Praktická aplikace posvátného zvuku, světla a geometrie
Benedick HowardDovolte mi podělit se o něco, čím se zabývám více jak dvacet let. Není to vlastně nic nového, zabýval se tím Buckmister Fuller, hovořil o tom už
Platón, zabývaly se tím různé esoterické školy. Mám na mysli tvar, který se nazývá dodekahedron. Má dvanáct stěn a ty stěny korespondují s dvanácti meridiány, dvanácti kmeny, dvanácti znameními zodiaku.
V termínech
posvátné geometrie je tento tvar, tak jako jiné tvary, krychle, pyramida atd., jakýmsi základním stavebním blokem, kterým vibruje prána, čchi, zkrátka energie. Podle Platóna existuje pět základních geometrických tvarů, ze kterých je
udělám celý vesmír. Připadá mi, že čím víc myslíme a konstruujeme, čím víc mapujeme vědomí, tím víc se jaksi vzdalujeme svým myšlením od svého srdce a vědomí. Ve své pýše se domníváme, že už všechno víme. Jenže tak přestává proudit
energie a my přestáváme být svobodní. Přitom vše se neustále mění a vyvíjí. To, z čeho je všechno uděláno, se také vyvíjí.
Pokud se nám však podaří přemapovat způsob, jakým vidíme realitu, přemapujeme i své vědomí, a začneme
věci vidět jinak, nově. Začneme je jinak, nově i cítit. A začíná to city. A hudbou, protože ta pramení z citů.
Před dvaceti lety jsem pracoval jako elektrárenský inženýr, ale pak jsem se jednou díky hudbě, která mne
velmi zaujala, dostal do Afriky. Zůstal jsem tam půl roku. Potom jsem osm let studoval s dr. Randallem Baerem práci B. Fullera. Stavěli jsme různě tvarované místnosti a studovali posvátnou geometrii.
Jednoho dne
onemocněla má osmnáctiměsíční dcera. Měla vysoké horečky a stále se to nelepšilo. Zkoušel jsem jí bez úspěchu dávat bylinky, homeopatika, a pak jakoby mi něco uvnitř řeklo a já ji položil do dodekahedronu. Během pěti minut jí oči
přestaly zářit horečkou a začala se mnou komunikovat. Horečka ustoupila. Vstal jsem ji z dvanáctistěnu a položil zpátky do postýlky. Lehl jsem si vedle ní, a horečka se za chvíli vrátila. Nevěděl jsem co se děje a položil ji
zpátky do dvanáctistěnu. Horečka ustoupila. Byl jsem zmaten a přemýšlel, co se děje s energií a mou dcerou atd. Tak jsem ji položil zpátky do dodekahedronu a tentokrát horečka ustoupila definitivně. A já začal studovat posvátné
prostory ze zcela jiného úhlu pohledu.
O několik let později (má dcera dnes žije v Torontu), jsem se jednou rozhodl, že budu pomáhat lidem. Vybudovali jsme prostor, který harmonizuje tělo a meridiány a funguje jako
zrcadlo. Vibroakustika, jak jsme to nazvali, není nějaká nová technologie, je to spíše vzdálená příbuzná hudební masáže.
Hudba je tanec tónů v určitém uspořádání. Když zpívám óm, a dělám to vždycky když začínám
pracovat s hudbou, zvuk působí na mé tělo a prostor okolo mne. Hans Jenny takto působil nejrůznějšími zvuky na nejrůznější materiály, prášek, písek, magnetický prach, pyl, tekutiny atd., a ty na ploché desce vytvořily zvláštní
pravidelné geometrické obrazce, mandaly. Mandaly, vytvořené zvukem. Existuje tu tedy rezonance mezi částicemi prachu a tóny zvuku a naopak.
To všechno má ovšem i teoretické a lidské důsledky. Všichni jak tu jsme
oscilujeme a jsme něco mezi částicí a vlnou. Pokud se ve svém vývoji zastavíme, zarazíme, pak jsme jen částice. Pokud bude i naše myšlení volné a s citem a intuicí reagující na změny života, pak i my budeme mít aspekty vlny.
Nenecháme-li se chytit a připoutat ke hmotě (či přílišné sebekontrole, jednomu životnímu stylu), pak i my dokážeme plout organickými strukturami vln. Tak jsme přece také vznikli. I my jsme výsledkem posvátných geometrií a konkrétních
zvuků. V určitém smyslu slova je to všechno velmi složité a komplikované - jde o rezonance v rezonancích rezonancí, ale v jiném smyslu je to velmi jednoduché - jako stavět cihlu na cihlu až postavíme dům. Co když je
každá kopretina výsledkem rezonancí kopretiny, tedy písničky kopretiny, každý dub výsledkem rezonancí dubu, tedy písničky, dubu, a každý člověk výsledkem a důsledkem písničky člověka?
Vyvinuli jsme tedy místnost,
prostor, který harmonizuje tělo. Tělo by chtělo být holistické, nepřipoutané, a v tomto prostoru mu to umožňujeme. Vývoj nebyl snadný, často jsme museli pracovat jen s intuicí, někdy se stalo že nám nevysvětlitelně několik
bloků zmizelo a přesto byl účinek silnější atd. Postupně jsme zjišťovali, že měníme a obnovujeme nejen zdraví našich klientů, ale nějakým způsobem formujeme a harmonizujeme i své a snad i jejich vědomí. A nejen my. Ale i vy. Neustále
se vyvíjíme. Kromě DNA se můžeme neustále měnit. Máme rezonanční strukturu a vědomí, které do všechno dokáže formovat.
Je to jako bychom zablokovaní, ve světě, kde rohy místností nemají 900 ale 890
. Fungujeme, a funguje i celý náš svět, ale mohli bychom fungovat daleko lépe, kdybychom objevili, že při 900
to všechno do sebe zapadne lépe, snadněji, přirozeněji. A nejen hmota, ale i naše vědomí by se osvobodilo od struktur dogmatického myšlení, rezonovali bychom spíše s intuitivními snovými stavy, o kterých hovoří aboridžinci, a pluli bychom prostorem a časem ve směru proudu vývoje vědomí. My to ale stejně děláme. Cítíme to. Směřujeme k jiným stavům vědomí. Ovlivňujeme celou planetu.
Žijeme v moři vibrací. Léčíme nejen sebe, ale i celou planetu. Vědomě.
(Přednáška B. Howarda ze 7. Kontinentální koference proutkařů v roce 1996)
