Posun vidím, ale musím zdůraznit, že především u universitách samotných nevidím výrazný zdroj tvůrčí energie.
Universita by měla být universální, ale není. Vysoké školy svým způsobem zasahují jen velmi omezenou část mozků studentů. Např. se nikdy nedozvědí o lásce. Nemohou studovat emoce, nedozvědí se o duchovnosti. Vidím tedy určitý posun
určitých hodnot, ale na ten zásadní obrat ve stylu vysokoškolského vzdělání ještě všichni čekáme.
Co tedy současní studenti hledají, a kde to hledají, když to není k mání na universitách?
Vždycky jde o hledání svobody. Já jsem se velmi šťastně narodil a tak jsem byl součástí studentského hnutí konce 60. let. Kamarádil jsem se s organizátory Léta lásky v San Franciscu, potkal jsem Jerry Garciu. Účastnil jsem se mejdanů
s Kenem Caseyem, osobně jsem znal Neila Cassadyho, byl jsem v tom slavném autobuse s Timem Learym... Každé nové mladé generaci jde o to, aby se osamostatnila, aby si vybojovala svůj život, aby neopakovala život svých rodičů. Každé
nové generaci jde o svébytný, nezávislý, umělecký výraz.
Mohl bys zmínit některé z těch okamžiků, které na tvé životní cestě byly ty nejdůležitější?
Bylo jich víc. Jedním z těch
nejdůležitějších byl okamžik, kdy jsem poprvé, bylo mi asi 20 let, dokázal zastavit svou mysl. Pokud se to člověku podaří, zjistí, že není jenom mysl, že existuje i něco úplně jiného, než co si zatím sám o sobě a o své existenci
myslí.
Jak jsi to dokázal?
Nejjednodušší odpověď by byla - silou vůle (směje se). Cítil jsem se tehdy v mnoha ohledech velice omezen, nic jsem nezvládal, a tak jsem se jednou rozhodl, že se
pokusím veškerou svou silou všechen ten zmatek ve své hlavě zastavit. Jednu chvíli mne popadl velký strach, že umřu. Ale rozhodl jsem se, že to nevadí, že radši umřu, ale musím se dostat skrz. Jakmile člověk překoná omezení programu
své mysli, dotkne se oné slavné Nicoty, která je ovšem naplněna universální láskou.
Tu noc jsem strávil tím, že jsem běhal, skákal a tančil po ulicích svého rodného městečka.
V roce 1979 jsem zažil něco, čemu Indové
říkají probuzení kundalíni. Po 24 hodinách meditace na bezmeznou oddanost a lásku to bylo, jako když do mě vrazí náklaďák. Bylo to jako být uprostřed neskutečně silné vířící energie, kterou jsem nemohl zvládnout. Trochu jsem
zpanikařil. Ta neuvěřitelná energie lomcovala skrz páteř celým mým tělem. Netušil jsem, oč jde, nechápal jsem co se děje...
A nikde žádné číslo na telefonickou linku duchovní záchrany...
Jo,
tehdy bych to zoufale potřeboval (směje se) a jsem moc rád, že něco takového už dneska existuje. Tehdy mi žádný z lékařů nedokázal pomoci. Celé noci jsem vůbec neusnul. Byla to podivná situace. Ve tři ráno jsem byl stále právě tak
čerstvý jako v devět dopoledne, i když mi rozum vnucoval, že už jsem už dávno měl být unaven a měl jsem spát. Tehdy jsem se také naučil dvě věci, které se tak často v souvislosti s kundalíni ani v literatuře neobjevují. Za prvé, vždy
se to dá kontrolovat. Mentálně lze tuto energii nasměrovat. Za druhé, tuto do oblasti na konci páteře velmi koncentrovanou energii lze rozpustit nebo zředit jen tím, že člověk vědomě začne pracovat ne v rozměrech své páteře a svého
těla, ale v rozměrech planety nebo vesmíru. Já jsem tenkrát vůbec nedokázal ovládat své tělo, ale jakmile se to trochu uklidnilo, dokázal jsem vědomě převést energii odspodu nahoru po čakrách speciálně do oblasti třetího oka. Děly se
pak velmi zajímavé věci: nějak jsem dokázal téměř číst v myslích jiných lidí - věděl jsem, na co myslí, viděl jsem jejich auru a rozeznával pohyby energií jejich těl. Připadalo mi, že každý člověk, se kterým jsem přišel do styku, je
zdrojem nadpřirozených schopností a sil.
Nebylo to něco, o co bych tenkrát usiloval. Přišlo to náhle a spontánně, stejně jako i několikrát potom. Samozřejmě, že se to nedá navodit na přání.
Jak jsi tyto zkušenosti pak aplikoval ve svém životě?
Zkouším to celý svůj život. Dnes je mi 57 let. Člověk s tím nemůže zacházet racionálně. Jde o to prostě vyzkoušet jednu, a pak druhou, a pak třetí věc - co se
s tím dá dělat. Ta první zkušenost trvala asi měsíc a pak pomalu vyprchala. Byl jsem nakonec docela rád, že to přešlo, protože číst lidské mysli není zase až taková zábava.
Jaký byl ten další transformativní zážitek?
V roce 1988 jsem začal nějakým způsobem komunikovat s něčím, co by se dalo nazvat určité formy mimozemské inteligence. Nešlo o to, čemu se říká channeling. Vím to,
protože sám jsem channeling mnoho let provozoval. V tomto případě mně něco jakoby přeneslo mimo obvyklou realitu.
Mohl by ses zmínit více o tom, co to je channeling, jaké jsou jeho základní předpoklady nebo
nebezpečí?
Mám s tím dlouholetou zkušenost, pracoval jsem v několika různých skupinách a mohu tak tento jev komentovat z vlastní zkušenosti. Není třeba nechat se těmi energiemi, kterým někteří říkají vesmírné
inteligence, a pro něž existují i mnohé jiné názvy, ovládnout. Je třeba zdůraznit, že právě tohle může být pro některé slabší osobnosti přece jen trochu nebezpečné. V ranných dobách zvýšeného používání channelingu v USA mělo několik
takových lidí docela problematické dramatické zážitky, ale já tvrdím, že to vůbec není nezbytné. Vždyť se jedná jen o komunikaci. Člověk, který slouží jako kanál (přijímač), by měl být mentálně čistý. Dá se to docílit
jednoduchou meditací na čiré bílé světlo.
Dále je potřeba se rozhodnout a vybrat si, s kým vlastně chce člověk komunikovat. Já jsem také zpočátku slyšel nepřeberné množství různých hlasů. Je prostě potřeba si vybrat a
soustředit energii jedním žádaným směrem. Člověk cítí ty správné vibrace, cítí, že je právě na ně vyladěn. Já jsem takto komunikoval převážně s tím, čemu lidé říkají andělé. Zjednodušeně by se dalo říci, že jsou to určité typy
energií v jiných dimenzích. Když se s nimi chce člověk spojit, především musí chtít dostat se z této své dimenze. Vypadá to možná tak, že oni zase jakoby sestoupí níže, abychom se tak všichni mohli setkat v prostoru mezi naší a
jejich dimenzí. Ze strany člověka je to vždycky velmi intuitivní záležitost. Člověk se nemůže racionálně rozhodovat, nemůže chtít dostat se někam, o čem neví vůbec nic. Pokud ale skutečně touží, pak toho intuitivně dosáhne. Pak nějak
cítí jejich přítomnost. Nejde o komunikaci s někým v třírozměrném prostoru, přesto jsou to jakési velmi ochotné a milé bytosti. Co se týče komunikace samotné, vzájemně si vyměňujeme myšlenky, obrázky, vysíláme otázky a přijímáme
odpovědi. Napsal jsem právě na téma komunikace s těmito bytostmi celou knihu, ale nikdy jsem ji nevydal.
Jenže právě v oblasti channelingu lze jen velmi těžko rozlišit skutečnou komunikaci od chtěné či dokonce
vymyšlené komunikace. U mnoha lidí, kteří se chlubí tím, že jsou součástí channelingu, mám velmi silný pocit, že přání je otcem myšlenky. Jak poznáš podvodníka?
Každý člověk by si měl vyvinout svůj vlastní
testovací systém. Nejlepší je důvěřovat své intuici. Člověk to nějak pozná - snad rezonančně. Když s někým hovořím, mám podvědomě zapnutý svůj intuitivní testovací orgán, kterému důvěřuji a jsem pak schopen okamžitě cítit, jestli je
to podvod nebo ne, jestli mohu tomu, s kým případně komunikuji, důvěřovat nebo ne. V jistém smyslu jde také o to, aby člověk neztrácel čas s něčím, co za to nestojí a cílevědomě vyhledával komunikaci s těmi v té chvíli nejvyššími
inteligencemi.
Ono se to podobá jakémusi duchovnímu proutkaření, že?
Ano, je třeba cítit, že tam něco je, jak je to silné, odkud a kam to směřuje. Já své intuici dnes naprosto důvěřuji.
Skeptici namítají, že principem channelingu je jednoduché psychopatologické rozdvojení osobnosti...
Souhlasím s nimi (směje se). Já sám jsem nejen schizofrenik, někdy mám pocit, že nemám dvě,
ale třeba i deset osobností v několika úrovních najednou.
Já jsem přijel do Čech navštívit svou dceru, která se svým českým mužem pracuje na vybudování jakési ekovesničky v Lechovicích na Moravě. A tak jsem se jich
zeptal, jestli právě tak, jako to dělali zakladatelé komunity ve Findhornu, komunikují s duchy rostlin a stromů, které pěstují. A oni na mě vytřeštili oči a nechápali, o čem mluvím. To jsem zase nechápal já a říkal jsem jim, vždyť
přece, když chcete budovat ekovesnici, musíte se seznámit a musíte se naučit komunikovat s duchy rostlin, stromů, řek a krajiny, ve které chcete žít a něco budovat.
A tak jsem se napojil na duchy všeho toho rostlinného v
Lechovicích a poprosil je o radu, co a jak pěstovat, aby tamní lidé nic nepoškodili, ničemu neublížili a aby se jejich práce dařila. Zkoušel jsem naučit svou dceru a jejího muže téhle komunikaci. Docela rychle to zvládli a dnes to
učí i další zájemce. Je jen třeba rozhodnout se pro to, samo o sobě to není nic obtížného. Než jsem odjel, tak se na této farmě konala eko konference. Sjelo se tam asi padesát lidí z Čech a Moravy a pokud jsem mohl soudit z jejich
reakcí, moc se jim to líbilo. Byl to začátek něčeho velmi důležitého.
Založit takovou komunitu je snadné, obtížnější je ale neudělat takové chyby, které by později vedly k jejímu rozpadu. určitě i ty jsi zažil
rozpad hodně podobných komunit. Čeho by se obyvatelé nejen ekovesničky v Lechovicích měli vyvarovat?
Tohle je globální jev: lidé, kteří na sobě začínají pracovat a kteří jsou duchovnější a citlivější, já bych
řekl, kteří jsou více naplněni světlem, si přirozeně hledají navzájem a shromažďují. Hledají a nacházejí si jakési duchovní rodiny, což je něco, co se od běžných typů rodin nebo komunit velmi odlišuje. Naučit se žít v jakékoliv, a
zvláště v duchovní komunitě, je velice obtížné. Sám jsem byl členem několika komunit, které se postupně rozpadly. Teď už ale čtrnáctý rok žiji v duchovní komunitě v Kalifornii. Částečně vycházíme z kvakerské tradice, ale všichni se
shodujeme na několika zásadních základních, duchovních a lidských úrovních. Kvakeři byli členové náboženské skupiny, která byla v Anglii pronásledována, protože usilovali o přímý kontakt s bohem. Nechtěli kněze, nechtěli papeže, ani
krále, nechtěli nikoho mezi sebou a bohem. A tak je mučili a zabíjeli. A tak emigrovali do Ameriky. Já nejsem kvaker a nejsem ani aktivním členem jejich komunity, ale žiji mezi nimi a snažím se být užitečný.
Co tedy lidi v úspěšné komunitě spojuje?
Určitý souhrn duchovních zásad. Pravidla, jak žít v toleranci. Jak jistě víš, každá komunita je vlastně nepřetržitá a nikdy nekončící vzájemná terapie. Máš-li psychické
problémy, vykašli se na psychoanalytika nebo psychoterapeuta a vstup do nějaké komunita... To bude ta nejlepší a nejúčinnější terapie (směje se). Nejde o to, za každou cenu se vyhnout konfliktům. Konflikty jsou docela dobrý způsob,
jak vůbec najít to, na co je třeba se soustředit. Docela příjemným způsobem. Pak jde ale o to, shodnout se na metodách, jak problémy řešit.
Tady v Praze jsi měl přednášku na téma "Příchod Zlatého věku".
Co to je a proč právě teď?
Zlatý se nazývá proto, že jde o barvu lidské aury. Jak asi už všichni víte, kolem lidského těla existuje určitý systém vzájemně se prolínajících barev, které tak manifestují určité typy
vzájemně se pronikajících energií. Pokud to člověk umí a vyladí své fyzické tělo na rezonanci kosmické (božské) lásky, pak je barva jeho barvy převážně zlatá. Egyptští faraónové používali a také se nechávali portrétovat se zlatou
září kolem hlavy. Všude na světě duchovní lidé vědí, že zlato vyzařuje na frekvenci, která je podobná frekvenci vesmírné, božské lásky. V průběhu historie pak tato znalost byla zneužívána a zkorumpována - z původní pomůcky pro
vyladění se na kosmickou lásku se staly klenoty a šperky. Původní účel čistého zlata byl napomoci vyladění na stav božské vesmírné lásky.
Proč teď? Za fenoménem, kterému říkáme Zlatý věk, jsou tři hlavní motivy. Jeden je
astronomický - sluneční soustava na svém oběhu skrz naši galaxii na konci dvanáctitisíciletého cyklu počátkem příštího tisíciletí vstoupí do zcela jiných vibračních a energetických poměrů.
Druhým důvodem je současná
etapa jakési globální očisty. Jako bychom všichni byli v epicentru očistných energií. Proto se věci kolem nás tak urychlují, proto se děje tolik zdánlivě nesmyslných věcí (všichni se čistíme). Jen je třeba nezůstat pasívní a nečekat,
až to přijde samo. Když je člověk aktivně rozhodnut pro svou tělesnou i duchovní očistu něco udělat, má mnohem větší šance než kdy jindy, že se mu to podaří. proto má dnes zážitek kundalíní tolik lidí. To není náhoda. Po takových
zážitcích je pak člověk daleko více a příměji spojen se svou skutečnou podstatou.
Třetí důvod? Jak možná víš, svůj svět si vytváříme (většinou nevědomě) sami. Svým omezeným způsobem děláme co můžeme - a zatím to má většinou, jak na
individuální, tak na kolektivní úrovni, podobu nepřetržitých konfliktů. Narůstá počet lidí, kteří už vědí, jaké možnosti my lidé máme, co způsobilo současné globální problémy a vědí také to, že jen na nás lidech záleží, jestli se nám
podaří dostat se na vyšší úroveň. především musíme chtít.
Mluvíš o tom, že to my se musíme rozhodnout. Kdo je to my?
Kdo je to my? (směje se) Proč používám první osobu množného
čísla? Z velice vážného důvodu. Z určitého duchovního hlediska jsou slova jako my, náš daleko pravdivější a lépe vyjadřují situaci, než slova já, můj, mě, tvůj.
Kolik procent lidstva podle tvého odhadu už ví, že my jsme my?
Vědomě? Vědecky? (směje se) Na podvědomé úrovni je duchovnost daleko rozšířenější než si obvykle uvědomujeme. Kolikrát se třeba i tobě stalo, že jsi
ve snu věděl, co se stane, nebo co máš udělat. kolikrát se i jiným lidem stává, že jakoby intuitivně vědí, co je dobré a co by měli udělat. Svým způsobem má každý člověk nějaký přístup k oné vyšší úrovni vědomí, kterou zjednodušeně
označujeme jako duchovnost nebo "my". Proto můžu říci, že na podvědomé úrovni většina lidstva už dávno ví. Duchovní transformace lidstva probíhá už hezkých pár století.
Jaký máš názor na fenomén sté opice?
Ono to všechno samozřejmě souvisí. Jedna mysl ovlivňuje jiné mysli. A pak se stane to, čemu z nedostatku informací lidé říkají zázrak.
Hodně z těch lidí, kteří podvědomě cítí, že se něco hlubinného všude kolem
nich mění, hledá svou konkrétní cestu k duchovnosti a vnitřní moudrosti. Často ale padají do pastí pojmů, což například v případě tantry vede k nadužívání sexu ve jménu duchovnosti. Jak se díváš například na feminismus?
To je jeden z těch problémů, jehož vyřešení je zvláště důležité. Lidé obvykle říkají, že právě v oblasti sexu a vztahů mezi muži a ženami se nic nemění. Sociální, ale především sexuální a duchovní osvobození žen je přitom v této době
asi tou nejdůležitější transformací, ke které musí dojít. Všechny dosavadní hierarchické systémy se budou muset transformovat. Vidím to jako potenciální promíchání vzájemných schopností, možností, sil a dovedností. Dvou zatím
oddělených částí lidstva. Z duchovního hlediska jsme stejné bytosti, které ve světě hmoty na sebe vzaly podobu mužských nebo ženských těl. Teď je konečně na čase dát do hromady a využít nejlepší vlastnosti obou pohlaví. Hovořím ne
pouze o vysvobození jedněch, ale o vzájemném posílení obou táborů. Pro budoucí planetární civilizaci je to nesmírně důležité. Ono se to děje už dnes a tato transformace je a bude velmi mohutná. A já ji samozřejmě velmi vítám.
Toto by samozřejmě vyřešilo spoustu problémů ještě než by vznikly.
Ono to už řeší spoustu problémů. Nejde jen o to, že muž nebo žena pochopí svou sexuální identitu a odlišnost, musíme si porozumět navzájem a navzájem
sami sebe nabídnout a dosáhnout tak určité rovnováhy. Z tohoto hlediska jsou dnes brzdou této transformace převážně muži. Ženy jsou v tom daleko více zaangažovány, protože se jich právě teď všechny tyto vnitřní procesy dotýkají. Vždy
je ale potřeba mít na paměti obě strany mince. Když chcete realizovat nějaký svůj úmysl, a proces realizace je to, čím se v posledních letech zabývám, musíte zapojit oba aspekty - cit i rozum. Teprve pak se vám to podaří. Rozum sám
na to nestačí.
Co je to tedy ona tebou tak citovaná "manifestace", česky řečeno realizace úmyslů?
Manifestace je pokus dát dohromady mysl a emoce za účelem realizace toho, co člověk
potřebuje. Není to nic nového. Všichni velcí duchovní učitelé věděli, o co jde a také toho využívali. Byli neuvěřitelně dobří "realizátoři" svých idejí. I toto umění se dá učit a naučit a i v tomto oboru jsou někteří lidé
věčnými začátečníky a jiní mistry. Není to ale něco, co bys mohl zvládnout po přečtení jedné instruktážní příručky. Z onoho globálního hlediska, o kterém jsme debatovali dosud, nastal čas, kdy by z tohoto předmětu měla složit zkoušku
většina civilizace.
A co přání? Většina lidí si něco přeje, a tak si to jde koupit, pokud na to nemá nebo to nemají, je nešťastná.
Když se člověk rozhodne něco manifestovat, realizovat, má samozřejmě na mysli nějaký
konkrétní výsledek. Ve své poslední knize uvádím sedm kroků pro manifestování, realizaci vztahů: 1) Uvědomte si, že můžete uskutečnit, cokoliv si přejete. 2) Ujasněte si své touhy a definujte to, co opravdu chcete pomocí přídavných
jmen. 3) Požádejte o to, co chcete, srozumitelně a s přesným úmyslem. 4) Svými pozitivními pocity buďte v souladu s vaším hlavním úmyslem. 5) Přijímejte vaši manifestaci čistě bez vlastních vnitřních bloků. 6) Rozpoznejte, když vaše
touhy přicházejí a buďte za ně vděční. 7) Posuďte a zkontrolujte si výsledky, abyste je mohli ještě vylepšit.
Jak vidíš, jde o systematický proces a jak vyplývá z oněch sedmi bodů, já sám se nezabývám procesem manifestace
konkrétních předmětů, ale realizací mezilidských vztahů.
To zní jako čarování...
To ale taky je čarování (směje se).
Když měl do Prahy přijet David Copperfield, novináři se lidí ptali, co by si přáli, aby zmizelo. Václav Havel
si například přál, aby Copperfield nechal zmizet špatnou náladu ve společnosti. Co by sis přál ty, aby zmizelo?
Já bych si přál, aby z planety zmizel strach. Strach paralyzuje tvůrčí energii. já se ale nezabývám tím, co bych chtěl
odstranit, chci vytvářet prostor a podmínky pr to, co bych chtěl realizovat.
Vraťme se k problémům sexu. Ženy jsou zneužívány především v oblasti tělesné a sexuální. Jaké jsou příčiny, důsledky a nápravy tohoto v patriarchální
společnosti tak rozšířeného jevu?
Sexuální energie je jedna z těch nejsilnějších. Je ovšem součástí celého systému dalších energií, se kterými každý člověk a každá živá bytost pracuje. Hned na začátku jakýchkoli pokusů o
zvládnutí některého typu z těchto energií je potřeba zdůraznit konečnou harmonizaci všech. Je nesmyslné a nebezpečné chtít zvládnou a využít jen jednu, například sexuální. V tomto smyslu je právě v současné době starý indický koncept
duševní práce na sobě samém o samotě, v jeskyni - aby se tak eliminovaly sexuální pudy - nesmyslný. Měli bychom s každou z těchto energií a tedy i s tou sexuální experimentovat a poznávat ji.
Sexuální energie je přitom podle Indů
úzce spojena s energií kundalíní. pokud tedy člověk chce zvládnout sex, je dobré mít na mysli i další etapu tohoto procesu, a tou je transformace sexuální energie v energii kundalíní - energii duchovní. Člověk i v tomto ohledu má
možnost volby. I sexem vede cesta ke konečné jednotě.
Je třeba ale mít na paměti, že jakkoli je sexuální energie mocná, není tou nejdůležitější energií. Není tedy třeba se jí bát, vyhýbat nebo podlehnout - je třeba ji zvládnout a
umět ji různými způsoby použít.
To, co se na naší planetě děje, ten obrat, způsobuje, že lidé reagují v zásadě třemi způsoby. Někteří proti tomu všemi silami bojují. Chtějí mít svůj starý styl života. Jsou to
konzervatisti, fundamentalisti. Oni vědí, že prohrávají, a proto mi to jejich chování připadá tak směšné. Jiní lidé předstírají, že se nic neděje. Hrají si na mrtvého brouka. Ignorují to. Třetí a jediný správný způsob je cele se do
proudů změn vnořit a vychutnávat to. Problém je jen v tom, že i mnozí duchovní lidé jsou spoutáni a omezováni způsobem myšlení. Například očekávají, že je někdo jiný přijde spasit. Jenže dnes nastala doba, kdy může být každý sám
sobě zachráncem. Samo jméno Kristus původně znamená světlo. Nastal čas, kdy bude každý z nás sám sobě guruem, světlem. Kdyby totiž každý z nás čekal, až mu pomůže nějaký guru, asi bychom se nikdo z nás nedočkali.
Jednou jsem to zkoušel spočítat. Při předpokladu, že každý guru má sto žáků, pak bychom potřebovali asi milión těch skutečných a nefalšovaných guruů. A kde je vzít? Ti prostě nejsou. Takže nám nezbývá, než se do toho pustit sami. A
dále, spousta lidí z oblasti hnutí New Age zapomíná, že tenhle transformační proces není jen záblesk světla a pak dokonalost. Po první etapě objevu možnosti duchovní práce nastává druhá dlouhá etapa disciplíny a tvrdé práce, a
teprve potom přijdou výsledky. Nazvěme to třeba Zlatým věkem. A moje poselství? Energie už fungují. Dříve nebo později přijde Nová doba. Záleží jen na nás.
