|
Vlastimil Marek
Forum 2000 potřetí
Od globální nezodpovědnosti ke globální
zodpovědnosti Zatímco jedni byli v prostředí Španělského sálu Pražského hradu a přilehlých chodeb po celé tři dny konání konference Fórum 2000 (11. –
13. října 1999) jako na "koni" (a první věděli, kdy přesně se na bufetových stolech objeví chlebíčky, zákusky a oběd), ti druzí naslouchali a diskutovali a užívali tentokrát přece jen lépe zorganizované vrcholné společensko-politické
události posledního podzimu tohoto tisíciletí. Timothy Garton Ash, americký historik a spisovatel, Hanan Asráwíová, bývalá ministryně školství Palestiny, Jeho Všesvatost Bartoloměj, hlava řecké pravoslavné církve, Tomáš Baťa, fyzik a
systémový teoretik Fritjof Capra, autor známé knihy Tao fyziky, Frederik de Klerk, bývalý president Jihoafrické republiky, Riane Eislerová, kulturoložka a spisovatelka, opat buddhistického kláštera Japonec Kakuhan Enami, Josef Jařab,
profesor anglické a americké literatury University Palackého v Olomouci, Sergej Kovaljov, poslanec ruského parlamentu a známý obhájce lidských práv, Polák Adam Michnik, bývalý disident, dnes šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza,
ředitel indického centra pro studium rozvojových zemí Ashis Nandy, Jacques Rupnik, politolog z Paříže, Jeffrey Sachs, ředitel Harvardova institutu pro mezinárodní rozvoj, George Soros, miliardář maďarského původu, jeho výsost El
Hassan bin Talal, princ jordánské královské dynastie, Antje Vollmerová, německá teoložka a místopředsedkyně Spolkového sněmu, Elie Wiesel, držitel Nobelovy ceny za mír, spisovatel, samozřejmě Václav Havel, a celá řada dalších
politologů a učitelů a filosofů, měli na konferenci "tři dny diskutovat o problémech naší civilizace, o jejích ohroženích, o jejích perspektivách a její budoucnosti" (V. Havel). Jednání už třetí konference Fórum 2000, ze které by měl
za tři roky vzniknout jakýsi zatím velmi nejasný dokument s nabídkou vize pro budoucnost tohoto regionu a světa, zcela jistě splnilo očekávání pořadatelů, protože proběhlo bez viditelných organizačních problémů.
Čeští novináři si sice stěžovali, že věrozvěsti "otevřené společnosti" jednají až příliš často za zavřenými dveřmi salónů (kam byl nezvaným přístup zamítnut), zahraniční s ironií jim vlastní popisovali smysl celé akce jako
"internetové surfování bez věcné podstaty", někteří účastníci nedorazili (např. americká spisovatelka Toni Morrisonová, která uvázla na větry sužovaném letišti v New Yorku), všichni bez rozdílu ale jistě ocenili bezchybný
výdej svačin a obědů, dobře zorganizované překladatelské a tiskové služby (včetně tří na síť připojených počítačů) a celkovou pohodovou atmosféru konference. Od duchovních se čekala a také se nám dostala útěcha z vize náboženské
tolerance, od ekonomů přišly očekávané děsivé prognózy, zástupci studentů byli seriózní a nezlobili. Všichni pozorně naslouchali nebo hovořili. Bylo to dost nebo málo? Šlo o skutečnou diskusi nebo o řadu monologů? Jen někteří západní
ekonomové prokázali svou osobnost a svými dosti silnými tvrzeními trochu rozčeřili jinak velmi klidnou hladinu úrovně předsedy řízené diskuse. Pro obyvatele střední Evropy bylo jistě příjemné slyšet např. velmi známého
profesora ekonomie z Harvardovy university Jeffrey Sachse, který velmi otevřeně kritizoval přístup Západu, který je, dle toho, co v posledních deseti letech dělal, "bohatý, mocný a hloupý", nebo ještě slavnější ekonomku a
futuroložku Hazel Hendersonovou, která vyprávěla o tom, že se vždy, když přednáší v Evropě, omlouvá za pokrytectví americké politiky a ekonomiky. Popisovala "statistické iluze" amerického způsobu vykazování ekonomického rozvoje
(odhaduje se, že 50% veškeré práce není v hrubém národním produktu vůbec zahrnuto, protože ekonomové počítají jen s tím, co se jim hodí do krámu) a současné trendy jak politické (40% Američanů nedůvěřuje své vládě, 28%
Američanů rezignovalo na převládající konzumní způsob života - odešli od svých zaměstnavatelů a žijí co nejsvobodněji a co nejméně závislí na státu), tak sociální a společenské (USA brzy budou druhou největší španělsky hovořící zemí
na světě). Protože byl k mání (zdarma!) i denní tisk, našel jsem např. v komentáři v Právu pro bývalé komunistické, nyní "nezávislé" noviny charakteristický posun významu: zatímco řečník, filantrop a miliardář Soros
hovořil o přebujelé korupci jako o jedné z hlavních příčin současných ekonomických problémů tzv. nerozvinutých států, komentář Práva Sorosova slova ideologicky překroutil a tvrdil, že dle Sorose je rozdíl "v tom, že bohaté
státy jsou více zkorumpované"! V jednom odpoledním bloku, nazvaném "vize religií" vystoupili mluvčí pravoslaví (Jeho Všesvatost Bartoloměj vypadala i přes bujný bílý plnovous docela světsky), islámu, hinduismu,
buddhismu a judaismu. Každý z nich hovořil sice jiným jazykem ale prakticky o tomtéž a každý neopomněl zdůraznit toleranci svého náboženství. Všichni hovořili o nutnosti zachovat i pro budoucnost diverzitu náboženství.
Posluchače nutně napadla otázka – tak proč tolik lidí umřelo ve jménu toho či onoho Boha? Proč se nedomluví i jinde než v prostředí globální konference? I letos se v katedrále sv. Víta konala "multireligiózní meditace", jak
to nazývá Václav Havel. Zatímco zástupci křesťanství (T. Halík, J. Škarvada) a judaismu (rabín A. Friedlander) příznačně pronesli projevy, zástupce islámu šejk Abbas Mohadžerani recitoval z Koránu a buddhista Kakuhan Enami
zazpíval Sutru srdce. Každý si zkrátka vedl tu svou, monologovou. Ať to byli duchovní, ekonomové nebo politici, míjeli se. Očividně symbolizovali a reprezentovali panující rozpor mezi teorií a praxí.. Hazel
Hendersonová si vzpomněla, jak za éry glasnosti a Gorbačeva přednášela předním ruským ekonomům, kteří znali z překladů a ekonomických učebnic všechny americké a západní ekonomy. Když se ale zeptala, kdo z nich v USA či
na Západě byl, a viděl, jak všechny ty teorie fungují v praxi, ukázalo se, že nikdo. Nikdo z nich netušil, a snad ani dodnes netuší, jak jsou v reálném životě USA ony ekonomické a učebnicové ideály okleštěny a
podminovávány tisíci regulacemi a omezeními. A v reakci na příspěvek, ve kterém se hovořilo o geografické izolaci a dopravě, Hendersonová připomněla, aby se více usilovalo ne o dopravu hmoty, tedy koláčů, ale receptů na koláče. Jiná žena, spisovatelka Riane Eislerová, se marně snažila ctihodné mluvčí upozornit na to, že se všechny projevy a návrhy pohybovaly v rámci stávajících struktur a systémů a že je třeba se na "problém" globalizace a
"vizí" podívat jinak. Například se ví, jak důležité pro celkový vývoj člověka jsou první tři roky jeho života – v té době se rozhoduje o tom, jestli z dítěte vyroste partner nebo dominátor a egoista. Ví se to, ale nikdo nic
nedělá. Společnost stále vydává miliony na trénink lidí, jejichž posláním je zabíjet (vojáky), ale žádná společnost dosud nevynakládá peníze na školení matek a otců, aby dokázali vychovat zdravé a šťastné dítě. Žádný ekonom také
dosud nezapočítává do svých kalkulací i práci žen v domácnosti a výchovnou práci matek, které jsou doma s dětmi. Je tedy třeba především změnit pravidla této ekonomické hry na čísla a "hrubé národní produkty".
Atmosféru konference oživil Japonec Hori z nadace Nippon, který velmi bezprostředně hovořil o tom, jak je rád mezi vybranou společností výjimečných lidí, avšak "vybraní" jsou jen na dobu tří dnů konání konference, a i když seděl
téměř vedle jeho královské výsosti, stejně s ním pro samé bodyguardy mluvit nemohl. Globalizace je podle něho jen iluze, protože náš život se odehrává vždy na velmi malém prostoru bytu či kanceláře. Právě tak technologický
pokrok je spíše iluzí a je dobré nepodléhat dojmu, že vše vyřeší. Hori byl na návštěvě v jižní Americe, kde všichni používají mobilní telefony, ale vždy, když telefonoval někomu do USA, řekl mu volaný, počkej, dej mi číslo odkud
voláš a já ti zavolám zpátky. Ukázalo se, že nějakým způsobem lze poslouchat, co si jiní lidé na mobilech povídají, a tak všichni vědí, co si kdo s kým na mobilu povídá. Co mi chybělo? Skutečný dialog. Přítomnost
těch politiků, kteří jsou právě u moci. Večerní besedy na vysokých školách. Sborníky z minulých konferencí. Prodej knih zúčastněných autorů. Nějaký systém vyhledávání nových idejí a přístupů i mezi těmi, kteří nechodí
s Václavem Havlem (či členy přípravného výboru konference) na pivo. Nějaká veřejná ukázka (buddhistické nebo jakékoliv jiné) meditace pro všechny zúčastněné – jako jeden z návodů, jak začít přeprogramovávat stereotypy
myšlení.. Co se mi líbilo? Třemi konferencemi vylepšovaná organizace. Že jsem potkal řadu přátel i z duchovní oblasti. A stánek japonské restaurace Miyabi, kde si člověk mohl vždy svlažit hrdlo vlahým japonským zeleným čajem. Co
mi vadilo? Samozřejmá bezohlednost některých západních, ale i českých novinářů. Dva američtí novináři si například tím, že vypnuli přenos z jednacího sálu, udělali klid, aby mohli vyzpovídat mediálně přitažlivého vlasatého a
rozohněného Francouze, ale uniklo jim, že tak pokazili nahrávání pěti novinářům, kteří měli své magnetofony a mikrofony položeny hned u reproduktorů. Když u mého stolu jeden postarší Angličan dojedl, posel stůl zmačkanými ubrousky,
kterými si neustále utíral ústa od guláše, a klidně odešel. Je to symptomatické? Může tato nebo podobná konference něco vyřešit? Nejde zase jen o přesvědčování přesvědčených? Mohou taková a podobná jednání a setkávání
přeprogramovat zaběhnuté algoritmy ve vědomích státníků a spisovatelů? Určitě ne, přesto ale je důležité, aby se i příští rok Forum 2000 konalo. I kdyby se zase jen a jen mluvilo, konfrontace zaběhlých ekonomů a politiků
s novými idejemi a jinak myslícími slavnými lidmi, kteří se nebojí vyslovit názor, za kterým si stojí, jsou a vždy budou velmi důležité. Komentátor Velíšek při natáčení šotu pro televizní "Události", stoje u otevřeného okna,
vedoucího přímo nad vchod do katedrály svatého Víta, prohlásil: "Zatímco tam dole tisíce turistů obdivují středověké umění, tady nahoře desítky politiků, filosofů a myslitelů diskutují o budoucnosti." A tak jsem si užil tři
dny mezi těmi "nahoře", pak jsem sundal jmenovku z kapsy a počkal na tramvaj dolů, domů. Cestou jsem uvažoval, jak dlouho ještě všem těm na nejrůznějších "nahoře" bude trvat, než jim dojde, že před ekologickými (demografickými,
sociálními, zdravotními) problémy neutečou, protože "jak dole, tak i nahoře". Času je totiž stále méně. |
