|
Chaos
James Gleick
Nakladatelství Ando Publishing, distribuce MaťaPřeklad knihy, která od svého vydání v roce 1987 patří do základního fondu lidí "nového věku", už byl načase. Gleick podrobně, s nadhledem a erudovaně popisuje
vznik nové vědy, teorie chaosu. V žádné jiné knize se nedovíte tak přesně a přehledně, co to je "motýlí efekt", "Lorenzův atraktor", Mandelbrotovy fraktály či fraktálová geometrie. V žádné jiné knize se nedovíte
tak stručně a pádně o Kuhnově teorii změnu paradigmatu, matematických modelech počasí či turbulencí, bifurkaci či praktických důsledcích uplatnění výsledků tohoto zkoumání např. v biologii, medicíně, geografii atd.
Věda o chaosu je přitom vědou o běžných věcech - umění, počasí, biorytmech, dopravních zácpách, kapajícím vodovodním kohoutku. Nebo jinak, pro naši dobu po éře "poroučení větrům a dešťům" je příznačné, že medicína
přiznává, že vyléčit dokáže jen asi 80 z několika tisíců nemocí, a že např. nikdo neví, proč je voda tekutá a proč se změní v led. Jako kluk v pubertě jsem s červenýma ušima vzrušením čítával Infeldovu knihu
Fyzika jako dobrodružství poznání. Gleickova kniha Chaos je dobrodružstvím poznání nejvyššího řádu. Otevírá bránu do bran příštího věku. Pomáhá orientovat se i v dalších současných trendech vědeckého, ale i
společenského vývoje světa, který žijeme. Prokazuje i těm, kteří změny paradigmatu odmítají vzít na vědomí, že žijeme převratnou dobu, a že v jejích chaosu je, zatím skrytý, řád.
Není co dodat, stačí jen číst a vychutnat si možnost být téměř u toho. "Svět by byl lepší, kdybychom každému začínajícímu studentovi dali kalkulačku a poradili mu, aby si pohrál s logistickou diferenční rovnicí.
Jednoduchý výpočet by mohl pomoci čelit zvrácené představě o možnostech světa, která pochází ze standartního vzdělání současného vědce," cituje Gleick matematika a biologa Maye, a dodává: "Chaos by se měl vyučovat.
Nastal čas uznat, že obvyklé vzdělání vytváří ve vědcích mylný dojem." Nevadí, že je zkratka delší, zato je méně pohodlná, říkával s oblibou můj švagr. Často jsem, když jsem ho pozoroval při opravách auta, oceňoval, že
přestože utrhal šroubkům závity a tu a tam něco poničil, nakonec všechno zase nějak dal dohromady a "spravil". Když tak hovořím s různými jógíny, zenovými mistry, šamany a jinými taoisty života, a když čtu články
renomovaných lékařů o tom, že akupunktura je pavěda a nemůže fungovat, či fyziků, že hvězdy na nás nemají žádný vliv (jakoby Slunce nebylo hvězda), myslím na to, že když se prý reprezentanti současné vědy konečně došplhali na
vrchol hory Poznání, uvítali je taoista, buddhista a šaman slovy: "Kde jste byli tak dlouho?" |
