Vzdělání pro příští stoletíPřednáška z konference Forum 2000, 6. září 1997
Jak se naše století chýlí ke konci, stává se stále naléhavější potřebou vytvořit trvale
udržitelnou společnost - sociální, kulturní a fyzické prostředí, které by uspokojilo naše potřeby a touhy aniž bychom tím ničili podobné šance budoucích generací.
V rámci snahy vybudovat udržitelnou společnost se můžeme
poučit od ekosystémů, které jsou takovými trvale udržitelnými společnosti rostlin, zvířat a mikroorganismů. Abychom se to naučili, musíme se naučit základním principům ekologie - jazyku přírody. Je třeba, abychom se naučili eko-číst.
Abychom pochopili principy ekologie, musíme změnit způsob, jak vnímáme svět a jak myslíme. Musíme se naučit začít myslet ve vztazích, v kontextu. Tento nový způsob myšlení je znám jako systémové myšlení. Objevilo se na
počátku tohoto století v několika disciplínách, v nichž vědci zkoumali živé systémy - organismy, ekosystémy a sociální systémy - a rozpoznali, že všechny žijící systémy jsou integrované celky které nelze redukovat na menší
části.
Systémové myšlení do v posledních dvaceti letech dostalo na novou úroveň rozvojem nových věd komplexity, včetně nového matematického jazyka a nových koncepcí umožňujících popsat komplexitu živých systémů.
Vznikající
teorie živých systémů je jakousi teoretickou základnou ekologické gramotnosti. Namísto toho, abychom svět viděli jako mechanismus, složený ze základních stavebních bloků, vědci objevili, že hmotný svět je sítí neoddělitelných vzorů
vztahů; že i planeta jako celek je živým, sebe regulujícím se systémem. Podobné vidění lidského těla jako mechanismu a oddělené mysli je nahrazováno vizí, že nejen mysl, imunitní systém, tělesné tkáně, ale dokonce každá buňka je
dokonalý žijící a kognitivní systém. Evoluce již není nazírána jako boj o přežití a vítězství silnějšího, ale jako kooperativní tanec, jehož hnací silou je tvořivost a neustálá inovace.
Tato nová vize reality, nová ekogramotnost,
bude tvořit základ našich příštích technologií, ekonomických systémů a sociálních institucí. Nebo pokud ne, nebude žádná budoucnost lidstva. Je samozřejmé, že to hluboce ovlivní systém vzdělávání v 21. století. Bude to vyžadovat
takovou pedagogiku, jež centrem svého zájmu učiní sám život, a takto získaná zkušenost nám pak pomůže překonat odcizení mezi světem přírody a místa, na kterém žijeme; která naučí naše děti, že smrt jednoho je potravou jiného druhu;
že hmota cyklicky krouží závoje života; že energie Slunce pohání všechen život; že diverzita assures resilience; že život, od svého počátku před třemi miliardami let, nevznikl díky boji, ale díky spolupráci. Učit této nové znalosti,
které je zároveň prastarou moudrostí, to bude ta nejdůležitější role vzdělání v příštím století.
Díky intelektuálnímu zázemí v systémovém myšlení nabízí ekogramotnost silný rámec také pro systematický přístup
k reformám ve školství, o kterých se dnes stále častěji v USA a v jiných zemích hovoří. Systémové změny ve školství jsou v základě založeny na dvou rovinách: nové chápání procesu učení a nové chápání učitele či
vůdce.
Nedávné výzkumy v neurovědách vyústily v nové systémové chápání procesu učení založeném na vizi mozku jako jednoho vysoce organizovaného, vysoce přizpůsobivého a sebe organizujícího systému. Toto nové chápání
rozeznává aktivní konstrukci vědění, ve kterém je každá nová informace v rámci nepřetržitého hledání nových vzorů a smyslu ve vztahu k minulým zkušenostem; stále jasnější je zásadní důležitost učení pomocí zážitku,
využívání různých typů inteligencí, a emoční a sociální kontext prostředí, ve kterém, se člověk učí.
Nové chápání učebního procesu naznačuje souvislosti s instruktivními strategiemi, zvláště pak nezbytnost integrace,
konceptuální znalosti, ve které jsou různé subjekty chápány jako zdroje sloužící centrálnímu zájmu. Ideálním způsobem, jak takové integrace dosáhnout, je přístup zvaný "projektové učení" (project-based learning), které trvá na
vytváření zkušeností, které studentovi umožní podílet se na komplexních, reálných projektech, například na školní zahradě nebo při obnově potoka, a tak objevit, rozvinout a aplikovat své dovednosti a znalosti.
Takováto integrace
pomocí ekologicky orientovaných projektů je možná jen tehdy, stane-li se škola skutečnou komunitou, ve které jsou učitelé, studenti, administrativní pracovníci a rodiče vzájemně pospojováni do sítí vztahů, usnadňujících a
zprostředkovávajících učení. V takové učící se komunitě se nevyučuje shora dolů, ale existuje v ní cyklická výměna informací. Základem všeho je učení se a každý je učitel i učící se. Výukový proces má spoustu zpětných
vazeb and feedback becomes the key purpose of asessment). Systémové myšlení je pro pochopení fungování výukových komunit zcela zásadní. Ekologické principy mohou být interpretovány také jako principy komunity.
Systematické
pochopení učení, instrukce, metod a výsledků může být implementováno jen s odpovídajícím praktickým vedením. Toto nové vůdcovství je inspirováno pochopením velmi důležitého bohatství živých systémů, které se podařilo objevit a
prozkoumat teprve nedávno. Každý živý systém občas vykazuje známky nestability, při nichž se některé struktury rozpadají, a jiné, nové se objevují. Spontánní výskyt řádu - nových struktur a nových forem chování - je jedním ze
základních aspektů života. Jinými slovy, tvořivost - vznik forem, které jsou stále nové - je klíčovou vlastností všech živých systémů.
Vůdcovství tedy směřuje k větší kontinuitě umožňující vznik nových struktur a jejich
co nejlepší začlenění do stávajícího modelu organizací. Tento typ systémového vůdcovství není omezen na bázi individuální, ale lze jej přenést, a takováto zodpovědnost se pak stává možností celku.
Dá se tedy říci, že ekogramotnost
zahrnuje tři části: pochopení principů ekologie, systémové myšlení a využití principů ekologie a systémového myšlení jako rámec a jazyk pro systematickou reformu školství.
Tak jak se naše století bude přibližovat ke svému konci, a
my k novému tisíciletí, přežití lidstva bude stále více záviset na schopnosti porozumět principům ekologie a rozumnému žití. To je podnik, který přesahuje všechny rasové, kulturní a třídní rozdílnosti. Země je náš společný domov, a
vytvoření trvale udržitelného světa pro naše děti a pro příští generace je náš společný úkol.
