(Thich Nhat Hanh)Před několika lety jsem se zeptal několika dětí "jaký je smysl toho, že jíme?" Jeden hoch odpověděl: "Abychom měli energii na další den". Jiný řekl: " Smyslem snězení snídaně
je snězení snídaně." Myslím, že odpověď druhého hocha je správnější. Smyslem jídla je sníst nějaké jídlo.
Jíst vědomě může být důležité meditační cvičení. Vypněte televizor, odložte noviny a udělejte si čas, tak 5 až 10 minut, na
přípravu stolu. Pak dokončete vše, co je před obědem či jiným jídlem potřeba dokončit. Během této doby můžete zkusit být vědomě šťastni. Když je jídlo na stole a všichni sedí, je dobré třikrát zhluboka se nadechnout a vydechnout a
říkat si následující verše:
Nadechuji uklidnění, vydechuji úsměv.
Při plném vědomí dechu se pak podívejte kolem, na každého u stolu, abyste si byli vědomi i daru mít možnost být s přáteli a bližními:
máte tak možnost úsměvem dát jiným ujištění o své vděčnosti, náklonnosti a přízni. Podívat se na každého u stolu a usmát se je podle mne velmi důležité duchovní cvičení.
Poté se podívejte na jídlo na stole, pozorně,
soustředěně. Jídlo manifestuje spojení se Zemí. Každé sousto obsahuje život ze Slunce a Země. Zkuste na to vše několik okamžiků před začátkem každého jídla myslet. I to může přinést pocit štěstí.
Můžete si přeříkat krátké verše:
Můj talíř, zatím prázdný, bude za chvíli plný vzácných pokrmů.
Vím, že mnoho lidí na Zemi se dívá na prázdný talíř a ten bude prázdný i po chvíli a ještě dlouhý čas.
Právě proto jsem vděčný(-á) za to, že mám co jíst, a slibuji, že najdu způsob jak pomoci těm, kteří mají hlad.
V tomto jídle je celý vesmír a celý vesmír v něm podporuje mé bytí.
Tento talíř plný jídla, tak chutného a tak výživného, je také plný utrpení.
Existuje vietnamská lidová písnička, která svými verši připomíná, že každý den zemře 40 000 dětí hlady. I to se dá v talíři vidět.
Před jídlem je dobré když se lidé kolem stolu vezmou za ruce a chvíli v tichosti meditují, nebo myslí právě na děti, které mají hlad. Snad jednou nalezneme způsob, jak jim všem pomoci.
Když začínáme jíst, můžeme si šeptat:
S prvním soustem slibuji, že budu šířit radost
S druhým slibuji, že pomohu ke zmírnění utrpení jiných,
S třetím soustem slibuji, že radost jiných budu ctít jako radost svou.
Se čtvrtým soustem slibuji, že se budu učit, jak zůstávat nepřipoután k věcem a jak si být vědom hodnoty všech věcí.
Tyto verše
nám připomínají Buddhovy čtyři zásady - laskavost, soucit, radost a nepřipoutání.
Když končíme s jídlem, můžeme si šeptat:
Talíř je prázdný
Můj hlad ukojen
Slibuji, že budu žít tak,
abych pomáhal všem bytostem.
Tyto verše nám připomínají Čtyři vděčnosti - vděčnost rodičům, učitelům, přátelům i všem živým bytostem a bohatosti života.
I umývání
nádobí může být posvátnou činností. Stačí si třeba představit, že umývání nádobí je jako koupat malého Buddhu. To co vypadá obyčejně je ve skutečnosti posvátné. Každodenní mysl je Buddhova mysl.
Podle mne je názor, že
umývání nádobí je něco nepříjemného, názorem toho, kdo to nedělal. Jakmile stojíme u dřezu s vyhrnutými rukávy a s rukama v horké vodě, zjistíme, že to není zas tak špatné. Já si to alespoň vždycky vychutnám a jsem si plně vědom
všeho: dřezu, vody, každého pohybu svých rukou. Vím, že když budu spěchat, stejně ten čas pak ztratím, protože nebude prožit na 100% a to bude škoda, protože každá vteřina života je zázrak. Fakt, že existuje neumyté nádobí a že já
jej myji, je zázrak!
Každá myšlenka, každá činnost, takto ozářena plným pozorností, je pak posvátná. Umytí nádobí trvá trochu déle, ale zato život je okamžik za okamžikem bohatší, šťastnější.
Nedokážeme-li takto radostně umývat nádobí, chceme-li to mít z krku co nejrychleji, nenaučíme se tyto situace a činnosti dělat s radostí. Nenaučíme se pak vychutnávat život, ani ten šálek čaje a zákusek, kvůli kterému jsme spěchali.
Při pití čaje budeme myslet na to, co bude pak, a chuť čaje a jeho vůně nám uteče, stejně jako život v radosti. Budeme vláčeni budoucností a nikdy se nenaučíme žít v přítomnosti, teď a tady.
