|
Jakub Maršálek Počátky čínské rituální hudby
Významná role hudby e starověké Čín je všeobecně známa. Písemné a archeologické prameny z 1. tisíciletí př. Kr. dokládají, že hudební představení tvořila organickou součást
rituálů. Při obřadech k uctění zemřelých předků sloužila hudba k tomu, aby potěšila zemřelé příbuzné a vytvořila atmosféru, v níž by božstva a lidé mohli komunikovat. Ve spojitosti s tím měla hudba i důležité
politické a společenské funkce. Provozování rituálů k uctní předků bylo privilegiem aristokracie a totéž platilo o rituální hudbě. Vlastnictví některých typů hudebních nástrojů – především bronzových zvonů – tak bylo zároveň
výrazem společenského postavení.Počátky této rituální a společenské role hudby se ztrácejí v dávné minulosti. Archeologické nálezy však umožňují alespoň v omezené míře sledovat formování čínské hudby a jejích rituálních
a společenských funkcí. Doposud nejstarším hudebním nástrojem známým z území dnešní Číny je kostěná flétna nalezená v hrobě M282 u Jiahu v okrese Wuyang (prov. Henan). Pohřebiště náleželo kultuře
Peiligang, kterou můžeme datovat do 6. tisíciletí př. Kr. Zmíněný hrob byl kromě nálezu flétny zajímavý tím, že se v něm našly želví krunýře. Je známo, že v daleko pozdějších obdobích čínských dějin, v době dynastie
Shang, která vládla v 2. pol. 2. tis. př. Kr., byly krunýře užívány v rituálu. To vede některé badatele k tomu, že považují hrob z Jiahu za hrob šamana, což by rovněž flétnu zařadilo do rituálního kontextu.
Takováto interpretace je zajisté možná, bylo by však přemrštěné vyvozovat z tohoto nálezu příliš dalekosáhlé závěry a spojovat ho s počátky čínské rituální hudby známé z pozdějších období.
Z následujícího 5. – 4. tis. př. Kr. známe řadu hudebních nástrojů, které byly nalezeny na různých místech Číny. Většinou jde o malé rytmické okaríny a také bubny. Za klíčovou periodu ve formování čínské rituální hudby však
můžeme považovat až 3. tis. př. Kr. V té době prošla oblast dnešní Číny výrazným společenským a politickým vývojem a v 2. pol. Tohoto tisíciletí se zformovaly vyspělé společnosti, které lze označit za složité předstátní
útvary. Právě z tohoto období pocházejí nejstarší doklady existence souprav hudebních nástrojů, jaké byly charakteristické i pro pozdější Čínu. Jde o nálezy z několika hrobů na pohřebišti longshanské kultury v Taosi na
jihu dnešní provincie Shanxi, které obsahovaly soupravy litofonů (ozvučných kamenů), keramických bubnů a dřevěných bubnů potažených aligátoří kůží. Z výjimečné velikosti hrobů a jejich bohaté výbavy můžeme usuzovat, že náležely
nejvýše postaveným osobám tehdejší společnosti. To ukazuje na těsné spojení hudby s lidmi zaujímajícími vysoké společenské postavení. Zdá se, že toto spojení se neomezovalo pouze na oblast provincie Shanxi, ale existovalo i na
území dnešní provincie Shandong, kde se ve 3. tis. př. Kr. rozvíjela pozdní kultura Dawenkou a na ní těsně navazující shandongský Longshan. Na následujících řádcích se pokusíme ukázat, že i v Shandongu byla hudba spjata
s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejší společnosti. Důležité pro argumentaci jsou především již zmíněné bubny potažené aligátoří kůží. Tyto bubny byly používány nejen v neolitu, nýbrž i v pozdějších obdobích čínských
dějin a písemné i archeologické doklady ukazují, že měly velký význam: buben tohoto typu byl nalezen ve velké královské hrobce M 1217 v hlavním shangském městě Anyangu a stejné bubny zmiňuje báseň Lingtai v klasické Knize
písní i nápis na bubnu Lu yongzhong ze 6. stol. př. Kr. Bubny potažené aligátoří kůží se mohly nejdříve objevit právě v oblasti dnešního Shandongu. V této provincii byly nalezeny tři velké hroby (jeden patřící
kultuře Dawenkou, dva následující longshanské kultuře), které obsahovaly skupiny aligátořích destiček. Je pravděpodobné, že tyto destičky jsou zbytky bubnů podobných těm, jaké známe z Taosi. Pokud je tato domněnka správná,
ukazují tyto nálezy na velký význam bubnů v Shandongu. Ve všech výše zmíněných případech byly hroby s destičkami největšími a nejbohatšími hroby na pohřebišti. Hrob M10 v Dawenkou byl 4,2 m dlouhý a 3,2 m široký a
obsahoval 82 keramických nádob. Longshanský hrob M15 na pohřebišti v Yinjiachengu měl hrobovou jámu o rozměrech 5,8 x 4,36 m, dvě vnější a jednu vnitřní rakev a bylo v něm nalezeno 23 kusů keramiky. Ještě impozantnější byl
hrob M 202 v Zhufengu (okr. Linqu). Tento hrob patřil do skupiny tří hrobů, které jsou zdaleka největšími a nejbohatšími hrobkami známými ze shandongského Longshanu. Hrob M202 byl 6,68 m dlouhý, 3,15 m široký a zemřelý byl
uložen ve vnější a vnitřní rakvi. Uvnitř se našlo přes 20 kvalitních keramických nádob a – což je nejzajímavější – velký nefritový nůž, dvě nefritové sekery a nefritová ozdoba hlavy. Z toho, že destičky byly nalezeny pouze
v takto bohatých hrobech vyplývá, že bubny byly vlastnictvím velmi úzké skupiny lidí, která zaujímala vysoké společenské postavení. Můžeme jít ještě dále a pokusit se vysledovat i další funkce s nimi spojené. Pro
následující argumentaci má velký význam situace zjištěná v Zhufengu. Mezi třemi zde nalezenými hroby existuje řada podobností v konstrukci hrobů, skladbě jejich výbavy a jejím uložení, což ukazuje na vysoký stupeň
standardizace rituálů spojených s nejvýše postavenými osobami. Můžeme však pozorovat i nápadné odlišnosti, zvláště mezi hroby M202 a M1. Nejzajímavější je přítomnost zbraní (nefritové nože a sekery, kostěné hroty šípů)
v hrobě M202 (který zároveň obsahoval aligátoří destičky) a jejich úplná absence v hrobě M1. Zdá se, že tyto rozdíly byly dány pohlavím vlastníků hrobek. Antropologové určili, že do hrobu M1 byla uložena žena. Pohlaví
majitele hrobu M202 se bohužel nepodařilo zjistit, ale přítomnost zbraní napovídá, že šlo o muže. Ve prospěch tohoto názoru hovoří především přítomnost seker, podobné sekery jsou běžně nacházeny v mužských hrobech předcházející
kultury Dawenkou. Pokud je naše domněnka správná, můžeme rozdělit výbavu hrobů z Zhufengu do dvou skupin. Do první, jež není vázána na pohlaví, lze zařadit keramiku. Druhá skupina zahrnuje neobvyklé předmět, především zbraně a
je omezena na hroby mužů. Bubny patří do druhé skupiny. Lze soudit, že předměty zařazené do druhé skupiny sloužily spíše přímo jako vyjádření politické moci a autority nežli pouze společenského postavení v širším slova smyslu.
Ve prospěch této hypotézy hovoří také skutečnost, že nefritové (a později bronzové) sekery byly symbolem politické moci i v pozdějších obdobích, což dokládají písemné prameny. Rovněž bubny, které byly nalezeny společně se
sekerami, mohly být symbolem politické moci, popřípadě sloužit při vykonávání činností, které byly s držbou této moci těsně spojeny. Podobná situace jako v Shandongu byla zřejmě na již zmíněném pohřebišti
v Taosi v provincii Shanxi. I tam nálezy naznačují, že hudba byla velmi těsně spjata s lidmi požívajícími nejvyšší společenské postavení a pravděpodobně také politickou moc. V Taosi se však ve srovnání se
Shandongem objevil již skutečný soubor hudebních obřadních nástrojů, hrob M3015 obsahoval kromě dvou bubnů potažených aligátoří kůží a jednoho keramického bubnu také litofon. Litofony byly zřejmě lokálním vynálezem v oblasti na
středním toku Huanghe, odkud jsou známy i z jiných pozdněneolitických nalezišť. Komplexní souprava bubnů a litofonů ukazuje na existenci složitých hudebních představení vyžadujících účast více hudebníků. Pozoruhodný je i další
fakt: soupravy z Taosi byly vždy tvořeny perkusními hudebními nástroji věších rozměrů. Malé dechové nástroje, jako např. okaríny, v těchto sadách chyběly, ačkoliv bly nepochybně známy, jak dokládají jejich nálezy na
sídlištích. Zdá se, že k provozování rituální hudby sloužily v první řadě velké perkusní nástroje. Jejich výlučnost ve staré čínské hudbě potvrzují i nálezy z mnohem pozdějších období: ještě ve velké hrobce markýze Yi
z Zeng, datované do r. 433 př. Kr. byly rituální perkusní nástroje (litofony a bronzové zvony) uloženy odděleně od nástrojů, které sloužily k běžným hudebním představením, jako byly flétny, citery apod. Zdá se tedy, že
čínská představa o rituální hudbě a skladbě rituálních hudebních souprav se v základních rysech zformovala již v pozdním neolitu. Z předchozího výkladu je zřejmé, že základní rysy čínské rituální hudby se
objevily již v pozdním neolitu. Tato hudba byla spojena s velmi úzkou skupinou osob s nejvyšším společenským postavením, které zároveň měly největší politickou moc. To se překvapivě podobá situaci v pozdějším
období pozdní dynastie Shang a Západní Zhou (konec 2. – 1. čtvrtina 1. tis. př. Kr.), kdy vlastnictví důležitých hudebních nástrojů bylo omezeno na malý počet nejvýznamnějších aristokratických domů bezprostředně obklopujících
panovníka a nálezy těchto nástrojů se soustřeďují v blízkém okolí královských sídelních měst. Bylo by samozřejmě přehnané dělat přesné analogie mezi situací na přelomu 2. a 1. tis. a ve 3. tis. př. Kr., přesto výše zmíněné
podobnosti ukazují na velkou kontinuitu sociálního a politického významu hudby. Následující raná doba bronzová (1. pol. 2. tis.) byla dědičkou pozdněneolitických tradic. Nepřekvapuje, že nálezy hudebních nástrojů se
soustřeďují na nejvýznamnější lokalitě této doby. Tím bylo Erlitou v centrální části provincie Henan, které někdy mezi léty 2 100 – 1 550 př. Kr. představovalo centrum významného útvaru, jenž je řadou badatelů považován za první
stát na území dnešní Číny. Sepětí hudby s vysoko postavenými osobami je v Erlitou zřejmé. V bohatém hrobě 80YLVIM4 se našly bronzové zvonky spolu s plaketami vykládanými tyrkysem, ale také zbytky lakovaného
dřevěného bubnu. Jiný bohatý hrob 75YLVIK3 obsahoval litofon. V tomto hrobě, který byl jedním z nejbohatších a největších v Erlitou, byly dále nalezeny nefritové zbraně a bronzová obřadní nádoba. Vedle
hrobů ukazují na důležitost hudby v Erlitou i jiné nálezy. Na lokalitě se podařilo odkrýt velkou jámu, která obsahovala nefritový litofon, velkou nefritovou sekeru a tři lidské lebky se stopami červeného barviva. Je
pravděpodobné, že jáma měla jakousi spojitost s rituálem. Velmi důležitý je nález nefritového litofonu společně s nefritovou sekerou, která byla – jak jsme se zmínili výše – již od pozdního neolitu zřejmě symbolem politické
moci. Kromě toho je nefritový litofon jedním z největších nefritových předmětů známých z Erlitou. I to podporuje názor o velkém rituálním, společenském a politickém významu hudebních nástrojů. Na závěr můžeme
ve stručnosti shrnout naše závěry. Nelze vyloučit, že hudba měla rituální význam již před 3. tis. př. Kr. V průběhu 3. tis. př. Kr. byla však hudba monopolizována vysoce postavenými osobnostmi tehdejší společnosti a stala se
vyjádřením jejich postavení a politické moci. Právě v tomto období se zformovaly komplexní soupravy hudebních nástrojů tvořené především velkými perkusními nástroji. Ty pak zaujímaly ústřední roli v hudebních představeních
až hluboko do 1. tis. př. Kr. Archeologické nálezy z tohoto dlouhého období ukazují, že hudební nástroje měly nesmírně důležitou roli jako prostředek vyjádření moci a sociálního postavení a že jejich vlastnictví bylo omezeno
pouze na velmi úzkou vrstvu těch nejvýše postavených osob. |
