 |
|
|
|
|
 |
Běžná mysl se nikdy nezastaví. Otevřte svou čakru smíchu Podle učení mistrů a guruů,
tedy těch, kterým my ostatní často říkáme "svatí blázni", nám neustálý bzukot našich myslí - nepřetržitý rej faktů, pocitů, emocí, tužeb, plánů, koncepcí, výčitek, fantazií - zabraňuje, abychom skutečně zmoudřeli. Naše mysli
jsou tak přeplněné slovy, že v nich není ani kousek místa pro moudrost. Mnozí nejsou spokojeni s tím, jak vypadají.
V knihách se o humoru v duchovnu moc nedočtete. Osvícený mudrc v představě většiny z nás vypadá jako velmi přísně se tvářící muž s dlouhými bílými vousy. Když jsme se v mládí intenzívně smáli, okřikovali
nás: "Čemu se tak blbě směješ?". Časté byly i komentáře: "Ty máš ale pitomý úsměv." Radili nám: "Přestaň se pitomě usmívat a buď už vážný!" Slovo humor pochází z latiny (humere) a znamená původně být vlhký,
tekutý, jako voda. Jaké překvapení - ti, které považujeme za osvícení, svaté (a i my u nás se už můžeme s takovými setkat osobně), jsou po většinu času chechtající se laskavé osobnosti. Když se
podíváte na žirafu nebo ptakopyska, dojde vám, že i Matka příroda má smysl pro humor. Některé mytologie tvrdí, že svět byl stvořen, aby se Stvořitel bavil. Možná všichni žijeme takový "kosmický" žertík. Je-li ten, kdo
dosáhl osvícení, "nad" věcí, pak by se spíše než přísnému starci měl skutečně podobat spíše bláznovi. Žolík je karta, která se tváří bláznivě. Přestože na sebe může vzít roli jakékoliv jiné karty, má nejvyšší hodnotu. Žolík je symbol
svobody, stavu, který je nad a mimo veškerá obvyklá pravidla. Moudří všech kultur vždy tvrdili, že sami sebe bereme příliš vážně. Přitom všechny kultury měly svého dvorního šaška, venkovského blázna, jurodivému mužika,
Enšpígla, Nasredina. Šaškové ve středověku nejen bavili své panovníky, ale také vedli diplomatické misy do cizích zemí. Indiánské kmeny Hopi, Navaho, Pueblo a Plains měly své "posvátné kouzelníky", kteří ostatní příslušníky kmene
přiváděli v úžas a rozesmávali tím, že si i z těch nejdůležitějších věcí dělali legraci a převraceli smysl slov a činů. Při smíchu se otřásá a vibruje (a tedy uvolňuje) celé tělo. Aktivuje se svalová hmota.
Zvyšuje se tep srdce (zrychluje oběh krevní), tělo a hlavně mozek dostává až 5x více kyslíku než při obvyklém dýchání. Čtyřleté dítě se směje každých deset minut. Smích je jakýsi vnitřní jogging. A především, smích a orgasmus jsou
jediné tělesné aktivity, produkující dokonalou synchronizaci mozkových hemisfér. Smích (spolu s pozitivní vizualizací) zvyšuje produkci lymfocytů, které efektivněji dobují proti rakoviným buňkám. Imunologové radí -
naučte se smát i sami sobě - prodloužíte si tak život. Karta blázna v tarotu představuje nadšení, nové dobrodružství, spontánnost, nové příležitosti, neomezené možnosti a potěšení. Každou situaci je
možno vidět z té humorné stránky. Úspěšná historie grotesek němého filmu je založena na "cizím neštěstí, které potěší". Přítel měl den blbec. Když pak při odchodu z práce pozdě večer našel své auto
s vypuštěnou pneumatikou, nemohl se dostat do kufru pro hever, a pak se mu auto nepodařilo opravit, měl hlavu plnou jediného přání: "Tohleto přece nemám zapotřebí. Už to auto nechci ani vidět!" Druhý den mu auto ukradli. Hned ho
napadly dvě myšlenky: Za prvé, přání jsou velmi mocná a rychle se vyplňují. Za druhé, ten kdo to ukradl, musel být zručný mechanik. A tohle pomyšlení ho tak rozveselilo, že se pochechtával ještě celý den. Málokdo ví, že
čaker, tedy energetických center lidského těla, není jen sedm. Čím je člověk citlivější, tím více odhaluje předtím netušených spojení, souvislostí, ale i uzlových energetických bodů. Člověk, který se často a rád směje, postupně
odblokovává tzv. čakru smíchu, které je umístěna v oblasti lokte (tam, kde je tzv. brňavka). * Chytrý a blbý seděli v čekárně a nudili se. Nebyly tam ani staré časopisy, ani plakáty jak si čistit zuby. Chytrý tedy navrhl: budeme si dávat hádanky. A o peníze, aby to bylo zábavnější,
ano? Já jsem chytrý, všechno uhodnu, takže kdybych neuhodl, dám ti stovku. Ty jsi očividně trochu pomalejší v myšlení, takže když neuhodneš, dáš mi korunu. A rovnou začínám: Je to dřevěné, má to čtyři nohy a sedíme na tom.
Co je to? Blbý chvíli přemýšlí, pak vytáhne korunu a podává ji chytrému se slovy - nevím, tu máš korunu. Tak ještě jednu, říká chytrý. Je to dřevěné, má to čtyři nohy a sedíme za tím.
Nevím, tu máš korunu, reagoval po chvíli blbý. Ty jsi opravdu blbý, komentoval chytrý, dávej hádanky raději ty. Blbý chvíli uvažoval a pak se zeptal: Je to dřevěné, když to leze nahoru tak to má čtyři nohy,
když to leze dolů má to nohy tři. Co je to? Chytrý přemýšlel, přemýšlel, ale nic ho nenapadlo a tak překvapen vytáhl stovku a podal ji blbému. To je divné, řekl, tady máš stovku, já to neuhodl. Co je to?
Nevím, řekl blbý, tady máš korunu. * Chudý sedlák se jednou pozdě večer vracel z trhu a uvědomil se, že nemá modlitební knížku. Zrovna uprostřed lesa mu upadlo kolo u povozu, a pomyšlení, že by se v takový den neměl vůbec pomodlit, ho velmi rozrušilo. Jeho modlitba zněla tedy takto: "Stala se mi taková nepříjemná věc, Pane. Zapomněl jsem ráno doma modlitební knížku a mám bohužel tak špatnou paměť, že bez knížky neodříkám jedinou modlitbičku. Udělám to tedy tak: pětkrát za sebou přeříkám velmi pomalu abecedu, a ty, který všechny modlitby stejně znáš, si můžeš ta písmenka sestavit do modlitby, kterou si já nepamatuju." * Drobná starší Židovka sedí v letadle vedle rozložitého Švéda a nepřestává si ho prohlížet. Nakonec ho osloví - promiňte, nejste vy náhodou Žid? Ne, to nejsem, on na to. Po
chvíli se k němu obrátí znovu a ujišťuje se: Mně to můžete říct, vy jste Žid, že? To tedy rozhodně ne, trvá na svém on. Ona si ho opět notnou chvíli prohlíží a pak se osmělí do třetice: Vy jste Žid, já to poznám.
Muže to už otravuje a rád by se jí zbavil, proto řekne: No tak jo. Jsem Žid. Paní se zadívá ještě jednou, zavrtí hlavou a prohlásí - no, ale nevypadáte na to. * Pán nastoupí do autobusu a přisedne k mladíkovi, který má ale jen jednu botu. Asi jste jednu botu ztratil, mladíku, dá se do hovoru pán. Kdepak, kámo, utrousí mladík, našel. * Pán vzal svého nového loveckého psa na lov. Záhy střelil kachnu, která spadla do jezera. Pes přešel po vodě až ke kachně, zvedl ji a přinesl pánovi. Ten zůstal jako opařený. Střelil další kachnu. A pes opět přešel po vodě a přinesl drahou kachnu. Protože tomu nemohl uvěřit, pozval druhý den souseda a scéna se opakovala. Kdykoliv střelil kachnu, pes přešel po vodě a poslušně kachnu složil mužům k nohám. Nakonec to majitel psa už nevydržel: Nevšiml sis na tom psovi něčeho podezřelého? Soused se poškrábal po bradě a řekl - No, když se mě na to ptáš, tak jo. Loveckej pes - a neumí plavat. * Dvaadevadesátiletému panu Goldsteinovi se podařilo přežít pogromy v Polsku, koncentrák v Německu a další pronásledování Židů. Ach, Pane, ozval se jednoho dne, což není pravda, že
jsme Tvůj vyvolený národ? Božský hlas odpověděl: Ano, Goldsteine, Židé jsou mí vyvolení. A není už načase, aby sis vyvolil zas někoho jiného? * Jaký je rozdíl mezi poznáním a osvícením? Máš-li vědomosti, zapaluješ pochodeň, když ukazuješ cestu.
Jsi-li osvícený, ty sám jsi pochodní. * V čínské restauraci se skupinka lidí obdivovala místním hudebníkům. Najednou začal sólista hrát známou melodii. Všichni tu píseň znali, ale nikdo si nevzpomněl na přesný název. Přivolali tedy číšníka a požádali ho, aby zjistil, co to bylo. Číšník odkráčel a za chvíli se vrátil s triumfem ve tváři a hlasitým šepotem předal informaci: "Housle!" *
Parašutista vyskočil z letadla, ale vítr ho zanesl kilometry dál a nešťastník se zachytil ve stromě a musel tam několik hodin viset a volat o pomoc. Konečně šel někdo kolem.
Jak jste se na ten strom dostal, ptal se. Parašutista mu vše vysvětlit a pak se zeptal: Kde to jsem? Na stromě, odpověděl kolemjdoucí. Hej, nejste vy náhodou duchovní?
Jak jste to poznal, jsem. Protože to, co jste řekl, je naprostá pravda, ale naprosto nanic. * Jedné ženě se zdálo, že na tržišti vešla do úplně nového stánku a k jejímu překvapení stál za pultem Bůh. Co prodáváte? Otázala se žena.
Všechno, po čem touží tvé srdce, odpověděl Bůh. Žena nejprve nevěděla, má-li věřit vlastním uším, ale pak se rozhodla: Chtěla bych klidnou mysl, lásku a štěstí a moudrost a osvobození od strachu, osmělila se. Pak se
zarazila a rychle dodala: nejen pro mne. Pro všechny lidi na Zemi. Bůh se pousmál a řekl: Myslím, že jste mi dost dobře nerozuměla. My neprodáváme plody. Pouze semena. * Slyšel jsem, že jsi prodal auto. No jo. Kolik jsi za něj chtěl? Sto tisíc. Rozumná cena. To jo. Ale kdybych věděl, že mi ten chlap nehodlá zaplatit, řekl bych si dvakrát tolik. * Jeden člověk navštívil psychiatra. Jeho diagnóza zněla - posedlost prací. A tak si ten člověk musel najít druhé zaměstnání, aby si vydělal na léčení. * Potkali se dva chlapečci. Kolik máš roků? Já pět. A ty? Nevím. Ty nevíš? Nee. Zajímají tě holky. Nee. Tak to máš čtyři. * Jeden dělnický reformátor vzal Mistra s sebou, aby se podíval na výkop, vyhloubený moderním strojem. "Tenhle stroj," řekl, "vzal práci desítkám lidí. Měli by ho rozbít a postavit do výkopu
sto chlapů s lopatami." "Ano," řekl Mistr, "nebo ještě lépe, tisíc chlapů s čajovými lžičkami." * Kazatel se rozhodl, že z Mistra dostane jednoznačné prohlášení, že věří v Boha. "Věříš, že je Bůh?" "Samozřejmě že věřím," řekl Mistr.
"On stvořil všechno. Věříš tomu?" "Ano, ano, Jistěže ano." "A kdo stvořil Boha?" "Ty," řekl Mistr. Kazatel užasl. "Myslíš to vážně, že jsem stvořil Boha?" "Pokud jde o
toho, o kterém neustále přemýšlíš a mluvíš - ano." řekl Mistr nevzrušeně. * Skupině
lidí, kteří ho žádali, aby jim vyprávěl o Nohu, Mistr řekl: "To, oč vám jde, je bohužel spíše popovídat si o Bohu, než ho vidět. A vidíte ho takového, jak si myslíte, že vypadá, ne jaký je skutečně. Bůh je zjevný, ne skrytý. Nač
řeči? Otevřete oči a vizte." Později dodal: "Vidění je ta nejsnazší věc na světě. Všechno, co potřebujete udělat, je otevřít okenice svých myšlenek o Bohu." * Co to znamená být osvícený? Vidět. Co? Planost úspěchu, prázdnotu věcí, kterých
jsi dosáhl, nicotu lidského snažení. Žák se zhrozil - copak to není pesimismus a zoufalství. Ne. Je to vzrušení a svoboda orla, plachtícího nad bezednou propastí. * Jeden hoteliér naříkal nad důsledky, jaké má pro jeho podnikání výstavba dálnice. Přítel se divil: "Já
ti nerozumím. Před tvým hotelem je noc co noc cedule s nápisem Obsazeno." "Takhle to nemůžeš brát. Než tu dálnici postavili, každý den jsem odmítal třicet čtyřicet lidí. Dneska to nikdy není víc než dvacet." Mistr dodal: "Když jste se rozhodli cítit se špatně, jsou i neexistující zákazníci skuteční." * Když Mistr komentoval Ježíšovu metaforu o lidech, kteří cedí komára a polykají velblouda, vypravoval, jak jednou za války při nebezpečném náletu všechny zahnal do suterénu kláštera. Seděli tam
celý den, zatímco kolem padaly bomby. Když se blížil večer, dva muži to už nemohli déle vydržet. Máme toho dost, řekl, bomby nebomby, jdeme domů. Odešli, a za tři minuty byli zpátky.
Vidím, že jste změnili názor, řekl s úsměvem Mistr. Ano, řekl, začalo pršet. * Tázali se Mistra, co si myslí o úspěších moderní techniky. Odpověděl příhodou: Jeden roztržitý profesor se cestou na přednášku opozdil. Skočil do taxíku a vykřikl - "Honem, jeďte co
nejrychleji." Když se taxík řítil vpřed, profesor si vzpomněl, že neřekl šoférovi, kam má jet, a zvolal: "Víte kam chci jet?" "Nevím, pane", odpověděl taxikář, "ale jedu jak nejrychleji umím." * Když mudrc ukazuje na Měsíc, tupec vidí jenom prst. * Mýlíš se v tom, že Boha hledáš mimo sebe, pravil Mistr. Mám, ho tedy hledat v sobě?
Copak nechápeš, že "v sobě" je mimo tebe? |
