Část úkolu posunout
vývoj tržní a neekologické společnosti směrem ke společnosti trvale udržitelného rozvoje leží na vládních akcích, jako jsou např. určité formy regulací, daní, podpor a partnerských vztahů, směřujících ke společnému cíli. Jiná část
bude ležet na bedrech nově organizovaných společností, které budou schopny podporovat své zaměstnance, sloužit zákazníkům a obchodníkům, a zároveň prospívat ekologickým cílům. Ale ani vládní regulace a zásahy, ani snaha korporací
naplnit očekávání zdola nebudou stačit, pokud se lidé sami nevzdají sobeckých vizí úspěchu.
Podle filosofa Lewise Mumforda přijde základní změna teprve tehdy, když kultura oné civilizace změní svou vizi a chápání člověka. Po
dlouhém období, kdy jsme sami sebe viděli jako dobyvatele přírody jsme na pokraji takové změny. Začínáme čelit problémům, způsobeným stále narůstající ekonomickou mocí a nekontrolovatelně rostoucí populací. Potřebujeme novou definici
úspěchu.
Filosof Gregory Bateson nás viděl jako izolovaná individua a "epistemologický omyl Západní civilizace." Arne Naess, norský filosoff hlubinné ekologie, naznačuje, že naše současné chyby se dotýkají celé planety. Joanna
Macyová, jiná hlubinná ekoložka, to vyjádřila takto:
Obvyklá volba by byla znásobit zájem o sebe samého. V takovém případě by mi tedy nevadilo, kdybych tomu druhému neřekla -" neodřezávej si tu nohu. To by byl akt násilí."
Nevadilo by mi to, protože to je jeho noha, ne moje. Nuže, teď jde o lesy v Amazonii. To totiž jsou naše vnější plíce. Začínáme si uvědomovat, že celý svět je naše tělo.
Mají-li Naess a Macyová pravdu, že jsme si vědomi našeho
stále se rozšiřujícího vědomí sounáležitosti s celou planetou, pak nám ona narůstající část vědomí a svědomí pomůže k úspěchu, který bude neskonale větší, než triumf našeho malého já po vítězství nad svými bližními nebo
sousedy.
Pyšný na příspěvek
Prvním krokem směrem k trvale udržitelnému úspěchu je naučit se být pyšný na hodnotu darů a příspěvků jiným. Ještě dále dovedeno, znamená to snažit se o kvalitu ve využívání jakékoliv
energie namísto vyžadování stále většího přísunu této energie. Z tohoto úhlu pohledu nám zisk a bohatství pomohou přispět, i když nejsou zárukou podnikatelského úspěchu.
Zemřeme-li poté, co jsme zbohatli z toho, že jsme
ošidili penzijní fond, nebo z prodeje pesticidů, o kterých dnes víme, že jsou škodlivější než hmyz, proti kterému jsme chtěli bojovat, budeme považovat svůj podnikatelský život za úspěšný? Nebo, na druhé straně, co když založíme
malou společnost, která bude systematicky propagovat ekologické způsoby výroby? Možná se pak najdou šikovnější podnikatelé, kteří z ekologických inovací nadělají více peněz. Bude úspěchem, když osobně sice nezbohatneme, ale svět
bude hezčí a čistší?
Definovat úspěch tak, že je lepší více rozdat než získat, není nic nového, ani naivně idealistického. Tohle znají dějiny a lidská podstata a je to vždy víc než moc nebo peníze.
Ekonomika daru
Na
potlaších kmenů Činoků, Nůtků a mezi jinými kmeny severozápadního pobřeží Tichého oceánu náčelníci rozdávají chudším přikrývky a jiné cenné věci. Obecně řečeno, v lovecko-sběračských společnostech byl lovec ceněn ne podle toho,
kolik zabil, ale podle toho, kolik přinesl zpět lidem. Lewis Hyde ve své nádherné knize The Gift: The Erotic Life of Property (Dar: erotický život majetku) rozlišuje dva druhy ekomoniky. Výměnnou ekomoniku, ve které je nejvíce ceně
ten, kdo vlastní nejvíc, a ekonomiku daru, ve které je nejvíce ceně ten, kdo nejvíce rozdá druhým.
Ačkoliv si většinou myslíme, ža principy ekonomiky daru mohou fungovat nanejvýš tak v nějaké primitivní společnosti, Hyde
poukazuje na to, že takto to funguje ve světě vědy. Tam je nejvíce ceněn ne ten, kdo vlastní nejvíce znalostí, ale ten, kdo nejvíce přispěl a obohatil vědění všech. Vědec, který sice hodně ví, ale nikomu nepřispěl, je spíše
litován, než ceněn. Jeho nebo její kariéra je pak považována za promrhání talentu.
Informační věk se vyznačuje také tím, že informace stárnou a ztrácí na hodnotě, a také kapacitou obohatit více než jednoho člověka. Ve většině
případů informace tím, že je sdílena, nabývá na hodnotě. Zatímco výměnná ekonomika je možná vhodná pro industriální věk, tak jak se blížíme informačnímu věku, přichází na pořad dne ekonomika daru.
Dělat obchody obdarováním
Dalším krokem směrem k trvale udržitelnému rozvoji naší společnosti je obchodovat, abychom tak obdarovali společnost.
Továrny, které při své výrobě používají kyselinu sírovou, produkují jedovaté odpady. Společnost DuPont,
místo aby se distancovala od produkce jedovatých odpadů produkovaných svými dodavateli, nahlíží na tento problém jako na příležitost. Odebírá kyselinu, čistí ji a opět se ziskem prodává. Ukázalo se, že recyklovaná kyselina je dokonce
levnější, než výroba nové kyseliny. DuPont vyděl na tom, že udělal dobrou věc.
Známka výjimečné kvality v nově vznikající kultuře bude ne značný zisk nebo velké vlastnictví, ale promyšlený příspěvek celé společnosti. Příští
velké zisky poplynou z poskytování sociálních služeb, ze sponzorství na nákup a rekultivaci půdy a její zalesnění, nebo z vybudování sítě škol.
Jeden aspekt dosavadní ekonomiky, institucionální vlastnictví společností,
přímo vadí uplatnění ekologičtější vize úspěchu. Jen na samém počátku se lidé na toho, který myslel jen na svůj zisk bez ohledu na cokoliv jiného, dívali velmi správně jako na netvora.
Od kapitálu k talentu
Jistá část
faktorů vedoucího k úspěchu je přesun od kapitálu k talentu. Zaměstnanci již nejsou snadno vyměnitelnými částmi celku. To samozřejmě není dobré pro nevzdělané nebo netalentované, ale jev má daleko více pozitivních stran.
Zaměstnavatelé se musejí o své talentované zaměstnance více i osobně zajímat a slušně s nimi jednat. Zaměstnanci, kteří jsou žádaní, si pak mohou na trhu práce vybrat zaměstnání a naplno uplatnit svůj talent ve
společnosti, která dbá na ekologii výroby, nebo přímo v institucích či organizacích, které vykonávají sociálně prospěšnou práci. Tam, kde se pracuje tvůrčím způsobem, je trvalá udržitelnost inspirativním prvkem soutěživosti.
Ukázalo se, že tzv. neřešitelné problémy mají řešení, jen je třeba se na ně podívat odjinud. Více tvůrčím způsobem. Noví podnikatelé meditují, používají "mind machines", přístroje na stimulaci práce mozku, pracují v prostředí
naplněném uklidňující hudbou, a mají pak nové nápady a řešení. Změnili myšlení. Neřešitelné problémy pak mají často velmi překvapivé a pro všechny zainteresované dokonce výhodnější řešení. Např. v roce 1995 turistický "průmysl"
sledování velryb vydělal 10 x více, než by majitelé lodí vydělali, kdyby velryby lovili.
Tato strategie samozřejmě platí o to víc pro realisty. Nebude platit, jestliže prostě vykoupíte ekologičtější myčky nádobí, místo abyste
se učili ekologičtěji se chovat na všech stupních.
To však občas vyžaduje, abychom si za své služby řekli méně, než kolik bychom zasloužili. Znám firmu, která své nové zaměstnance přímo nutí ke koupi nových automobilů a
domů, aby si je tak více zavázala a mohla je snadněji kontrolovat. Dobrovolná skromnost neznamená jen produkovat méně odpadků, ale také utrácet méně a investovat rozumněji. Tím nejzajímavějším na trhu ekologických zaměstnání je šance
vybrat si takové zaměstnání, ve kterém by člověk co nejvíc přispěl komunitě i celé planetě. To, oč v tomto podnikání a obchodu jde, je příležitost demonstrovat možnost jak produkovat jak lepší výrobek či službu, tak zároveň
stanovovat nové standarty pokud se týče znečištění prostředí nebo pomoci těm méně šťastným. To nezvládneme, nenaučíme-li se žít šťastněji třeba i s menšími platy.
