|
V 80. letech se rozšířil výzkum NDE, zážitků blízké smrti. Vzrůstal počet osob, jejichž životy byly zážitky přežití klinické smrti naprosto a pozitivně změněny.
Byly publikovány stovky knih na toto téma a stále více se vynořoval jeden fenomén, kterého si všimli i jiní výzkumníci. Lidé si "pamatovali na budoucnost" (future memory). Zažívali něco, co se evidentně odehrávalo v budoucnosti.
Vzpomínky na budoucnost
Rozhovor s P. M. H. Atwaterem
Čím se liší vzpomínky na budoucnost od podobných fenoménů? Není to to, co známe jako proroctví nebo předpovídání budoucnosti. Tento jev je orientován výhradně na
budoucnost a je vnímán ne jako vize, ale jako skutečný zážitek. Zahrnuje všechny smysly a detaily jsou tak podrobné, že když tato vzpomínka na budoucnost přijde, člověk ji nedokáže odlišit od normálního života. jakoby ji skutečně
žil: gestikuluje rukama, jde do koupelny, smrká. Není to jako když jdete do divadla a díváte se na scénu. A třetí věcí, která z tohoto jevu činí věc tak unikátní je, že k němu obvykle dochází, když je člověk probuzený, vědomý a
aktivní. Ne tedy např. ve změněném stavu vědomí atd. Osoba, která zažívá vzpomínku na budoucnost, obvykle vykonává naprosto běžné práce, např. řídí auto, umývá nádobí, uklízí byt nebo opravuje chyby v diktátu. A nejen to, vypadá to,
jakoby tyto velmi všední situace přímo vyhledávala. Události, které takto člověk před-žije, jsou běžnými aktivitami jako nakupování či jízda autem, ke které dojde někdy později během dne. Jakoby se potká s někým, koho potká o hodinu
později ve městě. Domnívám se, že jedním z důvodů, proč psychologové dezinterpretují tento jev, je to, že není nikterak provokativní a výjimečný. Většina průzkumů NDE tvrdí, že je to jev velmi vzácný, ale já jsem zjistil, že je
naopak téměř všeobecný. A protože se odehrává v naprosté většině lidem, kteří prochází procesem transformace vědomí, domnívám se, že bude i v budoucnu stále častější. Existuje něco, čím by se tento jev mohl spustit či urychlit?
Všiml jsem si některých aspektů, o kterých se domnívám, že jsou příznačné. Za prvé, zdá se, že ke vzpomínkám na budoucnost často dochází v pubertě, i když k nim může dojít v pozdějším věku, většinou v okamžiku stresu.
Vzpomínky na budoucnost asi lidem umožňují vyjasnit si určité priority. Vyskytují se také častěji mezi lidmi, pro které je najednou daleko důležitější duchovní stránka jejich života, a také mezi lidmi, kteří jsou jednoduše v
otevřenějším stádiu svých životů. Samozřejmě se tyto případy vyskytují se také mezi lidmi, kteří neprochází žádným zvláštním psychologickým nebo fyziologickým stresem. Domnívám se, že tito lidé se ocitli v okamžiku, kdy je život zval
k tomu, aby se více otevřeli. Co byste řekl, že je na těchto epizodách nejzajímavější? Všednost událostí, které jsou takto zažívány dopředu. Proč by někdo takto žil dopředu něco tak obyčejného, jako je oběd s přítelem?
nebo setkání na ulici. Samozřejmě existují lidí, kteří si takto vzpomínají na budoucí velmi důležité situace, jako např. na nehody, ale naprostá většina těchto epizod se týká každodenních událostí. Já jsem proto začal hledat důvody
okamžitě, kdy jsem si tohoto aspektu všiml. Samozřejmě člověk, kterému se to stane, má určitý senzorický klíč, který mu pomůže událost zařadit a přestane ho dezorientovat. Co myslíte tím senzorickým klíčem? Například pocit
mrazení v zádech, pocit extáze nebo nějaký jiný tělesný pocit, který člověku umožní rozpoznat, že se něco děje. Tělo reaguje a je to taková reakce, která mi naznačuje, že se jedná o určitou chemickou reakci v mozku.
Jak dlouhá taková typická vzpomínka na budoucnost je? To je velmi obtížné prokazatelně určit. Já osobně jsem poprvé takto před-žil celý rok, a trvalo to asi patnáct minut. Zdá se tedy, že tento jev jaksi akceleruje čas, ačkoli
člověk sám to jako akceleraci necítí. Je to trochu podobné jako když člověk při umírání prožije detaily celého předchozího života v několika momentech. Já jsem tenkrát seděl za svým stolem v bance v Boise, stát Idaho. zpracovával
jsem nějakou analytickou zprávu, byl jsem velmi soustředěný a najednou jsem jakoby zamrzl. Mimochodem, toto zamrzání je pro tyto jevy velmi charakteristické. Člověk má pocit, jakoby se vše najednou zhustilo a pak přijde vzpomínka na
budoucnost. Zatímco ji zažívá, nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o něco jiného, než obvyklé vnímání skutečnosti. Nevnímá žádný pocit rychlosti či akcelerace. Svou zkušenost prožívá, jakoby se právě odehrávala. Není na ní nic
zvláštního, člověk se cítí kompletně normální... To je to, co mne již od počátku při mém výzkumu mátlo. Kromě mé vlastní zkušenosti jsem posbíral spoustu vyprávění od jiných lidí, většinu z nich jsem měl ověřenu, ale dokud jsem
nezačal číst výsledky výzkumů rozvoje dětského mozku, nevěděl jsem, jak to všechno skládat dohromady. Jak to? Někdy mezi věkem od tři a půl do pěti let se vyvíjejí přední části mozku. Můžeme o tom hovořit jako o zrodu
imaginace. To je doba, ve které děti rozvíjejí schopnost hrát imaginární hry. Podle literatury jsou děti v tom věku v naprosté většině orientovány směrem do budoucna. Jakoby si před-žívaly budoucnost v rámci přípravy na to, co teprve
přijde. Děti si automaticky hrají na umývání nádobí, péče o tělo a sourozence a spoustu dalších aktivit, které je jednou čekají. Přitom dítě v tomto věku nedokáže přirozeně chápat čas nebo prostor. považuje budoucnost za aspekt
přítomnosti. Učí se poznávat a vědět, že jedna věc vede k jiné a nakonec k výsledku. Dodává mu to kontinuitu a perspektivu, pomáhá objevovat sebe samo. Mohli bychom tedy říci, že ve věku čtyřech let dítě prochází transformací vědomí.
Totéž se ale děje, když dospělý prochází zážitkem klinické smrti, mystickou zkušeností, šamanskou vizí nebo jinou podobnou duchovní transformací. Když člověk takovouto epizodu projde, jednou z prvních známek, která nám umožní
rozeznat, že se dělo něco neobvyklého, je to, že vypadá mladší než předtím. Téměř přes noc se začíná měnit a vyhlazovat jeho tvář i tělo, jedná více dětsky, i když ne dětinsky, najednou umí relaxovat. Jiskří mu oči. Při výzkumech
mozku takovýchto dospělých, kteří prošli posunem vědomí, nacházíme známky rozšíření čelních laloků. Když si uvědomíte, že většina těchto alternativních stavů je předznamenána krizemi, lze z toho vyvodit, že krize způsobila aktivaci
limbického systému a spuštění dalších procesů v čelních lalocích. V mozku jsou spouštěny nejrůznější mechanismy přežití a limbický systém je zaplavuje čelní laloky přílivem chemikálií. V čelních lalocích je sídlo vizuální
představivosti. Je to také ta část mozku, která je aktivována šamanskými rituály, náboženskými a duchovními disciplínami. Mnohé domorodé kultury k takovémuto roznícení vědomí používají drogy a právě cílem drog je limbický systém a
čelní laloky. Když tedy dospělý člověk prochází transformací vědomí, rozšiřují se mu čelní laloky, podobně jako se tomu děje u dětí ve stáří kolem čtyř let. A i dospělý pak před-žívají budoucnost tak jako děti. Věřím, že to dělají ze
stejných důvodů jako ony - zkouší, připravují se, hrají si s možnostmi. Znovu objevují svou identitu a laškují s diskontinuitou kontinuity. Abychom používali zkušenost NDE jako modelu, jednou z věcí, které jsem si při mém výzkumu s
těmito lidmi všiml, je, že měli problémy právě s všedními každodenními starostmi v rámci rodiny nebo nejbližší společnosti. Mnoho těch, kteří přežili svou klinickou smrt, předtím prošli dlouhými obdobími dezorientace a depresí a
nakonec nezvládali i obyčejné každodenní aktivity, jako konverzaci, jídlo, chození do práce, vedení rodinných účtů nebo výchovu dětí. To vše se stalo problémem, protože už nebyli těmi, kterými byli předtím. Najednou měli možnost
srovnání, která tu předtím nebyla. Najednou věděli, že nejsou jen tělo a že tu neexistují věci jako je čas a prostor. Jak člověk může žít v čase a prostoru, když takové věci neexistují? Jak vysvětlíte svému šéfovi, že vaše mysl může
cestovat nejrůznějšími dimenzemi? Takže to vypadá, že proces vzpomínání na budoucnost je daleko důležitější než obsah vzpomínky samé. Zcela jistě. Proces je to, na čem tady záleží. Je to totéž, co se děje v dětském mozku
při nárůstu čelních laloků. U dítěte jde o schopnost zvládnout všeobecnou představivost a zapojit ji do rámce objevování sebe sama. Pro dospělého jde o posun zavedeného smyslu sebe sama, své identity ven ze stereotypů, které už
nemají žádný smysl. Můžeme hovořit o jakémsi dospělém znovuzrození imaginace a ono znamení, signál, který nám tento strukturní a chemický posun v mozku oznamuje, je schopnost vzpomínky na budoucno, tedy jakéhosi před-žití budoucích
situací. Nemluvím o postojích nebo systémech víry. O to vůbec nejde. Zajímal jsem se o to, co se děje v těle, jak se taková osoba chová a jaké to má důsledky, co se týče mozku. Mluvím specielně o jakémsi nárůstu mozkové hmoty, nových
neuronových propojení. Mozek pak pracuje jinak. Tito lidé jsou inteligentnější než byli před tím. Začínají používat jakéhosi chomáčového (clustered) myšlení, kterým se vyznačuje myšlení géniů. Domnívám se, že velká většina z těch,
které považujeme za génie prošla tímto částečným a u některých i kompletním posunem vědomí. A znovu se to podobá tomu, čím procházejí děti ve věku čtyřech let. Ty procházejí jedním velmi důležitým obdobím růstu mozku za druhým, a
mohli bychom téměř na hodinkách a podle věku dítěte sledovat, jaký druh stimulace budou po svém okolí nejvíce potřebovat a jak si budou hrát. K podobným jevům dochází i v pubertě. Poté už je to je jízda z kopce dolů. Ale jak vidíme u
lidí, kteří prošli nějakou transformací vědomí, i oni prožívají další spurt růstu mozku. Místo aby jejich neurony odumíraly, vytváří se nové spoje. V jejich mozcích se děje něco, co je velmi důležité. Já se domnívám, že mozky
takovýchto lidí mění svou chemii a strukturu. mění se jak co se týče funkcí, tak fyzicky. Nehovoříme tady tedy jen o něčem, co je mystické, hovoříme o něčem, co je i velmi fyzické. Proto jsem tím tak nadšen. Už jste zmínil, že
věříte, že se fenomén vzpomínek na budoucnost v budoucnu ještě rozšíří. Má to tedy znamenat, že se, jako lidstvo, blížíme proklamovanému zrození něčeho nového? Ano. Ve své knize Beyond the Light probírám fyzický aparát,
který máme. Každý z nás má fyzické mechanismy pro zrození, růst a znovuzrození. Je naším vrozeným právem růst a měnit se. Já sám jsem vyrůstal v rodině šamana, duchovního hlídače kaňonů a pouští v Idaho. Vím, co to je
šamanský výlet, protože jsem v tom vyrůstal. Vím ale také, co to je výzkum a práce v týmu. Pracoval jsem s tisíci lidmi v oblasti, kterou bychom mohli nazvat mystická nebo duchovní. A právě proto, že se
v této oblasti profesionálně pohybuji tak dlouho, mohu tvrdit, že nehledě na tradici a kulturu a náboženství, za všemi mystickými či duchovními zkušenostmi něco je. Odstraníte-li žargon, historické slupky, začnete rozeznávat, že
prvotní je vždy vědomí. Existuje celá řada inteligencí, ale v každé je jiskra vědomí. Hned po svém prvním zážitku NDE jsem objevil, že vše je plné života. Dokonce i mé šaty byly živé. Ale teprve po dalších dvou NDE zážitcích
jsem tento objev začal plně chápat. Na co jste přišel? Myslíme si, že jsme lidé. Ale nejsme. Jsme zázračné bytosti v lidském těle. V každém z nás je jiskra, která touží spojit se se zdrojem veškeré energie
či moci. Transformace vědomí, posun mysli, nás pomáhá probudit v těle, které jsme dostali abychom si byli vědomi, kdo jsme, a abychom zažili, kdo jsme, abychom pochopili, proč tu jsme, a aby nám ukázalo smysl a naši
zodpovědnost. Jinými slovy, směřujeme k vývoji většího mozku, ve kterém se objeví větší mysl. To nám umožní udělat další krok. Posuny vědomí jsou způsobem, jakým se nastartovává přeměna mozku. A až se to podaří, vykročíme do
jiného rytmu, protože budeme schopni se vyladit na jiného bubeníka. Po několika letech lidé pocity vzpomínek na budoucnost přestávají mít. Jinými slovy, mozek se stabilizuje, a člověk žije dál, jen jeho život je jiný. Klidnější,
mírumilovnější, tolerantnější, radostnější. Snad také proto, že když jednou zažijete simultaneitu, už se dále nenecháte tyranizovat časem. Lze se naučit mít vzpomínky na budoucnost na přání? James Van Avery tvrdí, že to
lze. Po desetiletí experimentů vyvinul a učí metody, jak takové zážitky přivolat. Ve své knize tvrdíte, že je knihou - labyrintem. Proč? Snažíte se vyprovokovat zážitky, o kterých mluvíme, pouhým čtením vaší knihy? Ano.
Skutečným účelem mé knihy je navodit případné posuny vědomí čtenářů. Labyrint není bludiště, vždycky existuje cesta dovnitř a cesta ven. Labyrint připomíná strukturu mozku. A smyslem labyrintu je změnit vědomí. Tu knihu jsem
přepisoval desetkrát, a stále jsem nebyl spokojen. Stále to nebylo ono. Pak jsem jednou vykročil ze sprchy, prostor zamrzl a já uviděl ve vzduchu napsáno - labyrint. A hned jsem věděl, že to je ono. Kniha nebude pouhou knihou, ale
psychotronickým zařízením, schopným transformovat mysl toho, kdo ji čte. Vzpomínky na budoucnost znamenají, že nás mozek se vyvíjí a mysl přeorganizovává. Tak jako děti, i my budeme schopni několikrát za život transformovat a
rozšířit své vědomí a pozitivně tak změnit své životy. Vzpomínky na budoucnost nám říkají, že se mění struktura a chemie mozku a vyvíjí se větší mozek a mysl. V tomto případě pouhým přečtením knihy nastartujete proces
transformace. A to je velice důležité, protože vzhledem k tomu, co se děje s naší společností, času je málo. Tohle je docela dobrý způsob, jak nastartovat změny k lepšímu. (Z časopisu Magical Blend - http://www.eden.com) |
