Home

Uctívání předků
Joan Halifaxová

Praxe buddhismu je jako nacházet se  uprostřed proudící široké řeky vztahů. Právě tak jako v nás žijí maše matka a otec, žijí v nás i generace před nimi. částí našeho údělu je objevit, jak mohou naši předkové ovlivnit naše životy - a totéž se týká o dalších formách života na Zemi, protože jsme formováni nejen našimi předky, ale veškerým svým okolím a prostředím.

Území, na kterém většinou žijeme, je obýváno tisíce let. Paleolitičtí lidé žili v místních jeskyních. Neolitičtí obdělávali půdu. Dnes jsou kolem nás sady, pole, lesy. Možná bychom si mohli, když na chvíli usedneme po práci, na naše předky vzpomenout.

Primitivní lidé často své předky uctívají. Mrtví často dostávají dárky, které jim mají pomáhat a které je mají chránit. Uctívání předků obohacuje životní zkušenost našich duší. Ztratíme-li kontakt se svými předky, ztrácíme kontakt s jejich i se svou duší.Poblíž Chaco kaňonu v Novém Mexiku je pouštní kraj, kde před tisíci lety žili mexičtí Indiáni. Lidé ale dodnes vědí, že duše předků se přeměnily v déšť a nejsou-li předkové zapomenuti, deště je dostatek. Bohužel, dnes tam panuje vražedné sucho.

Se svými předky jsme spojeni mnoha způsoby. Kosti našich předků se přeměnily v tělo Země a posléze ve stonky rostlin a těla zvířat. Příslušníci kmene Dineh okolo Chaco kaňonu vědí, že jsou přímo spojeni s horou, kolem jehož vrcholu se vytváří oblaka, rostlinstvu, které dává život mrakům, a s mlhou a deštěm, která vyživuje rostliny. Kontinuita našich předků je obsažena ve všech těchto formách.

 Horo, jsem tvou součástí,
 Léčivá rostlino, strome, jsem tvou součástí.
 Ranní mlhy, mraky, shromáždění vody,
 jsem tvou součástí.
 Slunce, které svítíš přes celou zemi,
 jsem tvou součástí.
 Divočino, kapko rosy, květino,
 jsem tvou součástí.

  (zpěv kmene Navaho)

Gigantické stromy dešťného pralesa, které jsou vyživovány zbytky nečetných dalších rostlin, doslova transplantují minulost do naší atmosféry. Ničení dešťného pralesa je přímý útok na plíce planety země. Staré kultury měly svého šamana, který sloužil lidem, předkům a posvátným prvkům. Je-li země v nerovnováze, šaman má za úkol rovnováhu obnovit. V jeho kultuře je nemoc, ať planetární nebo individuální, chápána jako ztráta spojení - existenciální odcizení.  Toto odcizení se pak projevuje jako rozdělení ega, kdy "já" zapomene na nekonečnou propojenost všeho bytí.

Myslíme si, že naši předkové jsou někde vzadu, za námi,  ale oni byli ve jistém smyslu také před námi, byli průkopníky, duševní vlnou, která nás posunula dopředu.  Když člen kmene Hopi vstoupí do "kiwa", jde do minulosti, aby viděl budoucnost.  I my bychom měli hledat svou iniciaci a v temnu minulosti hledat světlo, které bylo zakryto časem.  Po tisíce let lidé pomocí iniciace nacházeli sami sebe v kontinuu existence.  Viděli sami sebe jako součást nekonečně propleteného, vzájemně souvisejícího těla, pro které minulost, přítomnost i budoucnost je jedno. I toto je součástí buddhistické praxe. Dokud se nenaučíme uctívat své předky, Země nebude zbavena utrpení. Zbavit se vědomě či nevědomě jakéhokoliv živočišného či rostlinného druhu znamená vzdát se i částí nás samotných.