Diskuse mezi Xun Xuem a Lie Heem o standardním ladění v roce 274Ulrike Middendorfová
Dokonalá vláda je jako dokonalá hudba (radost): hudba (radost) stojí na
harmonii, harmonie stojí na rovnováze. K harmonizaci hudby se používají noty, k rovnováze mezi notami se používají standardní ladění. Jsou-li noty harmonické a vyvážené, pak země prospívá. Nechť jsou (lidé) vedeni
k ctnostem a nechť zpívají patřičné noty. Avšak jen pokud not (efektivních) ctností není příliš, lze spojit lid a duchovnost.
Jsou-li duše v pokoji a lidé (vám) budou naslouchat.
Guoyu (Rozpravy o státech)
Již od nejstarších dob hraje v čínské hudbě velice důležitou roli otázka chromatického ladění dvanácti jangových a jinových typů ladících fléten. Staří Číňané věřili, že jsou v absolutní
harmonii a tím, že se odvozují od kosmických zákonů, dokáží zůstat nezměněné. Dvanáct ladění se pak stalo jakýmsi standardem a bylo duplikováno v různých dalších nástrojích, důležitých pro provozování kosmogeneticky založené
hudby. Základní ladění fléten lu
hrálo také velmi důležitou roli v teorii vztahového myšlení. Jejich funkce sloužila jako jakýsi indikátor pro různé hustoty "konfigurované energie (qi)" a vztahovaly se ke dvanácti a čtyřiadvacetidílnému rozdělení lunárního roku. Numerologicky se vztahovaly k pěti tónům (wuyin)a různým hudebním nástrojům. V symbolickém přesahu byly tyto bambusové ladičky vzájemně propojeny s pěti prvky (wuxing), větry (feng) a co se týče sociálních a politických aspektů, korespondovaly se státem (guo), vládci (di), stylem vlády (zheng), částmi těla (ti), smyslovými orgány (guan), stavy mysli (zhi) a lidskou podstatou (xing). Bambusové ladičky byly ne náhodou propojené s osmi trigramy a šedesátičtyřmi hexagramy Knihy proměn (I-ťing) a tak s neustále se měnícími proudy času. Na jedné straně to byla jejich důležitost, která měla jak symbolický význam, tak praktické použití a která pramenila z jejich kapacity harmonicky vztahovat "tisíc věcí" (wanwu) mezi sebou. Na druhé straně byly ladičky indikátory kosmické harmonie a muselo se na ně pohlížet jako na garanty řádu a spravedlivé vlády. Dvě věci se od správné výroby a ladění ladiček, co se týče kontroly vládců a dohledu nad správným vládnutím, odvozovaly: za prvé, hlavním účelem dobře organizovaného státu bylo ustavení harmonie mezi sociálními a politickými vrstvami. Za druhé, byly to právě vládci nebes, kteří aplikovali takovouto harmonii, která byla jakousi vrozenou kvalitou těchto ladiček. Pokud vládce důvěřoval a aplikoval správné ladění, mohl docílit všeobecné harmonie. Žlutý zvon, který figuroval jako tradiční zdroj nejnižšího tónu standardního ladění, od kterého se odvozovala všechna ostatní, byl pak nástrojem takovéto harmonie. Rané legendy a historické zdroje prokazují, že vyladit žlutý zvon bylo úkolem těch nejslavnějších hudebních mistrů. Byl to právě Žlutý císař, kdo první nařídil svému ministru Ling Lunovi zhotovit ladičky, od kterých by se odvozovalo standardní ladění. Ačkoli legendy ukazují do ještě vzdálenějších mýtických časů, pro svou studii jsem využila právě kontextu této události. Požadavek vlády na přesné ladění, metody ladění a nakonec časté spory mezi různými formami hudebního vědění mi poskytl dostatek materiálu.
V roce 274 v posledním roce období Jin Tajshi, po deseti letech sporů skončily diskuse o standardním ladění a ladičkách mezi státním tajemníkem Xun Xuem a dvorským hudebníkem a předsedou
sboru ctihodných harmonizátorů ladiček. Práce "Ustanovení ladících fléten a kalendáře" tuto diskusi poprvé v čínské historii na velkém rozsahu zaznamenává a my se tak můžeme hodně dozvědět o rozporech, v teoretickém i
praktickém slova smyslu, co se týče hudebního ladění. Pokusím se stručně představit dva hlavní protagonisty této diskuse, kteří byli oba hudebními experty, ale měli velmi rozdílný intelektuální a hudební původ.
Xun Xu
byl potomek jedné z nejprestižnějších aristokratických linií dynastií Han, Wei a Jin. Jeho oficiální kariéra začala ve službách regenta Cao Zhuang (zemřel 249). Měl velmi dobré vztahy s generálem Sima Yanem, zakladatelem
dynastie Jin. Xun Xu se poté stal vrchním sekretářem (Zhong Zhu Jian) a získal mnohé tituly. Byl jedním z tehdy nejuznávanějších právníků. Později byl obviněn z toho, že zneužil své moci a přispěl k rozmachu rodiny Ji
a uspíšil tak zánik dynastie. Když Xun Xu v listopadu roku 289 zemřel, bylo na jeho synovi, Xun Fanovi, aby pokračoval v hudebních reformách svého otce v rámci rodinné tradice, která začala už za jeho pradědečka Xun
Ji. Xun Xuovy aktivity, co se týče komunity vzdělanců a kulturní a hudební historie tehdejší Číny byly značné. Tento státník byl nejen uznávaným spisovatelem, knihovníkem, vzdělaným hudebním teoretikem, ale také nadaným malířem a
kaligrafem a velmi oblíbeným ochráncem buddhismu, který byl tenkrát velmi rozšířený.
Xun Xuovým protivníkem ve sporu o standardní ladění a bambusové ladičky byl dvorní hudebník Lie He. Na rozdíl od Xun Xua nebyl Lie He
nijak politicky nebo učenecky znám. Byl však jeden z největších hráčů na flétny 3. století. Flétna di byla příčná bambusová flétna s pěti vrchními dírkami a jednou spodní palcovou dírkou. Lie Heovo brilantní hudební
mistrovství bylo oslavováno Fu Xuanem, který tvrdil, že zvuk Lie Heovy flétny překonává i krásu toho nejkrásnějšího lidského zpěvu. O Lie Heově rodině, vzdělání a hudební praxi je známo velmi málo. Jeho dědeček i otec byli taktéž
dvorní hudebníci. Uvádí se, že Lie Hea objevil generál Cao Cao na hudební akademii v Jingzhou a najal ho do svého orchestru, který se pak stal základem císařského orchestru. Spolu s jinými hudebníky Lie He hrál důležitou
roli v přearanžování základního repertoáru pro prvního vladaře dynastie Wei.
Objev bambusových ladiček a požadavek obnovení císařské hudby
Mělo by být poznamenáno, že fixace a
ustanovení kánonu způsobu ladění, tónových řad a souboru klasických hudebních textů bylo při zakládání dynastické hudby tím nejdůležitějším principem. Obvykle panovníci podporovali a sponzorovali činnost několika význačných hudebníků
a znalců. V našem případě tyto pokusy začaly na jaře roku 266 a trvaly několik let. Podle oficiální historie dynastie Jin byl důležitým momentem i nález více než dvaceti bronzových a bambusových ladiček v císařském skladu
v roce 274. V rámci pátrání po nejlepším ladění je našli právě Xun Xu a slavný učenec a básník Zhang Hua a nařídili jejich výzkum.
Ukázalo se, že téměř vždy šlo o tzv. ladičky di. Pak byl zkoumán původ
ladiček a jejich funkce.
Rozhovor, o který nám jde, se odehrál v prvním roce období Jingchu. Lie He byl požádán, aby ustanovil základní ladění pomocí fléten di. Důvodem byl úsmysl císaře rozdělit císařský
orchestr na dvě nebo více částí a umístit je v různých částech paláce. S novou organizační strukturou a nároky na nové nástroje samozřejmě vyvstal požadavek přesného standardního ladění jak pro nácvik tak pro koncerty
"hedvábného a bambusového" orchestru. Při oficiálních slavnostech a neformálních dvorských setkáních, při kterých nebyly jako ladičky používány zvony.
Již od konce období Válčících států (481 – 221 př. Kr.) byly kromě
zvonů jako nejdůležitější nástroje pro ladění používány bambusové ladící flétny. Jak zvony, tak tyto ladičky produkovaly jeden jediný tón v přesném ladění.Pokud ale srovnáme bambusové ladičky a bambusové flétny, nalezneme jisté
odlišnosti. Ladičky, na rozdíl od fléten, dokáží produkovat pouze jeden jediný tón. Nehraje se na ně melodie a nejsou to tedy v doslovném slova smyslu hudební nástroje. Na druhé straně flétny nebyly nezbytně užitečnými ladícími
nástroji. Je nutné mít na mysli, že od doby Taishi tyto flétny di měly dvojí účel: jednak měly sloužit jako nástroje pro ladění, ale na druhé straně se na ně mělo dát hrát.
V roce 1986 byly při
archeologických nálezech v Yutaishanu objeveno několik fragmentů těchto ladiček a nápisy, které definovaly jejich tóny jako "nota x ladičky y", což naznačuje, že výsledný tón byl notou s určitým vztahem
k určitému výškovému standardu. Nápisy na zvonech, znějících kamenech a ladičkách byly důležitou součástí nástrojů na ladění a běžně se užívaly ještě ve středověké Číně, i když metoda definování tónů se v průběhu doby
měnila. Během pozdní doby Han pravděpodobně došlo k velké změně ve stylu těchto popisů. Ladičky nalezené ve skladu císaře Jin byly popsány nápisy, které vyznačovaly jejich název a délku ve stopách a palcích. Někdy bylo přidáno i
jméno výrobce ladičky. K nahrazení zvonů coby standardních ladících nástrojů v době Válčících států došlo jak z hudebních, tak z ekonomických důvodů. Triumfální nástup bambusových ladiček nastal přesně v době, kdy
začala upadat výroba zvonů ve východním Zhou a v době, kdy prudce narostl zájem o komornější druh hudby a sólový zpěv.
Flétny di prošly, co se týče fyzických i hudebních vlastností, značným vylepšením. Podle
některých zdrojů na tom spolupracovali i specialisté z oblasti numerologie, kosmologie, kalendáře a známý experimentátor s mikrotóny Jing Fang, který přidal pátou, palcovou dírku na spodu flétny. Bylo tak zkompletováno Pět
not pentatonické škály. Můžeme předpokládat, že flétny di
v období dynastie Han byly na konci otevřené, cylindrické bambusové flétny se čtyřmi dírkami, dokud se k nim nepřidala později pátá a na konci 2. stol. n.l. i šestá dírka. Je velmi pravděpodobné, že výše zmíněný Jin Fang, vynálezce přesné strunné ladičky, nazývané zhun (standard) také experimentoval s bambusovými flétnami a že jeho pokusy přispěly k vylepšení fléten
di. Jing Fang byl autorem slavného výroku, že "zvuk bambusu nemůže být použit k ladění". Měl na mysli především to, že nepřesnost zvuku, který vychází z geometricky přesně nařezaných bambusových rourek, tzv. koncový
efekt je vždy větší než přesnost vibrující struny. Zvuk vibrujícího sloupce vzduchu, který díky otevřenému konci flétny není nikterak přesně ukončen, má vždy tendenci být o něco nižší. A to činí velké problémy při výrobě přesných
bambusových ladiček. Právě obtížnost výpočtu správných zakončení (a dalších vlivů ovlivňujících bambusové flétny, např. teplota a vlhkost vzduchu, nepravidelnosti tvaru a síla dechu hráče) byla jistě jedním z hlavních problémů
při konstrukci fléten di v období Tajshi, přestože oficiální literatura o tom mlčí.
V rozhovoru Lie He tvrdí, že během pozdního období Han a Wej byly v dvorské hudbě běžně používány dva druhy
fléten di
různých délek. Kratší flétny sloužily k ladění sboru atd. měli bychom také zmínit, že praxe hudebníků a teoretiků z období Wan a Wei pojmenovávat tyto flétny pomocí jejich délky vyústilo v název současné japonské flétny šakuhači, což znamená jedna stopa celých osm. Při vlastní práci s orchestrem bylo např. oznámeno, že se bude zpívat v ladění 2,9 stopy nebo 3,2 a podle toho byly vyladěny nástroje a hlasy při zkouškách i vystoupeních.
Tento způsob, popsaný dvorním hudebníkem Lie He patřil v očích pozdějších učenců k tzv. "malé tradici" hudební praxe a teorie. Jinak naprosto postrádáme jakýkoli psaný materiál. Kánonické systematizující texty tyto
procedury nikdy nezmiňují.
V našem rozhovoru je jedním z námětů určitý vulgarismus, který v té době začal dominovat dvorské hudbě. Šlo o to, že výroba ladění a pojmenovávání fléten di
nebrala ohled na jakékoliv standardy. V období Jin Taishi reforem šlo tedy o to standardizovat nějakou modelovou flétnu di
pomocí vzorů odvozených od učení těch nejstarších mystických králů. Důvodů bylo několik. Hudba v Číně byla jako základní prvek tradičního vzdělání jakýmsi synonymem s pojmem radost. Byla základem harmonie, neustále diskutovaná v kanonických spisech nebo v mnoha filosofických dílech. Vždy měla dalekosáhlé sociopolitické morální a etické důsledky. Její vliv na lidské srdce a mysl, její uklidňující schopnost komunikovat s duší byla značná. Věřilo se, že vznikla právě proto, aby umožnila změnit zvyky a způsoby lidí, potěšila duchy a pobavila moudré. Aby přinesly sociálně i politicky harmonizující efekt její nástroje, tedy hudební nástroje a hlasy zpěváků, musely být definovány, upravovány a nařizovány v závislosti na jejím významu a efektivitě v čase a prostoru. V teorii byla harmonie manifestována přesným laděním, takže modulace a přesné a úspěšné vyluzování tónů bylo úzce svázáno s problémem výroby a přesného měření ladících fléten. Tyto ladičky byly pro vzájemné vztahy mezi různými hudebními styly a jejich vzájemným propojením v oblasti mikro a makrokosmologického řádu, na nichž je také ustanoven stát, klíčové.
Proto Xun Xu tak naléhavě vyžadoval změnit dosavadní praxi, pocházející z období Han a Wei. Měly být odstraněny posměšné názvy fléten di
a základní druhy ladění měly být změněny tak, aby jejich tvar a ladící metody souhlasily s dobou a kosmickými zákony. Xun Xu ostře kritizoval pomocí citátů z klasických děl stávající stav a navrhoval zničit všechny ladičky, které byly nalezeny v císařském skladu. Hodlal vyrobit nový soubor dvanácti ladících fléten
di pomocí metody "odečtení nebo přidání třetí části". Tyto nové ladičky měly pak sloužit jako klasické standardní nástroje.
Umění ladění z historické perspektivy
Úspěch
hudebních reforem v posledních letech éry Taishi, zaměřený především na vylepšení ladiček jako nástrojů jak pro dosažení standardního ladění, tak pro možnost hry, byl krátkodobý. Okam,žitě po jejich zavedení se vyrojily
polemické hlasy. Například podle hudebníka Ruan Xiana byly příliš vysoké. Skutečně již v roce 305 byla zavedena bronzová flétna, která byla o čtyři feny delší.
Přesto se ale zdá, že Xun Xunovy flétnové ladičky přežily chaos
éry Yongjia, po které se dvůr přestěhoval na jih a bylo založeno město Nanking. Historické záznamy z té doby referují o tom, že se ztratil celý dvorský orchestr. Katastrofické čas nepřežili ani hudebníci, ani hudební nástroje, a
že staré písně a melodie upadly v zapomnění. Císařská hudba se pak vzpamatovávala jen velmi pomalu. Ladičky i standardní ladění pozdější hudby už bylo ale jiné.
Zájem o Xun Xuovy ladičky vzrostl až
v posledních dvě stě letech. Záznam rozhovoru, který jsme zkoumali, upoutal i takové učence, jakým byli Kang Youwei (1858-1927) a muzikolog Yang Yinliu (1899-1984), kteří se pokusili nástroje rekonstruovat. Docela nedávno se
Wang Zichuovi podařilo prozkoumat podstatu ladiček di
a problém jejich konstrukce a ladění. Pomocí svých laboratorních experimentů přitom vyřešil mnoho dosud jen diskutovaných problémů. Prokázal, že největším přínosem Xuan Xua byla pozornost, kterou věnoval problému "koncového efektu" ladiček, a metoda výpočtu vzdálenosti dírek.
