Aromaterapie je obor, který se v naší zemi výrazněji prosadil až po roce 1989. Jde o cílené užívání silic (jinak nazývaných éterické či esenciální oleje),
které se získávají z aromatických rostlin. Tyto silice mají konkrétní biochemické působení a jsou aktivní při ošetřování psychického i fyzického stavu lidí i zvířat. S účinky silic pak souvisí působení panenských rostlinných olejů.
Aromaterapeut vstupuje do procesu ošetření pacienta svými znalostmi, schopností vcítit se, dobrým slovem a láskyplným dotekem. Je tedy zjevné, že v aromaterapii nemůže být jedno bez druhého. Přírodní účinné látky plní svou úlohu. V
popředí aroma-terapie stojí, stejně jako ve všech terapeutických směrech, sám člověk. Terapeutovým nástrojem je především on sám, byliny jsou mu pak ku pomoci. Z toho vyplývá velká odpovědnost. Měl-li by terapeut nastřádané všechny
vědomosti světa, ale neměl by lásku, porozumění a soucit, byl by jen nástrojem částečně zvučícím.Činnost vykonávaná bez lásky sice může druhým také přinést prospěch, ale pouze je-li naše jednání vedeno skutečnou láskou,
naplňuje svůj plný smysl. Na druhé straně, i pokud by měl terapeut mnoho lásky, empatie a soucitu, ale neměl by svou činnost podloženou poctivě získanými vědomostmi, mohlo by být jeho konání zcela smysluplné? Domnívám se, že nikoliv.
Smysluplná práce stojí za úsilím, za získáváním hodnotových poznatků, i když cesta učení se není cesta nejsnadnější. Jedině ona přináší každému, kdo se po ní vydá, hluboké uspokojení. S každou nově získanou vědomostí musí samozřejmě
jít ruku v ruce ona tisíckrát zmiňovaná láska. Láska k lidem a k celému stvoření, které nás obklopuje. jedině tak se může uzavřít kruh tvořený bylinami, pacientem a terapeutem.
Žijeme v období velkých světových změn.
Změny postihly i naši republiku. Máme možnost věnovat se činnostem, o kterých se mnohým z nás dříve ani nesnilo. Náhle máme přístup k mnoha směrům holistického ošetřování, mezi které spadá i aromaterapie. Jsem velmi ráda, že mohu v
tomto čase žít a cítím jako závazek "hledání smyslu". Každé období s sebou přináší poctivé hledače i šarlatány, lásku i touhu po uspokojení vlastních cílů, úspěchy i omyly. Žijeme v jiné době, jsme vystaveni jiným vlivům a utvářeni
jinou výchovou. Mnoho se změnilo. Lidská podstata a přírodní zákony však zůstávají neměnné. Co tedy můžeme bezvýhradně převzít z poselství předků? A které cesty musíme hledat nově jako lidé žijící v novém věku? Kolik nepoznaných
otázek musíme odhalit a kolik moudrých zapomenutých vědomostí znovu nalézt pod příkrovem času? Nevím. Ale vím, že závazkem terapeutů je hledat a nacházet pro lásku, dobrotu a naplnění smyslu.
Základem poznání je
historie. Zkušenosti těch, kteří tu žili před námi. Vědomosti národů, které byly na svých znalostech přírody a jejich zákonů přímo závislé. Pojďte se mnou, prosím, alespoň krátce, hledat poselství historie. Poselství, které je platné
pro každého aromaterapeuta, ale i pro každého, kdo se věnuje některé z mnoha holistických metod léčení.
Poselství Keltů
Zájem o keltskou historii je dnes velmi módní záležitostí. Tento národ je představován jako
bojovný a udatný. Keltové však také byli lidem, který byl velmi těsně spjat s přírodou, a jejich znalosti přírody by pro mnohé z nás byly velmi poučné. Bohužel však ve své dlouhé historii nikdy nepřijali písmo, a tak je mnoho jejich
vědomostí zcela ztraceno. Některé však žijí v lidových moudrostech a zvycích, další byly popsány v historii jiných národů. Jaké poselství tedy můžeme přijmout od Keltů?
Keltové si velmi cenili vědění. V jejich čele stáli
druidové. Víme o nich, že museli absolvovat rozsáhlé studium, trvající i celá desetiletí. Proto se ujímali různých úřadů jako zralí a ctihodní mužové. Mezi jejich vědomosti patřilo i porozumění přírodnímu světu a říši bylin. V tom by
mohli být druidové příkladem pro každého z nás. Jen hlubokým studiem je možné dojít k mistrovství, a jen na základě poznatků je možné plně využít intuici, bez které se samozřejmě žádný terapeut neobejde.
Aromaterapie se v léčitelství Keltů objevuje stejně často jako u jiných přírodních národů. Také oni hojně využívali aromatické byliny. Velmi časté bylo například vykuřování. To sloužilo jako zdravotní prevence a také jako léčba. Na
rozpálené pánvičce se škvířily aromatické byliny a jejich vůně naplňovala příbytky. Vdechovaným kouřem se lidé přiváděli do stavu opojení, jinými bylinami léčili nemoci průdušek a další onemocnění. Vonný kouř působil proti nervozitě,
vnášel pohodu a léčil.
Keltové nikdy léčivé rostliny nepěstovali. Věřili, že bylina sama si vybírá místo, na kterém chce růst, které je pro ni nejvhodnější a které jí dává největší léčivou sílu. Tu pak bylina pozbývá,
je-li násilně zasazena tam, kde si sama nevybrala být. Jak daleko je tento přístup vzdálený od našeho pošetilého pocitu, že jsme pány země a stvoření. Jedině pravá pokora nám může pomoci plně využívat všech darů přírody.
Keltové svých znalostí přírody nevyužívali jen při léčení. Dokázali putovat a neztratit správný směr. Rozeznávali tak zvané "kompasové rostliny", které slouží jako spolehlivý ukazatel směru. (Mezi nejznámější z nich patří i
u nás rostoucí čekanka obecná). Velmi dobře rozuměli působení siličnatých bylin. Například listy pelyňku si vkládali pod chodidla do obuvi proti únavě a využívali jejich izolačních vlastností. Byli vnímaví k "dobrým" a
"špatným" místům v přírodě. Ta dokázali rozlišovat podle vegetace i chování zvířat. Je tedy zjevné, že přírodní znalosti Keltů byly všestranné, stejně jako by měly být všestranné znalosti každého holisticky pracujícího
terapeuta. V naší egoistické době se často mezi terapeuty pracujícími v různých směrech vede spíše boj o to, který směr je účinnější a správnější. Pokročit dále však jedině tehdy, snažíme-li se porozumět všemu stvořenému. Ať bude-li
mít aromaterapeut sebevíce aromaterapeutických vědomostí, bez porozumění přirozeným vztahům mezi rostlinami, zvířaty a lidmi, jeho práce nemůže být naplněna.
Keltové chovali vůči všemu rostlinstvu posvátnou úctu a nikdo
si nedovolil bezdůvodně rostlinám škodit nebo je ničit. Věřili, že takovému opovážlivci by pak byliny ve chvíli potřeby neposkytly svou léčivou sílu. Jak se my, jako generace chováme ke světu rostlin, to snad ani není třeba
komentovat. Poselství Keltů je v tomto případě zjevné. Keltové měli silný vztah ke stromům. I dnes v moderní době se stromy silně uplatňují v léčebné oblasti. A to nejen ve směrech alternativní léčby, ale také v psychologii a
psychoterapii. Švýcarský psycholog a psychiatr C.G. Jung zavedl kresbu stromu jako psychodiagnostický prostředek. Další švýcarský psycholog K. Koch vytvořil stromový test. Arteterapeutka G. Schmeerová ukázala možnost
psychoterapeutické praxe využití obrazů stromů k rozhovorům o nevědomém. Směrů a možností, kdy se v psychoterapii stromy uplatňují, je samozřejmě mnohem více. Stromy mohou pomoci i nám k získání radosti a dostatečné síly, kterou
potřebujeme ke konání lásky a dobra.
Poselství starověkého Izraele
Při autentickém hledání kořenů aromaterapie ve staré Palestině jsem si vzala k ruce Bibli a začala hledat poselství věku. Z biblické historie
vyplývá velká úcta, kterou ke všem bylinám (a v Bibli se setkáváme především s těmi, které soudobá aromaterapie velmi dobře zná) Izraelité chovali.
"A Ezechjáš jim naslouchal a ukázal jim celý svůj dům pokladů, stříbro a
zlato a balzámový olej a dobrý olej a svou zbrojnici a všechno co se dalo najít v jeho pokladech." (2. královská 20:13) Král Ezechjáš žil v 8. století před naším letopočtem. V jeho domě pokladů ležel vonný olej vedle zlata a stříbra,
tak vysoce byla stanovena jeho cena. Oleje a aromatické látky měly hodnotu pokladů a život bez nich byl velmi těžký. Uplatnily se při vaření, ke svícení, při náboženských obřadech, k obětním účelům. Oleje a aromatické látky sloužily
také k léčení: "A mnoho churavých potírali olejem a léčili je." (Marek 6:13) Pomáhaly ke kráse a zdravému vzhledu. Stejně nepostradatelnou úlohu plnily vonné látky a oleje při pohřebních přípravách, balzamování a mumifikování.
Izraelité velmi dobře rozuměli působení aromatických látek na lidskou psychiku. Vonný olej, kterým byli pomazáváni králové a kněží, byl složen z aromatických látek, které vyvolávaly euforii a potlačovaly úzkost: "A Bůh
dále mluvil k Mojžíšovi a řekl: A ty vezmi nejvybranější vonné látky, myrhu ve ztuhlých kapkách, pětset jednotek, a sladkou skořici, polovinu toho množství, dvěstěpadesát jednotek, a sladký puškvorec, dvěstěpadesát jednotek, a kasii
pětset jednotek podle šekelu svatého místa a hin olivového oleje. Potom z toho uděláš svatý olej pomazání." (3. Mojžíšova 30:22-25) Působení aromatických látek na psychiku také velmi dovedně využívaly ženy při úpravě svých domovů:
"Svou pohovku jsem vyzdobila pokrývkami, pestrobarevnými věcmi, egyptským plátnem. Své lůžko jsem postříkala myrhou, aloe a skořicí." (Přísloví 7:16,17).
Aromatické oleje byly považovány za královský dar, královna ze
Šeby přivezla drahý olej králi Šalamounovi, olejem se splácely královské pohledávky jiným státům. V Bibli je obsaženo mnoho dalších poutavých informací, které dokazují skutečnost, jak velmi se užívání aromaterapie prolínalo celými
dějinami starověkého Izraele. Bohužel není možné zde vše vypsat a tak na závěr uvedu alespoň ještě jeden poetický příklad.
Aromatické byliny posloužily také jako obraz k vyznání lásky. Dnes si asi již nikdo neumí
představit, že by své dívce vyznával lásku těmito slovy: "Tvá kůže je ráj granátových jablek s nejvybranějšími plody rostliny heny spolu s rostlinami nardu, nard a šafrán, třtina a skořice, spolu s všelijakými stromy s vonnou
pryskyřicí, myrha a aloe spolu s nejjemnějšími voňavkami." (Píseň písní 4:17)
Také tak intenzívně vnímáte poselství starověkých Izraelitů, které cestovalo časem až do naší moderní a přetechnizované doby? Vysoce si vážili
toho, co jim příroda poskytovala. Vždyť i olivy, které se užívaly k výrobě olivového oleje se směly setřásat jen bambusovými hůlkami, aby nedošlo k poranění stromu. Nebyl-li k dispozici olej, byl hlad, nebylo světlo, nebyla možnost
se krášlit či vypravit zesnulé na poslední cestu. Olej a aromatické látky zajišťovaly život, blahobyt a radost.
My dnes rozhodně nejsme odkázáni na pomoc přírodních olejů a přírodních vonných látek. V potravinách,
kosmetice či medicíně si můžeme vybírat mezi desítkami náhražek za tyto původní látky. Ale jsme ještě - jako civilizace - ochotni a schopni srážet olivy bambusovými hůlkami, abychom neporanili strom? Uměli bychom ještě vyznávat lásku
srovnáním s krásou bylin, a pokud ano, viděli bychom smysl svých slov? Chápeme skutečnost, že lahvička oleje či vonné látky může být ušlechtilejší dar než zlatý šperk?
Poselství australských domorodců
O životě
jednoho z domorodých kmenů, který stále žije primitivním a původním způsobem života, napsala americká lékařka specializující se na přírodní léčitelství Marlo Morganová knihu "Poselství od protinožců". Již v názvu této knihy se
objevuje slovo poselství, slovo, které je ústředním bodem tohoto zamyšlení nad aromaterapií.
Léčení kmene Opravdových lidí, jak se popisovaný kmen nazývá, je otázkou celého jejich filosofického ladění. Aboridžinci
věří, že jedině život v harmonii s přírodou, rostlinami i živočichy, a také život v harmonii se sebou samým, může být zdravý. "Tihle lidé, tak nadaní v oblasti zdravotní péče, nikdy nestudovali biochemii ani patologii, ale měli
kvalifikaci ve smyslu pro pravdu, v dobrých úmyslech a ve snaze o udržování zdraví... Byla bych se ráda naučila o jejich léčebných metodách daleko víc." Morganová pochopila tvrzení domorodců, že naše tělo zaznamenává pocity, které
prožíváme, a ty potom zanáší do každé buňky našeho těla. Nejhodnotnější je ten pocit, kdy otevřeně a láskyplně dáváme. Jaké poselství nám vyslali tito prostí Australané? Člověk nikdy nemůže být zdráv, pokud žije pro uspokojení svých
vlastních citů a pocitů. Jen nezištné dávání a láska - jinak řečeno pozitivní síly a emoce, nám mohou pomoci k opravdovému zdraví. Terapeut má v rukou své vlastní pozitivní i negativní síly. Je jen na každém z nás, jakou informaci
vysíláme do světa okolo sebe. Je úžasné, jak se filosofie prostých Australanů kryje s myšlenkou Tolstého. Lidé nežijí tím, že se o sebe starají, ale tím, že je v nich láska!
Domorodí pacienti pevně věří ve své uzdravení
a tím se dostávají do mnohem výhodnější pozice, než stejně nemocní pacienti naší moderní civilizace, kteří víru v uzdravení nemají. To je prospěšné poselství pro nás pro všechny, pacienty i terapeuty. Vždyť každý z nás se potýká s
nějakými vlastními bolestmi.
Domorodci vědí, jak využít kůru z jednoho stromu ke stavbě přístřešku a zároveň ji užívat jako potravinu či jako lék. To, co v našem světě postupně věda objevuje a dokládá, používají
australští domorodci na základě svých znalostí od nepaměti. Vědí, které aromatické rostliny přinášejí úlevu od nachlazení, rýmy a bolestí hlavy. Umí rozlišit, které křoviny obsahují aromatické látky s antibakteriálními vlastnostmi,
které zbavují tělo parazitů.
Pomocí bylin dokáží odstranit bradavice, čistit organismus, léčit zlomeniny či podvrknutí. Některé byliny užívají preventivně a promyšleně, jakoby na úrovni našeho očkování a dokonce
používají jisté houby jako antikoncepci. Jednoduše řečeno: jejich znalosti počítají jen s přírodním a přirozeným světem, který je obklopuje a který jim pomáhá šťastně a zdravě v něm žít. Je to však především jejich pokorný postoj k
tomuto světu, je to jejich schopnost ocenit každou rostlinu a přemýšlet o jejím významu pro člověka. A je to láska. Láska k tomu, co člověk nestvořil a co tu přesto je stvořeno pro člověka.
Není to snad to pravé
poselství pro nás, hledající, kteří žijeme ve střední Evropě obklopeni moderní vědou a všemi možnými vymoženostmi našeho století? Paní Morganová své postřehy shrnula takto:
"A tak lidstvo bloudí v temnotách a potýká se s
chorobami, stejně jako na australském kontinentě, kde se používá nejmodernější lékařská technika, zatímco jen o několik tisíc kilometrů dál se stále ještě uplatňují starodávné metody léčení, které od nepaměti zachraňovaly životy.
Doufejme, že lidé jednoho dne spojí své síly a pomohou tak uzavřít kruh znalostí. To by pak byl důvod k oslavám na celém světě."
Výhodou aromaterapie je také to, že je možné ji velmi dobře kombinovat s dalšími
holistickými metodami a také s alopatickou léčbou. Aromaterapie tedy obstojí jako samostatná léčebná metoda v celé své jemné dynamice, ale je schopna umocňovat působení dalších druhů terapií.
Holismus je celostný
přístup k člověku jeho zdraví i nemoci. Započtení psychické, fyzické, duchovní i sociální složky našich životů. Pokora a láska ke světu, který nás obklopuje. Touha s radostí poznávat přirozené principy a navázat na moudrost těch,
kteří zde byli před námi. To je v kostce poselství, které jsme obdrželi. A každý z nás ve svých vlastních myšlenkách odhaluje mnoho drobných a osobních vzkazů, kterými nás historie lidstva a holistické léčby oslovuje. Holistická
léčba není však jen hluboké pochopení přírodních principů, ale také, jak již bylo v úvodu tohoto článku řečeno, láska k člověku a schopnost vcítění.
Láska k pacientům neznamená, že se o ně chceme pouze starat. Znamená,
že nám na každém z nich záleží, že toužíme poznat a pochopit jejich vnitřní já. Znamená, že chceme sdílet jejich radost i jejich bolest a že aromaterapeutický přípravek budeme vybírat na základě prožitého sdílení. Aromaterapeut nemá
prostor pro pýchu a sebejistotu. Jeho úkol je rozumět pacientovi a jeho výpovědi, a k ní přiřadit rostliny, které s pacientovou osobností rezonují. Domnívám se, že v aromaterapii není možný přísný diktát. V celém ošetření hrají roli
čtyři živé a tvořivé prvky: silice, rostlinné oleje, pacient a terapeut. Tento vzorec je vždy jedinečný a neopakovatelný. Každý terapeut vkládá do ošetření sám sebe a opět i své osobní poselství lásky, vůně, doteku a slova.
Aromaterapie je prozatím v českých zemích stále novým a ne příliš pevně zakotveným oborem. Je samozřejmě nutné učit se ze zkušeností nejen historických národů, ale také ze zkušeností zemí, které jsou v moderní
aromaterapii pokročilejší než my. Na druhé straně je nutné jít vlastní cestou. Využíváme-li aromaterapii skutečně holistickým způsobem, směřujeme-li opravdově k ošetření tělesné i duševní stránky člověka, pak také musíme uznat
rozdílnost mezi národy v jejich klimatických, kulturních hranicích a vztazích k emocím. Rozdílné je také prožívání nemoci, mohou se mírně lišit i převládající zdravotní obtíže a další faktory. Proto není možné bezvýhradně přijímat
nové poznatky severských zemí, jižních zemí či třeba Anglie, která se od nás výrazně liší mentalitou svých obyvatel. Český národ má svou mentalitu, svou identitu, své kulturní dědictví. Máme také své vlastní kořeny bylinářství a
lidového léčitelství. Na našich vlastních tradicích, poučeni od druhých, musíme budovat svou vlastní aromaterapii.
Česká aromaterapie stojí v počátcích své existence. Její budování je smysluplné a může přinést dobro
mnoha lidem, kteří neztratili schopnost těšit se z darů stvoření a žít v harmonii s ním. Historie nám své poselství již předala, současnost nás poučuje. Odpověď na otázku, co předáme našim dětem prozatím leží ukryta v budoucnosti. Od
přírody a jiných lidí se však učíme i nadále. Snažíme se znovu pochopit to, co se ztratilo pod příkrovem moderní civilizace.
Informace o činnosti české aromaterapie můžete získat na adrese: Asociace českých
aromaterapeutů Veletržní 24, 170 00 Praha 7,
tel.: 02/20 397 276, 0187/96 458
