|
Všeobecně se má za to, že kvalita sluchu je dána dědičností nebo shodou neblahých okolností, a že naše uši vnímají jen zvuky přicházející
z vnějšího světa. Práce profesora Alfreda Tomatise, kterého M. Fergusonová přirovnává k N. Teslovi, B. Fullerovi a E. Swedenborgovi, ale odhaluje něco jiného. Alfred Tomatis pomohl více jak 100 000 pacientům odstranit mnohé sluchové a ušní problémy, včetně poruch sluchu a hlasu (i mnoha slavných operních zpěváků), ale i poruch učení. Jeho práce
ustavila nové paradigma s důsledky jak pro lékaře a specialisty, tak pro vzdělání, výchovu, léčení a rehabilitaci. Mimo jiné objevil, že rozsah slyšitelnosti člověka se liší podle toho, jakou mateřskou řeč v dětství zvládl.
Například Francouzi (jejichž řeč se pohybuje v rozsahu 1000 až 2 000 Hz) mají potíže naučit se britskou angličtinu (jejíž větší zvuková složka se pohybuje v rozmezí 2 000 – 12 000 Hz), ale nemají potíže
s americkou angličtinou (jejíž rozsah je 750 – 3 000 Hz). Profesor Tomatis po padesáti letech výzkumu tvrdí, že zatímco schopnost slyšet je pasivní činností, umění naslouchat je velmi aktivní a velmi důležitá činnost,
vyžadující koordinaci celého těla. Umění naslouchat je uměním zachytávat a vyhodnocovat, filtrovat významné informace. Dobré naslouchání v sobě zahrnuje schopnost objektivně a bez emocí se soustředit na důležité zvuky a nebýt
zahlcován spoustou nepodstatných zvuků z okolí. Špatné naslouchání je spíše subjektivním vnímáním reality a manifestuje potíže se smysluplným zorganizováním informací, což vede ke ztrátě soudnosti, sebevědomí a k nízké motivaci.
Dnes již ve světě existuje více jak 150 Tomatisových center, která úspěšně léčí dyslexii a problémy s učením, koktavost a jiné vady řeči, schizofrenii a autismus, problémy s chováním, ale také učí lépe se učit nebo
zpívat. Richard Beaumont
Sluch: prvotní smysl Jedna žena si nevěřícně prohlížela výsledky svého testu sluchu a vyprávěla, jak jí terapeut nad výsledky testů řekl, že musela ve dvanácti letech prožít něco velmi stresujícího, že možná přišla
o otce. Žena netušila, jak to mohl terapeut poznat z výsledků zkoušky sluchu - a jak to, že s takovou přesností? Nikdy předtím netušila, že existují testy měřící nejen rozsah slyšení, ale také kvalitu naslouchání. Jak to,
že metoda profesora Tomatise léčí tolik různých nemocí – od autismu po dyslexii? Podle Alfreda Tomatise, francouzského ušního specialisty, je ucho, pokud bychom soudili spíše než podle schopnosti slyšet podle kvality umění
naslouchat, tím nejdůležitějším smyslem člověka. Důvody? Ucho je prvním smyslem, který se v člověku otevírá (již v děloze, čtyři a půl měsíce před narozením). 70% energie, kterou potřebuje mozek ke svému
fungování, dodávají uši. Tak, jako máme dominantní ruku nebo mozkovou hemisféru, tak máme i dominantní ucho – slyšíme každým uchem rozdílně. Druh hudby, kterou posloucháme, ovlivňuje naše zdraví. Ucho je jakýsi holografický klíč
k pocitu spokojenosti celého těla. Vypadá to, že všechno je jinak, než co nás učili ve škole. Překvapení číslo jedna: prvotní funkcí ucha je dodávat mozku energii. Všichni víme, že tělo získává energii
z potravy, ale pro mozek je potrava pouze prostředek energie. Pro vyšší nervové funkce, jako jsou myšlení, získává mozek energii smyslovými stimulacemi, zvláště pak z uší, které generují energii při každém našem sebemenším
pohybu. Pohyby dráždí vlasové buňky, které způsobují vibrace v tekutině ve vnitřním uchu, a ty jsou transformovány do formy energie pro mozek. Další energii získává ucho pro mozek samozřejmě ze zvuku. Funkcí hlemýždě (cochlea)
je rozeznávat jazyk a zvukové frekvence. Spirálovitá dutina ve vnitřním uchu obsahuje přibližně 24 000 tenkých vlasových buněk, které dokáží analyzovat frekvence zvuku. Pro střední a hlubší frekvence, na kterých je založena mluvená
řeč, je ale určena jen velmi malá část vlasových buněk. Vysoké frekvence stimulují většinu vlasových buněk a mohou tak velmi silně dobíjet mozek. Profesor Tomatis doporučuje klasickou hudbu (Mozarta, Bacha a především gregoriánský
chorál). Druhou funkcí ucha je poskytovat orientaci pokud se týče rovnováhy a pozice těla. Naopak, profesor Tomatis zjistil, že správná pozice těla ovlivňuje kvalitu slyšení. Posláním vestibulárního aparátu je tedy také
umožnit tělu ten nejefektivnější postoj pro správné slyšení. Opět se ukázalo, že zatímco nízké frekvence vedou k uvolněnému, skloněnému postoji, vysoké frekvence podporují vzpřímenou, pozornou vertikální pozici. Teprve třetí
funkcí ucha je slyšení, a posléze i naslouchání. To je z hlediska evoluce jakýsi luxus, v naší vysoce sociálně rozvinuté společnosti však velmi důležitý. Dnes osmdesátiletý doktor Alfred
Tomatis začal ve 30. letech studovat svět lidského embrya a zjistil, že hlas matky ovlivňuje schopnost plodu trávit. Od 50. let pak pokračoval výzkum a vývoj metody, které dnes profesor Tomatis říká Sonic rebirth (Zvukové
znovuzrození). Příběh začal, když si Tomatis uvědomil, že právě tak jako se mláďata ptáků nenaučí zpívat, nemají-li možnost slyšet zpěv svých rodičů, právě tak má hlas matky pro rozvoj plodu obrovskou důležitost. Otázka zněla: má
zvuk v děloze svou roli, a pokud ano, jak jeho nedostatek nebo nekvalita ovlivňuje pozdější zdravotní problémy, např. poruchy řeči nebo dokonce autismus? Na rozdíl od tehdejších lékařských tvrzení Tomatis od
počátku prohlašoval, že plod v děloze slyší. Přes veškeré opovržlivé útoky mnoha lékařů Tomatis vytrval a prokázal, že uši se vyvíjí už v 10. týdnu těhotenství a fungovat začnou, když plod dosáhne věku čtyř a půl měsíce.
Pro potřebu akustického měření v děloze vyvinul unikátní systém mikrofonů, reproduktorů a zvukových filtrů. Jak zjistil, plod slyší většinou nízké frekvence mnoha zvuků – tep matčina srdce, její trávicí systém, rytmus dechu a
kromě ostatních vnějších zvuků také matčin hlas. Jsou-li to zvuky klidné a známé, poskytují plodu podmínky pro všestranně harmonický vývoj. Tomatis dále zpozoroval, že novorozeně je obvykle velmi neklidné, dokud nepromluví jeho
matka. V tom momentě se dítě otočí směrem jejího hlasu... novorozenec reaguje jen na určitý hlas, jediný hlas, kterému byl vystaveno ještě v děloze. Matky to samozřejmě instinktivně cítí a tak většina žen na světě dítě
okamžitě přitiskne k prsu a tiše mu zpívá ukolébavky. Tomatis, který jako příčinu mnohých dětských nemocí určil přerušení tohoto obvyklého řetězu zvukových kontaktů, začal vyvíjet zařízení, které by pomohlo obnovit
zvukové prostředí dělohy. Dosud nenarozené děti slyší zvuk v tekutém prostředí. Asi deset dní po narození, když tekutina v uchu vyschne, začne slyšet i ve vzduchovém prostředí. Vnější i střední ucho se adaptují na vzduch,
zatímco vnitřní ucho neustále funguje ve vodním prostředí, kterému bylo vystaveno už devět měsíců. Tomatis natočil matčin hlas, vyfiltroval všechny nízké frekvence a napodobil tak zvuk matčina hlasu, jak by asi byl slyšet
v děloze. Výsledkem byl sám překvapen: místo ženského hlasu uslyšel zvuky, které zněly jako jemné vzdálené ozvěny africké savany. Poprvé svůj přístroj použil pro vyléčení devítiletého děvčátka z rodiny
inženýra. Když svůj přístroj zapnul a s tatínkem děvčátka poslouchali ten nádherný tok jakoby pohádkových a vzdálených zvuků, holčička, na kterou zapomněli, náhle vzrušeně prohlásila: "Jsem v tunelu, vidím tam dva anděly
v bílých řízách!" Zatímco holčička vyprávěla svůj fantastický živoucí sen, Tomatis s jejím tatínkem v úžasu pozorovali, jak si lehá do skrčené polohy plodu v děloze. Závěr byl nevyhnutelný: přehrávala si proces
svého narození. Dva andělé byli lékař a porodní sestra v bílých pláštích. Když kazeta skončila, děvčátko vyskočilo, jakoby se nic nestalo. Doktor Tomatis si uvědomil, že se mu podařilo vytvořit pro tu dívenku prostředí dělohy a
jejího porodu. Druhým pacientem byl dvanáctiletý, údajně mentálně poškozený hoch jednoho kolegy, který na každé vyrušení pištěl tak silně, že tím vyhnal všechny další pacienty z čekárny a navíc sebou každých pár
vteřin škubnul tak, že vždy málem spadl. Nemluvil, jen jeho obličej vyjadřoval výraznou mimikou vnitřní stav. Hochův psychiatr, který také přišel, říkal, že hoch je autistický a že neví, jaká je příčina, ale že to vypadá, jakoby se
"ještě nenarodil". Tomatis okamžitě použil svůj přístroj, natočil matčin hlas a sestavil asi dvacetiminutovou nahrávku. Když ji hoch poprvé uslyšel, ležel na podlaze ordinace a něco čmáral křídou, kterou tam našel. Jakmile doktor
Tomatis spustil nahrávku a nasměroval reproduktor směrem k hochovi, ten se zastavil, rychle skočil k vypínači a vypnul světla. Doktor Tomatis si okamžitě uvědomil, že hoch chce jenom vytvořit takové světelné podmínky, které
měl coby plod v děloze. Po několika minutách pak hoch vstal, přistoupil ke své matce, sedl si jí na kolena, objal ji a začal si cucat palec. Tak zůstal, dokud nahrávka neskončila. Pak se okamžitě zvedl a znovu rozsvítil světla.
Všichni byli překvapeni. Bylo to poprvé za celých deset let, co hoch ukázal jakoukoli známku náklonnosti ke své matce. O týden později prošel hoch stejnými fázemi a dokonce začal hladit matčinu tvář. Doktor Tomatis
přepnul zvuk reprezentující vodní prostředí dělohy do zvuku, tak jak ho lidé slyší obvykle, hoch začal žvatlat a lékařský tým v těch zvucích okamžitě rozpoznal zárodky budoucího jazyka. "Probudili jsme v něm touhu
komunikovat se svou matkou," komentoval později Tomatis. Na konci seance hoch náhle vstal a vypnul světla, ale ihned se vrátil ke své matce a zapnul jí kabát, který měla přes ramena. Všichni v místnosti věděli, že se "konečně
narodil". Doktor Tomatis svůj přístroj a metody celé roky neustále vylepšoval, ale metoda zůstala vždy stejná. Dětský posluchač je vystaven filtrovaným zvukům hlasu jeho nebo její matky a zažívá tak jakýsi nevědomý primární návrat
k tomu nejranějšímu vědomí. Ukázalo se, že tato metoda je zvláště úspěšná při léčbě poruch řeči u dětí, které jsou fyzicky schopny slyšet, ale neodpovídají. Luke Smith měl od narození poškozený mozek. Rodičům bylo
řečeno, že nebude ani chodit ani mluvit, a že nikdy nepřesáhne kapacitu tříměsíčního dítěte. Nebyl autistický, ale jevil autistické tendence: například nikdy se nevydržel dívat z očí do očí. Už na druhé a třetí seanci začal
běhat kolem ordinace. Pak přiběhl k mamince, podíval se jí do očí, objal ji a řekl: "Mami". Bylo mu tehdy osm a do té doby nepromluvil. Dnes chodí a mluví. Používá slovní zásoby asi tisíce slov v několika řečech. Jako každý
patnáctiletý kluk tráví hodně času u počítače. Dnes používá doktor Tomatis podobnou metodu vyfiltrovaného proudu hudby (většinou Mozartových houslových koncertů) i při léčbě dospělých. Ukázalo se, že
takto lze úspěšně pomoci vývoji i předčasně narozených dětí. Ty, které byly vystaveny filtrovaným nahrávkám hlasu jejich matky, prokázaly velmi rychlý návrat do normálních váhových a rozměrových kategorií. Tomatis zdůrazňuje, že
zvuk hlasů rodičů je velmi zdravý a přímo nutný i pro děti, které jsou dokonale zdravé. Doporučuje, aby se i školáci učili (nejen čtení) nahlas. Vysoké frekvence (nad 8 000 Hz), které jsou tak vhodné pro
rozvoj plodu, slyší dítě poprvé z matčina hlasu. Jsou v děloze filtrovány kostmi, tkáněmi a plodovou vodou matčina těla. Dítě slyší zvuky nejen svýma ušima, ale celým tělem, převážně kostrou jako celotělním
rezonátorem. Tento nitroděložní dialog stojí na počátku jakéhokoliv naslouchání. Dítě slyší hlas matky a je jím tak frekvenčně vyživováno. Když matka zmlkne, plod naslouchá a čeká, kdy zase hlas přijde. Podle doktora Tomatise je
takto ve vzájemném a co nejčastějším dialogu matky s dítětem položen základ veškerých dalších schopností komunikovat a učit se jak jazykům, tak sociálním dovednostem. Z jiného úhlu pohledu, Tomatis tvrdí, že sluchové
problémy, způsobené stresem, zapříčiňují ušní infekce, nehody, nemoce nebo emoční či fyzická traumata, která pak vedou ke spoustě dalších zdravotních a sociálních problémů. Během typických modelových
seancí, které zahrnují dvě hodiny poslouchání, každý den po dva týdny (kromě nedělí) a po třítýdenní pauze dalších sedm dní poslechu upravených kazet doktor Tomatis zjistil některé další překvapivé věci. Tak, jako jsme coby lidé buď
leváci nebo praváci, tak také máme dominantní pravé nebo levé ucho. Tomatisův program umožňuje klientům používat většinou slabší a méně aktivní pravé ucho efektivněji. Lidé jsou pak schopni lépe kontrolovat parametry svého hlasu,
intenzitu řeči, frekvenci slov, rytmus a tok vět. Lidé, kteří poslouchají více pravým uchem, jsou většinou extrovertnější, dokáží spontánně a vhodně reagovat na emoční situace a méně propadají úzkostem, tenzím, frustracím a agresi.
Zkuste si povšimnout, že když držíte telefonní sluchátko u pravého ucha, většinou dokážete věnovat osobě, se kterou hovoříte, daleko větší pozornost a Váš hlas je teplejší. Další Tomatisův slogan zní: Hlas obsahuje pouze
ty zvuky, které ucho slyší. Lidé se sluchovými problémy mají většinou plochý hlas. Ostrý řezavý hlas například naznačuje, že člověk není schopen analyzovat vysoké harmonické tóny. Jakmile projde Tomatisovou léčbou, jeho hlas postupně
zesiluje, stává se rytmičtějším, přesnějším a obsahuje daleko víc harmonických tónů. Málokdo ví, že doktor Tomatis takto pomohl i slavným zpěvákům, jako byla operní pěvkyně Maria Callas nebo rocker a písničkář Sting. Gerard Depardieu
také vděčí doktoru Tomatisovi za svůj úspěch. Ještě na konzervatoři zněl jeho hlas ustrašeně a zaškrceně, zvláště během emočně vypjatých scén. Po několikaměsíční léčbě v Tomatisově centru se jeho hlas upravil, frekvenčně značně
rozšířil a nemění se ani za emočně jakkoli dramatických okolností. Doktor Tomatis sám každý den poslouchá až čtyři hodiny hudbu, která je bohatá na vysoké harmonické frekvence, a věří, že právě to způsobuje, že mu stačí spát pouze
čtyři hodiny denně. The Lewes Tomatis center, 3 Wallands Crescent, Lewes, East Sussex, BN7 2QT, tel. 0041 1273 474877, London Tomatis centre, 26 Eccleston square, London SW1 1NS, tel. 0041 171 821 9862.
http://www3.netlink.co.uk/*tomatis~ e-mail: tomatisfoundation@btinternet.com |
