Wilson: Protože procházíme tak radikálními sociálními změnami. Všechno, co až dosud platilo, se mění. Informací přibývá jako nikdy předtím. Rád cituji francouzského
statistika Georgese Anderla, který spočítal, že počet informací se od dob Krista zdvojnásobil v době Leonarda, pak se opět zdvojnásobil v době vynálezu parního stroje, což bylo za 250 let, pak se zdvojnásobil v době
objevu kvantové teorie, což bylo za 150 let, další zdvojnásobení přišlo za dalších 50 let, do roku 1950, pak se zdvojnásobil do roku 1968 a pak opět mezi roky 1968 a 1973, což bylo za pouhých 5 let! Jiný autor, Jacques Vallée,
nedávno spočítal, že dnes se počet informací, které lidstvo zná, zdvojnásobí za pouhých osmnáct měsíců.
Jaké informace máte na mysli?
Wilson: Mám na mysli informace
v matematickém slova smyslu. Věci se dají převést do binárních jednotek – proto můžete na monitoru svého počítače vidět obraz Mony Lisy, proto vám hrají CD. Jakmile se tedy počet informací zdvojnásobí, mění se nevyhnutelně I
společnost sama. V Leonardově době po onom zdvojnásobení informací došlo k první úspěšné protestantské revoluci v Německu, kterou o 17 let později následovala úspěšná protestantská revoluce v Anglii. Po roce 1750 jsme tu měli
Americkou revoluci, Francouzskou revoluci, revoluce v několika latinskoamerických zemích a industriální revoluci. Jak se tedy počet informací neustále rychleji zdvojnásobuje, dochází k stále dramatičtějším a chaotičtějším sociálním
změnám.
Na konferenci o světové budoucnosti v roce 1989 jsem slyšel matematika Theodora Gordona v přednášce o informacích a fraktálech. Vyprávěl, že pokaždé, když někomu ukazuje fraktály v jakékoli fázi onoho
matematického procesu, následuje otázka: Kdo to způsobil? Prakticky nikdo nevěří, že ten zázrak je jaksi obsažen v informačním procesu samotném. Lidé hledají někoho, koho by mohli obvinit. Proto mezi lidmi existuje tolik
konspiračních teorií. Lidé pátrají po tom, koho by za všechny ty změny obvinili.
Kterým konspiračním teoriím, na kterých jste za ta léta pracoval, jste ochoten nejvíce věřit?
Wilson: Obvykle používám hodnotovou škálu od nuly do desíti. Těm teoriím, kterým dávám pět a více, postupně víc věřím a méně pochybuji. Nad osmičku už tomu téměř věřím.
Bucky Fuller měl teorii velkých pirátů.
Sociopatických typů, kteří vždy byli historicky dominantními vůdci. V naší moderní době bychom je mohli označit zkratkou MMAN - Machiavelli, mafie, atom a nafta. Jinak řečeno, jde o mezinárodní banky, mafie a atomové a naftařské
nadnárodní společnosti. Netvrdím, že spolupracují, ale tvoří víceméně jednotnou sílu. Fuller také tvrdil, že jsou tak zaujaty konflikty mezi sebou, že způsobují, že naše kosmická loď Země létá víceméně pořád kolem dokola, v mnoha
nejrůznějších směrech a my se tak prakticky nikam nedostaneme. Domnívám se, že by to tak mohlo být.
Teorie, které já považuji za ty nejvíc záhadné a neuvěřitelné, jsou ty, které jsou založeny na vzpomínkách z regresních
hypnóz.
To vše poskytuje prostor pro jakousi hru imaginace mimo běžný fyzický svět, v jakýchsi alternativních realitách. Říká se pak například, že tzv. astrál je obydlen anděly a ďábly, nebo - v dnešní době -
mimozemšťany.
Wilson: No, pokud astrálem myslíte to, čemu říkal Jung kolektivní nevědomí, pak v této úrovni skutečně toto všechno existuje. Otázkou je, kolik z těch jiných věcí jste ochoten přiřadit do téže
úrovně?
Ze všech těch paranormálních zkušeností, o kterých jsem slyšel, si uvědomuji jen dva nebo tři případy, ve kterých lidé mluvili o setkání s duchem. Ale znám desítky lidí, kteří vyprávěli,
jak šli po ulici a najednou se před nimi objevil stříbrný kotouč. Nevím, co viděli, já sám jsem nikdy nic takového neviděl, ale takto to vypadá, jako že zážitek UFO je tím nejčastějším paranormálním jevem.
Wilson: To
mne nepřekvapuje. Já vidím UFO dvakrát nebo třikrát za týden, ale to je jenom pro to, že nejsem moc bystrý v rozeznávání věcí. Vidím nejen UFO, ale také UNFO - neidentifikovatelné nelétající objekty. Vidím spoustu věcí, které
nedokáži identifikovat. Pokud jde o objekty na obloze, viděl jsem takové, o kterých nemám nejmenší tušení, co byly zač. Mohly to být kosmické lodě, mohly to být záblesky od letících letadel.
Myslíte si, že zvýšený zájem o tajná společenství a konspirace, spojený např. se seriálem Akta X, může mít své počátky ve vaší trilogii Illuminatus!?
Wilson: Často o tom přemýšlím. Problém je, že by se mi to
možná i líbilo. Pomyšlení, že mi všichni dluží nějaké peníze, že mi kradou nápady, by mne docela těšilo. Ale pochybuji o tom.
Myslím, že Illuminatus!
předběhlo svou dobu. Dnes z nějakých důvodů nastal čas, kdy na to více lidí víc myslí. Ta trilogie ovšem stále ještě nepatří mezi běžné tituly, protože literárně nevyhovuje konspirační teorii, jen si s ní hraje a používá ji, aby otevřela čtenářům mysl vůči alternativním možnostem. Nic neprodává.
Co se týče konspiračních teoretiků - a já sám jsem docela hezkým příkladem konspiračního, i když skeptického, teoretika - zdá se mi, že nikdy neslyšeli o slovu možná. Všechno je pravda. Jejich konspirační teorie jsou pravda.
CIA dezinformuje lidi, atd. Asi nikdy neslyšeli o slovu možná, zatímco možná je ústředním pojmem mého slovníku.
Jaký máte názor na kruhy v obilí?
Wilson: Zdají se mi nekonečně zábavné,
protože pokaždé, když nová skupina podvodníků nebo žertéřů, poté, co vytvoří nějaké kruhy a slavnostně odhalí svůj pokus, objeví se kruhy, udělané úplně jinou, než jejich metodou. Nevadí mi, když se něčemu divím, naopak. Mám dojem,
že jak lidé, kteří jsou velmi ochotni věřit okultním teoriím, tak ti, kteří jsou velmi rychle ochotni je popřít, jaksi přestali umět divit se a žasnout. Pro mne je většina světa kolem mne proklatě k úžasu a nějaká ta malá dávka úžasu
navíc mne nezabije.
Měl jste nějakou osobní zkušenost, která vás přesvědčila o existenci jiných dimenzí?
Wilson: Raději bych to řekl tak, že jsem měl jisté zkušenosti, které
mne přesvědčily o tom, že náš běžný způsob vnímání, naše každodenní mapa skutečnosti, už nevyhovuje. Potřebujeme jiné mapy. Nemám na mysli žádné konkrétní mapy. Jak jistě víte z četby mých knih i článků, rád se pohybuji mezi různými
mapami. Pokud byste chtěl mluvit o politice, asi budete potřebovat politickou mapu. Pokud budete chtít mluvit o geologii, budete potřebovat geologickou mapu. Pokud budete chtít mluvit o počasí, budete potřebovat meteorologickou mapu.
A protože počasí se neustále mění, meteorologické mapy jsou dnes vydávány každou hodinu. Politické mapy se mění po každé válce. Geologické mapy se změní každých sto tisíc let. Ale žádná mapa nevydrží navždy. To jsem se naučil od
Alfreda Korzybskiho, zakladatele všeobecné sémantiky.
Jaká metafyzická mapa se vám nejvíce líbí?
Wilson: Asi buddhistická, protože ta nám říká, abychom nevěřili jakékoliv mapě. A
nebo abychom nějaké mapě nevěřili příliš. Upřímně řečeno, i když já sám ničemu příliš nevěřím, mám tendenci věřit v nějaký druh inteligence někde v kosmu. Nerad bych ji nazýval bohem, protože boha si příliš mnoho lidí představuje
jako toho stařečka na obláčku, který počítá kluky, co masturbují, aby je později mohl poslat do pekla. Ta představa je tak směšná, že mi nestojí za to o ni uvažovat. Nevěřím ale, že se všechno stalo náhodou. Prostě nemohu uvěřit,
abych použil metafory Arthura Koestlera, že když budu 7 milionů let házet na stěnu hromadou železného šrotu, jednou se mi to povede a vznikne z toho tryskové letadlo. Tomu prostě nevěřím, myslím, že někde existuje jakási vyvíjející
se inteligence.
Lidskými dějinami se táhne jako červená nit myšlenka jakéhosi společenství, které usilovně pracuje už celé věky na tom, aby osvítilo lidstvo. Do které části vaší škály hodnot byste tuto myšlenku umístil?
Wilson: To by záleželo na tom, kdy byste se mě na to zeptal. Na konci 70. let by tahle idea stála velice vysoko. Dnes už je níž. Ačkoliv jsem ji tak úplně nezavrhnul. Občas mám totiž určité zážitky, které mne
samotného velmi udivují a jsem docela spokojen s občasnými udivujícími zážitky, než abych měl absolutní jistotu. Objevil jsem určité důvody věřit, že tak, jak jsem o tom uvažoval, to byla spíše projekce mých přání a fantazií. Některé
synchronicity ovšem nemohu popřít a tak to celé dnes umisťuji někdy okolo pětky.
Jak si v této souvislosti stojí teorie SMILE, kterou jste silně zastával?
Wilson: SMILE, expanze do vesmíru
(Space Migration), zvyšující se Inteligence a prodloužení života (Life Extension), byl slogan Timothy Learyho. On měl na slogany velký talent.
Pořád toužím dožít se vesmírných cest lidí na jiné planety. Domnívám se, že
dříve nebo později to budeme muset udělat už kvůli tomu, že na Zemi nebudeme mít dost surovin. A za druhé, myslím, že pokaždé, když se lidstvo přestěhuje do nového prostředí, obecně se zvýší jeho inteligence. A myslím, že se takto
prohloubí i to, jak chápeme slovo svoboda. Čím dále jste od centralizovaného kontrolujícího systému, tím jste svobodnější. A především, 85 % ruských a amerických astronautů a kosmonautů hlásilo zážitky změn vědomí takového typu,
který považuji za velmi pozitivní. Hovořili o neurosomatických změnách, zážitcích krásy a extáze. Pokud 85 % lidí, kteří budou cestovat na jiné planety, zažilo totéž, pak si myslím, že lidská rasa zmutuje do poněkud vyšší úrovně jak
vnímání, tak vědomí.
Co se týče prodloužení lidského života, i tato idea se mi velmi líbí. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak málo toho ještě vím. Docela rád bych žil daleko déle, abych si dokázal ještě pár věcí více
promyslet a pochopit. A co se týče zvýšení inteligence, to je naše planetární priorita číslo jedna. Jsem stále více přesvědčen o tom, že hlavním problémem lidstva je nevzdělanost, která nejenže existuje sama o sobě, ale je
podporována a financována. Tvrdím, že existuje hezká řádka těch, kterým nevzdělanost jiných vyhovuje.
Já jsem dnes ale daleko více než ideou SMILE nadšen internetem, protože internet se děje teď a tady, děje se stále rychleji a já
jsem jeho částí. Sice malou, ale přesto.
Zdá se mi, že především v 70. letech jste byl lepším rozšiřovatelem idejí Timothy Learyho, než byl on sám.
Wilson: On mi to také řekl a mě to tehdy
velice potěšilo. Nevím, možná, že se mi podařilo jen správně naladit některé publikum. Mimochodem, můžete si zapsat další historku o Timothy Learym. Měsíc po jeho smrti jsem od něho dostal e-mail. Stálo tam: Drahý Roberte, jak se
ti vede? Mě se tu daří docela dobře, ale není to to, co jsem čekal. Je nás tady příliš mnoho. Timothy.
Máte pro to nějaké vysvětlení?
Wilson: No, Tim toho o počítačích věděl
skutečně hodně. Předpokládám, že to prostě nějak naprogramoval, aby mi to došlo až měsíc po jeho smrti.
Tento rozhovor se objeví v čísle našeho časopisu, jehož tématem je Dobro a Zlo. Jak byste
definoval Zlo?
Wilson: Ty termíny nesnáším. Obsahují v sobě příliš mnoho subjektivity, která se tváří objektivně. Já bych raději mluvil o laskavosti a krutosti. možná bychom si pak lépe rozuměli. Možná by pak bylo
jasné, že když řeknete, že dáváte přednost laskavosti a jste proti krutosti, je to o něčem. Když ale mluvíte o dobru a zlu, je to jako v té historce, jak se po mši někdo zeptal kněze: O čem to vaše kázání bylo? Bylo to o hříchu.
Je
snadné horovat proti hříchu a zlu - co tím ale kdo myslí? Já jsem proti krutosti. To je daleko srozumitelnější.
Myslíte si, že v každém člověku je určitá porce krutosti geneticky zakódována?
Wilson: Nevěřím tomu. Nevěřím, že zlo či krutost k něčemu je, i když díky tomu vzniklo několik proklatě dobrých knížek, např. Moby Dick a spousta knih Faulknera. Pro literaturu to může být dobré, ale nevěřím, že existuje
nějaká síla zla, která svádí lidi. Co se týče svádění k hříchu, lidi si vystačí sami mezi sebou. Já se na to dívám tak, jako buddhisté. Je to spíš problém nevědomosti, než zla. Mimochodem, Ezra Pound na konci svého života, v závěru
Cantos, několikrát opakuje: Ne zlo, jen nevědomost. A abych citoval Pounda ještě jednou, s bojem proti zlu jsou také potíže. Pound napsal: Ztratil jsem sám sebe v boji o svět. Jestliže se to stalo Ezru Poundovi, může se
to stát každému. Nebuďme příliš zaujati svým bojem se zlem, možná pak ztratíme sami sebe. Jejda, teď zním jako filosof!
Vypadá to, jako kdyby jedno z největších zel v naší společnosti tkvělo ve snaze příliš
násilně konat dobro.
Wilson: Nebo nutit lidi, aby byli dobří. Jednou jsem řekl, že poctivý politik je národní katastrofa. Hlupáka můžete tolerovat, ba přímo musíte, už jsme si na ně zvykli. Ale snaživý politik může
obrátit svět vzhůru nohama snahou o jeho reformu.
Ve většině případů dávám přednost hlupákovi před ideologem…
Wilson: Přesně tak. John Adams definoval ideologii jako vědu idiotismu. Myslím
na to vždy, když slyším někoho papouškovat jakéhokoliv ideologa, od liberalismu až po marxismus. Kdysi jsem také vystupoval jako svobodomyšlenkář, ale ti ostatní mě neměli rádi pro mou toleranci, pro můj buddhismus, pro to, že jsem
byl jiný. Přesto dávám liberalismu přednost před jinými autoritářskými způsoby.
Lidé, kteří vyhazují federální úřady do povětří, tvrdí, že bojují za svobodu. Nemyslím ale, že by to jakkoli pomohlo. A navíc
je děsivé jen pomyslet, co by se stalo, kdyby se tito lidé dostali k vládě.
Wilson: Když mi bylo sedmnáct let, byl jsem trockista, ale pak jsem si uvědomil, že pokud by se k moci dostali tihle, bylo by to
neskonale horší, než je to teď. A tak jsem si vypěstoval pragmatickou nedůvěru k jakékoliv ideologii.
Myslíte si, že americká společnost je dnes ideologičtější než před padesáti lety?
Wilson: Žasu, do jaké míry se lidé nechávají ovládnout jednoduchými slogany, které jim jiní neustále opakují. Nemyslím, že by lidé věděli, i když jim to neustále opakují, co to jsou např. liberální média. To, proč tomu
říkají liberální média, jde mimo možnosti mého chápání. Existuje jen jedno téma, které média pojímají liberálně, a to je sexuální morálka. To je to, co lidi nejvíce zajímá. Definujícím charakteristickým rysem médií je tedy
liberalismus. Nehleďte na to, že jsou jinak velmi konzervativní, co se týče např. ekonomiky a politických idejí. Clinton těm lidem spadl přímo s nebe. Vládnoucí třída mužů se chová také tak. I Clinton se chová jako typický alfa
samec ve smečce. Kenu Starrovi to trvalo pět let, a nás to stálo 50 milionů dolarů, abychom zjistili, že Clinton se chová jako naprostá většina nás ostatních.
Vraťme se k odkazu Timothy Learyho. Jak se
díváte na možnosti psychedelik?
Wilson: Především, používat proti nim represi a zákon je idiotské. Domnívám se, že to, co v rámci prvotních výzkumů psychedelika slibovala, bylo velmi nadějné. Výzkum by měl
pokračovat. Je jasné, že asi není dobré, aby si patnáctiletí hráli s LSD, ale ani tady není represe k ničemu. Nejlepší cesta je výchova . Až na to, že když to člověk řekne, vypadá ve světle toho, co se ve jménu protidrogové
výchovy dělá, jako idiot. Přitom právě kvůli tomu, že někteří učitelé říkali dětem pravdu, byli ze škol propouštěni.
Pokud jde o nebezpečí psychedelik, myslím, že Leary o tom věděl asi nejvíc z nás všech. Zjistil,
že účinek drog závisí na tom, v jakém prostředí a v jakém psychickém stavu je člověk bere. Při vojenských výzkumech např. bylo prostředí naaranžováno úmyslně tak, aby se docílilo těch nejhroznějších důsledků. Nebezpečné je
také vzít drogu, aniž jsem si vědom, co způsobují.
Jsem si ale jist, že v příjemném prostředí a z rukou empatického terapeuta, a myslím tím velmi vnímavého a citlivého a chytrého terapeuta, mohou psychedelika velmi
pomoci. Jsou na to důkazy.
Vy jste také veřejně obhajoval právo na použití rekreačních drog.
Wilson: Nemyslím, že by se to dalo takto nazvat. Obhajoval jsem právo lidí se i v tomto ohledu svobodně
rozhodnout. Nebo jinak, nemám nic proti rekreačnímu použití marihuany a terapeutickému použití psychedelik, ale nedůvěřuji kokainu a lidem, kteří ho používají.
Můj postoj je zase založen ne na ideologii, ale na praktickém
přístupu, založeném na informacích. Není to metafyzický přístup typu "Drogy jsou špatné". Celá naše společnost závisí na drogách a přitom proti drogám válčíme. Možná by si každý občas měl nějakou drogu vzít, aby věděl, o čem
mluví. Nemyslím, že by existovala jedna droga pro každého. Ani penicilín nezabírá u každému.
Existují duchovní učitelé, kterých si zvláště vážíte?
Wilson: Uznávám lidi, kteří nepoužívají mystické nebo
náboženské nálepky. Uznávám Richarda Bandlera z NLP, obdivoval jsem Tima Learyho a stále obdivuji Ram Dasse. Potkal jsem i řadu zenových mistrů, mám rád roši Bakera. Většinou jsem ale k náboženským vůdcům velmi podezíravý.
Přítel, druid, říká "Dokonalý mistr je ideální jen v tom případě, když chceš být dokonalý otrok."
Byl jste vychován v náboženském prostředí?
Wilson: Ano i ne. Vychovali mne dva vlažní
katolíci. Nevím proč ochladli, ale vzhledem k tomu, že měli jen dvě děti, asi to mělo něco společného s náboženskou morálkou, co se týče sexu.
Všiml jsem si, že na vašem stole leží kniha Crowleyho.
Co si o něm myslíte?
Wilson: Fascinuje mne. Byl to génius. Inteligentní člověk s talentem pro mnoho věcí. Obdivuji ho. Je v něm tolik tajemství. Jeho knihy čtu raději než většinu jiných z této oblasti. Timothy
Leary jednou řekl: "Když si člověk uvědomí, kolik tunelů do jiných realit tu existuje, chtěl by otevřít jedny po druhých všechny. Pokud ale některé otevře, a ony vedou ke kanibalům nebo k fašistům, raději ty dveře rovnou zavře."
Crowley otevřel hodně dveří, a netuším, do kolika vkročil. Domnívám se ale, že měl tolik rozumu, že nevešel do těch nejhroznějších.
Vždycky mne překvapuje, že myšlenky takových lidí, včetně Junga nebo
Gurdjiefa, jsou tak neuvěřitelně mocné, ale pak se pohodlně usadí v myslích následovníků.
Wilson: Možná právě proto mám rád Crowleyho, protože s tím je nemožné se usadit. Stále se s ním přu, stále na něho myslím.
Někdy má stále lepší argumenty a naše pře vyhrává.
Když už hovoříme o knihách, o co se pokoušíte se svou novou knihou Všechno je pod kontrolou?
Wilson: Chtěl jsem především
napsat knihu, která by byla jako surfování po síti. Každé heslo má propojení k dalším heslům. Hraji si sám se sebou, i se svými čtenáři. Mám rád interaktivní knihy. A přímo z knihy pak můžete skočit na síť a brouzdat dál.
Můžete tak brouzdat celé roky, pokud se vám to bude líbit. Nebo se tomu všemu zasmát. Nebo neustále znovu a znovu žasnout. Něco zní tak absurdně, že ani já to ani na vteřinu nemohu brát vážně, ale člověk si říká, zkusím to prozkoumat
do větší hloubky, protože, co kdyby na tom něco bylo?
Někde ale musí existovat nějaká hranice mezi teoriemi o spiknutí a pouhou schizofrenickou povídačkou. Kde jste ji naznačil vy?
Wilson: Ta hranice je
samozřejmě velmi zamlžená a nejasná. Když ale při nějakém hovoru dojde váš partner k nezvratnému názoru, že za to mohou ti všiváci ze CIA, pak nejde o absurdní systém víry, ale o vážnou mentální poruchu.
Mnohé
z vašich idejí se staly součástí hnutí New Age. Co si o tom myslíte?
Wilson: Moc se mi to nezamlouvá. Nemám rád, když na mé knihy lepí lidi nálepky a když je zařazují do přihrádek. Líbilo by se mi, kdyby o mně říkali, tak
jako o Kirkegaardovi, že jsem to "individuum". Ani nálepka "postmodernista" není špatná. Ale přednost bych dával označení "ten zatracenej starej potřeštěnec". To je to nejméně předstírající označení, o jakém jsem celá ta léta
uvažoval.
Z časopisu Gnosis přeložil V. M.
