|
Zázrak lidského hlasu Šamanský zpěv je globální
posvátnou hudbou dneška.
D. HykesAnglický filmař David Hykes navštívil v roce l974 New York a náhodou tam uslyšel hudbu minimalistického
skladatele La Monte Younga. Táhlé tóny plné harmonických ozvěn tehdy Hykese podivně vzrušily. Začal se zajímat o původ a působení alikvotních, harmonických tónů, později založil svůj soubor Harmonic Choir a vydal
již několik alb podivné vokální hudby. "Cítím, že tahle hudba je to nejnadějnější, co v současné hudbě existuje", řekl. "Je v ní ocenění a uznání starodávných zpěvů s novými možnostmi hudební
formy a uměním naslouchat." Umění naslouchat je klíčem nejen k hudbě Davida Hykese a jemu podobných, kteří začali zkoumat jeden jediný tón. Začali se ptát, co je za magickou silou hudby, proč
některé rezonance člověku a jeho uchu lahodí, jiné ne, kde se bere v hudbě schopnost pracovat s emocemi, co je za tajemstvím šamanského zpěvu, který prý léčil, atd. Tibetští mniši a
mongolští šamané uměli zpívat "dvouhlasně" - v jedné základní tónině a zároveň ve vysokém kmitočtu pískavých tónů, které vznikají až druhotně interferencí, v ústní dutině, po celá tisíciletí. Do Evropy a USA se
toto umění dostalo až celkem nedávno, díky skladatelům experimentátorům, jakým byli La Monte Young, Karlheinz Stockhausen a jiní, kteří zkoumali sílu působení jednotlivého zvuku na člověka a jeho psychiku.
Žádný zvuk na světě není "čistý" - není to jen jediná frekvence. Hrané nebo zpívané "C" není jen "C". Nota c je složena ze základní frekvence a dalších frekvencí, násobků té
původní, kterým se říká alikvotní, nebo harmonické tóny. V případě noty c je tedy základní frekvence l3l Herzů, další harmonický tón je 262 Hz, třetí má pak 393 Hz atd. Tak to funguje jen ve světě čisté
matematiky, ve skutečnosti je to složitější, ale i hezčí a zábavnější. A jsme u šamanů. Ukázalo se totiž, že i my, lidé současní, s trochou pozornosti a cviku snadno ve svém hlase objevíme a
uslyšíme harmonické tóny (anglicky "overtones", německy "obertone"). Není to až tak složité, zpěvák zpívá základní tón a pomocí formování rtů a ústní dutiny jaksi rozdělí tón na řadu
dalších a jako tzv. flažolety na kytaře, může produkovat další zvuky. Tibetští mniši tvrdí, že každý člověk, když zpívá, zpívá i alikvóty, ale jen málo lidí na světě je dokáže i slyšet. V Evropě a
v USA však dnes již existují desítky souborů a stovky jednotlivců, kteří zvládli zpěv tzv. "overtones". Takový zpěv je pro ně snadnou a lehce dostupnou možnosti "setkat se s nekonečnem" jak
prohlásil jeden z nich. Je to ale zároveň také dechové cvičení, uvolňování hlasivek, zvuková masáž spodních částí mozku, lekce umění naslouchat a také produkce stále "čistších" tónů. Ve svém konečném důsledku
tyhle "čisté" tóny, vzniklé až interferenčně v ústní dutině, harmonizují přímo nejen jednotlivé buňky a neurony, ale i pocity a další myšlenkové "formy". Starokřesťanská "poslušnost",
tedy umění naslouchat srdci, aanglicky "obedience", původně latinsky znamená "absolutní naslouchání". Mnozí vědci, umělci, filosofové a třeba laici (jako v případě Davida Hykese) na
to, díky "šamanskému" zpěvu, přišli: aby se člověk a svět mohl domluvit, musí se znovu naučit poslouchat (sobě, svému srdci a těm druhým). Zpíváním se pak člověk naladí - sám se sebou, se svou duší, se
světem okolo, s dobou a společností. Jako v případě hlubinné ekologie, transpersonální psychologie a v dalších oblastech lidského poznání, i v psychologii a muzikologii se musíme vrátit
zpátky, k poznání našich předků. Zatímco věda postupně zjišťuje, že vlastně nevíme, jak slyšíme, dnes už (jako v případě akupunktury) známe a můžeme používat praktické způsoby, jak vyladit a zharmonizovat svou
mysl a svá těla pouhým zvukem. Tak jako v případě "ladění" piána jde nakonec ne o vědu a matematickou přesnost, ale o "temperované ladění" a cit, tak i v oblasti psychohygieny a preventivní
psychologie lze s velkým úspěchem používat něco, nad čím "vědě" zůstává rozum stát. |
