Sana Siwolopová
International Herald Tribune, 29. září 1997Dave Mossovi bylo právě 35 let, když dostal přidáno 19% k platu, a přesto své zaměstnání opustil. Splnil si sen a stal se
učitelem. Měl v té době tři své děti a potřeboval 18 měsíců k tomu, aby získal učitelské oprávnění. To znamenalo plat o 60% nižší, než na jaký býval zvyklý, ale dnes, o pět let později, Dave nelituje. "Učitelováním jsem
samozřejmě nezískal peníze, které jsem mohl mít kdybych zůstal v bance," říká Moss, který žije v Sandy, ve státě Utah, a učí čtvrtou třídu. "Ale jakmile jsem našel, po čem mé srdce toužilo, i rodina si uvědomila, že peníze
nejsou až tak důležité..."
Změna profese není ve školství nic nového. V poslední době je ale stále rozšířenější. Typický nový učitel má tak 8 až 10 let po maturitě. Stále více nových učitelů jsou dnes muži a stále více je jich
ve věku mezi 50 a 60 lety. Neustále roste i počet učitelů, kteří přicházejí na školy přímo z fakult, avšak počet těch, kteří změnili povolání, se za posledních 15 let zdvojnásobil. Experti odhadují, že je jich asi 50 000.
Pro
toho, kdo chce změnit povolání a začít učit, je připraveno asi 300 přeškolovacích programů po celých USA. Například největším z nich, programem pro přeškolování vojáků z povolání, prošlo od roku 1994 asi 2300 učitelů.
Podobné programy existují pro lékaře, inženýry, dobrovolníky z Mírových sborů, naprosté začátečníky ale i příslušníky učitelských rodin atd.
Některé školy nabízejí od roku 1990, vzhledem k nedostatku pedagogů,
několikatýdenní přeškolovací programy. Avšak více jak 3/4 těch, kteří se rozhodli změnit povolání a učit, si vybírají dlouhodobější intenzívní programy včetně studia pedagogiky, psychologie vývoje dítěte a praktického vyučování.
Pedagogové jsou nadšeni. Mnohé školy dokonce tyto nadšence, kteří opouštějí svá výnosná povolání, aby mohli učit, upřednostňují, a to hned z několika důvodů: jsou lidsky zkušenější než čerství absolventi, mají větší sebedůvěru a
disciplínu, a když už se rozhodnou učit, hned tak ze školy neutečou.
Být učitelem samozřejmě nemůže být kdekdo. Ti, kterým se to povedlo, říkají, že být učitelem vyžaduje z jejich pohledu maximální odevzdání a koncentraci a
také již nějakou předchozí zkušenost práce s dětmi.
"Někteří lidé si myslí, že když jim to jde s dospělými, že jim to půjde i s dětmi," říká Michael Andrew, ředitel školícího zařízení Univerzity v New Hamshire.
"Podceňují ale emoční a mentální stres tohoto povolání, a často se nedokáží vyrovnat s dnešními problémy tříd do kterých chodí děti mnoha nejrůznějších ras a náboženství.
Dave Moss říká: "Chcete-li peníze, postup
v zaměstnání a titul před jménem, učitelování není pro vás není. Zrovna tak není pro ty, kteří chtějí pracovat jen přesně určený počet hodin a pak mít ode všeho pokoj. Já jsem ale rád, že pracuje celé dny s 26 různými
individualitami a jsem schopen se přes den každé jednotlivě věnovat."
Pan Krane (43) pracoval více jak 20 let jako tesař a stavitel, než, v srpnu 1996, začal naplno studovat kurz na Shaddy Hill v Cambridge. Snížený příjem
naštěstí částečně zaplnila jeho žena, přesto si coby otec dvou dospívajících dcer musel vypůjčit 8000 dolarů aby díru v rodinném rozpočtu vyplnil.
Pablo Millares (35)měl také finanční problémy, dnes ale šťastně učí 44 dětí
v mateřské školce v Miami Beach na Floridě. I on si musel vypůjčit 8000 dolarů a tři roky chodil do školy po sobotách a nedělích. "Největší změnou bylo to, že jsem byl najednou sám sobě šéfem, " říká. "Najednou jsem tak
říkajíc vedl továrnu sám. A svým dětem jsem kamarádem, psychiatrem, tátou a mámou současně."
Zatímco P. Millares měl štěstí a zaměstnání našel prakticky okamžitě, pan Krane zjistil, že na místo, o které měl zájem, se hlásí dalších
500 zájemců. Nakonec po rozeslání asi sta dopisů práci našel a učí první a druhou třídu. Mnozí jeho kolegové však musí za prací dojíždět.
Odborníci radí, aby si lidé v podobných situacích velmi pečlivě zvolili, jaký
přeškolovací kurz chtějí absolvovat. David Haselkorn, president spolku pro nábor nových učitelů z Belmontu, Massachusetts, říká, že téměř 40 států nabízí přeškolovací programy těm, kteří již mají bakalářský titul a znalost
určitého oboru. Programy se ale velmi liší, některé vyžadují další hodiny práce navíc, jiné požadují vysokoškolský titul nebo léta praxe.
Linda Darling-Hammondová z Kolumbijské univerzity říká: "Zjistili jsme, že
nejúspěšnější programy vedou samotné univerzity, které jsou úzce svázány přímo s jednotlivými školami. Nabízejí jak vysokou odbornost a intenzitu výuky, tak styky přímo s učiteli a dětmi na místních školách. Problémy jsou
s několikatýdenními kurzy, kde není dost času získat základní orientaci a zvládnout všechny potřebné dovednosti. Absolventi těchto kurzů obvykle po několika týdnech ze škol zklamaně utíkají."
Absolventi krátkodobých programů z
20 až 50% odcházejí ze škol v prvním roce svého učení. Naproti tomu odchází jen 5% absolventů dlouhodobých kurzů.
"Školské správy si myslí, že krátkodobější kurzy jsou pro ně levnější, ale v dlouhodobějším pohledu se na
kurzech šetřit nevyplácí.," říká paní Darling-Hammondová. Kurz univerzity v New Hapshire nabízí například úvodní společný týden v divočině v horách, pak pětitýdenní letní školu a teprve potom celoroční program.
Pan
Andrew říká: "Je to úvazek na 100%. Přesto a právě proto se do toho lidé pouštějí."
