Ian WoodNaučit se hrát na didžeridu se může ze začátku zdát velmi obtížné. Své tajemství nerada prozrazuje a zdá se, že se mu nechce komunikovat. Zvládnout dobrý čistý tón a
obzvláště dokázat zahrát takzvaný "cirkulární dech" může být velmi těžké. Ale když tyto překážky člověk překoná, situace se hned zlepší. Didžeridu začne být plné elánu a začne ukazovat čím dál víc z toho, co umí.
Tyhle instrukce píši proto, abych vám pomohl překonat právě ony obtížné začátky. Nemohu vám poskytnout kouzelný klíč na hraní na didžeridu. Věnujete-li však svému nástroji dost času a snahy, protože jste to vy, kdo se
musí stále snažit, i kdyby vám to občas připadalo marné, dosáhnete svého cíle. Já vám můžu dát jen mapu a několik rad ohledně toho, co vás na téhle cestě může potkat.
ZÁKLADNÍ TÓN
Základní tón didžeridu
se vytváří vibrací rtů zcela podobným způsobem, jako u hry na trombon. Vydechněte, uvolněte celé tělo. Nadechněte, pomalu, uvolněně. Vydechněte ještě jednou, a tentokrát si rukou lehce přejeďte přes obličej a přitom uvolněte každý
sval v obličeji - víčka, tváře, čelist, rty. Představte si, že celý obličej jakoby taje a že by každou chvíli mohl spadnout dolů. Pomalu se nadechněte. Pak lehce a uvolněně rozvibrujte rty ... Zní to "brrrb". Nesmějte se!
Musí to být uvolněné! Při tom, jak vibrují rty, byste neměli cítit skoro žádné napětí v obličeji. Tohle cvičení několikrát zopakujte a pak to zkuste i na didžeridu. Rty by měly být na náústku dobře nasazené, tak aby neunikal žádný
vzduch kolem. Můžete si pomoci tak, že nejdříve rozvibrujete rty, a pak teprve je nasadíte na didžeridu.
Teď by se mělo didžeridu rozeznít jasným hlubokým tónem. Když z roury vyleze akorát jakési prdění nebo troubení,
musíte více uvolnit rty, a případně méně foukat. Většina lidi ten správný tón nezvládne hned, ale po chvíli praxe to většinou jde. Na začátku je důležité se snažit o čistý, jasný tón. Měl by být silný, a měl by hned naskočit. Nemělo
by být slyšet, jak skrze didžeridu proudí vzduch. Mělo by být cítit nejenom jak nástroj vibruje, ale i vibrace vzduchu kolem. Získat dobrý tón chvíli trvá a je třeba hodně času jen tak hrát, než si rty zvyknou na nový úkol. Aby ten
čas byl zajímavější, zkuste při hraní použít hlas, zkuste různé pohyby jazyka, třeba vyslovovat slabiky atd...
Když je základní tón dobrý, všechny ostatní zvuky jsou zřetelnější a jasnější, a hlavně při hraní spotřebujete
méně vzduchu a tón je stabilnější, což hodně pomáhá a vlastně umožňuje cirkulární dýchání.
CIRKULÁRNÍ DECH
Jestli jste někdy sledovali hráče na didžeridu, možná jste pozorovali, že se
nezastaví, aby se nadechnul. Buď má neuvěřitelnou kapacitu plic, anebo používá nějakou fintu. Ta finta je technika, které se říká "cirkulární dýchání". Není možné nadechnout se a vydechnout zároveň, ale pokud
používáte ústní dutinu podobným způsobem, jako se používá měch u dud, je možné udržovat proud vzduchu do didžeridu prakticky neustále. Malým množstvím vzduchu z úst získáte chvíli, ve které se dá krátce nadechnout nosem. Tato
technika obsahuje velmi nezvyklé pohyby, a většinou je třeba hodně cvičit, než se to podaří. Tak se alespoň ukáže, jakou máte vytrvalost a natolik jste přesvědčeni, že skutečně chcete na didžeridu hrát!
Sledujte následující kroky:
ČÁST A:
1. Nafoukněte tváře tak, aby v nich byl mírný tlak a chvíli dýchejte nosem.
2. Stále udržujte (mírný) tlak v puse a hluboce vydechněte (nosem).
3. Udržujte tlak vzduchu v
ústech, nadechněte se nosem a zároveň pomocí tváře jemně vytlačte vzduch z pusy (zní "prrt"). Můžete si pomoci rukama, nebo představou, že máte v puse vodu. Když to nepomůže, možná pomůže i skutečná voda v puse,
kterou při nadechnutí vyprsknete (raději někam, kde to nikomu nebude vadit).
Tento krok je základem všeho a musíte ho nacvičit, až to půjde úplně plynule, přirozeně a bez námahy, jinak bude jakékoliv pokračování velmi obtížné.
4.
Opakujte krok 3, ale teď se snažte, aby ten zvuk ("prrt") trval co nejdéle, aspoň tak 2 vteřiny. Nejlepší je, když v puse přitom zůstane mírný tlak.
5. Opakujte krok 4, ale jenom krátce se nadechněte a nechejte
trochu vzduchu v pusu pod mírným tlakem. Nacvičte to, až to půjde plynule, bez přemýšlení a námahy.
6. a) Opakujte krok 5 a hned potom vyfoukněte vzduch pusou. Snažte se udržovat mírný tlak v puse celou dobu.
b)
Teď to zkuste na didžeridu. Mohlo by to znít "prrt-brrrrm". Nevšímejte si toho, že z pusy vytlačený vzduch zní nečistě - to se spraví později - teď je důležité, aby byla co nejmenší mezera mezi
"prrt" a "brrrrm".
ČÁST B:
7. Vydechněte pusou a při tom nafoukněte tváře. S tvářemi stále nafouklými pak zastavte výdech. Chvíli dýchejte nosem. Jsou ještě nafouklé tváře?
8. a) Kombinujte kroky 7 a 4 takto : vydechněte pusou a nafoukněte tváře, pak vytlačte pusou "prrt" a nadechněte se nosem. Několikrát to zopakujte. Nenechte opadnout mírný tlak v ústní dutině.
b) Teď to zkuste na didžeridu. Nejdříve hrajte několik vteřin a získejte plný zvuk. Pak zkuste vytlačit vzduch ústy a nadechnout se nosem jako v kroku 4. Teď to asi zní "brrrm-prrt".
Mezera mezi
"brrrm" a "prrt" by měla po chvíli cvičení zmizet. Úkolem je teď proměnit "prrt" v "brmp". Například tak, aby zněl základní tón při nadechnutí.
9. Už to skoro máme! Teď stačí
zkombinovat kroky 6 a 8 : "prt-brrrm-brmp-brrrm-brmp-brrrm..." a vyhladit ty mizuerné mezery: "brrrmrrmrrrmrrmrrr..."! Když to ještě není ono, vraťte se a procvičujte to, co dělá
největší problémy.
Rady:
Velmi důležité je dokázat zahrát čistý silný tón, který nespotřebuje moc vzduchu.
Klíčové kroky jsou 3, 6 a 8. Dokud neumíte "vytlakonádech" (krok
3), dál moc nepokračujte. Většině lidí právě ono "prrt-brrrm" bez mezery (krok 6) trvá nejdéle. Pamatujte, že tady je důležité, aby zmizela ona mezera. "Prrt" může zatím zůstat jako ošklivý a nečistý zvuk. Tyto
kroky možná vypadají složitě, ale konec konců jde jenom o nacvičení nezvyklého jednoduchého pohybu.
Nedávno jsem četl, že cvičení posledního kroku může být úspěšnější, když se při cvičení zároveň díváte na televizi. Jde
o věc těla a je lepší při tom vypnout mysl, čemuž může pomoci svíčka, oheň v krbu nebo i televize. Nemám to vyzkoušené - sám jsem cvičil cirkulární dech spíše na záchodě.
Nečekejte, že nádech ve zvuku didžeridu
nebude slyšet. Jsem ještě neslyšel, že by to někdo uměl úplně neznatelně - většinou se nádechy používají jako rytmický prvek. Avšak snaha o neslyšitelný nádech může být dobrým cvičením.
