|
2. 2. - 6. 2. 1998 proběhl v Praze seminář Kraniosakrální terapie pod vedením lektorek Inge Schubert ze Shiatsu centra v Holzheimu u
Limburgu a Elke Killian z Light Connection Institute v Hamburgu. Inge (41) se zabývá duchovní prací již od svých šestnácti let. Pracovala jako úspěšná terapeutka pro postižené. V 28 letech se začala zabývat masážní technikou Shiatsu
a později se seznámila s metodou Kraniosakrální terapie podle učitele Satsanga Padgerga. Satsang byl vyškolen podle metody Chris Griscom z Light Institutu v Novém Mexiku, která včlenila do Kraniosakrální terapie podstatné aspekty
energetické práce. Sama Inge se považuje za terapeutku, která pracuje především se světlem. Kraniosakrální terapie Kraniosakrální terapie je jemná, neinvazívní manipulativní technika. Je používána k nacházení a řešení problémů. Podporuje přirozený mechanismus člověka k vylepšení fungování mozku a míchy, k
rozptýlení negativních důsledků stresu a k zlepšení celkového zdraví a zvýšení imunityZakladatelem této terapie je Dr. John E. Upledger, lékař zabývající se osteopatickou medicínou (osteologie = věda o kostech). Byl
jedním z prvních západních lékařů, kteří objevili souvislost mezi tzv. spontánním vyléčením tzv. neřešitelných případů a pochopením nemoci jako učebního procesu. Kraniosakrální terapie učí, že fyzickému projevu nemoci předchází již
dlouhou dobu disharmonie na jemněhmotné úrovni. Dr. Upledger objevil, že mezi pánví (os sacrum) a lebkou (cranium) existuje významná souvislost, která se projevuje v páteřním kanálu - spojení mezi
os sacrum a os occipitale. Zde pulsuje energie ve formě tzv. mozkomíšní tekutiny. Odtud také pochází název pro Kraniosakrální terapii. Techniky této terapie jsou zaměřeny na nejvyšší možnou harmonizaci pulsující energie, a
tím i na aktivizaci vlastních léčebných sil těla a jejich stimulaci. Pulsace mozkomíšní tekutiny je přenášena do celého těla a účastníci semináře se jí učí prociťovat technikou hlubokého nádechu. Jak říká Inge, při
skutečně důkladném hlubokém nádechu je možno zažít krátký okamžik splynutí. Tento aspekt odkazuje na metodiku tantra jógy, která je Kraniosakrální terapii dosti blízká. Ostatně odkazy na Kraniosakrální terapii je možno nalézt již ve
staroindických Upanišádách, kde je zmiňována práce s mozkomíšní tekutinou. Jak vysvětluje Inge, tyto znalosti byly lidstvem zdánlivě zapomenuty, avšak stále přežívaly v tzv. kolektivním nevědomí lidstva. Nyní, když vstupujeme do tzv.
věku Vodnáře, kdy se zklidňuje energie, můžeme procházet všemi procesy jemněji, a tak jednak vystupují na povrch velmi jemné systémy, a rovněž tvrdší techniky (např. akupunktura, holotropní dýchání apod.) se transformují.
Cílem nejen této Kraniosakrální terapie, ale v podstatě všech jemných technik (např. Reiki, Šiacu) je dojít k srdci, k celistvosti, splynout se světlem, přijmout sama sebe i ostatní lidi. Terapeut zřídka používá tlak, překračující
váhu pěti gramů. Zkoušení je prováděno testováním pohybu v rozličných částech systému. Často, když je pohybové testování hotovo, omezení jsou odstraněna a systém je schopen samokorekce. Kraniosakrální terapie pracuje
hodně s uvolněním energie 2. a 4. čakry. Při práci s klientem vychází terapeut ze svého energetického centra, 3. čakry, kterou Japonci označují jako hara. Kraniosakarální terapie klade důraz na vysokou pozornost a něhu v přístupu ke
klientovi. Základní pomůckou jsou při tom prostředníčky obou rukou, symbolizující jakožto nejdelší prsty nejkratší cestu k vesmírné energii. Říká se jim kraniální prsty. Často se používá mudra srdeční čakry, což je taková pozice
prstů, při níž je ukazováček uzavřený palcem. Ukazováček, který má souvislost se třetí čakrou, představuje tvrdou, egoistickou energii a také mužskou část ženy. Proto tato mudra pomáhá potlačovat ego a umožňuje tak více využívat
kapacity pravé mozkové hemisféry. Velmi přitažlivé na této metodě je, že je možné ji kombinovat s mnoha jinými technikami, jako je např. Reiki, Shiatsu, Kinesiologie, používá se znalost akupunkturních bodů a čínská
medicína vůbec (učení o jin a jang). Rovněž se využívá i poznatků jiných systémů, jako je např. teorie čaker, jóga, pranájáma a další. Jedním z důležitých pilířů Kraniosakrální terapie je znalost vzájemné propojenosti
jednotlivých částí lidského těla s orgány, energetickými centry, emocemi, mentální i duchovní rovinou. Jejich vzájemným ovlivňováním velmi jemnými technikami dotykového i bezkontaktního působení na člověka se tak spouštějí podvědomé
samoléčící procesy v lidském těle. Inge rovněž ve svém výkladu odbočovala do různých oblastí, se kterými Kraniosakrální terapie souvisí, a se kterými se vzájemně ovlivňuje. Hovořila tak např. o důležitosti správné
životosprávy, nutnosti každodenní introspekce, o změně paradigmatu v současném světě, o partnerské energii, o různých druzích meditace, o snech a spánku. Velmi zajímavý byl rovněž exkurs o energetických vztazích mezi matkou a
dítětem. V těhotenství je důležité harmonizovat tzv. karmické záležitosti, protože tehdy nejvíce vyplouvají na povrch. Je dobré zbavit se starých vzorů, aby je matka nepřenášela na dítě. Pokud se to nepodaří, je možné pozorovat
stejný či podobný osud více po sobě jdoucích generací. Vše, co se vyřeší v těhotenství, činí porod lehčím. Je dobré právě v době těhotenství co nejvíce vyřešit, ale s dobrým terapeutem, aby nebylo nechtěně ublíženo dítěti. K
některým sezením je rovněž dobré přizvat i matku matky, aby se pročistil vztah matka - dcera. A i když už je dítě na světě, tak každý problém, který se matce podaří vyřešit, už má dítě jakoby vyřešen a nebude se jím muset ve svém
životě zabývat. Vzhledem k tomu, že dítě až do dospělosti zůstává stále v energetickém poli své matky, nejúčinnější je, když jakékoliv problémy s ním řeší matka především sama na sobě ( sama se sebou) a následně společně s dítětem.
Nejlepší věk pro oddělení od energetického pole matky je 28 - 35 let. Teprve pak může dítě, nyní již dospělý člověk, navázat se svou matkou rovnoprávný, ničím nezatížený, láskyplný vztah. Je to neobyčejně prospěšné pro zdravý vývoj
každého jedince. Velmi inspirující byla i zmínka o nastupujícím věku Vodnáře, který by měl být ve znamení společenství, komunit, sdružení apod., oproti předcházejícímu věku Ryb, který byl symbolizován silným
individualismem. Naopak ve věku Vodnáře již nebudou stálí vůdcové. Snad by každý den mohl vést jiný člověk, ten, který je nejlepší v tom, co je právě onen daný den nejvíce zapotřebí. Pozitivní efekt Kraniosakrální
terapie závisí do značné míry na pacientových přirozených samokorigujících fyziologických aktivitách. Terapeutův lehký, dotekový přístup napomáhá silám mozkomíšní tekutiny, které jsou součástí kraniosakrálního systému, vylepšit
vnitřní tělesné prostředí. Protože ovlivňuje mnoho tělesných funkcí, je dnes Kraniosakrální terapie široce používána mezi zdravotnickými profesionály včetně osteopatů, chiropraktiků, psychiatrů, psychologů, zubařů, fyzioterapeutů,
terapeutů nemocí z povolání, akupunkturistů a profesionálních masérů. Informace: Zuzana Manová-Balážová, tel. 02/894176 |
