V rámci přednášek o demokracii Internetu jsme jednou hovořili o sociálních dopadech migrace v kyberprostoru (to je o možnostech svobodně se pohybovat a
vytvářet tak sítě a služby, které předtím existovaly jen izolovaně). Například uživatelé společnosti America On Line využívali jen své omezené sítě, ale s rostoucí popularitou Internetu začali lokální poskytovatelé služeb
umožňovat svým účastníkům migrovat. K přechodu do světa Internetu nikdo nepotřeboval pas. Co se asi stane, když se předtím oddělené populace, každá s odlišnou kulturou a normami, začnou najednou stýkat? Kdyby
se tohle odehrálo ve skutečnosti, asi by došlo k násilnostem.
Jeden student totiž podotkl, že byl jednou členem jedné diskusní skupiny na Internetu, když se do ní přihlásil i člen AOL, a věděl prý předem, že
příspěvek toho nového bude mimo mísu.
Zeptal jsem se: "Odsoudils ho předem, aniž jsi slyšel jediné slovo. Kdybys takhle reagoval ve skutečnosti, jaká by asi byla jeho reakce?"
Student pochopil. Šlo by o
nějaký -ismus. Abychom to odlišili od rasismu, sexismu a dalších, nazvali jsme to domácismus (domainism), protože jde o stereotypní negativní názor, založený čistě na tom, ze které strany kyberprostoru ten či onen člověk pochází a
jakou to jedině správnou teorii o podstatě života v kyberprostoru uznává.
Jde totiž o to, že záleží jak na tom, co nám kyberprostor nabízí, tak na tom, co mu poskytujeme my. Nekonečné nové možnosti tohoto
média - stále větší decentralizace autority a kontroly, stále větší moc individua a komunit - totiž stojí za naši pozornost, je ale třeba si uvědomit, že ani v tomto novém království neunikneme svému lidství.
Tohle je První Vznešená Pravda Kyberprostoru: sebe si stále nosíme sebou.
Všechno to, čím jsme jako individua a společnosti - ať jsme nadšenci, romantici, naivové,
kariéristé, netrpělivci, praktici, nebo sobci - všechno se manifestuje i v nehmotné realitě zvané kyberprostor. Tam, kam lidé putují ne tělesně, ale slovně.
Kyberprostor nás zbaví předurčenosti sexu, věku, rasy a
třídy, které tak formují naše sociální vztahy, takže bychom mohli podlehnout dojmu, že v dokonale neutrálním prostoru bychom mohli vystupovat zcela nově. Ale První Pravda tento naivní pocit usvědčuje ze lži. Pomáhá nám tak
preventivně nenechat se chytnout do pasti nekonečných forem virtuálních realit. Pokud však dokážeme odhodit své předsudky, kyberprostor bude více než dalším královstvím, plným možností pro duchovní probuzení, nebo pastí dalších
iluzí. To ale už záleží na každém z nás.
(Mitchell Kapor je profesor mediálních umění a věd na MIT, USA. Je autorem programu Lotus. Do roku 1995 řídil nadaci Electronic Frontier.
