|
Konference v Manaus, květen 1996
Stanislav Grof
Techniky posvátného Materiální věda nakumulovala o hmotném světě z mikro i makrosvěta úžasné množství
dat, které předchozí civilizace neměly. S množstvím informací a akumulací znalostí ale automaticky nepřišlo pochopení existence spirituální dimenze reality. Všechny předindustriální společnosti věřily, že hmotná dimenze reality není
jediná. Jejich světonázor zahrnoval i existenci božstev, démonů, mytologických prostorů, nebe, ráje, pekel. Vědomí bylo pojímáno jako něco primárního, něco, co může překonat i fyzickou smrt. Z eschatologické mytologie známe velice
bohaté popisy cest duše a různých zkušeností, které duše zažívá, poté, co zemřeme. V mnoha kulturách nacházíme i víru v metapsychózu nebo reinkarnaci: jednotky vědomí se podle ní opakovaně vracejí do materiální existence. Podle
tibetské knihy mrtvých je zkušenost smrti důležitější než život, neboť je příležitostí k osvobození, a další inkarnace je výsledkem toho, jak psychologicky svedeme zkušenost smrti. Západní vědecký názor popisuje vesmír
jako hmotný systém, historie vesmíru je podle něj historií vývoje hmoty a nic jiného než hmota neexistuje. Život, vědomí a inteligence jsou viděny jako něco náhodného, jako vedlejší produkt vývoje hmoty, něco co se vynořuje po
bilionech let z této materiální evoluce, něco pasivního, slepého, jako něco, co se vynořilo jen v nevýznamné části univerza, a i kdyby se vzaly v úvahu další planety, stejně by to bylo ve srovnání s velikostí univerza zanedbatelné.
Je jasné, že ve vesmíru, kde existuje jen hmota, není pro spirituální dimenzi místo. Západní věda tvrdí, že jakákoliv víra ve spiritualitu se zakládá na nedostatku vzdělání a má souvislost s magickým
primitivním myšlením. Pokud se něco takového objeví u lidí, jejichž inteligence a vzdělání nemůže být zpochybněno, např. u Alberta Einsteina, pak nastoupí psychoanalýzu, která vysvětlí, že to jsou nevyřešená témata z dětství. Když si
lidi myslí, že jsou v kontaktu s bohem, věda tvrdí, že to ve skutečnosti jsou projekce infantilních představ rodičů - otce a matky. A mají-li lidé přímou zkušenost se spiritualitou, označujeme je jako psychotiky, mentálně nemocné.
Nejpříznivější tvrzení psychiatrů o mysticismu, které jsem kdy četl, bylo tvrzení komise pro psychiatrii a náboženství skupiny Advanced psychiatry, které říká, že mysticismus možná není psychóza, ale něco, co leží mezi
normalitou a psychózou. Náboženství samo ztratilo v industriálním světě spojení se svým spirituálním zdrojem a stalo se dogmatickým, moralistním. V Evropě a v USA jdeme do kostela a posloucháme kněze mluvit o
zážitcích, které měli lidé před dvěma tisíci lety, ale kdyby měl někdo tentýž zážitek v kostele, každý průměrný farář by ho poslal na psychiatrii, neboť se věří, že něco takového přece do kostela nepatří. Psychiatrie
patologizovala naprosto celou duchovní historii lidstva. Neznám žádné velké náboženství, které by nezačalo velkými vizionářskými zážitky - dnes bychom je nazvali transpersonálními zážitky. Vzpomeňme na Buddhu a zážitek, který měl pod
stromem, návštěvu démonů, pokoušení, zážitek osvícení a pak později sérii zážitků osvobození od převtělování a karmických závazků. Bible, ať Starý nebo Nový zákon, je plná transpersonálních zážitků lidí, kteří komunikovali s
Bohem, s anděly apod. Vzpomeňte Mojžíše, který měl vizi Jehovy v hořícím keři, zážitek Ježíše v poušti a jeho pokoušení, apokalyptickou vize svatého Jana z Kříže. V islámské kultuře nalezneme popis tak zvaných zázračných cest
Mohameda, např. vizionářský zážitek archanděla Gabriela, který ho vzal na cestu skrze sedm nebí a zjevil mu to, co se pak stalo základem koránu. Tradiční psychiatrie nerozlišuje mezi mystickým a psychotickým zážitkem, a
na všechny mystické zážitky nahlíží jako na vážnou patologii, manifestaci mentálních chorob. To není jen obecný výrok, známe mnoho konkrétních článků a knih, které diskutují o tom, jaká by byla nejlepší klinická diagnóza pro
zakladatele světových náboženství, pro proroky, pro svaté. Jen pár příkladů: Sv.Jan z Kříže byl nazván jako dědičně degenerativní, Sv.Tereza z Avily je považována za vážnou hysterickou psychotičku, Mohamedovy vize jsou
připisovány epilepsii. Mezi antropology bylo diskutováno, zda šamani by měli být považováni za hysteriky, schizofreniky, epileptiky nebo psychotiky. Když o tom přemýšlíte, je vysoce nepravděpodobné, že by patologický
proces, který by takto zasáhl mozek, mohl produkovat takovou bohatost zážitků, které ve spirituální historii nacházíme. Nemluvíme jen o zkreslení vnímání reality tak, jak to vidíme u některých organických psychóz. Vidíme, že se
zjevuje daleko větší a širší vize reality. Rozdíl mezi světovým názorem průmyslové civilizace a předindustriálních kultur byl připisován nadřazenosti západní materialistické vědy. Ale výzkum vědomí v posledních několika dekádách
ukázal, že důvod je zcela jiný. Jeto naivita, se kterou industriální společnost přistupuje ke změněným stavům vědomí. Všechny starověké a předindustriální kultury změněné stavy vědomí vysoce
oceňovaly. Ne jako zkreslení reality, ale jako příležitost naučit se něco o alternativních, jiných dimenzích reality, něco, co spíš doplňuje naše znalosti, než je zkresluje. A tyto kultury strávily hodně času, energie a úsilí tím, že
vyvíjely bezpečné efektivní metody, jak by lidé mohli tyto stavy vědomí pravidelně dosahovat. Strávil jsem 40 let studiem změněných stavů vědomí. Nejprve s psychedeliky, posledních dvacet let s holotropním dýcháním.
Zajímám se také o mnoho jiných oblastí výzkumu, jako je thanatologie, parapsychologie, antropologie atd. Dosud jsem nepotkal ani jednoho člověka, který by přes své akademické tradiční vzdělání po několika transpersonálních zážitcích
stále věřil v karteziánský světový názor. Všichni tento názor změnili. Bez ohledu na to, jaké měli vzdělání a v jakém oboru, se vydali směrem k velkým východním filosofiím, buddhismu, hinduismu, tibetskému buddhismu nebo k duchovním
zkušenostem původních kultur. Transpersonální psychologie, která existuje přes 25 let, se snaží propojit tyto staronové znalosti určitým způsobem s vědou. Existuje velký počet metod a technik, které mohou v tomto směru
změnit vědomí, takže je možno přímo zakoušet jiné dimenze reality. Např. různé formy práce s dechem, užití zvuků, bubnů, chřestítek, zpěvu, v některých případech i extrémní prostředky jako je půst, dehydratace, krvácení,
zvracení, užívání laxativ apod. Také sociální izolace a smyslová deprivace, např. pobyt v poušti, v jeskyni, na vrcholu hory apod. Mnohé kultury užívají také pro rituální a spirituální účely psychedelické rostliny. Např.
ve starověké védické kultuře byla známa rostlina sóma. Nápoj, který se z ní připravoval, byl základem védické filozofie a náboženství. Brahmáni, některé řády súfiů, některé africké kmeny a zejména zbytek rastafariánů na Jamajce
rituálně používaly různé přípravky z marihuany. Ve střední a jižní Americe jsou známy peyotl, posvátné magické houby z Mexika, ayahuasca apod. Mohli bychom zmínit některé z obrovského množství spirituálních praktik, formy
meditací včetně pohybových apod. Mohli bychom se zamýšlet nad různými školami jógy, taoismu, tibetském buddhismu, Ježíšovou modlitbou, súfismem, křesťanským mysticismem - to vše jsou totiž silné způsoby navození změněného stavu
vědomí. Nejdůležitější místo zaujímaly různé druhy změněných stavů vědomí v duchovním a rituálním životě: poskytovaly přímé spojení ke světu božstev, démonů, s archetypálními bytostmi, či
oblastmi, které známe z jungiánské psychologie. Hojně byly používány při stanovování diagnóza nemocí a jejich léčení. Ve všech předindustriálních společnostech bylo léčení synonymem změněných stavů vědomí, ať to
bylo v bylinkářství, nebo při rituálním léčbě, kdy je léčitel či pacient v změněném stavu vědomí, nebo, jako je to u kalaharských bušmenů, jsou ve změněném stavu vědomí oba. Pomocí změněných stavů vědomí lidé
kultivovali intuici, mimosmyslové vnímání, ale používali je i při hledání ztracených předmětů, ztracených lidí, a to i na dálku. Sloužily také umělecké inspiraci, např. šamani tak dostávali nápady na rituály, na
šamanské písně, kterými se opět vyvolával změněný stav vědomí. Techniky, které jsem popsal, byly užívány v různých kontextech. Ten nejstarobylejším je šamanismus. Je to nejstarší způsob léčení a ovšem i nejstarší
náboženství. V šamanismu nebyl rozdíl mezi léčením a spiritualitou: kněz byl zároveň i léčitelem. Dnes jsou kněz a lékař různí lidé. Šamanismus je starobylý - známe překrásné jeskynní obrazy zejména v jižní Francii a
severním Španělsku, staré 20 - 40 tisíc let. Většina z nich jsou kresby zvířat, která, jak víme z fosilních nálezů tehdy existovala,. Ale jsou na nich iněkterá mytická zvířata, která nikdy neexistovala, ale co je ještě zajímavější, i
hodně postav kombinujících lidské a zvířecí rysy, které byly identifikovány jako představy těch nejstarších šamanů. Na kresbě z Lascaux můžete vidět zraněného bizona a ležící postavu, Kresba měla znázorňovat lovce,
který na lovu zemřel. Pak ale výzkumníci zjistili, že postava má erekci - a to je obtížné, když jste mrtví, ale na druhé straně je to velmi typické pro stav transu. V jedné z těchto jeskyň byly objeveny stopy nohou aranžované v
kruhu, naznačující, že se tam tancovaly kruhové transovní tance, které dodnes známe z v předindustriálních kultur. Šamanismus je velmi úzce spojen se změněnými stavy vědomí. Kariéra většiny šamanů začíná
spontánními vizemi, cestami do podsvět,í tím, že jsou v představě či vizi zabiti, rozčtvrceni, pak se opět scelí a magickým letem se změní např. v ptáka - jedná se o velmi silný zážitek smrti a znovuzrození. V tomto stavu se
šaman učí o hlubších dimenzích reality, o spojení se zvířaty, s přírodou, získá vhled do energetické podstaty nemocí, naučí se pracovat s energií, léčit. Šaman může cestovat mezi různými dimenzemi a může to také zprostředkovat jiným
lidem. Byl tzv. průvodcem duší. Další kontext, v němž se objevují změněné stavy vědomí a byly používány techniky posvátného, jsou rituály iniciačního obřadu, které existují ve všech předindustriálních
kulturách. Jsou to rituály, které jsou spojeny s časem významných biologických a společenských obřadů. Užívají silné techniky vedoucí ke změně vědomí. Když studujete zážitky, k nimž dochází, zjistíte, že šlo o velmi
silné techniky smrti a znovuzrození. Jsou podobné tomu, co vidíme při psychedelických sezeních a sezeních s holotropním dýcháním. Jsou interpretovány jako smrt ve staré roli a narození se do nové. Chlapci a dívky a zemřou a narodí se
dospělí muži a ženy. Něco starého umírá a něco nového se vynořuje. Zážitky a použité prostředky jsou velmi podobné šamanským praktikám, ale šamanské povolání je obvykle považováno za vyšší, protože alespoň u spontánních krizí je
šaman něco jako vyvolený, zatímco účast na iniciačních rituálech je víceméně povinná. Například iniciační rituál kmene Okipa, v Mandanu, na pláních severní Ameriky, se koná na
hlavním prostranství mezi obydlími. Zatímco zbytek kmene tančí a oslavuje, chlapci, kteří dosáhli puberty, tráví čas v kiwě, rituální budově, bez spánku, bez vody a o hladu po čtyři dny. Poté jsou jim háky propíchnuty prsní svaly a
jsou zavěšeni. Jako závaží na nich visí buvolí hlavy a těmi je otáčeno, dokud se nevytrhnou. Pokud se buvolí hlavy udrží, iniciovaní vyjdou ven a musí běhat okolo, dokud buvolí hlavy neztratí - pak jsou vzati do stanu a pečuje se o
ně jako o děti, krmeni mlékem apod. Třetí kontext, o němž bych se chtěl zmínit, jsou starobylá mystéria smrti a zrození, ve starověkém světě velmi rozšířený fenomén. V mnoha kulturách světa nezávisle
na sobě nacházíme mytologické zprávy o božstvech, která zemřela a narodila se, nebo byla obětována a znovu zachráněna. Jde například o příběh Inány a její poutě do podsvětí pro elixír života k záchraně milence v sumerské kultuře,
smrt a vzkříšení Osirise v Egyptě, smrt a znovuzrození Dionýsa, únos Persefony Plutem unesena do podsvětí, příběh o hrdinských dvojčatech, která byla pozvána ke hře v podsvětí, usmrcena a pak oživena v májské kultuře, aztécké a jiné
podobné příběhy, jak z větších kultur, tak i kmenových kultur. Zajímavé je, že tyto mytologické příběhy se staly základem rituálních událostí, mystérií života a smrti, při kterých iniciovaní lidé prožívali znovuzrození v identifikaci
s těmito archetypálními postavami. Jen stručně: v Egyptě máme mystéria Isis a Osiris. Bakchanálie, dionýský kult ve starověkém Řecku. Mystéria Adonise, Atise. U mnohých těchto mystérií neznáme posvátné techniky, které
zprostředkovávaly stavy znovuzrození, jen víme, že často to bylo opět hladovění, tanec, zvukové techniky, a jsou i náznaky, že byly použity psychedelické substance. Eleusinská mystéria v Řecku byla pravidelně vedena asi
2000 let. Původně to byl jen místní kult, který se rozšířil v době Velkého Řecka a ke kterým měl přístup každý, kdo mluvil řecky. Seznam iniciovaných byl ve starověku něco jako je dnes Kdo je kdo. Aristoteles a
Platon se těchto mystérií také zúčastnili a dokonce o nich psal. Aristotelovo slovo katarze
pochází z tohoto kontextu. Dalšími významnými účastníky byli Euripides a Sofokles, Dokonce i Cicero přišel až z Říma a psal o tom. Evropští učenci razili teorii, že šlo o sofistikované divadlo se spoustou triků. Ale iniciovaní znali řecké divadlo, ty nebylo možno jen tak obalamutit nějakými divadelními triky.
Jak to v Eleusinii v době iniciací vypadalo? Hlavní scéna byla Terestrial, gigantická hala se sloupy a stavbou uprostřed - to zdela jistě nebylo divadlo. Řekové jako Euripides přece věděli, jak stavět divadlo. Zdá se,
že klíčem k mystériím byl nápoj, nazývaný "kikeon". Existuje zajímavá studie, publikovaná v knize "Cesta do Eleusis" Albertem Hofmanem, objevitelem LSD, Gerhardem Watsonem, který objevil magické evropské houby, a Karlem
Rackem, řeckým učencem. Doložili, že šlo o přípravek vyrobený z argotu, velmi podobný LSD. Christina a já jsme navštívili Eleusis a užasli jsem, když jsem slyšeli čísla: mystéria se provozovala pravidelně 2000 let. Telestrion měl
přitom kapacitu 3000 lidí, kteří společně zažívali silné psychospirituální transformace. Když si představíte tato čísla a druh iniciace, pochopíte, jaký to muselo mít námi zatím nedoceněný vliv na řeckou a tím i evropskou civilizaci.
Věřím, že Platonovy archetypy nebyly výsledkem nějakých filozofických spekulací, ale že šlo jistě o přímý zážitek. Posledním kontextem užití změněných stavů vědomí jsou různé spirituální praxe, jako
je jóga, kabala, súfismus, křesťanský mysticismus, zen-budhismus, tantra. To je historie. V posledních 4 dekádách, kdy se objevil velký zájem o studium vědomí,
začínáme věci vidět z docela jiné perspektivy. Máme možnost pracovat nejen s rostlinami, psychedelickými látkami, ale i čistými alkaloidy, které byly izolovány z většiny rostlin. Mohli jsme uskutečnit laboratorní testy, klinické
studie. Některé prvky posvátných technik byly také studovány v laboratořích. Existují studie, při kterých byli lidé napojeni na elektrokardiograf bubnovalyati tak, jak mohly bubnovat šamané původních kultur. Tyto studie ukázaly, že
některé šamanské rytmy měly velmi silný vliv na mozkové vlnya jejich synchronizaci nebo desynchronizaci. John Lilly např. prokázal velký význam senzorické deprivace pro dosahování změněných stavů vědomí. I spánková deprivace byla
laboratorně studována jako metoda, která může navodit změněný stav vědomí a moderní výzkum nyní poskytl velmi vzrušující studie lucidního snění, rovněž používaného původními národy. Máme dnes rozsáhlou literaturu o vlivu meditace na
duchovní stav člověka - jak její schopnost navodit neobvyklé stavy vědom či změnu mozkových vln, tak vliv meditace na léčení, na fyziologické funkce těla. Rozvinuli jsme a používáme určité velmi působivé formy zážitkové psychoterapie
(primal screem, rebirthing, holotropní dýchání apod.). Moderní výzkum přidal některé nové techniky, jako biologická zpětná vazba, kinestetické prostředky jako rotující pohovku Avrama Hofmana (napodobující prostředek, který ve
středověku užívaly čarodějnice), skutečně komplexní a sofistikované přístroje užívající stroboskop, řízené zvuky, subliminální techniky apod. A také bouřlivě se rozvíjející techniky virtuální reality, která už na začátku má
obrovský potenciál. Jaké jsou současné možnosti využití těchto "posvátných" technik? Vypadá to, že techniky, jak dosáhnout změněných stavů vědomí, jsou nesmírně důležité jak pro náš
individuální život, tak pravděpodobně i pro budoucnost celé planety. Mnoho duchovních učitelů a tradic tvrdí, že život, orientovaný jen na materiální svět, není naplňující ani dostatečný. Abychom žili plně, musíme prožít
psychospirituální transformaci. Co musí být změněno? Nejlepší způsob, jak to popsat, je odkázat na známé tibetské kolo života. Je to obraz imaginárního kola života, které je požíráno smrtí, s klesající a stoupající
stezkoua kruhem reinkarnace.V kruhu jsou namalovány různé oblasti, v nichž se můžeme narodit. Můžeme vidět svět bohů, oblast žárlivých válečníků, svět lidí, svět zvířat, svět hladových duchů, reprezentujících žádostivost -
nikdy nemají dost (mají velké břicho velmi malá ústa) a dole je svět pekla. V tibetském pojetí každá část kola symbolizuje místo, kam se můžeme narodit, ale také něco, co můžeme symbolicky zakoušet v každodenním životě. Část,
na kterou chci poukázat, je ve středu kruhu a ukazuje tři zvířata: hada, kohouta a prase. Jsou to symboly sil, které nás činí nešťastnými, které jsou příčinami utrpení a příčinami nešťastného zrození. Prase reprezentuje nevědomost,
kohout touhu, žádostivost a had agresivitu. Jestliže pracujeme s technikami posvátného, nalezneme způsoby, jak tyto síly zmírnit. Žádostivost, neznalost, a agresivita činí nejen náš individuální život nešťastným, ale
hrají hlavní roli i ve světových problémech. Mocné mimořádné stavy vědomí mohou změnit nevědomost, protože poskytují mnoho informací o nás i o světě. Mohou eliminovat zvláštní druh nevědomosti, popsaný v buddhismu jako nevědomost
nejhlubší povahy jevů a na kterou je lékem transcendentální moudrost. Pokud jde o agresi, lidé, kteří pracují se změněnými stavy vědomí, jsou opakovaně konfrontováni se zdroji agrese - nešťastným dětstvím a dospíváním. Hodně agrese
se vztahuje k procesu porodu, a také ve spojení s hlubšími, karmickými nebo archetypálními zdroji. Systematická práce se změněnými stavy vědomí může významně snížit agresi, kultivovat toleranci a soucítění. Zvláště
důležitý je v tomto smyslu problém neustálé, pro lidstvo velmi typické, žádostivosti. Gándhí řekl, že je dost na světě, aby byla uspokojena potřeba každého, ale ne dost, aby byl uspokojen jeho chtíč. V tradiční psychiatrii
a psychoanalýze je tato žádostivost - mít stále víc - spojováno s určitou frustrací, neuspokojením ve sféře libida. Např. touha po penězích je spojována s análními impulsy. Práce se změněnými stavy vědomí ale ukazuje
daleko hlubší a hlouběji zakořeněné zdroje našich problémů. Jedním je například nedokončený gestalt porodu. Narodili jsme se anatomicky, ale stále neseme v sobě emoční a fyzické nepříjemné pocity, které nás ženou vpřed: jako
dítě, které uvízne v porodním kanále, stále chce ven, aby nalezlo nějaké řešení. Takto jsme celý život hnáni neustále k něčemu v budoucnosti. Nejhlubší zdroj této stálé lidské nespokojenosti se však
zdá být duchovní. Ken Wilber napsal v knize Atman project, že v nás všech je božský tvořivý princip, to, čemu se v hinduismu říká brahman. Náš problém je, že si snažíme uvědomit si svou božskou podstatu omezeni
materiálním tělem a pojímáním světa, což je vlastně nemožné. Jediné možné uspokojení tohoto pudu tkví ve změněném stavu vědomí a ve skutečnosti mystického zážitku, zážitku naší skutečné, božské podstaty. Také v tom vidím
důležitost znovuzavedení duchovnosti a prostředků zprostředkování těchto přímých zážitků pro naši individuální společnou budoucnost. |
