Jsem ráda, že na této konferenci mohu zastupovat i zvířata - naše chlupaté a opeřené kamarády. Po letech práce v různých
environmentálních organizacích jsem se před lety rozhodla, že si dopřeji výlet do lesa, abych byla blíž zemi, kterou se snažím chránit. Dělám to, tak jako většina z nás, protože mám zemi a lesy a zvířata ráda. Lidé se přece
starají o to, co mají rádi. A já jsem začala chránit divočinu. Divokou přírodu. Věřím totiž, že i malinký kousek zachráněné přírody je dobrý pro celou planetu.Možná to zní podivně, ale v podstatě jsem ptáčnice. Starám se o
ptáčky. To zní jako bych číhala s pastí a odchytávala ptáky s krásným peřím. Ne, takhle to není. Na svém pozemku v Texasu vytvářím podmínky pro to, abych pomohla žít a hnízdit určitým druhům ptáků, kteří žijí převážně
v divoké krajině. Učím se tím. A moc.
Co asi člověku přijde na mysl, když uslyší, že "pěstuji" ptáčky? Čím je krmím? Jak vím, které rostliny tam mají a které nemají být? Jak využívám přírody samotné? Přiznávám, že čím víc toho
o divoké přírodě vím, tím více jsem jí fascinována.
Nevím toho mnoho o zvířatech, žijících divoce ve vaší zemi, ani o místních zákonech, ale můžete mou přednášku brát jako zdroj určitých idejí o jiném způsobu uvažování.
Americký spisovatel Henry David Thoreau byl prvním klasickým milovníkem přírody, který věřil, že v divoké přírodě leží spása celého světa. Tvrdil, že každý z nás potřebuje trochu té divokosti. Souhlasím s ním. V životě je to jako v
divoké krajině, někdy si musíte prorazit cestu neprostupným a hustým křovím, než se dostanete na lepší místo. Při práci enviromentalistky jsem také musela mnohokrát projít džunglí zákonů a vládních nařízení, než jsem se dostala na
místo, odkud je všechno zřetelnější a hezčí.
Často se potýkáme právě se zákony a nařízeními a zapomínáme na ty základní zákony - zákony přírody. Jsem přesvědčena, že je všichni intuitivně známe. Někdy se jim říká
posvátné nebo božské zákony. Je také důležité pamatovat na to, že lidské bytosti sdílejí tuto planetu a všechny její dary zároveň s mnoha jinými živými bytostmi. I my lidé se všemi zvířaty sdílíme tři základní potřeby: potraviny,
vodu a přístřeší. Všichni také známe universální zákon příčiny a následku, který má někdy podobu přísloví "Jak zaseješ, tak sklidíš". Všimli jste si globálního zhoršení počasí v posledních letech a zvýšeného počtu katastrof? Možná je
to znamení, že Matka Země zkouší ve vztahu k lidem obnovit přirozenou rovnováhu.
Proč se starat? Myslím, že k tomu máme hodně důvodů. Za prvé, zvířata, které považujeme za domácí, jako myši, krysy a mravence, abychom vyjmenovali
alespoň některá, se dokázala přizpůsobit lidskému prostředí. Nebudeme-li tedy schopni chránit divokou přírodu tam venku, pak se stále více tzv. zdomácnělých zvířat přistěhuje k nám. Např. to bude znamenat, že kromě zvýšeného počtu
myší se kolem lidských příbytků bude vyskytovat i více sov. Čím více sov, tím méně myší. To je přirozený vztah mezi dravcem a kořistí. Pokud zničíme divokou přírodu, tuto přirozenou rovnováhu přírody poničíme také. Z čistě
biologického hlediska je divočina to, co udržuje planetu ve zdravém stavu.
Rostliny a zvířata pro nás mají spoustu darů: dávají nám potravu, léky, ošacení. Poskytují nám své služby. Mravenci a žížaly kypří půdu, veverky zasévají,
včely opylují, kořeny rostlin doslova drží půdu pohromadě. Malé půdní organismy recyklují důležité živiny, ekosystém udržuje sám sebe. Rostliny, zvláště stromy, regulují stav kyslíku, oxidu dusíku a vodních par v ovzduší. Nedávný
výskyt ničivých dešťů je podle mnohých odborníků nutno přímo spojit s úbytkem zdravých lesních ekosystémů. Přitom na jejich funkcích závisí život všech živých tvorů, včetně lidí.
Ptáci zlikvidují neuvěřitelné množství hmyzu. Na
zemi existuje daleko víc hmyzu než jiných zvířat. Američanka Rachel Carsonová v roce 1970 ve své knize varovala před používáním chemických hnojiv, která zabíjí zpěvné ptáky. Nebezpečné herbicidy a pesticidy jsou dnes v USA stejně
jako DDT zakázány, ale v mnoha jiných státech se ještě používají. Důsledky jsou zjistitelné jak mezi migrujícími ptáky, tak mezi savci a dokonce mezi lidmi. Všichni jsme propojeni v pavučině života. Zpěvní ptáci jsou dobrým
indikátorem zdravého ekosystému. Vzpomeňte na použití kanárků v dolech.
Asi nejdůležitější důvod ochrany divoké přírody je genetický. Moderní člověk začíná narušovat tak dlouhý evoluční proces pomocí genetického
inženýrství. Co se stane se rčením "příroda si poradí"? To, že v přírodě se jednotlivé druhy nekříží mezi sebou, má určitě svůj dobrý důvod. Bojím se genetických mutantů. Nemáme nejmenší ponětí, co všechno může genetické inženýrství
způsobit. Přinejmenším je to proti zákonům přírody.
Domnívám se, že věda by byla lépe využitelná např. při pouhém výzkumu dosud nezjištěných druhů rostlin a zvířat. Divoká krajina může být přirozenou laboratoří, umožňující sledovat
genetickou evoluci. Abychom zachovali a ochránili genetickou integritu, je potřeba zachránit a udržet přinejmenším to, co dnes ještě existuje - přinejmenším na našem vlastním území. Jeden ze způsobů je sběr semen, ať už amatérský
nebo ve spolupráci s profesionály. Pamatujte ale, že když sbíráte semena v krajině, nevysbírejte je všechna, vždy tam nějaká zanechte pro přirozenou obnovu. Některé rostliny či stromy pak můžete zkoušet vysadit ve své vlastní
zahrádce nebo ve vašem vlastním oblíbeném kousku divoké krajiny.
Další důvod, vážící se ke genetické integritě, má jméno biodiversita. Přirozené biologické systémy posilují genetickou integritu všeho života na zemi.
Diversita, různorodost, je to, co umožňuje pružnost. Dokáže se pak rychle zotavit z následků různých katastrof. Např. američtí indiáni pěstují dohromady "tři sestry" - fazole, tykev a kukuřici dohromady. To je docela dobrý
příklad, jak se mají pěstovat rostliny - symbióza rostlin. Jednotlivé rostliny se vzájemně podporují. Nejde o pouhý počet komponent, jde o smysluplné vztahy různých prvků, které jsou dohromady úspěšné. Vynášejí více, jsou biologicky
odolnější.
Monokultury přímo zvou škůdce a nemoce. Velké pole jednoho druhu obilí pak přitahuje specifické škůdce. Nenechte se nalákat k použití jedovatých pesticidů. Použijte místo toho to, co vám nabízí příroda. přidejte místní
plevel, popínavé rostliny, nebo stromy na mezích. přitáhnou určité druhy ptáků, kteří se škůdci poradí.
Biodiversita v divoké krajině je pro přirozenou evoluci života na této planetě zásadní podmínkou. Člověk je dnes
příčinou největšího ničení a vymírání rostlin a zvířat v historii planety. Samozřejmě, příroda má své způsoby sebeobnovy. Jenže evoluční procesy vyžadují svůj čas, který se počítá na milióny let. Zničte jeden druh a jiný zaujme jeho
místo. Zničte více druhů a lokální ekosystém začne hynout.
Někteří biologové zabývající se současnou situací nazývají současnou krizi biodiversity šestým vyhynutím, počítáno po vyhynutí dinosaurů. Není bohužel způsobeno přírodními
změnami, ale člověkem, homo sapiens. Nároky na půdu, pěstování cizích druhů a deset tisíc let intenzívního zemědělství změnilo tvář planety. Nežádám snížení produkce potravin, ale mýcení lesů a vysušování mokřin poničilo přirozené
ekosystémy. proto je v této souvislosti tolik naděje vkládáno do permakultury. Můžete pěstovat mnoho nejrůznějších druhů plodin na velmi malém prostoru, který tak neohrozí biodiversitu divoké krajiny. Jen si uvědomme, veškeré
plodiny, ze kterých získáváme svou potravu, jsou domestikované divoké druhy. Zemědělská genetika používá divoké druhy obilovin k obnově genetické různorodosti a odolnosti vůči nemocem.
Důležité je uvědomit si, co se děje a
zachránit i v tomto kritickém období, co se dá. Staré přerostlé lesy možná stále ukrývají tisíce dosud neidentifikovaných druhů rostlin a živočichů. Ochrana vzácných a ohrožených druhů chrání kvalitu života nás všech. Když už
dokážeme chránit populární zvířata, jako jsou velryby nebo orel sněžný, měli bychom dokázat uchránit i ty ostatní. I ten nejméně početný druh vyžaduje chránit celý ekosystém.
Ochraňujme divokou krajinu a její biologickou
diversitu v jejím vlastním unikátním biologickém lokalitě. Např. já se snažím zachránit kus divoké krajiny jako místo pro malého migrujícího zpěvného ptáčka, střečka zlatého, který je na seznamu ohrožených druhů. Snažím se uchránit
místa, kde obvykle hnízdí.
Divoká krajina má i svou vlastní hodnotu. Kus krásné divočiny nám spolehlivě pomáhá symbolicky se spojit se světem přírody.
A nakonec můj nejoblíbenější, proč chránit divokou krajinu. Je to
zábava. Všichni víme, jak je stále populárnější kempování a pozorování ptáků a zvířat. konejší to duši. Některé kultury považují divoká zvířata za své duchovní učitele. I my říkáme "věrný jako pes, chytrý jako liška, moudrý jako
sova". některá místa v přírodě, prameny, jeskyně nebo vrcholky hor cítíme jako posvátná. Já sama jsem vždy občerstvena, kdykoliv se zastavím a přivoním si k růži. posvátná místa také posilují komunitu. V Austinu, ve státě Texas
nedávno 64% městských voličů se rozhodlo chránit kvalitu vody a přírodního rybníčku s pramenem.
Biologie, ekologie a genetika. Biodiversita, evoluce a služby přírody. Potraviny, léky a zábava. Duchovní učitelé a
posvátná místa. To jsou jen některé z důvodů, proč se snažím chránit divokou přírodu.
Možná jste už viděli nápis "Nekrmte medvěd". podobné nápisy jsou všude v 376 národních rezervací na území USA a varují před
krmením divokých zvířat, které se tak stávají závislé na lidech a nedokáží v divoké přírodě přežít. nejenže je to v případě medvědů nebezpečné, ale ruší to tak přirozený život divokých zvířat. Jako všichni jiní živí tvorové sběrači a
dravci jsou oportunističtí. pokud mají možnost snadnější potravy, využijí ji. Je tedy nutné připomínat lidem, že jsou v rezervacích pouhými návštěvníky. Existují dva hlavní způsoby, jak chránit a pečovat o divokou krajinu. Jeden je
aktivní, ten druhý by se dal vyjádřit slovy - nechej to být. Je tím myšleno "žádný lidský dotek". Pro dobrodružnou lidskou duši je to trochu nezvyklé, ale bylo by dobré, kdyby na zemi existovala místa, kam lidé vůbec nesmí.
Dokonce i velmi ohleduplný návštěvník může nechtěně šlápnout na vzácnou rostlinu, která může poskytnout zázračný lék. Pro lidi nedostupná místa, jako jsou hluboké jeskyně a hluboká údolí nebo pralesy, jsou také velmi užitečná.
Pocházejí odtud nové druhy. Např. na mém pozemku je poblíž řeky prudký svah. Rozhodla jsem se tam nevybudovat most a nechat to místo pusté. Možná tam někdy postavím lavičku jako symbol konce cesty a budu odtud s hosty pozorovat ptáky.
Druhým způsobem je aktivní management. Termínem management myslím pečovat. V rámci utváření divoké krajiny se můžete pokusit starat se na svém pozemku i o návštěvníky zvenčí. Myslím tím např. migrující ptáky a zvířata, semena,
která přinese vítr, voda nebo lidé, mí návštěvníci. Společně s přáteli např. každé jaro pořádáme rituál počítání vajíček. Samozřejmě jsme velmi opatrní a ptáky z jejich přirozeného prostředí nevyplašíme.
Národní rezervace jsou
velmi populárním cílem rodinných výletů. Příliš velký počet lidí je však v takto citlivých oblastech pro uchování divoké krajiny kritický. Pomáhají informační centra, průvodci a jasně vyznačené cesty, které pomáhají veřejnost
vychovávat a informovat. Není třeba lásku k divočině přehánět. Mnozí lidé již na to doplatili.
Pro dosažení maximálního efektu je většinou dobré užívat obě metody tvorby a péče o divokou krajinu. Já sama na svém pozemku nechávám
několik oblastí bez jakéhokoliv zásahu, ale právě tak jsem vybudovala několik naučných stezek.
Ochranářské zákony
John Muir byl jeden z prvních hlasů, pozvednutých na ochranu přírody v roce 1890. Přemluvil prezidenta
Roosevelta, aby založil první národní parky. Jedním z tradičních amerických způsobů, jak zachránit divokou přírodu, je prostě koupit ji. Vlády se tak snaží uchránit přirozené divoké oblasti před využitím na pozemky a k rekreaci.
Filantropové a nadace kupují velká území jen proto, aby je nechala zdivočet. Občané Austinu vybrali velkou sumu peněz, aby koupili ohroženou niku u vodopádů v Barton Springs.
V menším měřítku mohou majitelé půdy použít některá
ochranářská pravidla nebo restrikce. Tito dobrovolníci a vlastníci půdy se rozhodli určité lokality nechat zdivočet. Pozemkový fond je další možností, jak věnovat divokou krajinu skupinám ochranářů. Je to zajisté výborné mít tento
legální systém podpory a ochrany divoké krajiny. Pokud ale k tomuto systému nemáte přístup, můžete vytvořit vlastní pravidla. Např. jeden vlastník půdy ve státě Vermont se domluvil s tuctem sousedů a všichni pak nechali koordinovaně
zdivočet dlouhé pásy půdy, aby tak pomohli divokým druhům ptáků a zvířat. Úmyslně nechali části své půdy zarůst ostružiním, břízami, aby tak vytvořili přirozené hranice a možnosti obživy pro jeleny a zpěvné ptáky.
Možná byste si
mohli myslet, že v USA je o divokou krajinu dobře postaráno. Jistě, každá kapka dobrá, ale celkově vzato, situace zas tak růžová není. Jedna skupina se pokouší iniciovat vydávání známek s obrázky ohrožených druhů zvířat. Projekt
Wildlands se pokouší zmapovat poslední zbytky území USA, které nejsou rozřezány cestami a dálnicemi a propojit podchody a chráněnými koridory jinak rozparcelovanou krajinu.
Můžete začít třeba tím, že do malého květináče vysadíte
místní druh jinak neoceňované květiny, jen tak kvůli motýlům. Pokud víte o místních způsobech ochrany a podpory divoké krajiny, podporujte a využijte je. Pokud pomáháte vytvořit nové zákony, používejte jazyka, který bude jasně
vyjadřovat váš záměr. Slogany jako "Forever wild" (divočina navždy) a "Roadless wilderness" (divočina bez cest) jsou jasné a přesné. Zkuste vytvořit místní skupiny zájemců, kteří by mohli divokou krajinu také podpořit. pamatujte,
každá trocha dobrá.
Stát Texas je znám dobytkářstvím, těžbou nafty a pěstováním bavlníku. Dnes je téměř největším zdrojem příjmu pro stát turistika. Zvláště výlety do divoké krajiny. Lidé z celého světa se přijíždějí podívat na
naše migrující ptáky. Máme největší počet ptáků na sever od Mexika, bylo jich dokumentováno nad 600. Stát už zjistil, že mít divokou krajinu a čistou vodu je velmi výnosné.
Nejsem ani farmářka, ani dobytkářka. Chovám divočinu. Je
to jakýsi druh tvorby krajiny, ale s použitím divokých rostlin, zvířat a sil přírody. Nemám ani čas ani trpělivost starat se o pěstování vlastních potravin. Jsem ráda, že to umí jiní lidé a moc ráda nakupuji sezónní ovoce a zeleninu
u místních organických farmářů na trhu. Přesto jsem přesvědčená, že divoká krajina je to nejlepší využití země.
V roce 1995 jsem byla jedna ze 75% texaských voličů, kteří pomohli schválit Wildlife management
jako dodatek k zemědělskému využívání půdy. Protože v Texasu je 97% půdy v soukromém vlastnictví, vzájemná spolupráce majitelů půdy je důležitou částí konečného úspěchu při ochraně divoké krajiny. Stát dovoluje každému vlastníkovi napsat svůj vlastní plán ochrany určitých druhů. V Texasu se daně z vlastnictví platí místnímu zastupitelstvu. Cena půdy se určuje podle toho, k čemu je půda dobrá a co může produkovat. V roce 1930 byla na zemědělskou půdu uvalena nižší sazba daní, aby se tak pomohlo producentům potravin. Daně za zemědělskou půdu jsou tak nižší než daně za půdu pro obytné a průmyslové využití. Mnozí majitelé půdy chovají méně hospodářského dobytka, než by mohli, jen aby si udrželi nižší daně. Nové dodatky k zákonům podporují vlastníky půdy, aby nepřekračovali rozumnou míru využití půdy. Chovatelé dobytka tak např. mohou během suchých let nechat půdu ležet ladem a starat se místo o krávy o jeleny nebo zpěvné ptáky. Podařilo se nalézt společnou řeč mezi zemědělci a městskými ochranáři. Obě strany mají své volné mluvčí a zástupce v daňových výborech v texaském i celostátním senátu. Když se pak jednou hlasovalo, zákon prošel velmi snadno, protože Texasané svou divokou krajinu milují! Někdy to funguje docela snadno. Pokud je půda, kterou vlastníte, užívána k zemědělským účelům nebo pro produkci dřeva, můžete ji nechat změnit v divokou krajinu kdykoliv bez jakýchkoliv újem na daních. Já např. místo abych chovala dobytek, starám se o různou texaskou zvířenu: jeleny, krocany, křepelky a spoustu ptáků, králíků, lišek, pásovce, netopýrů, ještěrek a hmyzu.
Finanční přínos z divoké krajiny, kromě lovu a rybaření, je např. i z pozorování ptáků, fotografování divočiny, táboření v divočině, organizují se meditační centra, vzdělávací a výzkumné projekty, katalogizace semen, sklizeň
léčivých bylin, sběr lesních plodů, jako jsou ořechy, houby a spousta dalšího.
Jeden z nových zákonů po vlastnících půdy vyžaduje, aby na své půdě aktivně provozovali nejméně tři ze sedmi možností péče o divokou krajinu. Mohou si
vybrat péči o krajinu, kontrolu eroze, kontrolu dravců, poskytování potravin, vody a přístřeší divokým druhům a práci na počítání a katalogizaci ohrožených druhů.
I jedna jediná z těchto činností, dokonce i ve velmi
malém měřítku, divoké krajině hodně pomáhá. Někdy stačí udržovat malinkou nádrž vody pro ptáky, nebo dát kočce zvoneček na náramek, aby tak byli ptáci varováni. Existují podobné programy na ochranu ptáků a motýlů ve městech. Lidé v
Austinu podporují výsev přirozených rostlin, aby uchovali čisté přirozené zdroje pitné vody. Hlavním smyslem těchto aktivit, kromě určitého typu finančního zisku, je zvýšení všeobecného smyslu a citu pro ochranu a udržování divoké
krajiny a života v ní.
Ať už ve velkém či malém měřítku, vždycky můžete buď finančně, správnou informací nebo spoluprací pomoci dosáhnout při udržení divoké krajiny co nejlepších výsledků kdekoliv a kdykoliv.
(Jenny
Clark: spcnme@aol.com. Podívejte se i stránky spřízněných organizací a periodik: Bat Conservation International,
