Gary Lachman
Gnosis magazine, zima 1998Každý, kdo se poprvé pokusí více se
věnovat I-Ťingu, knize proměn, prastaré čínské knize moudrých předpovědí, bude určitě zmaten. Původ knihy je zahalen v mlhách mýtů. Říká se, že rané verze existovaly už 2000 let př. Kr., ale je velmi pravděpodobné, že byla známá
už předtím. Její učení bylo zdrojem znalosti a učenosti největších čínských myslitelů, Konfucia a Lao-c´. I za dob Maovy vlády s ní čínští intelektuálové potajmu neustále pracovali.
Na západ se kniha dostala poněkud
obskurními cestami. Když navštívíte běžný obchod s knihami, knihu proměn většinou najdete mezi různým čarodějným a mastičkářským brakem. Počítačový katalog britské knihovny nabízí padesát jedna titulů věnovaných knize proměn.
Můžete studovat "obchod a I-Ťing, manažerský I-Ťing, I-Ťing pro každý den nebo I-Ťing jako cesta k úspěchu". Stejně jako s meditací, tantrou, akupunkturou a jógou, západní konzumerismus si staré čínské texty přizpůsobil pro
své účely.
Totéž se ovšem přihodilo i knihám o kvantové fyzice nebo teorii chaosu. Tyto a podobné ideje jsou nakladateli a autory brány jako možnost rychlého výdělku. Nepříjemné na tom je jen to, že podobná laciná vydání
poškozují jinak seriózní bádání a snahy přiblížit se jádru věci.
Kniha proměn je snadno přizpůsobitelná duchovnímu konzumerismu především proto, že vypravuje o budoucnosti. Tak jako pop tantra slibuje lepší sex,
akupunktura lepší zdraví a meditace hlubší relaxaci, kniha proměn slibuje pozitivní výsledky. Ale zatímco jiné praktiky se soustřeďují na určitou část našich životů, kniha proměn má přeci jenom jiný záběr. Podobně jako tarot nám
umožňuje poodhalit závoj, oddělující dnešek od zítřka a odpovědět na mnohdy tíživou otázku, co se brzy stane.
Důkazy schopnosti takto odpovědět jsou mnohé a přesvědčivé. Téměř každá kniha o I-Ťingu je zmiňuje. Každý, kdo se
s knihou blíže seznámí a začne ji používat, brzy pocítí, že má co dělat s jakousi živou a rozumnou entitou. Nikdo ovšem neví, proč tomu tak je.
Číst o knize proměn a pracovat s ní, zažívat ji, jsou ovšem dvě rozdílné
věci. Jakmile se člověk do ní ponoří a začne s ní pracovat, musí přehodnotit všechny své představy o skutečnosti. Většina západních intelektuálů je pak neschopná nebo příliš bázlivá, než aby takto položenou výzvu akceptovala a
proto knihu proměn označují za nehodnou pozornosti.
Kniha proměn a západ
Počet západních myslitelů a umělců, kteří byli ovlivněni I-Ťingem, je ovšem značný. Už Leibnitz
v dopise jednomu jezuitovi, žijícímu v Pekingu napsal, že kniha proměn zaměstnává nejlepší evropské mozky. Richard Wilhelm, sinolog, jehož německý překlad nahradil Leggeovu neúplnou anglickou verzi a stal se základním
západním zdrojem, knize věnoval celý život, právě tak jako jeho syn Hellmut. Ústředním symbolem poslední knihy Hermana Hesseho Hra se skleněnými perlami je také vymodelován pomocí knihy proměn.
Hudební skladatel John
Cage založil většinu své hudby právě na použití I-Ťingu. Podle jednoho biografa byl John v rámci jedné skladby nucen 18 000x hodit mincemi. John Lennon na svém prvním s=ólovém albu zmínil, že kromě Elvise, Boba Dylana a Beatles
už nevěří ani I-Ťingu. Knihu proměn používalo i mnoho dalších umělců, spisovatelů a myslitelů.
Nejznámějším západním myslitelem, spojovaným s touto knihou, je ovšem C.G. Jung. Jung viděl v I-Ťingu přesvědčivý důkaz pro
své zmínky o synchronicitě. V rámci synchronicit jsou podle něho události ve světě a lidské psychice propojeny, ne lineárně a příčinně v rámci standartního náhodného západního světonázoru, ale spíše, ale velmi smysluplně.
Podle Junga je právě toto základním rozdílem mezi východním a západním myšlením.
Západ vidí jevy jako součást příčinných sekvencí. A způsobuje B, které vede k C. Východ se ptá, proč se různé jevy dějí ve stejném
místě a ve stejnou dobu a co to znamená. Právě rozdíl mezi západním a východním vnímáním reality znemožňuje mnohým zápaďanům ocenit a vychutnat I-Ťing. Nemohou pochopit, jak se mohou náhodné vrhy mincí tak či onak vztahovat buď
k otázce, kterou položili, nebo k odpovědi, kterou následně z knihy získali.
Pokud ovšem řekneme, že I-Ťing a jiné formy předpovídání pracují prostě se synchronicitou, stejně tak nedostaneme odpověď na
otázku, jak skutečně pracují. Jung se velmi intenzívně snažil dokázat, že obvyklý výklad slova náhoda nic nevysvětluje, a že je to spíše cesta, jak se vyhnout problému tím, že budeme tvrdit, že neexistuje. Ačkoliv nebyl první, Jung
byl nejhlasitější a nejvíc respektovaný západní intelektuál, který tvrdil, že západní způsob pokusu o pochopení I-Ťingu prostě nebude fungovat. Své tvrzení zakládal na vlastních zkušenostech, tedy na tom, co získá každý člověk
s otevřenou myslí, který začne pracovat s I-Ťingem.
Věštění
Podle legendy lze hledat původ konceptu hexagramů knihy proměn v rozpraskaných želvích krunýřích za doby
mýtického čínského vládce Fu-chsiho. Říká se, že žil 3 000 let př. Kr., ale toto datum obvykle znamená "před dávnými časy". Fu-chsi viděl v liniích želvího krunýře odraz zákonů vesmíru. Po celá další staletí byly základní motivy
přerušované a nepřerušované linie neustále zpracovávány a komentovány celými generacemi čínských mudrců. Současná verze se datuje do dynastie Čou (1150 249 př. Kr.). původní metoda konzultace s I-Ťingem vypadala sice odlišně,
ale dnes většina lidí používá snadnější způsob. Myslete si nějakou otázku, čím přesnější, tím lepší, nejraději ve smyslu "měl bych" nebo "budu", hoď třikrát stejnými mincemi a zaznamenej výsledek – např. všechno hlavy, všechno panny,
dvě hlavy, jedna panna, dvě panny, jedna hlava. Udělej to 6x a vyjde ti hexagram šesti linií, začínajících odspodu. Kniha I-Ťing pak má pro každý z možných 64 hexagramů několik typů, komentářů a vysvětlení, které poskytnou
odpovědi na Vaši otázku. V této náhodné proceduře viděli svědci, kteří se knihou zabývali, manifestaci struktur kosmu, toho, čemu říkali Tao, nebo "Cesta". I když se nemanifestuje samo o sobě – "Tao o kterém se dá mluvit, není
skutečné Tao", jak říká kniha Tao te ting – Tao se projevuje ve směru nebo vzoru události našeho světa, není to věc, ale způsob, cesta věci. Základní ideou za Taem je změna.
Věštebné schopnosti knihy proměn jsou značné a myšlenky a
intuice za ní oscilují od pouhých vykladačů štěstí až po nejhlubší filosofii života. Richard Wilhelm napsal: "Od doby, kdy v Číně poprvé někdo položil otázku a nespokojil se s pouhým zjištěním výsledku, ale zeptal se, co
mám udělat, se kniha věšteb změnila na knihu moudrosti."
Filosofie změny
Západní dualistická vize často padá mezi extrémy absolutního determinismu nebo absolutní svobody – zákon
příčiny a následku a nicotu existencionalismu. Filosofové knihy proměn se pokoušeli sjednotit protiklady v nekonečném řetězu lidských osudů a akcí. Podle nich nejsme pouhá těla, závislá na vnějších silách, bez svobodné vůle.
Zároveň ale ani vesmír nepostrádá smysl, jehož jsme součástí. Studiem cesty věcí můžeme odhalit smysl své existence a její možnosti. Jako v případě dobrého lyžaře, pokud víme, jak se věci začnou měnit, můžeme na svahu přečíst a
vybrat si tu nejlepší dráhu.
Západní filosofie je většinou posedlá dualitou změny a trvalosti, svobody a nezbytnosti. Pro předsokratovské filosofy, Parmenida, Herakleita a Empedokla byl základem protiklad změny a
trvalosti. Platonova metafyzika s představou času jako pohybujícího se obrazu věčnosti byla pokusem protiklady propojit a o totéž se pokoušela Hegelova fenomenologie mysli o 2 000 let později. Východ ovšem, tam kde logický západ
viděl změnu a trvalost v neustálém konfliktu, intuitivně oba aspekty viděl jako doplňkové.
Někteří západní myslitelé s principem komplementarity pracovali, např. Wiliam Blake napsal, že "bez protikladu není pokrok". Západ
ovšem většinou příliš spoléhá na konceptuální myšlení, kterému činí velké potíže přizpůsobit se vzájemně tak odporujícím se termínům. Východ dával vždy přednost založit svou moudrost na akutální zkušenosti. Parmenides chěl prokázat,
že změna je nemožná, autoři I-Ťingu ji viděli jako samozřejmou.
Jako kniha věnovaná filosofii změny, I-Ťing přežil mnohé procesy a převtělení. V době dynastie Han ve 3. a 4. století př. Kr. byla její živoucí
moudrost redukována do mechanického mysticismu čísel. Ve 2. stol. př. Kr. byla zakázána a za komunistické éry se používala jen tajně. Jedna věc se na knize I-Ťing za celá ta tisíciletí nikdy nezměnila – její základní učení.
Podle
knihy proměn je svět kosmem, ne chaosem. Má hierarchickou strukturu a pravidelné vzory, jejichž znalost dovoluje osobě, která ji zvládne, stát se moudrým, dokonalým člověkem a žít v souladu s Tao. Právě tato schopnost knihu
vyděluje ze seznamu prostých předpovědí a věštění budoucnosti. Studium knihy proměn vybízí k aktivnímu životnímu postoji. Nevědomí a podezíraví akceptují osud. Moudří znají cestu věcí a podle toho i jednají.
Jin a jang
Většina z nás už něco o čínské filosofii slyšela a zcela jistě víme o existenci termínů jin a jang, přinejmenším z jejich symbolické monády na tričkách a plakátech. Jako
v ostatních věcech, nadužívání symbolu ovšem ubírá jeho síle. Abychom pochopili důležitost jinu a jangu, musíme jít daleko hlouběji než k běžné popové inkarnaci.
Jin a jan, symboly Taa, představují základní
polarity existence. Napětí, konflikty a reconciliation mezi nimi řídí svět "deseti tisíc věcí", jak staří čínští mudrci označovali výraz nejvyšší konečnosti, tai-či, nemanifestované Jedno za manifestovaným Mnohým. Jin, temná strana,
reprezentuje ženství, výživu a slabší aspekt reality. Jang, světlejší, je mužské, pevné, tvůrčí a silné (v jungiánské psychologii hovoříme o nevědomé a vědomé mysli, která musí nastolit dynamickou rovnováhu procesem individuace.)
V hexagramech knihy proměn jsou přerušované linie jinové, ženské. Nepřerušované linie jsou jangové, mužské. Sexuální analogie pak pokračuje v osmi základních trigramech. Číňané hovoří o tvořivém otci, přijímací
matce, jejich třech dcerách a třech synech.
Tento téměř samozřejmý symbolismus vedl některé psychology k domněnce, že původem nepřerušovaných a přerušovaných linií jsou mužské a ženské sexuální orgány. Tradiční
výklady jsou však daleko jemnější. Mudrci, kteří s knihou pracovali a kteří ji staletími transformovali, byli metafyzičtí krajináři. Pozorovali nebeské síly v prvcích a přírodních formách a projektovali je do osmi
základních trigramů složených z jinových a jangových linií. Jan přichází z jihu, hory, kde je dost slunečního světla a severní strany řeky, ve které se světlo odráží. Jin vytváří protiklady. V různých perspektivách pak
stejné přírodní a základní formy ztělesňují různé aspekty Taa. Vše se přitom neustále mění.
Tak jako v případě knihy proměn, původ symbolů jin a jang se ztrácí v mýtech. Filosof Jean Gebser to nazývá "předtvaré
a primární paradigma bytí... nejen v tom, co je předlidské a co se vynořilo z času, kdy země ještě neexistovala." Názvy základních osmi trigramů knihy proměn nemají v čínštině žádný kontext. To naznačuje, že jejich
původ leží mimo oblast Číny a dodává I-Ťingu ještě více záhadnosti. Náš každodenní život ve všech svých událostech – ať už se jedná o lásku a nenávist, muže a ženu, krizi a úspěch – naznačuje, že koncept jinu a jangu v zásadě
odpovídá. Většina našich zkušeností se točí okolo, jak napsal Richard Wilhelm "neustálého obnovování stavu napětí mezi dvěma polaritami". "Moudrý muž" to ví a umí tuto tenzi mezi rozpouštějícím se jinem nebo utužujícím jangem spojit.
Jinak každý sám o sobě vede k duchovní smrti. Tvůrčí život se vyvíjí novými a novými syntézami – tedy nikoli ve statické dokonalosti nebo naivní homogenitě, ale ve vývoji nových forem, spontánního řádu. Podobný problém
komplexity a chaosu zaměstnává i dnes pozornost mnohých současných filosofů a vědců. Ve skutečnosti, jakmile rozeznáme, že I-Ťing a její filosofie je v zásadě jakási opakovaná struktura v rámci sebeorganizujícího světa
smysluplných vzorů, uvědomíme si, že naši čínští předkové, na rozdíl od toho, co jsme si o nich donedávna mysleli, věděli o teorii chaosu už tisíce let před západem.
Tři světy
Kniha proměn reprezentuje multidimezionální svět, tři úrovně proměn, zrcadlící se ve třech světech, v nebi, na zemi a ve světě lidí. Základní krédo hermetismu "jak nahoře, tak dole" platí i pro I-Ťing. Změna na zemi je odrazem
změny v nebi, taoistickém ekvivalentu našeho platónského světa ideí. Studiem základních struktur a zákonů nebe mohou lidé rozeznat určité vzory změn jejich vlastního světa. Samozřejmě platí, že pokud je svět zrcadlovým obrazem nebe,
pak vzory nebe formují vše v našem světě a pak může být nástrojem věštění prakticky cokoliv. Pohyb oblak, dopravní chaos – to vše pokud bychom to dokázali správně interpretovat, by mohlo odhalit pohybující se vzory změn nebe a
tak nám odhalit budoucnost.
V průběhu času se zákony nebe manifestují ve všech pozemských věcech, jsou pozorovány a spojovány s jevy, které pomáhají utvářet. Házení mincí bylo tak jakousi zkratkou poznání
božského, dírou v zemské hmotě, skrze kterou jsme mohli přímo zahlédnout zákony nebes. Staří Číňané tvrdili, že za to, jestli padne hlava nebo orel, je odpovědná andělská inteligence. Tento všezahrnující vzor v sobě
obsahuje samozřejmě i inovace a spontánní změny.
Pozoruhodné je také to, že v průběhu staletí autoři knihy proměn zpracovali různovrstvé životní zkušenosti, nebeské vzory proměn a variace přerušovaných a
nepřerušovaných linií do neuvěřitelně komplexní a efektivní pomůcky, která pomáhá jednat (nebo nejednat) nejen občanům v tradičních čínských dynastiích, ale i postmoderním zápaďanům. Ačkoli některé výrazy základních osmi
trigramů možná dnes vyžadují určité hlubší vysvětlení, kniha proměn funguje v daleko hlubších archetypálních úrovních. Mudrci, kteří pochopili permutace jinu a jangu, neutíkali ani před základními otázkami lidské existence a
intuitivně oba světy propojili.
Pokud bychom chtěli dnes vymyslet podobný systém archetypální moudrosti, nemyslím si, že by toho kdo byl schopen. Proto si myslím, že I-Ťing poskytuje dobrý argument názoru, společnému
mnohým esoterickým tradicím, že naši předkové byli v jistém s¨myslu daleko blíž vesmíru a jeho principům, než jsme my. Na druhé straně toto ohlédnutí se za moudrostí našich předků nemá nic společného s nostalgií. Každá
generace musí nalézt svůj vlastní smysl.
Polarita a periodicita
Podle raného modelu vesmíru, připisovanému legendárnímu císaři Fu-hsimu, je osm základních trigramů uspořádáno do kruhu podle
světových stran. Trigram nebe je tak umístěn naproti trigramu země, trigram vody je naproti trigramu ohně a td. Symbolizují se tak základní síly manifestující svět ve tvořivém napětí.
Při práci s I-Ťingem jsou
zvláště důležité dvě linie. Když padnou všechny tři mince stejnou stranou, výsledkem jsou tzv. pohyblivé linie (plná čára má tendenci se přerušit, přerušované čára má tendenci se zaplnit). Tyto linie naznačují možnou změnu. Když je
napětí v kritickém bodě, změní se a předchází tomu, co Jung nazval enanciodromie, stávání se protikladem. Vesmír I-Ťingu je v neustálém pohybu. Vše se neustále mění. Všechny síly nepřetržitě působí. Toto napětí mezi
archetypálními protiklady pohání svět, ve kterém se zjevují různé vzory nepřetržitých změn: cyklické nebo periodické.
Základní neměnná polarita existence je reprezentována jinem a jangem, přerušovanou a nepřerušovanou
linií, zemí a nebem. Později mudrci systém doplnili variacemi a zdvojením linií, takže dostali čtyři skupiny po dvou liniích. Jang na jangu, jin na jangu, jang na jinu a jin na jinu. Tyto skupiny reprezentovaly roční období a pohyb
slunce zodiakem.
Král Wen, jehož verze knihy proměn je základem i pro její současnou podobu, vytvořil druhý model trigramů, reprezentující jejich pohyb od jednoho k druhému v průběhu roku. Zatímco Fu-chsiho model
představuje fixní podmínky vesmíru – věčné napětí mezi protiklady – verze krále Wena ukazuje cykly zrození, růstu, smrti a zániku v neustále se měnícím světě jevů.
Jeden z jiných systémů, známý jako diagram
pozdějšího nebe symbolizuje myšlenku cyklického pohybu sil (ústřední ideje taoistické alchymie, jak o tom psal Wilhelm v knize Tajemství zlatého květu). Na rozdíl od Newtonovské vize času jako jakéhosi neutrálního prázdna, kniha
proměn pojímá čas jako jakousi krajinu s horami, řekami a údolími. Cyklus ročních období pak vždy obsahuje důsledky minulosti, následky akcí a rozhodnutí, které se již odehrály, a o kterých už nic nevíme. To jsou cesty a stezky,
které jsme v krajině již použili. Studiem knihy proměn se moudrý muž nebo žena mohou naučit vnímat všechny vnější síly a předjímat tvarování budoucnosti tak, jak nás čeká.
Práce na změně
Budoucnost před námi skutečně leží právě tak jako minulost za námi. Ne však nezbytně ve všech detailech. Výhled z hory nám odhalí krajinu před námi, ale ne již stezku, kterou bychom se měli dát. To už záleží na nás
samotných. Samozřejmě, pokud jsme již krajinu zahlédli z ptačí perspektivy, máme daleko větší šanci vybrat tu nejlepší. Když jsme na zemi, vidíme jen to, co je před našima očima. Jsme-li si vědomi sil, které tvarují náš svět, je
to asi takové, jako když máme v neznámém území dobrou mapu. Pokud mapu nemáme, putujeme krajinou náhodně a doufáme, že se neztratíme. Pochopením sil, které formují náš svět, dokáže moudrý člověk rozeznat začátky změn a
rozhodnout se, kdy jednat nebo kdy nejednat, což je základní tajemství, jak žít podle principu Tao.
Tak jako v západním hermetismu lidé jsou součástí nebe i země. Nejsme pasivní stvoření, ovládaná vesmírnými silami.
Každý člověk je jakýmsi mikrokosmem, malým vesmírem. Jsme součástí přírody, ale dokážeme se také dívat dopředu, činit rozhodnutí, volit své akce. Řeka nemá možnost zvolit si, kudy poteče, my se rozhodujeme, zda sledovat tuto cestu
nebo ne. Zpopularizované učení taoismu je zjednodušeně prezentováno jako jakási střední cesta po proudu. Učení knihy proměn ale není tak jednoduché. Jít s proudem znamená něco víc než vzdát se zodpovědnosti za své akce a vmísit
se do davu jiných. Následovat Tao není totéž jako dělat to, co je nejjednodušší – často to vyžaduje umění rozhodnout se, nasadit všechny své síly a odvahu, zůstat sám. Trpělivý a vytrvalý jde dál, říká kniha proměn.
Práce na změně vyžaduje znalost toho, čemu Richard Wilhelm říkal fáze germinal. "Pokud jsou věci ještě na začátku, mohou být kontrolovány, jakmile ale narostly do svých plných důsledků, jejich změna by vyžadovala tak ohromné síly,
kterých člověk nikdy schopen nebude." I tohle se překvapivě podobá teorii chaosu. Cit pro počátek akcí je základním principem zvládnutí chaosu a umění rozeznat ty nejnepatrnější, zdánlivě bezvýznamné změny vzoru věcí může přinést
nebývalé výsledky. Všichni víme, že mávnutí motýlích křídel v Kansasu způsobí vichřici na Sibiři. Wilhelmův slovník uvažující o principech knihy proměn se velmi podobá slovníku teorie chaosu: "změny jsou téměř nepostřehnutelné
tendence, které se v určitém bodě zviditelní a přinesou transformaci."
Změna, která je v případě knihy proměn tou nejdůležitější, je změna světa lidí: výchovu k moudrosti, výchovu muže nebo ženy, která ví
a jedná jak podle své přirozenosti, tak podle potřeb komunity. Žít podle Taa znamená manifestovat a transformovat nebeské síly v lidských činech – to je naše zodpovědnost. V tomto smyslu je předpovídání budoucnosti
bezvýznamnou hříčkou. Co se stane nám samotným, je nicotné, pokud si dokážeme uvědomit, co vše závisí na našich činech, pokud je vykonáváme v souladu s nebeskými principy. Víme-li jak, nemusíme zůstávat pasivními
pozorovateli, ale naopak, můžeme tyto síly tvůrčím způsobem nasměrovávat. Možná nevíme nic o smyslu Taa, ale můžeme se stát jeho vykonavateli.
