|
John Michel je autor téměř dvacítky knih o kosmologii, posvátných místech světa či starobylých kulturách. Vyzná se v posvátné geometrii, astroarcheologii, staré
metrologii, křesťanské gnozi, geomancii atd. Klíčovým tématem jeho tvorby je vztah a napětí mezi ortodoxními a kacířskými trendy různých náboženství. Díky rozekruciánské konferenci se loni dostal do Českého Krumlova a s dětským
nadšením typického vědce pobíhal středověkými uličkami a radoval se z dědictví minulosti. John MICHELL
Rozhovor na téma
Starobylé chrámy a moderní kosmologieČasto se zmiňujete o "kosmickém chrámu". Jakou roli a symboliku takový chrám reprezentoval? Michell: Kosmický chrám byl symbolem pro totalitu, obrazem vesmíru ale i jeho mikrokosmu, lidské podstaty. Měl reprezentovat celek stvoření: proto byl založen na numerické kosmologii, kterou
jsem se zabýval dlouhá léta, a která byla považována za kodifikaci té kreativity, díky které, ve snu, Stvořitel stvořil vesmír. Chrám nebo jiná podobná starobylá konstrukce, byl jakýsi vzorec čísel, a od tohoto vzorce se
odvíjela chrámová geometrie, rozměry a harmonie, protože účelem chrámu bylo poskytnou místo pro hudbu a zpěv. Aby rituál byl co nejefektivnější. Zároveň sloužil chrám jako image universa, jako rámec, který by přitahoval a
harmonizoval energii nebes a země a vytvořil mezi těmito prvky fúzi, která je zmiňována v esoterické vědě (např. o chrámu v Jeruzalémě): vytvořit prosperitu a přinést na zemi ráj. Stejný ráj, který má zaručit i Grál. Dám Vám
příklad takového kosmického chrámu: Stonehenge. Ten nádherný anachronismus, který jako nic podobného v Evropě stále žije svůj, nebo nějaký jiný čas. Stonehenge můžeme vnímat jako příklad kosmického chrámu, zbudovaného na
základě nějaké tradiční formule, tradiční kosmologie, která zasahuje napříč civilizacemi a vskutku se zdá být inspirací pro stvoření civilizace. Obsahuje, ve svých rozměrech, vztazích poměrů a čísel a z nich vyplývající harmonie,
tehdejší kosmologický vzorec. Astronomicky je to dvanáct hlavních linií, dvanáct extrémních pozicí slunce a měsíce, ale také dedikace dvanácti bohům, kteří byli tradičně spojováni s dvanácti hlavními božstvy vesmíru. Vy jste
objevil další chrámy, jejichž ústřední kosmologické poselství se točí okolo číslovky dvanáct. Michell: Ano. Jestliže v takových chrámech pátráte po nějakém kódu, zjistíte, že se všechno točí kolem dvanáctky, protože dvanáctka
je číslo, které vytváří rámec. Staré záznamy, historie ideálních společností a další jsou založeny na čísle dvanáct, korespondující se zodiakem. Všechny revivalistické skupiny, v časech Platona, Ježíše, v dobách Renesance, nebo za
časů krále Artuše nebo skandinávských Odinistů, všechny se sdružovaly na základě ústřední postavy a dvanácti stoupenců - Ježíš měl dvanáct učedníků, stejně jako král Artuš či Odysseus dvanáct rytířů či druhů, atd. Kostel, to
nebylo jen místo uctívání. Tehdy hrál důležitou roli v mnoha jiných oblastech života... nešlo jen o to strávit v něm hodinu v neděli na mši... Michell: Všechny chrámy jsou postaveny jako místo vzývání a uctívání a jako takové
místo skutečně fungovaly. Zajisté se naši předkové nespokojovali pouze s touto formou návštěvy chrámu. To, co se v chrámech odehrávalo, určité propracované rituály, bylo zamýšleno jako forma magické invokace, a vše v chrámech
sloužilo k tomu, aby se proces invokace co nejvíce zefektivnil. To je vtěleno do čísel a proporcí každého chrámu. Například chrám dedikovaný duchu země je postaven okolo číslovky sedm, tak zvaného panenského čísla, jak tvrdili
pythagorejci, jediného čísla, které je v rámci desítky nenásobitelné a nerodí. Číslo šest je číslem solárním, a dvanáctka naznačuje chrám všech bohů. Chrámová architektura, jeho plány a rozměry byly konstruovány tak, aby vyhovovaly
určitému typu hudby, která v něm byla provozována, a která zase sloužila invokaci určitých principů. Chrám nebyl jen sociálním centrem, jak kostely obvykle bývají, ale místem pro prosperitu a přežití komunity vitálně důležitým. V
neposlední řadě chrám udržoval v harmonii všechny společenské a přírodní procesy. Představuji si, že když Stonehenge fungoval, sloužil jako nástroj vyla´dování společnosti na kosmické rytmy, jinými slovy, udržoval lidi naladěny
na přírodu a život na té nejdokonalejší možné úrovni. V tehdejších idealizovaných společenstvích, řízeným institucionalizovanými chrámy, lidé nežili, jak nám tvrdili marxističtí historici, na základě podřízenosti. Chtěli žít, tak jak
lidé vždy chtějí, na úrovni heroické, a chtěli prožívat ty nejintenzívnější zkušenosti, které jim jejich prostředí umožňovalo. Jedním z aspektů tohoto trendu byl neustálý koloběh festivalů. Platon tvrdil, že ideální společnost by
měla vyznávat 365 odlišných festivalů ročně. Tak by bylo umožněno, aby každý aspekt lidské přirozenosti měl svůj den a byl ve správný čas oslavován. V takových dnech byly lidské nepřirozenosti - opilost, sexualita a jiné - dovoleny
stejně tak, jako festivaly zdrženlivosti, nevinnosti atd., aby tak lidé různým nepřirozeným touhám a obsesím nepodléhali. Iamblich tvrdil něco podobného o falických festivalech... Michell: Povolit uzdu a zabránit tak větší
pohromě? (Směje se). Myslím si, že tehdy nebyli lidé tak posedlí sexem jako my dnes, aby musel problém sexu řešit nějaký festival. Domnívám se, že hlavní smysl těchto tradičních typů ideálních společností byl umožňovat prožívat
totalitu lidské přirozenosti na té nejvyšší úrovni, v bezpečí a jednoduše. Byly nějaké časy, kdy byla idea kosmického chrámu více manifestována? Michell: Je to stejné jako u tradiční nebo esoterické filosofie. Dá se tu
hovořit o něčem "pereniálním", věčném, i když kulminujícím v rozdílných dobách. Počátky kultury či civilizace jsou vždy zahaleny tajemstvím. Proč lidé přestali kočovat a usadili se na jednom místě, předtím po tisíce let
neznámém? Proč na počátku každé civilizace existoval určitý zákon, kterým se pak ta civilizace řídila? Sám materiální vývoj pak v tomto ohledu nehraje roli - z duchovního a kulturního hlediska ta která civilizace už jen upadala. Co
tedy bylo na počátku civilizace? Co inspirovalo její založení? Už Platon se vyptával lidí, jak jejich kultura a jejich zákony začaly, a jedinou odpověď, kterou vždy dostal, byla stále stejná: dostali je od Boha. Vypráví proto
příběh o tom, že na počátku byli lidé řízeni přímo bohy, a já si myslím, že referuje o dobách kočovníků, kteří byli ovládání přímo duchy přírody. Když pak bohové odešli, pokračuje Platon, instruovali některé stařešiny a řekli jim, že
jejich kultura bude prosperovat tak dlouho, jak dlouho bude dodržovat zákon, který dostali. Tento zákon byl v základě vždy stejný, založený na určitém čísle, kosmickém zákonu. Kodifikoval a rozděloval společnost rituálně a numericky.
Například rozměry polí ve Walesu vytvářejí určitá čísla, a každý muž vlastnil tolik a tolik akrů, stejně jako každá rodina, a několik rodin vytvářelo komunitu. A ačkoliv jejich život vypadá z dnešního hlediska velmi sevřený a přísně
omezený, v samotném rámci, určovaném číslovkou dvanáct, byl lidský život pravděpodobně velmi svobodný a lidé si ani neuvědomovali, že jsou nějak kontrolováni. Myslím, že to kněží dělali velmi dobře, když šířili jakési "okouzlení"
zázrakem života a přírody, a dovolovali lidem žít co nejblíže životním, kalendářním a přírodním cyklům, a zároveň dodržovali přísnou kontrolu. Ve své knize jste napsal, že první křesťanští gnostikové hledali prastarou moudrost
kánonu. Nepodařilo se jim to nebo se to někde pokazilo? Michell: Gnostikové byli určitě obeznámeni a pyšní na esoterické vědy antiky a zcela jistě v ně věřili. První fáze křesťanství umožnila obnovit fragmenty pradávného světa
pod symbolismem křesťanství. To samo pak bylo jakýmsi revivalem, rekonstitucí antického světa řádu a bratrstva pod astrologickým znamením. Jenže již z počátku hnutí upadlo do pasti autoritářství a to, co začalo jako revolta proti
Římu a jeho materialismu, brzy přerostlo do římské církve, a ta brojila proti starým věděním.Církve zničila mnoho záznamů a odmítala cokoliv předkřesťanského. Jestliže chrám reprezentuje obraz kosmu, jak to koresponduje s
kosmologickým přístupem moderní vědy? Michell: Dnešní věda zkoumá něco docela jiného než zkoumala věda tradiční. Dnes vědci zkoumají inovaci, vynalézají a zvyšují produktivitu technologie a zajímají se tak jen o jeden
aspekt lidského vnímání světa. Dnešní věda má svá pravidla, své hranice, a cokoliv leží mimo ně, je ignorováno. Zabývá se tedy jen jednou úzkou částí reality a není schjopna nějakého syntetizujícího pohledu z hlediska stvoření. Je to
částečný systém a v tom také tkví nebezpečí záměny části za celek. V tomto smyslu je dnes věda nebezpečná. Má práce ale není protivědecká, já jsem jen proti dogmatismu, materialismu, jednostrannému pohledu na věc. Potřebujeme se na
svůj svět více a šířeji rozhlédnout. Proto také vzrůstá zájem o staré vědy a filosofie. Jaký staronový typ vědy máte na mysli? Michell: Hovořím např. o feng šui, geomancii, která se zabývá vztahem mezi námi a naším
životním prostředím. Je to věda, která je založena na pozorování ducha země a která pomáhá budovat takové stavby, budovy, domy, obydlí, které jsou v krajině umístěny harmonicky s živými duchy přírody. Všeobecněji řečeno, zabývá
se estetickými hodnotami, a aplikací esoterických principů geomancie člověk dokáže vybudovat prosperující a zabydlenou, ale i esteticky vyváženou a krásnou krajinu. My si to dnes nedokážeme představit, protože náš způsob využití
krajiny je vykořisťovatelský, ale účelem geomancie je umožnit růst populace, ale zároveň udržet krásu krajiny. Tyhle věci nejsou v rozporu. Nemusíme zničit divokou krajinu, abychom přežili. Geomancie je typ vědy, kterou bych
navrhoval obnovit a která by mohla být vhodná i pro naši budoucnost. |
