Je psáno, že jeden mladý Atéňan byl tak okouzlen krásou jedné
prostitutky v Korintském nevěstinci, že se rozhodl dát jí dárek nad dárky: zaplatil jí účast na mystériích v Eleuzíně. Společně s majitelkou a přítelkyní putovali na pár měsíců do Atén, aby se na rituál připravili.
Konečně se pak vydali, spolu s tisíci dalšími, po úzkém mostě, který existuje dodnes, ven z Atén, na asi 20 kilometrů dlouhou Svatou cestu do posvátné oblasti. Procesí symbolicky přešlo hranici mezi světy a na posledním
úzkém mostě, po kterém nemohl přejet žádný povoz, takže všichni museli přijít pěšky, byli obscénně obtěžováni maskovanými muži.Svatou cestu musel takto absolvovat každý, král i kmán, otrok i svobodný člověk. Jedinou povinností
bylo zaplatit knězům selátkem či jinými potravinami (v ceně menší než měsíční příjem).
Každá část cesty symbolizovala nějaký aspekt starodávného mýtu o Matce Zemi, Deméter, která ztratila svou jedinou dceru Persefonu. Když poutníci
přišli do Eleuzíny, dlouho do noci tančili poblíž posvátné studny na počest Dionýsa. Pak museli projít branou pevnosti na místo mystérií. Pro každého účastníka to bylo velmi tajemné, protože platil přísný zákaz (pod trestem
smrti) cokoliv o mystériích prozradit.
Z některých anonymních zápisů vysvítá, že v obrovském telestrionu, iniciační hale, měli účastníci mystérií vidiny. Tohle se všeobecně vědělo. Poutník, který tahle mystéria zažil,
tedy "viděl".
Protože z archeologických nálezů jednoznačně vyplývá, že hala byla prázdná, nebyli v ní žádné divadelní prostory, a vzhledem k tomu, že Řekové měli z divadlem samotným značné zkušenosti, dá se
předpokládat, že by nenaletěli na nějaké divadelní triky a že se poutníkům dostalo skutečných vidin, doprovázených tělesnými reakcemi: studený pot po celém těle, strach, svalový třas. Pak se v záplavě bílého světla dostavila
vize. Nikdo ze zúčastněných o ní samozřejmě mluvit nesměl, ale všichni konstatovali, že něco takového lidské oči ještě nikdy neviděly. Jeden básník prohlásil, že viděl začátek a konec života a viděl, že jsou Jedno. Stejně tak prý se
Země a Nebe spojily ve sloupu světla.
To jsou reakce ne na nějaké drama či rituál, ale typické příznaky mystické vize. A protože se těchto mystérií účastnily každého půl roku tisíce lidí, je jasné, že musel být podáván nějaký
halucinogen.
Abychom identifikovali eleuzínskou drogu, musíme nejprve hledat smysl mystéria. V posvátném hymnu (přisuzovaném Homérovi), který pochází ze 7. stol. př.n.l., tedy asi z doby 7 století po zahájení mystérií, se
vypráví o tom, jak byla Persefona zlákána Hádem do podzemního království smrti, když s ostatními dívkami trhala na místě jménem Nysa květiny (uvádí se přímo název "mnoholístkový narkissos). Všechna řecká slova, končící na -issos
jsou odvozena z lidové řeči, kterou mluvili rolníci, obývající řeckou půdu ještě před příchodem indoevropských Řeků. Řekové samotní však se domnívají, že "narkissos" tak byl pojmenován pro své narkotické kvality. A navíc dívka,
která Persefonu doprovázela, se nazývala Pharmaceia, což znamená "užívání drog".
Někteří historici přisuzovali vidiny řeckému vínu (zvláště pokud šlo o kult Dionýsa), ale my víme, že Řekové neznali destilaci, takže jejich víno
nebylo tak opojné, jak bychom si představovali. Navíc řecké slovo pro opilost znamená spíše divoké šílenství. Uvádí se, že bylo tak silné, že se muselo ředit nejméně na osmkrát. Prý jen tři číše dokázaly přivést člověka k
šílenství. Lze se tedy domnívat, že nešlo o alkohol, ale o nápoj, obsahující koření a směs bylin a drog.
Tajemstvím Eleuzínských mystérií tedy bylo symbolické znovuzrození. Persefona, stejně jako země každé jaro, se vrací
z podsvětí. Demeter královského syna Triptolema pověřila, aby po světě šířil poselství o nové víře, aby cestoval na hadím povoze a učil umění pěstování obilí.
Umění pěstovat obilí, tedy přechod z nomádského
k zemědělskému stylu života, a posléze vznik měst, dal vzniknout i novým institucím a životním cyklům. Obilí vzniklo křížením z divokých rostlin. Domníváme se, že ona původní rostlina byla aira, botanicky Lolium temulentum,
tares v Bibli, tedy divoké žito. Tato rostlina mívá obvykle i cizopasníka, námel. Halucinogenní účinky námele znali lidé odedávna. Podobně můžeme uvažovat o souvislostech mezi ječmenem a Dionýským vínem. Když Demeter přišla do
Eleuzíny, odmítla víno, což byl nápoj mužský, dionýzský, ale přijala hrst zrní.
Domníváme se tedy, že psychotropní látkou eleuzínského nápoje mohl být námel.
Mimochodem, jeden fragment komedie Demes, uchovaný na papyru z 5.
stol. př.n.l., popisuje soudce, který poznal a prokázal opilost jedné z postav podle toho, že měla na vousech zbytky obilných krup. Výše trestu dokazuje, že nešlo o zbytky ovesné kaše.
Rekonstrukce nálezů naznačuje, že
příprava nápoje byla centrem mystérií. Nejvyšší kněz, který svůj původ odvozoval až z doby počátků mystérií, vzal námel z malé místnosti postavené uprostřed velké haly telestrionu nad zbytky původního mykénského kláštera.
Při vykonávání rituálu zpíval vysokým hlasem, protože jeho role byla asexuální - představoval muže, který své pohlaví obětoval bohyni. Zrno s námelem pak kněz předal v poháru dalším knězům a ti pak tančili halou,
balancujíce s nádobami a lampami nad hlavami. Zrno pak bylo mícháno s mátou a vodou ve speciálních nádobách a nápoj byl pak přeléván do zvláštních šálků, ze kterých ho pili účastníci mystérií. Na znamení, že již jsou připraveni
k vidinám, pak všichni zazpívali píseň o tom, že se napili a že s sebou mají tajný předmět, který přivezli v zapečetěných nádobách. Pak se posadili na schody vedle sebe, dívali se do tmy a čekali na vize.
Lze
předpokládat, že kněží velmi dobře věděli, jak režírovat rituál, a tak nápoj - a halucinogen v něm - jistě způsobil celou řadu sluchových a především vizuálních halucinací. Určitě používali nějako tichou hudbu, která zněla
jednou jakoby zezdola a jindy jakoby přímo do ouška, zcela jistě používali nějaké vůně, a určitě dokázali v pravý okamžik vpustit do tmavého prostoru jasné, ale neoslepující světlo. Objevení Persefony bylo zcela jistě
doprovázeno zvukem velkých gongů a extatickým zpěvem kněží.
Zajímavé je, že někteří křesťanští knězi žijící v posledních letech mystérií tvrdili, že odhalili tajemství Eleuzíny. Při tomto pohanském rituálu, tvrdili, se
materializuje stonek obilí. Měl pravdu a přece ji neměl. Nevěděl nic o nocích v Eleuzíně, nevěděl nic o houbách v Mexiku či LSD, které po dvou tisících letech dr. Hofman z námele syntetizoval pro naši generaci.
Dr. Hofman prokázal, že ergonovin, alkaloid izolovaný z námele, je velmi podobný LSD. V roce 1976 si pokusně vzal malou dávku a své vjemy si zaznamenal:
12.20 Vypil jsem malou dávku ergonovinu ve sklenici vody
13.00 Lehké závratě, stejné, jaké jsem pociťoval při pokusech s LSD nebo psilocybinem. Jsem unaven, lehám si. Za zavřenýma očima barevné figury.
13.30 Stromy poblíž se zdají být živém jejich větve hrozivě mávají
14.30 Silné
nutkání snít, neschopen práce, neustálé vidiny se zavřenýma očima a silné pocity.
16.00 Motivy a barvy se zjasnily.
17.00 Po krátkém spánku jsem se probudil jakousi explozí všech smyslů.
18.00 Neočekávaná návštěva mne přinutila
experiment ukončit, ale celý večer jsem žil více uvnitř než vně.
22.00 Všechny pocity ustoupily, cítím, se normálně.
(Na adrese www.lycaem.org naleznete nejen celý text knihy A. Wassona, A. Hofmana a Carla Prucka o
Eleuzínských mystériích, ale také spoustu dalších informací).
