|
Čínská medicína Čínská medicína bývá pro Evropana vskutku těžko
pochopitelná. Nedá se uchopit, ani logickým západním myšlením objasnit. Vedou se četné diskuse na téma "proč funguje to či ono?". Mnozí zarputilí zastánci západní medicíny vůbec odmítají připustit, že je možné léčit něčím takovým
jako jsou jehličky, nebo čajíčky. Vždyť ani v encyklopedickém slovníku (nakl. Academia, 1980) byste zmínku o tradiční čínské medicíně a o její historii hledali marně, ačkoli je o několik tisíciletí starší než medicína západní. Počátky dějin tradiční čínské medicíny se datují třetím tisíciletím př. n. l., vládou třech legendárních čínských císařů. Za prvního otce čínské medicíny je považován císař Fu-si,
v mýtech symbolicky vypodobněný jako tvor s hadím tělem a s lidskou hlavou. Za jeho vlády byla prý prvně užita akupunktura a na základě pozorování jevů na nebi a zemi bylo sestaveno osm trigramů, které daly základ
I-ťingu, Knize proměn. Druhým slavným vládcem čínské mytologie je Šen-nung, zvaný též Božský rolník, v mýtech jej nalezneme v symbolické podobě buvola. Šen-nung je údajný autor nejstaršího známého čínského herbáře. Sám
prý ochutnával stovky bylin, mnohdy jedovatých, aby odhalil jejich účinky. Třetím, nejslavnějším čínským císařem je Chuang-ti, Žlutý císař. V pověstech mívá čtyři tváře, aby mohl vidět současně do všech čtyřech stran. Žlutý
císař je symbolem moudrosti. Zabýval se pěstováním životní síly, zdravotním cvičením a mimo jiné hledáním věčného života, elixíru nesmrtelnosti. Pravděpodobně z jeho období pochází základní dílo čínské medicíny, Vnitřní kniha
Žlutého císaře, která obsahuje mimo jiné poznatky praktické čínské medicíny, z kterých se čerpá dodnes. K úplnosti dějin čínské medicíny nelze opomenout ani dosud nejstarší dochované záznamy čínského znakového písma, a to na
lopatkách zvířat a na želvích krunýřích, kde bychom prvně nalezli např. slovo nemoc, pojmy jin, jang apod. Mnozí tvrdí, že čínská medicína je z velké části spíše filosofií. Pokud nahlédneme do minulosti, skutečně tomu tak je.
Čínská medicína vychází z taoismu. Podle něho tao (Cesta) vede člověka k životu v harmonii s vesmírem. Vyznávat tao
znamená kráčet cestou přírody a přirozenosti. Sejdeme-li z této Cesty, nebo změníme-li její směr, onemocníme. Taoismus, stejně jako tradiční čínská medicína, vychází z toho, že svět je stvořen z praenergie čchi
. Tato energie se dále dělila na vše, co je jin (co je uvnitř, co je chladné, ženské, pasívní nebo tmavé) a na vše, co je jang (co je na povrchu, teplé, mužské, aktivní či světlé). Čchi se na Zemi transformovala
do pěti prvků (dřevo, oheň, zem, kov, voda). Člověk je chápán jako mikrokosmos. I v něm je přítomno pět prvků, a to v podobě orgánů cang (játra, srdce, slezina-slinivka, plíce, ledviny), i v něm obíhá čchi
po svých (akupunkturních) drahách, meridiánech. Je-li člověk v plné kondici, cang mohou pomocí své čchi
vyživovat a řídit příslušné partie těla. Samozřejmě je to daleko složitější, ale zjednodušeně řečeno taoismus, stejně jako čínská medicína, hledá harmonii těla a duše uprostřed protikladů jin a jang. Jednou
z nejdůležitějších zásad taoismu i čínské medicíny je nezasahovat do věcí, které již samy dobře fungují. Přiznejme si, kolikrát v sobě potlačujeme emoce, přejídáme se, násilím se pokoušíme změnit, až se to nakonec obrátí
proti nám samým. Životním stylem a životním prostředím jsme se již dávno odvrátili od přírodních zákonů. Není pro nás tedy čínská medicína jednou z možných cest, jak nalézt ztracenou harmonii, ztracené zdraví? Jak vypadá léčba
v pojetí dnešní tradiční čínské medicíny? Čínská medicína, na rozdíl od té naší, západní, neodděluje jednotlivé části těla od sebe. Vychází ze stavu celého těla a duše. Rozhodnete-li se pro léčbu čínskou medicínou např. kvůli
ekzému na palci u nohy, nelekejte se při první konzultaci s čínským lékařem otázek typu "jak slyšíte, jakou barvu má vaše stolice, zdají se vám sny, chutná vám hořké?" aj. Těmito zdánlivě bezpředmětnými otázkami se lékař
propracovává k zjištění, jak který orgán uvnitř těla funguje. Diagnózu pak stanoví také pomocí pulsu a stavu vašeho jazyka. Tradiční čínská medicína léčí nejenom akupunkturou, která je bezpochyby nejproslulejší, ale i
akupresurou, požehováním, fytoterapií, cvičením Čchi-kung, masážemi, dietetikou a psychoterapií. Kde nalézt další informace? V roce 1990 vznikla Československá Sinobiologická společnost, sdružení zájemců o
tradiční čínskou medicínu a čínský životní styl, jako organizace Evropské university Sinobiologie. Pro veřejnost pořádá např. cvičení Čchi-kung, kursy čínského vaření a především studium čínské medicíny, určené jak pro lékaře,
tak i pro nelékaře. Společnost je nevýdělečná, proto kursovné pokrývá pouze režii seminářů a tomu podobné. Jde o studium tříleté, v němž probíhá 4 - 6 čtyřdenních seminářů, na kterých přednášejí také lektoři čínské medicíny
z Kanady, Francie a Číny. Na závěr každé etapy studia absolvují uchazeči zkoušku. Míla Magenheimová Nepřímo citovaná literatura a prameny: Vladimír Ando –"Klasická čínská medicína" (Svítání, 1995),
Harriet Bienfield a Efrem Korngold –"Průvodce čínskou medicínou" (Nezávislý novinář, 1996), Lao c´ –"Tao-te-ťing"(překlad F. H. Richard, Cad Press, 1994), Myrtle Langley –"Víry a vyznání" (Slovart, 1981). |
