|
V rámci hledání způsobu, jak uživit sebe a rodinu, a přitom se nenechat utlouct všednodenností a establishmentem, jsem po pěti
letech práce ve skladu potřeb pro výtvarníky (celé dny jsme malovali, přepisovali různé nedostupné knihy a poslouchali z kotoučového magnetofonu oblíbené Jethro Tull, Pink Floydy, King Crimsony, Zappu a další a další)
v roce 1976 nastoupil jako hlídač do Národní galerie. Každý druhý den jsem jen obešel sbírky, vše pak zamkl, spustil elektronické zařízení a už jsem měl celou noc jen pro sebe. Začal jsem překládat zenovou a jinou literaturu. Od
počátku 70. let, a zvláště v době, kdy jsem hrával v různých rockových kapelách, jsem ťukal na psacím stroji v deseti kopiích jakési amatérské napodobeniny časopisů o několika stránkách, dnes bychom řekli fanziny.
V galerii jsem konečně měl dost času i materiálu na přepisování a hlavně překládání. Rozhodl jsem se, že se naučím japonsky (původně jsem pokukoval po čínštině, ale věděl jsem, že navštívit Čínu je naprosto nemožné) – moc mne
lákaly různé atributy "orientu" (denně jsem navštívil několik antikvariátů a sháněl cokoliv o Japonsku a Číně) a hlavně znaky. Japonština totiž používá čínské znaky a doplňuje je dvěma variantami své slabičné "abecedy" (hiragana,
katakana). Jedna z prvních věcí, které jsem v galerii přeložil a přepsal v deseti kopiích, kromě čínského horoskopu, byl stručný výtah z anonymního překladu knihy I-ťing z roku 1940. Fascinovalo mne tajemství tohoto "orákula": úplně jiný svět v jakémsi věštebném shrnutí! Když jsem si začal házet mincemi a číst ve výrocích a komentářích, byl jsem právě tak
intuitivně vzrušen a nadšen, jako když jsem ve zkušebně za bicí soupravou zapomněl na svět a "ono to hrálo samo". Cítil jsem, že se tu dotýkám něčeho daleko hlubinnějšího, než co mi kdy zatím řekli a o čem jsem kdy zatím četl
v evropské literatuře. Po celých dnech a rocích, strávených počátkem 70. let vášnivými diskusemi v hospodách s přáteli z Karlova mostu (později z a mnou přicházeli do skladu a ještě později do galerie) – o
smyslu života, politice, budoucnosti, zdraví, štěstí, o roli jedince ve společnosti, o pivu, hladu, spánku, o ženských i o náhodě či předurčenosti – jsem tu měl hru, v jejíchž vrstvách byl nějakým tajemným způsobem zašifrován
život sám. Při putování antikvariáty jsem jednou, jako obvykle náhodou, sáhl do regálu a vytáhl obrazovou knihu o Číně. "Náhodou" jsem ji otevřel někde uprostřed a na dvoustraně jsem uviděl krajinu, o které jsem věděl,
že ji znám. "Tady bych chtěl žít," říkával jsem pak všem, kterým jsem tu krajinu ukazoval. Tak trochu to vysvětlovalo můj tak silný zájem o Čínu a Japonsko. Překvapí pak někoho, že o deset let později, když jsem tlumočil přednášku
dvou anglických léčitelů, mi jeden z nich "četl" v minulých životech, a řekl mi, že prý jsem kdysi býval čínský buddhistický mnich? Léta jsem pak virtuálně putoval se starým chromcem, pobýval mezi
literáty a mandaríny, a házel mincemi. Nikdy jsem toho nezneužíval, a vždy jsem se znovu a znovu ujišťoval, že to funguje. Jednu dobu jsem měl tři anglické verze I-ťingu a několik populárních knih vysvětlení a komentářů a mezi
přátele jsem šířil opis slavné Jungovy předmluvy (vše jsem kdysi půjčil a právě tak jako knihy o hudbě, "někdo" mi je nevrátil). Ne že by za to mohla jen Kniha proměn, ale i ona byla jednou z několika příčin, že jsem se
proměňoval. V roce 1977 jsem tedy pro přátele z anglického překladu německého originálu přeložil a samizdatově na stroji přepsal a vydal staročínskou Knihu proměn (I-ťing), jakousi knihu životní moudrosti,
která vám poradí, jak se správně rozhodnout v jakékoliv životní situace. Bral jsem to tehdy jako hold velmi propracovanému a exotickému systému, který je zcela jiný, než ten náš, a přesto funguje. Vyzkoušel jsem si totiž
mnohokrát, že když se člověk umí zeptat, dostane se mu směr naznačující odpovědi. Dokud mi ho někde neukradl, léta jsem listoval ve slavném překladu R. Wilhelma. Jungovu předmluvu jsem přeložil opsal a distribuoval samostatně Od té
doby to, vždy, když cítím, že je to třeba, zkouším. Vyberu tři stejné mince, tak pět minut je žmoulám v dlani, zatímco vědomí cele vyladím na atmosféru otázky, pak šestkrát mince vrhnu, odečtu výsledky, vyhledám výsledný
hexagram, jednu z čtyřiašedesáti možností, a přečtu si obvykle jen název a určující výrok. Protože časopis, který připravuji, měl v době, kdy jsem psal recenzi kapesního vydání I-ťingu, finanční a tedy i
existenční potíže, zkusil jsem se "zeptat". Vyšel mi hexagram číslo 16 - Nadšení. Výrok: Před bouří se třese zem. Ze země zaznívá hrom, jako hudba. Ta utlumí napětí a vyvolá radost. Je to nadšení. Význam: Vášeň, která vás
ovládá, sdílíte s ostatními. Všichni vás s nadšením sledují. Nikdo vás nezradí. Nemusíte se bát rozdat pravomoci pomocníkům a táhnout do boje. Pro informaci těm, kteří mne až zas tak neznají: Jsem nadšenec.
Přednáším o hudbě. Hrával jsem na gongy, dnes hraji na bubny a tibetské mísy. Našel jsem nového vydavatele a poprvé jsem za své překlady dostal i včas zaplaceno!V mém původním překladu z onoho roku 1977 zní výrok takto:
Je prospěšné přibrat pomocníky a vytáhnout s vojskem do pole. Skeptiky hned zarazím: pokud to člověk nezneužívá, a hází mincemi jen tehdy, kdy prožívá skutečně přelomová období a je nutno se rozhodnout, vždy to
funguje. Neznám člověka, kterému by to nefungovalo. I-ťing je fenomén. Zabýval se jím Jung, surrealisté, magici, filosofové a matematici všech věků. Osobně jsem se v Kalifornii setkal s profesorem matematiky a
kybernetiky, který jako svou nejprestižnější vědeckou práci připravuje knihu o I-ťingu. Na konferencích transpersonálních psychologů nenajdete člověka, který by I-ťing nepoužíval. Inspiraci I-ťingem přiznávají fyzikové, umělci,
hudebníci ale i politici. Kapesní I-ťing je tak trochu protimluv. Kniha proměn vyžaduje čas a prostor. Přesto i tuhle verzi, přeloženou do moderního jazyka současného člověka, vřele doporučuji všem hledačům,
pochybovačům, nadšencům i váhavcům. Když s knihou budete zacházet jako s moudřejším partnerem, naleznete v ní hory moudrosti, tisícileté odpozorované lidské zkušenosti, křižovatky smysluplných náhod, gejzír bubliny
jiskřivého vtipu a tuny konejšivě laskavé lidskosti. Samozřejmě, brzy se naučíte také správně se zeptat. Pokud se zeptáte mlžně, bázlivě, nejasně, dostanete odpovídající odpověď. Zkuste jednou, dvakrát, třikrát, a
zjistíte, že původní pochybnosti nebo úvahy o náhodě blednou každým dalším pokusem. A navíc - každý pokus je trénink spojení pravé a levé mozkové hemisféry, intuice a racionality, duše a rozumu. Mimochodem, jedna rada – můžete-li,
nepoužívejte překlad O. Krále. Je asi dobře přeložený, doslovný, ale mně osobně nikdy nefungoval. Japonci, kteří milují mnohahodinová představení svých tradičních divadel (nó, bunraku, kabuki), znají těch pár desítek
neznámějších her nazpaměť. Vždy, když se blíží jejich oblíbené místo, zbystří, a když ono místo (monolog, souboj, gesto, árie) přijde, hlasitě volají: "Matemašte!", což znamená ¨"Na to jsem čekal!"
Matemašte,
chtělo se mi zvolat hned dvakrát. Při čtení svých internetových novin jsem loni narazil na adresu I-ťingu. Vážení přírodovědci, matematikové přírodozpytci, vědátoři a vynálezcové věcí patentních a latentních, jistě víte
z vlastní zkušenosti, že věda je věda (a logika je logika je logika), ale někdy se dějí věci. Všechny velké vynálezy a objevy, tvrdí ti kacířští z vás, nebyly vymyšleny racionálně, ale přišly jako blesk z čistého nebe,
intuitivně, ve snu, logicky nezdůvodnitelně. Série šesti přerušovaných nebo plných čar, tzv. hexagram, dá jednu z šedesáti čtyř možných kombinací, výroků, znamení. Jejich vysvětlení je jen zdánlivě záhadné, a jejich
interpretace, když se to umí, přinese odpovědi na spoustu třeba nejasně položených otázek. Zkuste tedy to, na co jsem čekal, zkuste adresu zrcadlo.bv.anet.cz/asps/zrcadlo/iting/asp
a "hoďte" si šestkrát v tomto virtuálním případě pomyslnými, jinak běžnými mincemi (které ovšem, s otázkou v mysli, nějakou chvíli držte v levé ruce), a přečtěte si, co vám vyšlo. Důvěřujte si. Ono to totiž i takto, počítačově, internetově,funguje. Pokud si někdo z vás předem řekne, no co to je za blbost, má co chtěl, vyjdou mu nezinterpretovatelné blbosti. Pokud se ale na pár minut skutečně soustředíte na to, co se chcete zeptat, a pak soustředěně "hodíte" mincemi (v tomto případě šestkrát kliknete na tlačítko a tím spustíte generátorem náhodných čísel řízenou kombinaci jedné nebo druhé strany na třech mincích), zajisté vám vyjde tom, co zasloužíte, matemašte, a na co jste čekali. "Náhoda" při vrhu mincemi, právě tak mimo běžné kategorie prostoru a času jako "náhoda" na internetové knize I-ťing, je stejně málo náhodou, pokud se vědomě zúčastníte procesu házení mincí a divinace pomocí kyberprostorové Knihy proměn, jako není náhoda, že jste běloch či běloška, žijete v ČR a právě teď čtete tento článek. Pozorovatel a pozorovaný objekt jsou totiž, jak tvrdí i naše věda, spojeni. Bellův teorém a podivnosti v kvantovém světě a ve vakuu (a zenové koany a metafory guruů a logická salta mortale moudrých a šamanů všech věků) naznačují, že cokoliv je možné a náhoda neexistuje. Vřele doporučuji, dotkněte se občas pomocí I-ťingu něčeho nedotknutelného, a přece takto téměř nahmatatelného. Záhady. Tajemství. Vesmíru i mysli.
Když jsem se rozhodl napsat tento úvod několika článků a materiálů o Knize proměn, samozřejmě jsem si hodil mincemi (v mysli s otázkou, zda právě tato kombinace článků o I-ťingu a toto číslo BARAKY je pro tento čas
a tuto společnost a její stav a mé aktivity vhodné). Vyšel mi hexagram č. 31 – atraktivita, působení. Výrok: důležité je vytrvat. Každý zdrav spočívá na vzájemné atraktivitě, působení. Při námluvách se odebere chlapec k dívce
a bere na ni ohledy. Tím se liší námluvy od svádění. Tato přitažlivost vyvoleného je vesmírným zákonem. Moudrý člověk takto přitažlivostí působí na lidi a svět nachází míru. Zustaňme vnitřně skromni a svobodni a bude nám umožněno
přijímat dobré rady.Kdo se ale pokládá za nejmoudřejšího, toho si lidé za chvíli přestanou vážit. Nádhera, že? Dvě "slabé" linie v druhém horním trigramu ale naznačují, že dojde ke změně, a následný hexagram č.
15 zní: skromnost. Výrok: Skromnost je základ úspěchu. Tak moudrý zmenšuje toho, čeho je moc, a umocňuje to, čeho je málo. Váží věci a staví je na roveň. Je v rukou člověka,aby si utvářel svůj osud podle toho, zda se
svým chováním podrobí působení sil žehnajících nebo ničících. Stojí-li člověk skromně a vysoko, pak září ve světle moudrosti. Je-li nízký a skromný, může být zapomenut.Nadutost vyvolává odpor, skromnost lásku. Tak žije ten, kdo jde
za svým cílem a nevychloubá se tím, že ho dosáhl. Vyrovnává tak protiklady, které jsou jablkem sváru. Dokonalá odpověď na mou otázku. Skeptik by mohl opět namítnou, že to je náhoda, ale když tuhle "náhodu" zažijete
při každém hodu mincí, při každé konzultaci s I-ťingem, přestanete pochybovat. Každý hexagram každá jeho linie vyzařuje jinou energii, a není chybou I-ťingu, že jsme (zatím?) tak neotesaní, hrubí a povrchní, že nám
to vše uniká. Přesto ale stojí za to pokusit se zpomalit, vyladit, ponořit třeba do Knihy proměn a vychutnat si zcela jiný způsob vnímání nepřetržité proměny světa kolem nás. Terence McKenna o I-ťingu Neuvažujeme o čase, protože ho považujeme za něco samozřejmého, například jako dýchání. Co
když ale čas je právě takový fenomén jako jiné fyzikální zákony a má vlnovou podstatu? Co když struktura, která byla objevena králem Wenem, když sestavil 64 hexagramů čínské knihy proměn, platí i pro náš svět a náš čas? Zabývám se
těmito jevy od roku 1971.Systém 64 hexagramů je pravděpodobně nejstarším pokusem o abstrakci určité struktury. O jeho původu nevíme téměř nic. Kniha proměn je jakýmsi matematickým orákulem s pravděpodobným původem
někde mezi šamany asijských hor a taoisty. Zabývá se dynamickými vztahy a transformacemi, kterými prochází základní archetypy. Zabývá se prvkem času jako nezbytnou podmínkou pro manifestaci těchto archetypů jako kategorií lidské
zkušenosti. Možná, že kniha proměn tím, že se zabývá detailizováním dynamiky procesů změn, nabízí klíč k modelování časových dimenzí a metabolismů, vytvářejících organismy, bez nichž by mysl tak jak ji známe, nemohla být
manifestována. Intelektuální problém, který mě přivedl ke studiu I-ťingu, bylo zprvu jednoduché přání pochopit řídící princip, který je podstatou sestavy krále Wena. Zkoušel jsem ji zkoumat jako určitý matematický objekt
s určitou symetrií. Pokoušel jsem se objevit, jak je to vše sestaveno. Není to jen 64 hexagramů v jakémsi náhodném pořadí. Hexagramy se vyskytují v párech a tak se zdálo, že jde o problém nalezení určitých algoritmů
pro 32 prvků. Ukázalo se ale, že problém je daleko složitější. Chtěl jsem se pokusit tento v zásadě mystický diagram nějak zracionalizovat pomocí standardní terminologie. Výsledek, ke kterému jsem během 1975 a 1976 dospěl, jsem
zveřejnil ve své knize Neviditelná krajina. Později jsem se pokusil vytvořit určitý počítačový program, který jsem napsal Timewave zero
– Časová vlna nula. Software byl založen na teoriích a objevech, které jsem učinil v rámci studia I-ťingu. Jeho pomocí se dají vytvářet určité časové mapy, které ukazují vlnový charakter lidských a historických jevů, od délky trvání několika dnů až k tisícům let.
Naučil jsem se pracovat s I-ťingem způsobem, který do té doby pravděpodobně nikdo neznal. Možná, že to kdysi věděli Číňané a pozbyli této znalosti už před tisíci lety. To, co mne přinutilo
nahlédnout do I-ťingu byl ten zvláštní způsob, jímž moje začátečnická idea čtyřiašedesátidenního cyklu fungovala v mém vlastním životě. Smrt mé matky byla prvním z těch bodů v čase, které jsem izoloval.
Poté jsem si všiml, že můj náhodný vztah s Ev začal o 64 dní později a že ke kulminaci experimentů s houbami v La Chorrera došlo po dalších 64 dnech. Pojetí lunárního roku založeného na hexagramech vyrůstalo
z ideje šesti cyklů tvořených 64 dny. Rok tvořilo šest takových období, stejně jako každý hexagram I-tingu má šest řádků. Dopad této myšlenky se mi osobně potvrdil. Uvědomil jsem si, že tento systém je tvořen cykly a cykly
těchto cyklů. Mapy, které jsem na toto téma sestavil, jsou k dispozici v mé knize. Co si počít s oceánem rezonancí, které, jak se zdá, časová vlna zobrazuje a které propojují každý zlomek času se všemi
okamžiky ostatními způsobem, jenž nepřipomíná ani nahodilost, ani kauzalitu? A co si počít s faktem, že určité detaily výpočtů časové vlny naznačují, že doba, ve které žijeme, je vyvrcholením po věky trvajícího a neuvěřitelně
důležitého úsilí? Časová vlna se zdá být obrazem kolektivního nevědomí, který působí jako dobře vykonstruovaný důkaz toho, že k vyvrcholení všech procesů ve vesmíru dojde ještě za našeho života. Není na
tom nic magického a ani nám to snad nějak záhadné nepřipadá: vítr, tlakový proud, který se proměňuje v čase, vytváří vrstevnatou dunu, jež je strukturou pravidelně se opakující v prostoru. Podle mého názoru jsou geny živých
organismů jako zrnka písku, uspořádávaná poryvy větrů času. Logicky tedy v sobě organismy nesou otisk vnitřních proměnných hodnot časového média, v němž vznikaly. DNA je prázdnou tabulkou, do níž se zaznamenávají sekvence a
relativní rozdíly změn časově proměnných hodnot. Jakákoli technika, která pracuje s energetickými poměry uvnitř živého organismu, jako je třeba jóga nebo požívání psychedelických rostlin poskytuje zároveň hluboký vhled do
proměnné podstaty času. Sestava hexagramů krále Wena v I-tingu je produktem přesně takového vhledu. |
