, zenový buddhismus, je opět v Číně možno provozovat, ale že mnoho klášterů je
velmi formálních. Když hovořil o západním přístupu k zenu, varoval před "literárním" zenem. Mnoho lidí prý o zenu ráda čte, řeší kóany, ale skutečná transformativní praxe je už tolik neláká. Podobné tomu bylo před
příchodem Bodhidharmy do Číny, tehdy prý mniši většinou jen studovali posvátné spisky. Co se týče budoucnosti zenu, nevidí to příliš optimisticky. "Zen v Americe bude muset nalézt svou americkou formu, jinak to bude jen imitace
zenu."
Andy Ferguson žije v Kalifornii a právě mu vychází kniha Zen´s Chinese Heritage. Vydává také jakýsi sborník prací "Map of the zen ancestors", jehož internetová verze je ke stáhnutí na adrese
www.zenacestors.com
Současný čchan v USA
V USA právě vychází kniha básníka George Cranea o čínském zenovém mistru Tsung Tsaiovi. Ten jako mladý mnich utekl před vojáky čínské lidové
armády ze stepí vnitřního Mongolska na Taiwan a rozhodl se, že se pokusí předat světu učení čínského buddhismu. O třicet let později se potkal s G. Cranem, a o dalších dvacet let později o jejich přátelství vznikla výše zmíněná
kniha. Oba poskytli časopisu Tricycle krátký, a myslím že velmi výstižný rozhovor:
Georgi změnily se, díky vašemu vzájemnému přátelství, tvé zvyky?
G. Crane: Můj život byl dosti divokej, když jsem ho potkal...
Tsung Tsai: Pardon. Ptá se, jestli si poté, cos mě potkal, změnil své návyky.
G. Crane: Nějak jsem se zlegalizoval. Pořídil jsem si řidičák, začal jsem platit daně.
Tsung Tsai: Bylo toho hodně víc! Zaplatil rodinné dluhy, splatil druhy přátelům, sousedům. Má teď jen jednu ženu a žádné další přítelkyně. Jí mnohem zdravěji, téměř jen zeleninu!
Co doufáte že přinese vaše společná kniha?
Tsung Tsai: Je to zvláštní kniha, George do ní vložil hodně energie. Můžete s její pomocí začít chápat čínskou kulturu. A pak třeba začnete chápat i buddhovství.
Čínská mysl je buddhovské mysli dosti podobná.
G. Crane: Chtěl jsem, aby čtenáři poznali víc Tsung Tsaie, a za druhé, čchanový buddhismus v jeho velmi autentickém podání. Je velmi vznešený, bez jakékoliv doktríny.
A navíc, chtěl jsem také ukázat, že zde existuje nejen vztah učitel - žák, ale také vztah mezi přáteli. Že je možné vnímat zenového mistra zcela jinak.
Pane Tsung Tsaii, jak vidíte budoucnost mnišského života na
Západě?
Tsung Tsai: Mnich nebo laik, o to tu nejde. Lidé by měli zvládnout soucit, nejprve k sobě, pak k sousedům, pak k jiným zemím. Možnýá, že až Američané víc poznají buddhismus, tu možná bude
mnohem víc mnichů a mnišek. Protože buddhismus je tak laskavý... Tak svobodný... Tak zvláštní. Vždy říká jen a jen pravdu. Je tak přirozený... Každý člověk na světě by měl poznat, co to je buddhovství.
