|
Ladislav Moučka
Posvátná geometrie aneb zrození hvězdy
Půdorys 1996Autor, znalec hebrejštiny, nadšenecký nakladatel a vytrvalý trpělivý hledač Pravdy v jedné osobě předkládá své
pětileté dílo. Po "Cestě pouští", ručně psané a kreslené knize zamyšlení nad číselnými vztahy mezi jednou ze dvou základních kabalistických knih (Sefer Jecira, Kniha stvoření) a tarotem teď můžeme listovat v podobně pečlivé sázené,
ručně psanými titulky a pečlivě vyvedenými nákresy vyzdobené knize o posvátné geometrii. "7 kapitol na 168 stranách o tajemství a původu stromu života," zní podtitul. Nebo jinak: je to kniha o číselném odkazu kabaly, o lidském
hledání harmonie ve světě kolem nás a o možnosti tuto vesmírnou harmonii nacházet prakticky všude kolem nás. Pokus nalézt posvátně geometrický symbol, vzorec, který by pomohl nalézt v katedrálách a starých knihách zašifrovaný, ale v
minulosti ztracený návod na harmonii. Při porovnávacím studiu numerologických hodnot hebrejské abecedy, hledání skutečného tvaru tzv. stromu života (geometrického vyjádření systému a vztahů tzv. sefir, jejichž prostřednictvím prý Bůh
stvořil svět) a při jeho aplikaci na různé další kosmologické symboly (zodiakální obloha, půdorys komplexu Stonehenge, katedrála v Chartres, denderská deska z Hathořina staroegyptského chrámu či rozekruciánská ilustrace) totiž
autorovi vychází, že "jak dole tak nahoře": starými mudrci hledaná a tušená harmonie Vesmíru má své paralely v lidském světě. Katedrály, hudba, číselné vztahy a poměry mezi nejrůznějšími historickými a kulturními artefakty tak
rezonují jak s teoretickou potřebou právě dnes hledat a nalézt univerzálně aplikovatelný návod na řešení problémů disharmonicky se vyvíjejícího světa. Tušená korespondence mezi učením starých mistrů, pokoušejících se nalézt princip
uspořádání světa a života, a současnou kosmologií a změnou paradigmatu (knihy F. Capry a dalších) nabízí další možné směry úvah o vzájemném zpětnovazebním vlivu člověka na svět, ve kterém žije. Mýty mnoha kultur vypráví o tom, že
svět vznikl ze snu. Že svět, tak jak vypadá, je dílem člověka samotného, jeho způsobu vnímání reality. Jinak řečeno, tak jako dům musí vzniknout nejprve ve snu, vizi architekta, a teprve potom vznikne ve své hmotné podobě, tím, jak
sníme a myslíme, utváříme výsledný obraz a hmotnou formu světa, který obýváme. Když člověk najde nějaké posvátné, jemu příznivé místo, je jistě jeho pozitivním vlivem ovlivněn. Sám ale tím, že v celých generacích na toto místo
chodí, svými rituály a stavem své mysli místo samo také ovlivňuje. Mění a k obrazu svému ladí či filtruje paměť a vibrace místa. Každá další generace se pak na odkaz pozitivního vyzařování země i odkaz minulých generací poutníků
snadněji vyladí. Ještě jinak: člověk, žijící na smetišti a obklopený ze všech stran zprávami o agresi, bude mít v mysli a ve svém životě to, co vytvořil a čím charakterizoval svůj svět: chaos, agresi. Člověk, který začne, třeba
jen ve svých vizích, hledat, kreslit, nalézat harmonické vztahy a poměry, začne pomalu své vize i (nejprve kolem sebe) uskutečňovat. Proces hledání je Cesta. Uspořádání kulis a úmysl konání ovlivní výsledek a cíl. Jen houšť a více
takových knih, takového pozitivního hledání ("cesta" je také v tomto případě transformační proces a více než cíl). Že účel světí prostředky? Proč ne. Takovéto knihy možná pomáhají měnit svět. |
