Rozhovor s Rogerem GreenemProč si myslíte, že feng-šuej získává takovou popularitu v Evropě
právě dnes?
Roger Green: Jednak to může být proto, že naše generace se začala zajímat o filosofie Dálného východu. O taoismus, učení o jinu a jangu atd. Zajímavé ale je, že v posledních třiceti, čtyřiceti letech se tolik
lidí v celém tzv. civilizovaném světě začalo zabývat různými dietami, včetně makrobiotiky. A ještě před tím se začala překládat stěžejní klasická díla jógové nebo buddhistické literatury.
Před dvaceti lety byste marně
kdekoliv na Západě hledal obchod s racionální výživou (Health Food Store). Dnes jsou tyto obchody a restaurace nejen ve všech velkých, ale i ve většině malých měst Evropy a USA. Už je to běžná věc. Právě tak se lidé postupně začali
zabývat tím, co je to zdravé tělo. Začal narůstat počet zájemců o džudo, aikido, karate, ale i tai-či. Byla to jakási fyzická manifestace učení o tao nebo o jinu a jangu v praxi. Právě tak se jakoby z ničeho nic objevila akupunktura
a téměř móda čínské kuchyně. V Austrálii byla akupunktura oficiálně zavedena už před čtyřiceti lety.
Zdá se, jakoby feng-šuej uzavíralo tyto nejrůznější proudy nejrůznějších učení orientální moudrosti a metod. Jakoby
nastal čas pro něco, co celý ten dlouhý proces uzavře a bude korunovat.
Feng-šuej bylo původně jedním z osmi paprsků tradiční čínské medicíny. A právě protože jsme v posledních čtyřiceti letech byli vystaveni stále
sílícím proudům různých druhů učení, a učení o jinu a jangu bylo jejich podstatou a jazykem a stalo se právě tak jako čchi nebo prána všeobecně používaným termínem, jsme dnes jaksi připraveni na něco, co všechny předchozí informace a
metody shrne a uzavře. V posledních dvaceti, deseti letech na sobě mnoho lidí hodně pracovalo a feng-šuej jim dnes může poskytnout, v rámci jejich zvýšené citlivosti nejen na sebe, ale i na jejich okolní prostředí, globální rámec.
Je třeba si také uvědomit, že každý má nebo by chtěl mít dům. A zvláště v Anglii, ale i v USA a v Austrálii se právě do této oblasti investují obrovské sumy peněz. Je tedy jen logické, že pokud někdo chce svůj dům nebo
byt vylepšit, a doslechne se o feng-šuej, této možnosti využije. Lidé jsou daleko vnímavější, pokud jde o vlivy prostředí. I ti největší materialisté už vědí, že existují budovy, které spolehlivě přivodí nějakou nemoc. Lidé především
naší generace a ti mladší nechtějí být nemocní, a tak ke zdravé výživě a cvičení pro harmonické tělo přistupuje i oblast péče o harmonizující a optimální interiérové nebo městské prostředí. A feng-šuej do tohoto příběhu docela dobře
zapadá.
Co byste udělal, kdyby jste se stal ministrem pro feng-šuej?
Roger Green: Okamžitě bych začal používat zásady feng-šuej a snažil bych se, společně s mnoha mými přáteli, aplikovat je do
běžného života. Zatím jsme nikdy neměli možnost všechno to, co víme a umíme, uplatnit ve větším měřítku díky nějaké fungující politické infrastruktuře. Feng-šuej lze uplatnit v bytě, v domě, ale také na ulici, v městské čtvrti, na
celé město nebo na celý kraj. Samozřejmě bych ale začal tím, že bych se pokusil výuku feng-šuej integrovat do škol. Děti mají většinou feng-šuej velmi rády a jsou na jeho metody velmi zvědavé. Daleko šířeji bych také spolupracoval s
ekologickými aktivisty, protože tam se zásady feng-šuej mohou okamžitě a velmi efektivně uplatnit. Feng-šuej je nádherná, přes tři tisíce let stará, moudrá metoda jak formovat trvale udržitelnou společnost.
Když učím, většinou
pracujeme formou konkrétních projektů. Se skupinou studentů se vydáme do nějaké vesnice a tam na místě se pak snažíme navrhnout jednoduchá, ale velmi účinná opatření, která by mohla vesničanům prakticky okamžitě v mnoha aspektech
ulehčit a zpříjemnit život. Samozřejmě, že nás vesničané pozorují a okamžitě projeví svůj zájem. Feng-šuej je velice atraktivním námětem pro lidi nejrůznějších vrstev. Příjemný a harmonický dům chce mít jak bohatý, tak chudý.
Zatímco konference se zabývají všeobecnými náměty, takovéto projekty nutí každého z nás být co nejkonkrétnější. Projekt zavedení feng-šuej do České republiky by byl určitě velmi vzrušující...
Co si
myslíte o nebezpečí formální aplikace zásad čínských filosofií a metod na evropské nebo americké prostředí?
Roger Greeen: Někdy mám dojem, že lidé zapomněli, že číst se dá i mezi řádky. Zatímco kdysi tu skutečně
existovalo nebezpečí špatného překladu a mechanické aplikace, a tedy chyb, dnes je tady nebezpečí doslovného provedení zásad, které takto doslovně nebyly myšleny. Feng-šuej je vždycky učení plné tvořivého myšlení a umění
přizpůsobení. Člověk má určité metody a prostředky, ale pak už pracuje jen podle universálně platných a neustále se měnících toků energií. V tomto smyslu vyšlo spousta moderně pojatých knih o feng-šuej, které dezinterpretují takto
formálně původně velmi flexibilní zásady. Vždy tady existuje nebezpečí úzkoprsé aplikace.
Totéž se přihodilo před dvaceti lety s nástupem módního zájmu o makrobiotiku. Lidé na Západě zapomněli na svůj selský rozum a
přejídali se hnědou rýží, až onemocněli. Přitom v makrobiotice šlo a vždycky půjde o aplikaci určitých zásad na to které sociální, kulturní či klimatické prostředí. Nejsme Číňané, a tak si při aplikaci jejich metod prostě musíme dát
pozor na to, abychom dokázali zůstat citliví k našemu původnímu prostředí. Můžeme pracovat v naší krajině, v našich domech a s naším nábytkem či s našimi pomůckami a přitom použít zásady, které kdysi dávno objevili a artikulovali
Číňané.
Někteří Evropané při použití systému Pa-kua namítají, že je to i při vší té iracionalitě velmi racionální. Věřit, že stejné rozdělení určitých imaginárních zón v ložnici by mělo platit i obývacím pokoji
nebo v celém domě, odmítají.
Roger Green: Iracionálně to může vypadat jen pro toho, kdo o tom nic neví. Když si člověk přečte jen kousek informace a nikdy to nezkusil, pak je jeho poznání fragmentální. Podle mne
je to důmyslně propracovaný systém. A právě tak jako akupunktura, ať si kdo chce co chce říká, má výsledky. Když vidí skeptik akupunkturní jehličky, také může namítat, že to nemůže fungovat, protože to není založeno na ničem, co je
vědecky ověřeno. Možná pak ale až ho akupunkturista zbaví chronických potíží, bude muset uvěřit, že ačkoli neví jak, funguje to. I feng-šuej pracuje s různými typy energií, které jsou zase jen malou částí nějaké větší rozsáhlejší
struktury energií krajiny. V každém případě ale funguje.
Někdy je feng-šuej interpretováno zbytečně mysticky, nebo naopak rádoby vědecky. Například: udělej to a to a stane se to a to. Jenomže to není feng-šuej. Ve své
podstatě je feng-šuej velmi racionální systém s velmi racionálními prostředky. Při stavbě či úpravě domu jde o velmi konkrétní opatření pro velmi konkrétní účely. Dává to všechno smysl. Iracionální to může připadat proto, protože
neexistuje odpovídající terminologie. Pro spoustu jevů a situací prostě nemáme slova.
Evropský skeptik však může namítnout, že je to sice hezké, že ví, že Číňané vynalezli papír, střelný prach, kompas a další věci,
že akupunktura a feng-šuej možná fungují, ale jak to, že dnešní Čína v tom případě není na špici světového společenského vývoje?
Roger Green: Především nevím, jestli my Evropané můžeme hovořit a srovnávat kvalitu
života tady u nás nebo v Číně. Většinou nevíme o kvalitě života v Číně vůbec nic, takže úvahy o jakémsi úpadku čínské civilizace mohou být úplně liché. Studoval jsem antropologii a vím tedy, že srovnávat jednotlivé kultury je
naprosto nesmyslné. Pro někoho může být právě současná kvalita běžného života v Číně daleko zajímavější než kvalita života běžného Evropana. Například jejich systém zdravotnictví je daleko efektivnější. Záleží na úhlu pohledu.
Když se podíváme na historii lidstva za poslední dvě tisíciletí, z většího kosmologického hlediska vidíme, že se Východ a Západ stále více oddělovaly. Každá strana si vyvíjela své myšlenkové, duchovní a sociální směry.
Východ má svůj taoismus a buddhismus, západ má svou vědu. Zjednodušeně řečeno, každá strana je dnes výrazně odlišná, má jinou polaritu. Možná to bylo způsobeno také díky geografické odlišnosti a např. tomu, že Číňané se stravovali
vždy převážně rýží, zatímco my jsme konzumovali obilí. Jejich myšlení je intuitivní, komplexní a sjednocující, naše je racionální a analyzující. Dnes se ale obě strany znovu vzájemně přibližují. Zatímco my na Západě se zajímáme o
tai-či nebo feng-šuej, lidé v Číně, v Koreji a v Japonsku se nesmírně zajímají o západní kulturu. Zatímco většina intelektuálů a zodpovědných lidí na Západě už po coca-cole ani nesáhne, Číňané se po ní můžou utlouct. Vypadá to, jako
že se jin a jang vzájemně velmi přitahují, jakoby se jin a jang začaly spirálovitě promíchávat. Já v tom vidím obrovské možnosti. Něco jako opětovné shledání a spolupráci levé a pravé mozkové hemisféry.
Historicky
řečeno, feng-šuej i v Číně mělo velmi zajímavý vývoj. Podařilo se mi před třemi lety studovat některé velmi vzácné a velmi staré dokumenty spolu s jedním slavným čínským historikem. Ukazuje se, že i feng-šuej bylo v určitých obdobích
potlačováno. Mistři feng-šuej byli na rozkaz císaře dokonce i zabíjeni. Metody feng-šuej byly tajné a každý praktik musel být velmi opatrný. I feng-šuej tedy v rámci historického vývoje procházelo vlnami zájmu i opovržení. Zásady o
jinu a jangu, lidové léčitelství, tai-či i feng-šuej byly a jsou tak běžnou součástí života každého Číňana bez ohledu na panující režim - i za doby komunismu. Mimochodem, z určitého hlediska byl i komunismus úspěšný, protože nejméně
padesát let měli Číňané co jíst a kde bydlet. Nemyslím si, že by to v takovém měřítku zvládly bez potíží jiné režimy.
Zeptám se jinak: Čeho bychom se my měli vyvarovat, abychom neudělali nějaké dalekosáhlé chyby?
Roger Green: To už je otázka pro někoho, kdo studuje a aplikuje feng-šuej jako součást něčeho, co bychom mohli nazvat ekologický design života. Dnes například v Indii nebo v Číně nemohou zbourat nevyhovující
budovy a postavit nové podle feng-šuej, protože na to nemají peníze a protože už zapomněli, jak by to mělo vypadat. Současná mladá generace v Číně je na tom právě tak jako my. I oni pátrají v historii, i oni hledají staré pamětníky a
mistry, aby se od nich znovu naučili jejich moudrosti. Právě jsem se vrátil z delšího pobytu v Indii. Pracoval jsem se skupinou mladých architektů a vždy jsem užasl nad jejich upřímnou radostí, s jakou výsledek našeho společného
snažení komentovali: "Hurá, ono to opravdu funguje!" Přitom Indové celá staletí používali svého feng-šuej, které se nazývá Vástu-šastra. Podařilo se realizovat například projekt několika pětipatrových vzájemně spojených domů, které
se díky použití zásad feng-šuej a Vástu-šastry zaplatí, co se týče energetické soběstačnosti, už za pouhých deset let.
Zmínil jste mnohokrát makrobiotiku - jaký máte názor na tu vlnu světového zájmu v 60. a 70. letech?
Roger Green: George Oshawa to vlastně celé začal. Publikoval vůbec první knihu o džudu na Západě, to bylo snad v roce 1910, žil nějakou dobu ve Francii, a od něho se Západ dověděl o něčem, co se později začalo
nazývat makrobiotikou. Oshawa ale změnil terminologii jin a jang, aby byla pro z jeho pohledu racionální Francouze méně metafyzická. Důsledkem jeho zjednodušení pak bylo to, že v 60. letech byla makrobiotika pojímána velmi
zjednodušeně, takže to, co bylo velmi rozumné, tedy jíst co nejvíce čerstvé a syrové zeleniny, využívat sezónních potravin, omezit cukr a bílou mouku, se zvrhlo na složité dělení potravin na jin nebo jang. V tradiční čínské
medicíně se nepřistupuje k potravě jako k něčemu, co se dělí na jin a jang. Oni dělí potraviny například na ty, které dodávají teplo, nebo ochlazují. Ptají se - zaktivizuje to mou čchi - mou energii? Mají tedy potraviny, které
vytváří krev, dodávají energii atd. Makrobiotičtí nadšenci to celé změnili. Všechno rozdělili například podle soli. Řekli si, sůl, ta je jang. Jenže sůl je podle Číňanů jin! Pokud rozdělíte veškeré potraviny přísně podle teorie jin a
jang, vycházející z učení Oshawy, pak dopadnete, jak dopadli evropští a američtí makrobiotici. Všechno na světě se bude točit okolo potravin, některé jídlo bude zakázáno a jiné přeceněno... Člověk pak po nějaké době nemá dost
krve, špatně mu to myslí. Oshawa to ale takto nikdy nepsal. On psal knihy o světovém míru. Nebo - když onemocníš, jez čtyři dny jen hnědou neloupanou rýži. Velmi jednoduché. On nikdy nesestavoval sáhodlouhé tabulky potravin, které
jsou zakázány a nepřikazoval, aby lidé jedli už navždy jen neloupanou rýži. To se pak stalo až v 60. letech.
Já jsem dlouho pracoval v Austrálii jako zdravotní poradce - upravoval jsem jídelníčky lidem
s rakovinou, vedl jsem školy vaření. Aplikovali jsme zásady makrobiotiky na situaci v Melbourne nebo v Sydney, podle roční sezóny atd. Později se tomu začalo říkat "australská forma makrobiotiky". Napsal jsem také
knihu o "energii jídla". Jakýsi revival teorie jinu a jangu, ale ne z hlediska zjednodušené makrobiotiky.
Byl jste mnohokrát v Japonsku - máte rád japonské zahrady? Mají i oni své feng-šuej?
Roger Green: Samozřejmě. Miluji jejich zahrady. Mám rád i jednoduchou architekturu. Jejich feng-šuej se jmenuje kaso. Oni samozřejmě s buddhismem převzali i spoustu čínských praktických znalostí, například pulsovou diagnostiku.
Dům pojímali jako člověka. Střecha byla vrch hlavy, oči okna, dveře ústa. A tak jako ve feng-šuej, používali mnohé velmi zajímavé formy předpovídání, věštění budoucnosti.
Původní obyvatelé Austrálie jsou podle mínění mnoha
odborníků tou nejekologičtější kulturou. Víte o někom, kdo by studoval jejich systém citu pro krajinu a aplikoval ho v moderním životě?
Roger Green: To, co se stalo v Austrálii s původním obyvatelstvem, je velmi
smutné a někdy až tragické. Když poprvé na území Austrálie přišli běloši, se svým propracovaným společenským systémem, narazili na kulturu, jejíž vazby byly oproti bělošské kultuře neuvěřitelně volné. Aboridžinci však například měli
a mají neuvěřitelné psychické schopnosti. Jsou lidé, kteří si pamatují jména až třiceti tisíc svých předků a příbuzných. Existují neuvěřitelné příběhy o tom, jak například při rituálech zpěvu duhového hada jde vlastně o telepatickou
komunikaci na tisícikilometrové vzdálenosti. Způsob života Aboridžinců, relativní snadnost získávání obživy na severním pobřeží a již zmíněná absolutní volnost mezi jednotlivými spíše rodinami než kmeny byla vůči Evropanům velmi
zranitelná. Když běloši přijeli na Nový Zéland, velmi brzy zjistili, že musí vůči Maorům vystupovat velmi korektně a přátelsky, protože jinak by narazili na velmi dobře k boji vyzbrojené a organizované kmeny. Angličané pak museli s
Maory už od počátku sepsat určité smlouvy a vzájemně se vždy respektovali. To se v Austrálii nestalo. Angličané ve své duchovní ignoranci nemohli tušit, jak bohatý psychický a kulturní život reprezentovali Aboridžinci. Aboridžinská
kultura byla bohužel značně zdevastována. Také díky alkoholu, nedostatku obranných látek vůči evropským nemocem, ale i bílé mouce a cukru.
Jediné, co Aboridžincům zbylo, jsou jejich tajemství. Proto je logické, že na
trhu není mnoho aboridžinských metod, jak pracovat s krajinou atd. Oni svá tajemství pořád hlídají. Jednou za pár let prozradí, jak se hraje na didžeridu, za dalších pár let ukáží nějaký tanec. A neřeknou to kdekomu. V jistém smyslu
je to škoda.
Lze předpokládat, že ještě pořád na světě existují nám bělochům neznámá tajemství, neznámé léky, metody duchovních cvičení a další způsoby, které by ve své podstatě, přes kulturní odlišnosti, nesmírně
obohatily i náš život, právě dnes na konci dvacátého století. Co bychom měli udělat, abychom ta tajemství rozumným způsobem odhalili a ještě rozumnějším způsobem využili ve prospěch všech?
Roger Green: Měli bychom si všichni vzájemně důvěřovat.
Asi ještě není tak zle, aby mohlo být lépe. Vždyť my už víme, jak bychom mohli všichni šťastně žít, víme dokonce i o metodách, vedoucích k harmonickému
životu, ale stále fungujeme starým, disharmonizujícím způsobem.
Roger Green: Z tohoto hlediska je třeba zajímavé, že i na Západě je stále populárnější tradiční čínská medicína. Ta je nezvykle levná a přitom má
výsledky. Možná až nám přestanou fungovat antibiotika, rádi poprosíme Číňany o jejich léčebné čaje. Možná, že nakonec i my Zápaďané budeme muset začít využívat staré čínské nebo domorodé metody, protože jsou neskutečně levnější - na
ty naše nebudeme mít peníze. Feng-šuej je učení, které pracuje zároveň s myslí a tělem, zatímco Západ pár set let vnímá tělo odděleně od mysli. Možná je čas, že si začínáme uvědomovat to, na co Číňané nikdy nezapomněli, totiž
neoddělitelnost mysli a těla. Jejich tradiční systém propojených protichůdných polarit jinu a jangu je na rozdíl od našich filosofií velmi jednoduchý a snadno aplikovatelný. Člověk nemusí pět let studovat universitu, aby s ním mohl
pracovat. V jistém smyslu je to všeobecně použitelný a kdekoliv srozumitelný lidský jazyk, který může člověk použít hned teď. O tom je feng-šuej.
Proč jste uspořádal tuhle konferenci právě v Praze?
My zápaďané jsme, co se týče všech těchto orientálních disciplín a informací o nich, rozmazlení. Z doslechu jsme věděli, že lidé žijící v komunistických zemích nemají přístup ke knihám, že to je dokonce nebezpečné. Proto
jsem celé roky říkal přátelům, pojďte, uděláme konferenci nebo tajné přednášky v Moskvě nebo ve Varšavě nebo v Praze, tam je to nejvíce zapotřebí. Je naší povinností podělit se o své znalosti a hlavně zkušenosti. A proč
Praha? Říkali jsme si tenkrát, že to zase není až tak daleko od Budapešti nebo Moskvy a že snad přijedou i lidé odtamtud. No a vyšlo to až dnes. Jde o to, aby tím něco začalo. Aby se navázaly první kontakty.
(S Rogerem Greenem rozmlouval a rozhovor přeložil V. M.)
