Dialog mezi Mathew Foxem a Rupertem SheldrakemM. Fox: Proč se dnes andělé vracejí?V poslední době se o andělích dočtete v tisku, o andělích se natáčejí televizní pořady a
filmy, vyšlo několik velmi úspěšných knih. Průzkum ukázal, že třetina Američanů někdy v životě pocítila přítomnost andělů. To naznačuje, že v anděle nemusíte věřit. Když něco zažijete, už v to nemusíte
věřit, už to není předmětem víry, ale vaší vlastní zkušenosti. Mystika je důvěra ve vlastní zkušenost. Možná nastala doba, kdy jsme žádání o to, abychom důvěřovali své zkušenosti s anděly.
Co je to anděl? Proč existuje?
Především, anděl je bytost velmi mocná. Nevěřte představě buclatého barokního cherubínka. Když se andělé objevili v písmu, jejich první slova byla "Nebojte se". Byla by to první slova cherubínků? Andělé vzbuzují úctu. Rilke
dokonce napsal, že jsou strašní.
Andělé jsou myslitelé. Jsou experti na porozumění. Rozumí, intuitivně chápou to, co obklopuje a halí všechny naše ostatní myšlenky, jak napsal Tomáš Akvinský, slavný teolog ze 13. století. Andělé
jsou experti na intuici a mohou napomoci naší lidské intuici. Proto se andělé a umělci přátelí. Ta spousta obrazů andělů naznačuje, že mezi anděly a umělci existuje hluboký přátelský vztah. Intuice je dálnice, na které se prohánějí
andělé.
Andělé jsou také přáteli proroků, a my dnes proroky potřebujeme víc než kdy jindy. Potřebujeme proroky v mnoha profesích, v každé generaci. Potřebujeme staré i mladé proroky. Co proroci dělají, ptá se rabi
Heschel? Proroci zasahují, interferují. Máme-li změnit směr vývoje lidské společnosti, potřebujeme proroky, a podle Tomáše Akvinského, andělé se v proroctvích vyznají.
Andělé mají silnou, a podle Tomáše Akvinského, milující
vůli. Nejsou abstraktní intelektuálové. Jejich vědomost je vědomost srdce. Nikoliv znalost, ale moudrost.
Je tedy jasné, že tito experti na porozumění, vědění, lásku a soucit, experti proroctví a intuice by nás mohli mnohému
naučit, především o duchovnosti. Nejsou tu pro nic za nic. Mají důležité povinnosti, spojené s vědomostmi a svým posláním. Jednou z těch povinností je chválit. Kdekoliv kdokoliv někde něco chválí, andělé jsou nablízku.
Domnívám se dokonce, že jistý nedostatek andělů souvisí s tím, že my v západní civilizaci jsme přestali chválit. Jakmile se to znovu naučíme, andělé se vrátí.
Jak Hildegarda z Bingenu, tak Tomáš Akvinský učili, že
ďábel neumí a odmítá chválit a to jej odlišuje od anděla. Jak značná část naší kultury odmítala posledních pár set let chválit? Co je to chvála, ne-.li hluk, který dělá radost či úcta? Neumíme-li chválit, znamená to, že z našich
životů a naší kosmologie zmizela úcta a radost.
Sheldrake:
Andělé jsou spojováni s hvězdami. Ještě ve středověku lidé věřili, že nebe je zabydleno živými bytostmi, spojenými s planetami, hvězdami a snad i prostorem mezi hvězdami. Když lidé mysleli na Boha, neuvažovali v nějakých vágních termínech nebo psychologických stavech. Mysleli velmi konkrétně na nebesa. Modlili se k Bohu, jenž je na nebesích. Dnes dokonce i většina věřících myslí, že to je jen taková metafora, která s aktuálním nebem nemá nic společného. Nebe opanovala věda a astronomie nemá s Bohem či anděly nic společného.
Fox:
V našem životě založeném na zákonech mechaniky už pro anděly není místo. Stroje nemají duši. Dokonce i pro teology byli posledních tři sta let andělé ožehavým tématem. Ale andělé jsou zmiňováni v Bibli. V celých legiích. Kdykoliv hovoříme o kosmologii, zjeví se i andělé.
V prvním století, když byly sepisována Písma, byla otázkou číslo jedna otázka, jestli jsou andělé naši spojenci nebo nepřátelé. Ve starém Řecku a Římě věřil v anděly každý. Otázka ale zněla - můžete těm
neviditelným silám vesmíru, které hýbou planetami a prvky, důvěřovat? Jak dalece můžeme důvěřovat vesmíru?
Je zajímavé, že Einstein, když se ho jednou zeptali jaká že je ta nejdůležitější otázka na světě, odpověděl: "Je vesmír
přátelský nebo ne?" Radím studentům, aby kdykoliv v Bibli narazí na zmínku a andělích, mysleli zároveň na Einsteina. To je základní kosmologická otázka: Můžeme důvěřovat vesmíru? Je vesmír přátelský?
Sheldrake:
V minulosti lidé věřili, že cokoliv se stalo na Zemi, mělo něco společného s tím, co se stalo na nebi. V mnoha tradičních kulturách existují mýty, vyprávějící o tom, jak byli lidé inspirováni a ovlivňováni tím, co přišlo z konkrétních hvězd. Například kmen Dogonů v Západní Africe má silnou vazbu na Siria. Domnívám se, že je to docela přirození, umět se dívat na hvězdu, vědomě se s ní spojit a být tak s její energií či inteligencí jaksi podvědomě naladěn. V dávných dobách tomu lidé zcela jistě věřili.
Důsledky jsou ohromující. Podíváme-li se na noční oblohu, můžeme uvažovat nejen o možnosti a pravděpodobnosti, že kolem některé hvězdy obíhají planety a na některé existují živé bytosti, ale že i samotné hvězdy mohou mít jakousi
inteligenci či dokonce duši.
Vědci se při pátrání po existenci života ve vesmíru obvykle soustřeďují na radiové vysílání nebo matematicky srozumitelné signály, například řady prvočísel atd. Ale je přece docela dobře možné, že
komunikace s jisými inteligencemi může být daleko přímější. Tedy že to nebudou radiové signály, ale třeba přímý mentální kontakt, jakási forma telepatie.
Fox:
Nepochybuji o tom, že dávné civilizace věděly o komunikaci na velké vzdálenosti daleko více, než víme a dokážeme my.
Sheldrake:
Jestliže lze myšlenky přenášet rychleji než světlo, pak vypadá problém mezihvězdné a mezigalaktické komunikace docela jinak. Rozšíří to naše chápání a uvažování o inteligentním životě ve vesmíru. Namísto koncentrace na hledání myslí biologických bytostí, jako jsme my sami, můžeme začít zkoumat možnost, že i planety, hvězdy a chomáče galaxií mají jakousi formu vědomí. Tradiční kosmologie nám v tom mohou pomoci. Nebo třeba "věda o andělích", jak ji popisují Dionýsus Areopagitský, Hildegarda z Bingenu a Tomáš Akvinský.
Uvažujme třeba o možnosti, že slunce je schopno vědomí. To není zase až tak nepředstavitelná myšlenka, dokonce i v rámci standartních předpokladů ortodoxní vědy. Materialisté věří, že naše mentální aktivita je důsledkem
komplexních elektromagnetických vzorců činnosti našeho mozku. Tyto elektromagnetické vzorce jsou všeobecně považovány za jakési propojení fyzické aktivity mozku a vědomím. Vědomí z těchto vzorců vychází. Složitost a komplexnost
těchto vzorců je ale nesrovnatelně malé porovnáme-li je se vzorci elektromagnetických aktivit Slunce.
Slunce je ohnivá koule plazmy poháněná nukleárními reakcemi. Plazma je ionizovaný plyn, velmi citlivý na elektrické a magnetické
vlivy. Slunce je divadlo extrémně komplexních rychlých rytmických vzorců elektromagnetické aktivity v rámci různých cyklů, např. 22 let. Každých jedenáct let se magnetická polarity Slunce obrátí: severní magnetický
pól se přesune na jih a naopak. Tyto změny zapřičiňují další cykly, např. cykly výskytu slunečních skvrn atd. Změna magnetického pólu je zase důsledkem komplexu rytmických cyklů vibrací a krouživých rezonantních vzorců
elektromagnetické aktivity.
Jsme-li schopni připustit, že naše vědomí nějak souvisí s komplexy elektromagnetických vzorců aktivity našeho mozku, proč by nemělo mít podobně vědomí i Slunce? Slunce možná myslí. Jeho mentální
aktivita je možná nějak propojena s komplexy elektromagnetických vzorů na jeho povrchu i uvnitř. Existuje-li takovéto spojení v našem mozku, proč by nemělo existovat na Slunci a jinde?
Existuje-li vědomí Slunce, proč ne i
ostatních hvězd? Všechny hvězdy možná mají svou mentální aktivitu, život a inteligenci s ní spojenou. A to je přesně to, čemu lidé kdysi věřili - že hvězdy jsou sídlem inteligencí a že ty inteligence jsou andělé.
Fox:
Andělé jsou často zobrazováni jako bytosti ze světla. Vím, žes byl velmi zaujat výrokem Tomáše Akvinského o tom, že andělé cestují z místa na místo, aniž by jim to zabralo jakýkoli čas. Připomínalo ti to Einsteinovy úvahy o světle. Co takhle představit si anděly jako fotony, nositele světla?
Sheldrake:
Mezi světem moderní fyziky a tradičními doktrínami o andělích existují neuvěřitelné podobnosti i problémy. Jak se může něco nehmotného, ale schopného akce, pohybovat? Andělé prý nemají tělo, nejsou z hmoty. Totéž platí pro fotony. Nejsou hmotné a detekovat je můžete jen podle jejich stop. Ačkoliv jsou tedy mezi moderní fyzikou a středověkými ideami paralely, to, co mne na moderní vědě vzrušuje nejvíc je teorie evoluce. Ve středověku se lidé na přírodu dívali jako na něco fixního: ani vesmír, ani země a příroda na ní nebyly považovány za něco, co by se dále vyvíjelo. Idea evoluce byla po prvé postulována v roce 1858 biology Darwinem a Wallacem. Ve fyzice se zmínka o kosmické evoluci objevila až v pozdních 60. letech našeho století jako důsledek teorie velkého třesku. Dnes se na celou přírodu díváme jako na neustále se vyvíjející svět, plný kreativity. Otázka ale zní - je vše věc náhody, jak věří materialisté, nebo někde v pozadí existuje jakási forma řídící inteligence?
Tuto myšlenku jako jeden z prvních zkoumal právě Alfred Russel Wallace. Poté, co oba s Darwinem publikovali své teorie o evoluci jako přírodním výběru, se Darwin vydal cestou materialismu, který je dodnes převládající
doktrínou akademické biologie. Všechna evoluce se udála náhodou a cestou řady nevědomých zákonů přírody. Wallace ale došel k názoru, že evoluce je více než jen pouhý přírodní výběr a že je řízena tvůrčí inteligencí, kterou
identifikoval jako andělé. Jeho koncepce je sumarizována v jeho poslední knize (The world of life: A manifestation of creative power, directive mind a ultimate purpose).
Fascinuje mne to, že dva zakladatelé teorie evoluce
postulovali dvě tak rozdílné teorie. Jste-li tedy materialista, pak je pro vás evoluční kreativita jen výsledkem slepé náhody, věříte-li ale, že existují i jiné formy a zdroje inteligence ve vesmíru, pak jsou zde i jiné možné zdroje
tvořivosti, ať už jim říkáte andělé nebo nějak jinak.
Fox:
Pevně věřím, že tak jako se bude kosmologie vracet k teorii života, budou se vracet i pojmy jako jsou andělé, protože ti k tomu patří. Možná naší společnosti andělé přinesou více imaginace, po které dnes tak voláme.
Ve
své knize (The coming of the cosmic Christ) používám termín hlubinný ekumenismus (deep ecumenism). Hlubinný ekumenismus podle mne jde daleko hlouběji, za rámec obvyklého náboženství, které se vztahuje k té či oné doktríně a
teologické studii, a dotýká se více mystických tradic a vyznává více modlitbu i rituál.
Všechny náboženské tradice, které známe, hovoří o andělích a duších. Lakotský šaman Ghosthorse mi jednou řekl: "Tomu, čemu vy křesťané říkáte
andělé, my Indiáni říkáme duchové." To je společný základ pro všechny náboženské tradice a tady se můžeme všichni v rámci hlubinného ekumenismu setkat. Andělé nejsou buddhističtí, katoličtí, luteránští, anglikánští a
římskokatoličtí, andělé jsou andělé.
Žijeme v době, kdy se jako rasa musíme sami sebe zeptat - co máme všichni společného? Tají hranice mezi kulturami a náboženstvími. Seriózní diskuse o andělích je tedy nanejvýš nutná.
Zvláště důležitá tradice je tradice šamanismu. Přírodní národy žily a přežily mezi divokými zvířaty a v divoké přírodě tisíce let. Nalezly své formy kreativity, léčení, komunikace, učení se. Značná část jejich znalostí je již
nenávratně ztracena, ale něco přece jen zůstalo. Když jsem se modli mezi americkými Indiány, zažil jsem něco, co mi pomohlo zaplnit mezeru mé vlastní duchovní zkušenosti. I naši keltští předkové měli velmi rozvinutou teologii andělů
a duchovních ochránců.
Sheldrake:
Ano. Vědomí jiného než lidského ducha je základem náboženských zážitků prakticky v každé tradici, možná již od doby, kdy jsme začali být lidé. Je to možná počátek veškeré lidské duchovnosti. Vědomí duchů je stačí než myšlenka jednoho boha. Je příznačné, že ani v křesťanské, židovské, ani v islámské tradici, ale stejně tak ani v hinduistické a buddhistické tradici nemají nic proti existenci andělů. Je to divné zvláště v přísně monoteistických tradicích, jako je Islám.
Fox:
Existovala ale jedna éra, která všechny tyto duchy vyhnala z historie lidstva. Je to naše moderní éra posledních pár set let. Ukazuje to na hluboký rozpor našeho vědomí a pokus o jakýsi rozvod s anděly a duchy. Myslím že to také vysvětluje i cenu, kterou jsme za to museli zaplatit - ekologické katastrofy, války, hlad. Konečným zesvětštěním by pak mohlo být to, že svým andělům prokážeme jen zesměšnění nebo sentiment.
Sheldrake:
Nebo je zredukujeme jako pouhou manifestaci vlastní psychiky. Mnozí moderní lidé říkají "Dobrá, lidé zažívají přítomnost andělů. Ale to jsou jen záblesky vlastní imaginace. Andělé ve skutečnosti neexistují, jsou jen subjektivně uvnitř našich myslí."
Tuto subjektivní existenci andělů lidé akceptují. Velkým úkolem pro nás všechny je však rozeznat objektivní existenci jiné než lidské inteligence.
