|
(Čtení k čaji - zvláštní vydání k výstavě Téma: Pět prvků, Pocta čaji, Svět japonských zahrad, Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou,
červenec – říjen 1992) Pět prvků (dřevo, oheň, země, kov, voda) Jedním
z projevů postupného osamostatňování se lidského ducha jsou pokusy o zachycení a utřídění světa, který člověka obklopuje, odhalování zásadních principů jeho existence a dynamiky. V různých oblastech Země nabyly tyto pokusy
i jejich formulace různé podoby jak se utvářelo filosofické myšlení zvolna opouštějící mytologii.V Číně jeden z nejstarších popisů a výkladů světa je ve starověké Knize proměn (I-ťing) z 11. – 10. století
před n. l., původně zřejmě věštebné příručky. Pomocí dvou čar – plné a přerušované – jež jsou znakem dvou základních principů dualistické přírodní filosofie, a to ženského principu JIN a mužského principu JANG, jsou v osmi
trigramech zpodobeny nejen jevy hmotného světa, chápané jako základní, Nebesa /jang, Země /jin, oheň, voda, hory, propasti, vítr a hrom, ale i jejich proměny. Vynález osmi trigramů (pa kua) připisuje tradice ještě mýtickému prapředku
Fu-hsimu, avšak jejich další rozvoj, zdvojení trigramů na hexagramy a jejich kombinace na počet 64, jímž lze graficky vyjádřit všechny základní jevy světa, a zejména pak výklad a bádání o významu trigramů/hexagramů byl záležitostí
stále jemnějšího a hlubšího rozvíjení čínského filosofického myšlení. V období Jara a Podzimu v 8. – 6. století před n. l. se čínská přírodní filosofie obohatila o další teorii, a to teorii pěti prvků, jejichž
vzájemným působením vzniká celý hmotný svět. Jsou to voda, oheň, dřevo, kov a země. Učení o těchto prvcích se velice rozšířilo v následujících staletích, v nichž byly položeny základy různých filosofických škol (pro nás
nejznámější jsou konfucianismus a taoismus). Jimi kladené otázky i odpovědi se pochopitelně různily, ale všemi procházela jako poznaná konstanta učení o principech jin a jang a pěti prvcích. Zrod všeho hmotného byl tedy
ve starověké čínské filosofii přisuzován vzájemnému působení těchto pěti prvků a jejich neustálému koloběhu, v němž jeden přechází v druhý. Jsou popsány dva různé principy, podle nichž se tento koloběh řídí. Podle jednoho
se z jednoho prvku rodí druhý: dřevo rodí oheň, oheň rodí zem, země rodí kov, kov rodí vodu a voda rodí dřevo... Druhá teorie je naopak "bojovná" a vychází z představy, že proměny se dějí tak, že jeden prvek vítězí nad
druhým: oheň vítězí nad kovem, kov vítězí nad dřevem, dřevo vítězí nad zemí, země vítězí nad vodou, voda vítězí nad ohněm... Učení o pěti prvcích uznávaly nejen všechny filosofické čínské školy, ale tvořilo základ i
učeného bádání přírodovědného, astronomie a zejména čínské tradiční medicíny. My však svou pozornost obrátíme na úlohu určení o pěti prvcích a jin jang ve společnosti a zejména výtvarném umění. Starověká Čína byla
zemí se složitě propracovanými rituály, kterými panovník prostředkoval kosmickou rovnováhu světa v jeho proměnách. Základem těchto obřadů byly kosmologické představy, které předcházely filosofickému myšlení a poznání
jednotlivých škol, byly však úzce spojeny s poznatky tzv. předfilosofického stadia přírodní filosofie. Vycházely z velice výrazného vědomí situovanosti člověka v konkrétním prostoru a čase. Proto kromě nebe a země byly
v centru pozornosti i světové strany a roční období provázené mimo jiné i symbolikou barev. Panovník v přesně určeném oděvu s předepsanou symbolikou a barevností vykonával obřady zahajující jednotlivá roční období a
vykonával je v chrámech rozložených v předměstích podle světových stran, neboť jednotlivé světové strany byly zároveň i symboly jednotlivých ročních období. Na rozdíl od nás světových stran i ročních období bylo pět,
protože Číňané uznávali postavení středu jako samostatný bod orientace a rovněž zemědělsky významné období sklizně umísťovali jako samostatný úsek mezi léto a podzim. Nepochybně se tu odráží vliv rozvinuté zemědělské společnosti jako
starověká Čína byla. Pět ročních období, pět světových stran bylo spojeno s pěti barvami světlezelenou, bílou, červenou, černou a žlutou. A aby se celý kruh uzavřel i s pěti prvky starověké přírodní filosofie.
Symbolika světových stran, ročních období, barev a prvků byla sice na staletí konzervována v obřadech a obřadních oděvech panovníka a jeho dvora v podstatě až do pádu císařství v roce 1911 a všechny domácí i cizí
dynastie se jí přizpůsobovaly, ale dávno překročila tyto hranice. Pronikla do života celé společnosti společnou, často i neuvědomělou, citlivostí k barvám, samozřejmostí jejich symboliky a podobně. Nejvýrazněji se uplatňovala a
uplatňuje ve výtvarném projevu – zejména lidovém umění. Shrňme si tedy k jakému obrazu na konci starověku dospěla symbolika zobrazení světa v jeho hmotném základě, prostorové situovanosti a časové dynamice. Dřevo je
spojeno s představami východu, jara a světlezelenou barvou. Kov je spojen s představou západu, podzimu, bílou barvou. Oheň – jih, léto, červená barva. Voda – sever, zima, černá barva. Země – střed, období sklizně, žlutá
barva. Jaro je období sílícího principu jang, období růstu. Podzim období sílícího principu jin, obdobím zániku. Léto je obdobím vrcholného jang, plného života, který však již v sobě obsahuje blížící se zánik. Zima
obdobím tmy a nicoty, v níž vrcholí princip jin a zároveň počíná nový život, jenž se projeví v následujícím období růstu jang, a to jaru. Období sklizně – mezi létem a podzimem – je obdobím, kdy jang postupně přechází
v jin, obdobím prvku země, vlastním světem lidským. Vycházíme-li z učení o tom, jak jeden prvek rodí druhý, které je zřejmě starší, neboť se o ně opírá starověká obřadní symbolika, pak máme takovýto sled: Dřevo rodí
oheň – jaro přechází v léto, oheň rodí zemi – na konci léta nastává období sklizně, země rodí kov – začíná podzim, kov rodí vodu – podzim střídá zima, voda rodí dřevo cyklus se opakuje. Jen pro úplnost se musíme
zmínit o mnohem starší mýtické představě o posvátných zvířatech – symbolech světových stran. Jsou to představ velice, velice staré, doložené už v neolitu a spojené s magickými kulty rozmnožování a totemických prapředků.
Tyto symboly byly pak v historických obdobích starověku propojeny do jednoho systému s výše popsanou pěticí. V prvé řadě je to dvojice drak a tygr. Jejich zpodobení bylo známo již 4 000 let před n.l.
(nalezly se zpodobněny z mušliček v neolitickém pohřbu). Drak umístěný na východní straně je symbolem vzniku života, východu a později principu jang. Tygr umístěný na západní straně je symbolem zániku, smrti. Osa východ –
západ, jaro – podzim byla od nejstarších dob v Číně chápána jako základní v čase i prostoru. Mimochodem – výraz "jara a podzimy" znamenal běh roku, běh času. Oba tyto nejstarší symboly prodělaly
v následujících obdobích rozličný vývoj. Ze dvojice drak – tygr podržel si drak symboliku jang a stal se reprezentantem nebes, světla, panovníka, kdežto tygr, symbol zániku, světa mrtvých a tudíž i duchů a démonů se změnil –
zejména v lidových představách a umění – v ochránce před démony, nemocemi a vůbec zlem. Spojení se starodávnou symbolikou barev a odtud s celou vícevrstevnou pěticí dokládá i tradiční pojmenování – zelený drak a bílý
tygr. Jih symbolizuje červený pták. I jeho vývoj byl složitý až se postupně změnil v představu ptáka – fénixe a stal se partnerem, respektive partnerkou draka jakožto představitel principu jin, země, císařovny.
Dvojice draka a fénixe se v pozdních staletích stala mimo jiné i symbolem manželství. Sever byl pak zobrazen černým bojovníkem suan-wu, želvou obtočenou hadem, symbolem rozmnožování, plodivé síly života – a zároveň spojení
s vodou, tmou a chladem, v níž se ještě nepostřehnutelný život rodí. I černá "černého bojovníka" má v sobě červený nádech, upomínající na tajemný zrod života. Jin v sobě obsahující jang. Posledním posvátným
zvířetem je symbol humanity, světa lidí, středu – mýtické zvíře čchi-lin, jednorožec, kopytnatec s tělem pokrytým šupinami a s měkkým rohem. Zřejmě se do pětice dostal jako poslední i časově, protože jeho výtvarnou podobu
známe až z konce prvního tisíciletí před n.l. . Jak vypadají mnohovrstevné pětice? Dřevo, jaro, zelený drak Kov, podzim, bílý tygr Oheň, léto, červený pták
Voda, zima, černý bojovník (želva s hadem) Země, období sklizně, žlutá barva – jednorožec čchi-lin. Na konci starověku se tento systém v dílech historiků a jiných učenců dále propojoval s hrdiny mýtů a bájí, to
bychom však začali další kapitolu z mnohadílného vyprávění o čínské kultuře. Zlata Černá |
