J. Frank: Velmi dokonalá a komplexní
léčebná technika, která pomáhá člověku nalézt sebe sama.
Jaký je rozdíl mezi balancemi a kvintesencemi? Jaké další formy aura-soma má?
J. Frank: Balance jsou esence, které jsou v lahvičkách a
mají dvě vrstvy - nahoře olej a dole voda. Do těchto rozpouštědel jsou nějakým způsobem vpraveny rozemleté polodrahokamy a drahokamy, většinou různých barev, a nějaké esence květin. Několik lahvičekí má sejnou barvu horní i spodní
vrstvy, to jsou "čakrové" balance, jinak se vždy jedná o různé barvy. Balance se nanášejí jednou nebo dvakrát denně přímo na určitá místa těla, odpovídající působnosti té které čakry. Další formou aura-somy jsou pomandery, to je také
směs éterických olejů, extraktů z léčivých rostlin a jemně rozdrcených drahokamů (např. křišťál, diamant, ametyst), a ty se nanášejí na aurické, chcete-li elektromagnetické tělo, tak do 3 cm od těla. Pomandery spíše chrání tělo
před atakujícími cizími energiemi a uchovávají a stimulují vlastní energii organismu. Balancí je 96. Pomanderů je 14 a pak jsou Kvintesence mistrů, ty působí do největší hloubky. Je jich také 14 a ty už se v podstatě nenanášejí,
člověk si to nanese na zápěstí levé ruky, jako když si ženy zkouší voňavky, rozetře, nadechne a přivoní, sepne ruce nahoru a propojí tak mužský a ženský prvek své osobnosti a dál je už jen dokonalá meditace. Člověk tak přijímá
energie mistra. U duchovně zralejších lidí jsou schopny doslova na počkání vizualizovat mistra. Jinak řečeno, onu moudrost, kterou máme každý, a která provází náš fyzický život. Kvintesence mistrů, když se správně vybere a ten člověk
je správně připraven, zprostředkuje přímý kontakt.
Je dobré sledovat sedmiletý vývojový cyklus růstu člověka?
J. Frank: Je to výhodné zvláště u dětí. U dětí se v sedmiletém cyklu mění jednotlivé fáze.
Proto také existuje dětská sada aura-somy. Ten cyklus se ale dá sledovat i reverzně, do prenatálního stádia, a aura-soma tak působí i od okamžiku početí až do okamžiku porodu.
Vicky Wall, která aura-somu
objevila a poprvé vyrobila, byla již v té době nevidomá. Byla náhoda, že právě ona zprostředkovala aura-somu?
J. Frank: Náhoda to určitě nebyla. Zrak je vnější smysl. Když člověk sleduje vnější svět vizuálně, ani ho
nenapadne, aby se zabýval tím, co se děje uvnitř. Jeho pozornost je logicky nasměrována ven. V případě, že dojde k nějakému omezení, a speciálně u zraku, pak nutně dochází ke kompenzaci. Pokud je to pak kompenzace tzv.
vnitřním zrakem, pak je to nesmírné obohacení osobnosti.
Před lety jsem po Praze provázel slepého japonského mistra origami. Po náročném dnu jsem se ho v tramvaji vyzval, ať se uvolní, že může
odpočívat. A on se zeptal - co je to odpočívat? A mně došlo, že on nikdy neodpočívá. Že je celé dlouhé dny absolutně koncentrován a bdělý. Proto je to mistr. Proto byli Homér a další slepí mudrcové skutečnými mudrci - viděli to, co
my nevidíme. Takto možná Vicky Wall vymyslela něco, co kdyby nevymyslela, musel by vymyslet někdo jiný. Bylo to ve vzduchu...
J. Frank: No, vymyslela, ono jí to bylo v tom stavu zvýšené intuice nějak předáno.
Řeknu to jinak - vyladila anténu...
J. Frank: Tak. Já jsem toho názoru, že člověk toho sám moc nevymyslel a nemůže. Všechny věci už tady jsou. My je stvořit nemůžeme. Je prokázáno, že Mozart psal své
skladby lineárně - napsal dlouhý úsek opery třeba pro violu, a pak psal teprve hlasy. To si nemohl pamatovat. Jako by mu to bylo diktováno. Ty informace tu nějak jsou, a člověk je jen ten kabel, který to svede. Něco podobného to bylo
právě u Vicky Wall. Ona se jaksi napojila na jinou, řekněme informační sféru, odkud dokázala ty informace převést do materiálního světa. Je tedy považována za autorku aura-somy, ale právě tak jako Mozart v případě hudby, byla ve
skutečnosti jakýmsi kabelem, po kterém se informace dostaly z oné potenciální roviny do naší reality. My vidoucí jsme na rozdíl od ní zatím neměli správně uvolněné a naladěné vědomí. Nebo jinak, naše vědomí se většinou zabývá
blbostmi.
Jeden japonský genetik dokázal pomocí počítače a syntezátoru převést genetické kódy do zvuků hudby a s překvapením zjistil, že např. gen, který v listech stromů odpovídá za žloutnutí listů na
podzim, zní jako Chopinův pohřební pochod, a naproti tomu gen, která na jaře odpovídá za rozvíjení pupenů, zní jako čardáš.
Nebo jinak, když brnknete na jednu klapku u piána a uvolníte všechny struny, rezonančně se rozezní všechny
stejné, i když o oktávy výše vyladěné struny. Jsou vyladěné a tu informaci rezonančně získají. Možná si my lidé právě takto "saháme" do jiných, nehmotných sfér. Je pak jedno, jestli někdo věří tomu, že je to "diktováno", a jiný
hovoří o "vyladění".
J. Frank: Myslím, že ano. Je to princip vlnění alikvótních tónů a na tom je vlastně založena hmota.
Pojďme ještě dále. Když brnknete na strunu sitáru a zazní všechny
nedrnknuté sympatetické struny, a takto, tedy ne úderem hmoty na hmotu, vzniklé tóny jsou pak nejléčivější třeba také proto, protože i to, čemu říkáme vědomí (a jeho složky - emoce, myšlenky), může být jakýmsi harmonickou (alikvótní)
nadstavbou běžné elektromagnetické pulsace neuronů. A možná že právě proto jsou ty léčebné postupy, které pracují spíše s informací než s hmotou, tedy homeopatie nebo aura-soma, tak efektivní - působí na nehmotné složky
našich těl.
J. Frank: Je to možné.
Aura-soma je tedy především terapií duše.
J. Frank: Ano. Samy balance působí na více rovinách - například na duchovní úrovni,
kde člověku krystalizují ideály, o kterých třeba ani nemá tušení. Jen si uvědomme, kolik chorob těla je zapříčiněno falešným názorem na svět. Balance člověku samozřejmě neřeknou, je to takhle nebo takhle, oni ho konfrontují
s událostmi vnějšího světa, a on si musí uvědomit, že tu existuje i něco jiného, než pouhá hmota. Když vám bouchne svíčka v autě někde na okresní cestě a nemáte náhradní a tak intenzívně myslíte na žluté auto opraváře, a on
se za pět minut objeví, a vy víte, že pravděpodobnost, že se na téhle okresce objeví právě teď, je minimální, tak a když se nad tím opravdu zamyslíte, nemůžete nezačít uvažovat přece jen trochu jinak.
V podstatě
každý člověk, někde uvnitř, zná své poslání. Jen to pro všechny ty společenské nánosy nevidí. Duchovní úroveň aura-somy ho propojí s jeho vnitřním Já, a to mu řekne, je to tak a tak, toho fanatického materialismu už bylo dost,
ale toho fanatického idealismu taky.
V další úrovni aura-soma působí na mentální tělo. Čistí a zjasňuje myšlenky. My máme často zbytečné problémy jen proto, protože nedokážeme přesně a jasně vyjádřit myšlenku.
Vzpomínám na paní, která se neuměla vyjadřovat. Aura-soma ji dovedla do rádia a ta paní je dnes hlasatelkou. Aura-soma to vzala tak tvrdě, že ji dovedla tam, kde se musíte vyjadřovat opravdu přesně.
Znám
lidi, kteří neustále řeší své problémy. Stěžují si na svůj hektický život, ale neuvědomují si, že si to způsobují sami, např. tím, že nikdy nejsou ve správném čase na správném místě. Žijí v jakémsi jiném rytmu. Přitom při troše
pozornosti a všímavosti by jejich život mohl vypadat úplně jinak. Připadá mi, že právě tito lidé vyhledávají sura-somu. Máte podobnou zkušenost?
J. Frank: Ano i ne. Zajímavé ovšem je i to, že aura-soma je
léčitelská technika, které je velmi obtížné se zbavit. Kdo má závažné problémy a dostane se do styku s aura-somou, už se jí nezbaví. Někdo pak na sebe lije všechny kvintesence, balance a pomandery, a pozoruje, co to dělá, nebo
se snaží aura-somu nějak uchopit. Někdo se pokouší pro aura-somu vybudovat obchodní prostředí, jiný si kupuje lahvičky aura-somy, další o tom jen čte, někdo o ní přednáší. Je to technika, která má sílu oslovit člověka uvnitř na
nějaké úrovni neobyčejně silně.
Není to jakýsi nepřímý důkaz, že my Češi na tuhle terapii terapií, potažmo duchovnost, kterou prezentuje, ještě nejsme připraveni?
J. Frank: Já si myslím, že na onu
duchovnost připraveni jsme. Jen nejsme zvyklí na to, že takováto duchovnost je podávána tak specifickým způsobem, jaký ta anglická firma prezentuje.
Jak by to mělo být optimálně?
J.
Frank: Optimálně bychom se měli přizpůsobit tomu, jak to dělají oni, a brát to tak, jak to je. My jsme totiž zvyklí, že všechno dostaneme zdarma. Český ideál je, aby to stálo co nejméně. Aby to bylo všude, abychom se o to nemuseli
snažit. Tahle léčitelská technika ale v sobě má zakódováno, že pokud ji chci používat, tak pro to musím vynaložit velké úsilí.
Čímž se taky vyčistím, vyprázdním, aby to vůbec mohlo fungovat...
J. Frank: Přesně tak. Tím se jaksi připravím. Není možné, aby takováhle věc byla zadarmo. I kdyby výroba stála padesátník, je jen správné, že se to prodává za tuhle vysokou cenu, protože cena způsobí, že si toho začnu skutečně
vážit.
Možná by každý, kdo bere aura-somu, měl ještě na předpis fyzicky pracovat. Připadá mi že k takové dokonalosti lidé přistupují snobsky, nechtějí nic vydat...
J. Frank: Ona
si to ta aura-soma vybere sama. Většinu těch, kteří ji berou, zavede do situací, ze kterých je jim velmi horko. Například jeden muž cestoval do Itálie, dostal aura-somu, a tam mu onemocněla dcerka. Dostala střevní tyfus se vším
všudy, byla tam sice nějaká lékařka, ale ta nemohla pomoci, a navíc tam s ním byl jeho dlouholetý přítel. Řešil se tam totiž vztah s přítelem prostřednictvím nemocné dcerky. Bylo to na hranici přežití, a ta aura-soma ho
zavedla do krajní situace, ve které nemohl nepoznat, nemohl neuvidět sama sebe. To byl počátek jeho niterného obratu.
Vy jste řekl, že "aura-soma si to vybere" - co v aura-somě? O čem to je?
J. Frank: Je to léčitelská technika, která využívá jako nosného prostředku, jaké médium, které nese vlastní informace, krystalické struktury. Rozemleté polodrahokamy nebo drahokamy, plus nějaký květinový extrakt. Každá ta krystalická
struktura je pak podle barvy, nebo podle úrovně působení energie, nabitá evokací. Energie krystalu je zde jako pouhý nosič. To není to, co léčí. Aura-soma je kabalistická metoda a léčí zde energetická vibrace slova, které je vázáno
na onu krystalickou strukturu. Nosičem informace je krystalická struktura a esence rostliny, a informací je kabalistická invokace, tedy slovo, odpovídající úrovni, na které to má léčit.
Je to jakési CD
s programem, které vložíme do svého těla či mysli, abychom tak mohli program, který jsme se dosud problematicky řídili, přeprogramovat.
J. Frank: Ano.
Jaký je rozdíl mezi původními
balancemi, které připravila jejich autorka, Vicky Wall, a těmi dalšími, na kterých pracoval později Mike Booth?
J. Frank: Balance jsou ve velmi úzkém vztahu ke kabalistickému stromu života, tedy i k tarotu.
Původní balance od nuly do čísla dvacet dva, tedy ty, které odpovídají velkým arkánám, jsou nejúčinnější. Velké arkány jsou v tarotu jakási esa. Pak existuje další skupina balancí, sada mistrů. To jsou balance, které mají velmi
jemné pastelové barvy, a dokáží léčit do obrovské hloubky. Ty poslední balance jsou podle mého názoru připraveny ne úplně jasnovidným způsobem. Každá balance se skládá ze dvou vrstev, a jde o to vyrobit všechny kombinace všech
možných vrstev. Připadá mi, že ta nejvyšší čísla balancí jsou už spekulace se všemi možnými kombinacemi.
Aura-soma se nanáší na různé části těla, odpovídající té čakře, na kterou má působit, a ovlivňuje
auru...
J. Frank: Působení na auru je výsledkem této terapie. Aura-soma působí transformací energie čaker. Harmonizuje problémy čakry. Tím, že se energeticky, působením invokace a krystalu, harmonizuje problém
v čakře, tak to vypadá zvnějšku tak, že se člověk dostává do různých situací. Samotná aura-soma nemůže vyřešit tu situaci, jen člověka přivede k nutnosti postavit se oné situaci, a změnil svůj postoj.
Je to jakýsi energetický a následně i duchovní katalyzátor...
J. Frank: Je to katalyzátor.
Jenže my Češi jsme doposud nevěděli o existenci čaker či lidské aury. A právě na to, o čem nic nevíme,
a co ani nejsme zvyklí nějak cítit a registrovat, má tato terapie působit. Nehrozí právě zde určité nebezpečí?
J. Frank: Pro aplikaci jako takovou nic nehrozí, protože ta prostě funguje. Problém je jen
v tom, jestli člověk, který se k aura-somě nějak dostane, projeví skutečný zájem. Zájem nemůže projevit člověk, který nemá představu, jakým způsobem to všechno funguje. Aura-soma je nejkomplexnější léčitelská metoda,
s jakou jsem se setkal. Fungují mnohé další, ale každé metoda má nějak omezené pole působnosti. Aura-soma působí velmi široce, ve spektru sedmi čaker a navíc i té osmé. U nás je základní problém v tom, že potenciální
uživatelé nemohou být dostatečně osloveni, protože prostě neznají ono obrovské spektrum účinků. Nevědí, co aura-soma umí. A navíc, aura-somu a případné změny niterných postojů si člověk musí, jaks už jsem řekl, po perné práci
zasloužit.
Připadá mi, že v nastupujícím věku informací je aura-.soma jakési dokonalé informační médium, které zprostředkovává styk mezi světem duchovním a světem hmotným, mezi duší a tělem. Na CD
ROMu je spousta informací, ale teprve po vložení do počítače to začne skutečně fungovat. Zároveň je mi ale líto, že jen málokdo je tohle schopen ocenit, že nechápe, že tato terapie stojí o hierarchii výš než ty ostatní. Z toho
plynou dva chybné přístupy - jednak údiv, proč to stojí tolik, a za druhé dojem, když už to na sebe vyplácám, budu dokonalý a ono mně to vyléčí, aniž bych se měl nějak snažit. Mohl byste zmínit nějaké pozitivní případy aplikace této
terapie terapií, aby čtenáři BARAKY věděli, jak to funguje, když to skutečně funguje?
J. Frank: Vzpomínám si na člověka, který měl problémy se závislostí na svém otci. Ne nejmladší muž byl celý život závislý na tom, co
řekne jeho otec. Byli spolu vázán i profesně. Jedna esence ho během šesti týdnů dokázala této závislosti zbavit. Byla to cesta krušná a ta lahvička to nevyřešila. Ona pouze pomohla vytvořit situaci, kdy se syn otci musel postavit.
K tomu totiž nikdy předtím nedošlo. Vyřešením oné situace pak ten člověk ze sebe sklepal obrovskou celoživotní zátěž.
Možná, že tak jako je na některých lécích upozornění "Před použitím zatřepat", na
aura-somových lahvičkách by mělo být varování "Upozorněte své blízké, že to s vámi řádně zatřepe"...
J. Frank: Ano, A třepání jsou to opravdu mohutná. Například u jedné paní jedna kvintesence mistrů
dokázala, že dotyčná dáma dokázala trvale cítit vibrace sedmé čakry. Když brala tu kvintesenci, trvale cítila vibrace sedmé čakry. To je něco jako vstup do nekonečného prostoru a v podstatě dosažení jakési moudrosti.
Ví i to, co neví...
J. Frank: Ano, Ví i to, co neví. Měla původně velmi pevný vztah k racionálnímu rozhodování, jenže to v nitru člověka nefunguje. Najednou ovšem dokázala řešit
všechny problémy, aniž věděla, jak na ono geniální řešení přišla. Z počátku to vypadalo, že to je špatné řešení, poštvala na sebe celé oddělení, ale pak se ukázalo, že to bylo jediné možné a geniální řešení. Lidé v jejím
okolí si toho vědomi nebyli. Zapomněli na její návrh řešení a když se za nějakou dobu situace vyřešila, nespojili si to. Ona si toho ale velmi dobře vědoma byla a je.
Jak jste se vy sám potkal s aura-somou?
J. Frank: Náhodou, ale to je špatné slovo. Šel jsem ke své zubařce a ona mi ukázala knihu o aura-somě. Já jsem si knihu vzal do rukou, a to, co jsem cítil, aniž bych
ji otevřel, způsobilo, že jsem řekl - to je co, čím bych se chtěl zabývat. Dal jsem si ale pozor, abych nezačal teorií. Začal jsem intuitivně přímo praxí.
Přesně tak jsem já jednou potkal tibetské mísy.
Bylo by krásné, kdyby každý člověk dostal s občanským průkazem třeba i aura-somu, a našel tak to, k čemu je stvořen. Nedělal by zbytečně a pracně politiku, když by mohl být velmi šťastným zahradníkem.
J. Frank: Převážná většina lidských problémů pramení z toho, že člověk se snaží dělat to, pro co není. Aura -soma, nebo ještě lépe kvintesence mistrů, mohou člověku jeho denní vědomí posunout tak, že jaksi uslyší, co má dělat. A
to je kouzelné. Samozřejmě, jedna věc je, jestli to uslyší, a druhá, jestli najde odvahu vzdát se toho, co dělá. Aura-soma je tak silná, že lidé často nevěří, že je něco takového možné. Začnou se obvykle bourat rodinné vztahy, což je
sice dramatický, ale léčivý proces. Je to jednoduché - neexistuje věc, která by byla zadarmo. Člověk si musí všechno, i svou duchovnost nebo štěstí, vybojovat.
S jednou výjimkou - moudrý, nebo
správně líný člověk, raději nedělá pitomosti, nerozčiluje se, nepodvádí, nespěchá - a pak nemusí napravovat staré omyly.
J. Frank: Jednou jsem na sobě zkoušel balanci číslo 19. Nahoře je krásná fialová a dole je rubínová
červeň. Dokončoval jsem knihu o astrologii a špatně jsem si spočítal, kolik na to mám času. Jediným řešením bylo několik dnů nespat a neustále pracovat. Zažil jsem stav, kdy jsem týden nemusel spát. Nebylo to násilné. Když jsem si ze
zvyku zkusil chvíli lehnout, neusnul jsem. A i když jsem knihu odevzdal, než jsem balanci dobral, spal jsem jen tři hodiny denně. Nic jsem pak nemusel nahrazovat.
Je-li člověk otevřený, nezablokovaný, má přesně
tolik energie, kolik potřebuje. Tak jako současná dobrá hudba by nemohla vzniknout bez všech těch Armstrongů, Hendrixů a Dvořáků, tak ani aura-soma, jako špička terapií, by přece nemohla vzniknout bez všech terapií před ní.
J. Frank: Přesně tak. Neznám nic komplexnějšího. Aura-soma zvládne téměř všechno, od roztroušené sklerózy až po schizofrenii. A navíc to není nebezpečné. Jediné, co se může stát, že se nestane nic.
Možná bychom měli varovat spíše alopatické lékaře, aby nebránili volnému průchodu čistících procesů, ke kterým dochází u nejrůznějších terapií nebo u homeopatie.
J. Frank: Je to hrůza. S tou homeopatií je to
zvláště tragické. Jednak pro ten souboj dvou firem, dvou směrů, z nichž bohužel to vyhrál ten ne tak dobrý, a symptomatická homeopatie ovládla pole. Symptomatická homeopatie ovšem dlouhodobě fungovat nemůže, takže Lékařská
komora řekla, že to nefunguje, a s vaničkou vylila i dítě.
Existují balance, které dokáží eliminovat negativní působení antibiotik a kortikoidů během léčby. Mají obrovskou čistící schopnost a okamžitě odvádí
všechny ty hrůzy, které klasická antibiotika působí. Homeopatie to umí taky, ale zdaleka ne v takové míře. Aura-soma dokáže vyčistit i silného kuřáka atd.
Vy jste začal astrologií?
J.
Frank: Astrologii dělám průběžně se vším, vše na to nabaluji. Ve zvířetníku jsou univerzální energie a já teď zkouším všechny ty produkty aura-somy přiřadit do těch hermetických signatur.
Vy jste ale původník povoláním hudebník, že?
J. Frank: Ano. Jsem dirigent. Živím se hudbou a tohle všechno mám jako obrovského koníčka. Ale ono se to dá spojovat - nejen aura-soma, ale i Bachovy esence a
homeopatie dokáží např. odbourat neuvěřitelně elegantním a nenápadným způsobem trému.
Když tu ještě nebyly k dostání nahrávky relaxační hudby, doporučoval jsem lidem, aby si natočili na kazetu largo
pasáže oblíbených skladatelů a tuhle kazetu nazvali třeba "Léčivá hudba". Fungovalo to. Co si o tom myslíte? Jaké autory považujete za zvláště duchovní?
J. Frank: Nejduchovnějším autorem je J. S. Bach. Aspoň
z mé zkušenosti - jeho kantáty, pašije, jsou nabity duchovností. Z našich je velmi duchovní Dvořák. Jeho 9. symfonie je dnes nejhranější symfonií na světě.
Podle některých odborníků a citlivých lidí
africká hudba a hudba karibské oblasti pracují zvýšenou měrou s třemi spodními čakrami, zatímco evropská hudba zase dává přednost třem vrchním čakrám. Co si o tom myslíte?
J. Frank: Souhlasím, ale např.
v symfonickém orchestru jednotlivé skupiny nástrojů pracují se všemi čakrami. Skupina bicích nástrojů je první čakra a kdekoliv, např. v Mahlerovi, máte zdůrazněné bicí, automaticky to působí na první čakru.
Někdy provokativně (spolu s Indy) tvrdím, že tak jako atomové energii, ani harmonii v hudbě a síle symfonického orchestru lidstvo ještě nedorostlo. Je to příliš silné.
J. Frank: Klasická hudba je velmi silný přenos emocí. Souhlasím.
Pak mám dojem, že většina západních autorů používá hudbu jako prostředek terapie - jsou zklamaní či smutní, a napíší o tom skladbu, zatímco např.
indický skladatel se dá do pořádku, a když je šťastný, složí rágu.
J. Frank: Také souhlasím. Západní skladatelé o tom ovšem takto nikdy neuvažovali.
Skládáte taky? Je to ve hvězdách,
proč je klasická západní hudba v druhé polovině 20. století v jakémsi útlumu?
J. Frank: Napětí v posunu. Konstelace velkých planet. Působí to především na umělce, protože umělci jsou sensibilové, kteří
reagují na napětí. Krize klasické hudby začala tím, že Hindemith vytvořil moderní harmonii.
Možná, že to začalo už temperovaným laděním... pro potřeby symfonického orchestru.
J.
Frank: Pro čisté ladění je ideální sbor. Když máte mužský sbor a capella, který umí zpívat bez vibráta, a zpívá něco renesančního, nebo madrigaly, a tento sbor zpívá čistý akord, a basisté vezmou to velké C, tak najednou ve spektru
zvuků nahoře máte C3. Krásný soprán, a už se stalo, že se publikum otáčelo, kde tam mají nějakou ženu. To je hudba budoucnosti.
Možná že hudba budoucnosti začíná právě u těch, kteří se dnes od Tibeťanů a
Mongolů učí alikvótnímu zpěvu, nebo si hrají se zvukem tibetských mís. Začínají totiž slyšet alikvóty nejen ve svém hlase, ale i ve všech dalších zvucích, začínají upět umět naslouchat. Když ťuknete do tibetské mísy a přejedete jí
podél páteře nahoru, je slyšet, jak podél určitých čaker zvuk změní svou barvu. Některé spektra frekvencí jsou posílena nebo utlumena. Po několika tazích je ale vše jaksi "vyžehleno", je slyšet harmonický rovný zvuk. Lidé slyší, že
se něco změnilo, uvědomují si, že člověk je nejen hmotné tělo, ale i spousta energií, a že se dá akustickou energií zvuku na energii těla působit. Z těchto lidí pak možná budou autoři budoucí skutečně léčivé hudby.
J. Frank: Souhlasím.
Kterou lahvičku byste doporučil pro titulní stránku Baraky?
J. Frank: Číslo 17. Zelenou na fialové. Základní téma je "Srdce spějící k dokonalosti". Buduje
kontakt s vyšším já a vlastními schopnostmi. Rozšiřuje horizont. Pomáhá člověku nalézt způsob, jak mluvit o duchovních zážitcích, a překonat pocit, že nám ostatní nerozumí a že jsme sami. Doporučuji ale dát tam i tarotovou kartu
Hvězdu.
(Dirigenta, skladatele, astrologa a léčitele Jana Franka se za BARAKU počátkem srpna 1998 ptal V. M.)
