|
Carol Ann Hontzová pochází z Pensylvánie (USA) a má za sebou třicet let pedagogické praxe. Na rozdíl od mnohých jiných pedagogů, kteří se
spokojili s výkonem svého zaměstnání, je pro Carol učení životním posláním. "Se dvěma diplomy a dlouholetou učitelskou prací jsem byla svědkem mnohých nevyřešených pedagogických problémů. Věřila jsem ale, že nějaké řešení musí
existovat. Utvrdily mne v tom i mé tři děti." Carol pomáhala založit Montessori školy v USA, v Holandsku. Venezuele, Maďarsku, na Slovensku a nyní také
v ČR. Ale i v téměř zázračném prostředí Montessori škol si všimla, že některým dětem stále učení nejde. Seznámila se s kineziologií a později s metodou One Brain, které pak zasvětila celý život. "Nepřestávám
žasnout nad výsledky, protože stále znovu vidím, jak se po jediném odblokování změní čtyřkař či pětkař na jedničkáře, a dospělí, kteří nebyli schopni správně číst a psát, plavat, jezdit na kole, nebo řídit auto, protože si pletli
pravou ruku s levou, dnes mohou žít naplno." Carol Ann Hontzová byla v roce 1993 v Trentonu (USA) oceněna titulem Vynikající učitelka. Neúnavně pořádá kurzy, zakládá další a další školy, školí další pedagogy a
otevírá tisícům dětí nové zářné světy. ONE BRAIN Metoda 21. století
V dějinách školství je zaznamenáno nesčetně pokusů o zlepšení výchovně vzdělávacího procesu. Mnohé z nich představují obrovský krok vpřed. Přesto se ale stále setkáváme s dětmi, jejichž výsledky vzdor velmi příznivým
podmínkám vytvořeným ve škole a v rodině neodpovídají očekávání. Proč k tomu dochází? Zjistilo se, že pravá mozková hemisféra vnímá obraz reality jako celek, její pohled je holistický, vnímá pouze prostor (nikoliv čas),
pracuje s obrazy, barvami, se symboly, nezná pojem strach a nesoudí. Levá mozková hemisféra logicky uvažuje, analyzuje, usuzuje, lineárně vnímá a klade důraz na detaily, vnímá strach, orientuje se časově, kontroluje, odpovídá za
názorové přesvědčení. V levé mozkové hemisféře existuje oblast, zodpovědná za "přežití" (SIP). Ve stresových situacích (které nás provázejí v čase prenatálního vývoje, při porodu, v dětství i v dospělosti) může
"odpojit" 75% a více mozku (levou přední část mozku a celou pravou hemisféru)! Neurologická reakce na negativní informaci tak nabývá často formy neurologické blokády. Jsou-li přední mozek (jehož funkcí je m.j. nalézat nové a
alternativní volby) a pravá hemisféra (specializující se na tvořivé uvědomování si) odpojeny, v tomto případě zablokovány, zmocňuje s nás pocit bezmoci, ztratíme schopnost tvořivě nebo logicky uvažovat, nejsme schopni
správně jednat. Opakujeme přitom stále stejné destruktivní a neproduktivní reakce. Negativní zážitek (třeba z raného dětství) způsobí zablokování energetického proudění na mozkové úrovni a následně v příslušné části těla.
Výsledkem může být celá řada duševních i fyzických těžkostí, např. alergie, bolesti hlavy a zad, obezita, různé typy závislostí, fóbie atd. A také to, co nás v souvislosti s dětskými problémy zajímá nejvíc a nač se systém
One Brain zaměřuje - dyslexie. Dyslexie byla popsána jako porucha řeči a učení (psaní, čtení, pravopisu, atd.), hyperaktivita, později poruchy koordinace, respektive nedostatek spolupráce levé a pravé mozkové hemisféry. Navzdory
výzkumu se často problém dyslexie řeší medikamentózní léčbou, která však ve většině případů potíže s učením neřeší. Dyslexie je ve skutečnosti nesprávná komunikace mezi pravou a levou mozkovou hemisférou, a obvykle také mezi
přední a zadní částí mozku. Ve většině případů je vyvolána emocionálním traumatem nebo stresem, které jsou tak intenzívní, že následkem strachu, bolesti, případně strachu z bolesti, si jedinec v mozku naprogramuje u
některých svých schopností "bílé skvrny". Od traumatizujícího okamžiku pak po celý život existenci těchto schopností popírá. Člověk, jeho buněčná paměť, eviduje všechny informace o každé energetické blokádě. Facilitátor, či
člověk, který využívá metodu One Brain, pomáhá vhodnou korekcí pacientovu blokádu odstranit. Pokud například někoho v dětství pokousal pes a on se dodnes psů bojí, můžeme se zmíněnou metodou dobrat až ke vzpomínce na onu
událost, která, uložena v některé části těla, bývá vždy vlivem nepříjemného zážitku odpojena (zablokována). Výsledek korekce? Při nejbližším setkání se psem se člověk už nebude bát. Pomocí metody One Brain se celkem snadno dá
určit příčina stresu a jeho emotivní dosah. Všichni jsme asi byli v dětství pokáráni při řešení domácího úkolu, protože jsme třeba příklad ihned nepochopili, nebo nás kritizovali za špatný rukopis. Následkem toho však domácí
úkol a emoční bolest splynuly a v hlubší emocionální rovině dodnes ovlivňují naše vnímání a v souvislosti s tím i naše konání. K zjištění příčin stresu se používá jednoduchý svalový test. Mozku, našemu
biologickému počítači, můžeme zadat jakoukoli otázku a odpověď ano/ne dostaneme v podobě změny svalového napětí. Facilitátor velmi jemně zatlačí svou dlaní na mírně předpaženou ruku klienta, aby pomocí biologické zpětné vazby
dostal odpověď na svou otázku. Záporná emoce sval oslabí, zatímco kladná ho zpevní. Svaly ruky při reakci na danou otázku zeslábnou, nebo naopak zůstanou pevné. Takto se postupně dopracujeme k potřebným informacím a
k odpovídající technice, pomocí které můžeme energetickou blokádu jemně ale velmi účinně odstranit. Vztah mozek - sval je totiž obousměrný a vhodnými pohyby svalů můžeme mozek zpětně ovlivňovat. Samotná korekce se skládá
z mimořádně jednoduchých a časově nenáročných pohybů, dotyků, případně i ze světelného působení. Vše je tak prosté, že je pro člověka, zvyklého na složité lékařské přístroje, neuvěřitelné, jaký výsledek můžeme dosáhnout tak
nepatrným zásahem. Frontálně-okcipitální držení Ve chvílích stresu, po nějaké nehodě, po vzpomínce na něco nepříjemného nebo po špatném snu, a vždy když jsem zneklidněn, držím si několik minut takto hlavu a hluboce dýchám.
Sluchový pomocník Když mi hučí v uších, když mě něco bolí, nebo se mi zdá, že špatně slyším, rozbaluji vnější okraj obou uší. Křížové pohyby Dotknu se, nejraději v rytmu jakékoliv
hudby, rukou opačného zvednutého kolena a pak vyměním strany. Cookova metoda Když jsem smutný, zmatený nebo hyperaktivní či rozhněvaný, nebo když nemohu usnout, položím levý kotník na pravé koleno, a pravou rukou
kotník obejmu. Pak položím levou ruku na chodidlo pod palcem levé nohy. Takto sedím jednu minutu a se zavřenýma očima zhluboka dýchám. Pak nohy uvolním, postavím obě chodidla na podlahu, dám k sobě konečky prstů obou
rukou a další minutu pokračuji v hlubokém dýchání. Cviky převzaty z knihy Carol Ann Hontzové "Poklad uvnitř" |
