Rozhovor s Johnem Thompsonem
Proč se zajímáte o čínskou hudbu?
JT: Vždycky mne zajímaly zvuky, zvláště ty exotické. Když jsem se přestěhoval do Hong Kongu, byl jsem jimi nadšen a začal se o ně intenzívněji zajímat. Čím více o nich vím, čím více
se jimi zabývám, tím víc mne to baví.
Jaký je hlavní rozdíl mezi čínskou a evropskou klasickou hudbou? Jaký je smysl čínské hudby? Jaké jsou hlavní rozdíly?
JT: Termín "klasický"
je evropský vynález, a pokud se uplatňuje na čínskou hudbu, vůbec nesedí. Je to hudba pozdního 18. století? Je to "vážná" komponovaná hudba? Je to jakákoliv hudba s vědomou teoretickou základnou? Nebo by to mohla být jakákoliv
čínská hudba, na které není znát evropský vliv? Nebo hudba, kterou provozují ti, kteří se naučili hrát na některý čínský hudební nástroj?
Čínští teoretikové svou hudbu dělí na "su" a "ya" (hudbu běžnou a elegantní), většina
hudby ale obsahuje oba prvky. Přitom ale tónové základy typické čínské hudby z doby před jakýmikoliv evropskými vlivy měly pýthagorejské prvky vztahů mezi tóny. Byla to hudba povětšině pentatonická, ne ale výhradně pentatonická.
Definovat "smysl" čínské hudby je stejně obtížné jako definovat smysl hudby evropské. Rozdíly? V zásadě hlavní rozdíl netkví ve výšce, stupnicích a smyslu, i když zde jsou rozdíly, ale v sociálních podmínkách,
nástrojích, žánrech a v nedostatku psané tradice se všemi jejími možnostmi a limity.
Jakou má budoucnost tradiční čínská hudby ve věku nástupu evropské hudby a tlaku nových technologií?
JT: I dnes je tradiční čínská hudba vyjádřením velmi starých vlivů a postupů. Současní Číňané se samozřejmě zajímají o všechno nové, a přirozeně většina novinek přichází ze Západu. Domnívám se ale, že jakmile Čína zvládne
modernizaci, stále více lidí se začne opět zajímat o tradice a kořeny své kultury. S pomocí technologií jsou dnes mnohé menší a malé hudební tradice zaznamenány a uchovány, a tak i to, co se zdálo ztraceno, jen čeká na
příležitost.
Původ hudby asi leží v šamanské tradici. Existují dnes v Číně nějaké pokusy o duchovní hudbu?
JT: Dnes je největším problémem teorie především vágní
terminologie. Co je to "duchovní"? Je rolník, který vykonává svůj rituál, aniž by se nad ním zamýšlel, více nebo méně "duchovní" než intelektuál, který pátrá po smyslu rituálu?
Některé taiwanské
společnosti začaly produkovat čínskou tradiční "léčivou" hudbu, prý založenou na taoistických znalostech působení tónů a stupnic na lidské tělo a jeho orgány. Co si o tom myslíte?
JT: Většina takové hudby je spíše "new age" než tradiční a léčivá.
Jaký je váš názor na ty hudebníky, kteří studují a snaží se aplikovat právě ty prastaré znalosti o účincích hudby na člověka?
JT: Aniž bych se chtěl dotknout starých mudrců a umělců, myslím si, že léčivý účinek hudby tkví spíše v použití hudby než ve specifickém výběru tónů. Ti, kteří tvrdí, že určité tóny (příklad: tóny, jejichž vibrace
zrcadlí matematické vztahy mezi oběžnými dráhami určitých planet) mají určité léčebné efekty a) buď tvrdí něco, co nemají ověřeno, nebo b) tvrdí nesmysly. Mimochodem, většina starých tvrzení jsou spíše metaforické než doslovné povahy.
Pokud se tedy někde píše, že hudby kdysi léčila a dnes neléčí, není to pravda, protože i dnes se skládá a hraje hudba pro účely léčení právě tak, jako se skládala a hrála před mnoha lety.
Myslíte si, že znovu nastane doba rituálů a lidé si začnou opět vážit rituální či liturgické hudby? Přispěje k tomu i to, že si kláštery samy dnes mohou vydat svou hudbu na CD?
Pokud se týče Číny a Taiwanu, tam
se tato hudba opět začala hrát v mnoha i nových klášterech. Jde ale o kombinaci několika příčin. Zmírnily se zákazy a lidé se tak mohou opět vrátit ke své tradici, zlepšila se ekonomika a tak se najde více sponzorů, a masová
média napomáhají šířit tuto hudbu a snaží se na zájmu lidí vydělat.
Stále více Američanů a Evropanů hraje na různé dálněvýchodní hudební nástroje (bubny, tampuru, znějící mísy, sítár atd.). Stále
více Indů, Číňanů a dalších příslušníku asijských národností žije dlouhodobě v USA a v Evropě a poslouchají tamní hudbu. Kam to všechno povede?
JT: Okamžitým důsledkem této stále intenzívnější kulturní
výměny a vzestupu nových technologií je především to, že dnes máme víc příležitostí než kdy jindy slyšet všechnu tu nádhernou různorodost hudebních kultur celého světa. Doufám, že to tak půjde i dál.
Protože se aktivně zajímám o
tradiční čínskou hudbu, zjistil jsem, že tahle hudba není o nic méně "etnická" než jakákoliv jiná západní hudba, a že v ní lze nalézt hudbu extatickou, oslavnou, světskou i rituální, etickou i universální, programovou i
abstraktní, uměleckou ale i kýčovitou.
Někteří akademici rádi hovoří o "krizi" současné hudby, protože jim připadá, že populace té hudbě nevěnuje náležitou pozornost. Existuje-li zde nějaká krize, je to krize komponované
hudby (tedy hudby, kterou někdo napíše a jiný ji pak zahraje). Nové technologie umožnily rozvoj "nepsané" hudby (tedy např. jazzu, rocku, etnické hudby). V 19. století pocházela většina příjmů hudebních skladatelů z prodeje
notového materiálu, dnes je hlavním zdrojem příjmu hudebníků prodej CD s jejich hudbou.
Myslím si, že pokud se budou badatelů budoucnosti zabývat 20. stoletím, klasickou vážnou hudbu budou brát jen jako určitý kulturní a
sociologický fenomén a oceňovat budou především nepsanou hudbu a hlavně umělecké výkony hudebníků.
Připadá mi, že muzikologové budoucnosti budou muset uměl prakticky hrát na různé hudební nástroje,
aby vůbec mohli hudební výkony či počiny jiných posuzovat. Abych mohl posoudit šamanské písně, měl bych se šamanského obřadu aktivně zúčastnit.
JT: Mám dojem že mnozí už to tak, zaplaťpámbů, dělají. Přesto se
domnívám, že i ten, kdo projde šamanským rituálem, jím může projít jen pasivně, jako svědek, ne jako účastník, a zůstanou mu jeho předsudky.
