„Každý zvuk je hudba, každá hudba je
mantra, mantra je základ všeho zvuku.“
(Tibetské přísloví)
Staří Číňané tvrdili, že hudba je dar nebes a hudební principy jsou principy harmonie Vesmíru. Čínští císařová svými edikty pravidelně určovali „ladění“ pro celou říši a některé souzvuky byly naopak zakázány. Problém, je-li nebo není rocková (a zvláště heavy-metalová) hudba škodlivá, má dvě hlavní části.
1). Steven Halpern byl první, kdo upozornil na lékařské pokusy dr. W.Tillera ze Stanfordské univerzity: je prokázáno, že současná rocková (a zvláště heavy-metalová) hudba organismu jako takovému škodí: přílišná komplikovanost, rychlé změny harmonií a značná hlasitost neumožňuje jednotlivým buňkám a tkáním, aby využily původně blahodárného harmonizačního efektu působení (hudebních) zvukových vibrací. Člověk nemůže žít bez zvuků ( i ucho samo si vyrábí své zvuky), jenže současné hlukové zamoření (zvláště ve velkých městech) nutí hudební konzumenty, jako každého (drogově, alkoholově, sexuálně a jinak) závislého, zvyšovat dávky. Původní konejšivý efekt (biblický David, žalmy, ukolébavky, celá staletí liturgické hudby, lidová hudba národů na celém světě atd.) byl přehlušen řevem strojů, nepřetržitým proudem „bezduché“ hudby z rádií a blikajícími rychle střiženými videoklipy v televizi. I alkohol je v malé dávce lék. Přelidnění udělá z jakéhokoliv beránka rozběsněného vlka stejně spolehlivě jako přehlušení zvukové.
2). Lidské tělo (včetně mozku) je dokonalý hudební nástroj, vysílající široké spektrum více či méně harmonických melodií (podle toho jak „harmonická“ či rozladěná je ta která část tkáně a těla) a současně přijímající totéž z prostředí ve kterém se člověk pohybuje a ve kterém žije. Tak jako nelze hrát na housle paličkou a na buben smyčcem, některé infrazvuky a zvuky vůbec interferenčně narušují bioenergetické frekvence např. v mozku, které jsou pro člověka životně důležité. Zjistilo se např. že záchvaty šílenství námořníků v Sargassově moři v dobách středověku byly způsobeny tím, že v naprostém tichu se lodě (plachetnice, a ne motorové lodi) pohybovaly na hladině, délka jejichž vln (vlivem větru a mořských řas těsně pod hladinou) byla násobkem těch frekvencí, které v mozcích a myslích námořníků vyvolávaly halucinace a téměř epileptické záchvaty. Je také znám pokus jednoho fyzika, který na žádost přítele dramatika zkonstruoval pro divadlo tak velkou a nízký tón produkující varhanní píšťalu, že při jejím otestování při generálce utekli z divadla nejen herci, ale i veškerý personál.
Novalis kdysi citoval antického filosofa, když prohlásil, že „každá nemoc je jen špatná písnička“ . Možná bychom mohli s nadsázkou říct, že „nemoci“ lidstva současnosti (agrese, národnostní spory, ekologické zamoření planety atd.) jsou jen „špatnou“ melodií (kterou ten který člověk či národ či stát prostřednictvím svých vědomých a viditelných, ale i podvědomých a tajných aktivit „zpívá“ ). Nejde tedy o to, že by příčinou zla a „nemoci“ byla písnička (melodie) sama:jde o to, že ji špatně (nenaladěně, bezmyšlenkovitě, nezodpovědně a nedbale) zpíváme (hrajeme). Každá hudba, když se nám líbí, ladí a léčí. Většina rockové a taneční hudby je totiž určena k tanci a k „tělesnému“ poslechu: stejný a zdůrazňovaný rytmus, nic neříkající a mysl nezatěžující texty, sexualizace zpěváckých hvězd atd. má zasahovat a také zasahuje především tělo. Stejně jako jsou sídliště paneláků (viděny shora) jakýmsi zhoubným bujením původně organicky narůstajících měst, přemíra špatné a neustále vysílané hudby stejně jako celá desetiletí trvající výuka (tiskem) k negativistickému pohledu na svět, agresi a netoleranci je jen zneužití toho, co bylo a je původně „dobré“ (a lidskému tělu a duši pomáhající) Heavymetalová hudba je hudbou naštvaných mladíků s cílem naštvat i posluchače. Je tedy zřejmé, že „škodí“ a že pro uklidnění nebo léčení si pustíme hudbu docela jinou. Problém není v hudbě, ale v tom, jak jí člověk užívá (a využívá a zneužívá). Problém není v tom, že nůž je ostrý. Problém je (a vždy byl a ještě celé generace bude) v člověku samém, v jeho vnitřní (nevyladěné) nejistotě a strachu. Člověk současnosti je „špatná písnička“ , protože ať chceme nebo ne, člověk je v současnosti nejnebezpečnější „nemocí“ planety. Kupodivu, ale logicky, řešení tkví v nás samých, v našem přístupu např. k hudbě. Stejně jako nůž lze denně používat ke krájení chleba ( a ne k vraždám), hudbu lze použít (a to velmi efektivně) k znovuvyladění ztracené harmonie těla, mysli, psychiky a duše. Když to přeženu, i ta tolik odsuzovaná hevy-metalová hudba je v malém a rozumném množství (které se samozřejmě liší jde-li o osmnáctiletého habána nebo o osmdesátiletou stařenku) lékem. Je to snadné: stejně jako nůž beru do rukou jen tehdy, chci-li si ukrojit chleba, do rockového klubu si zajdu jen tehdy, budu-li chtít poskytnout svému tělu dávku rytmu a vibrací nutnou k tělesnému uvolnění (potřebuje-li to a neumím-li to jinak). Budu-li naopak nůž na krájení chleba nosit neustále v kapse, dříve či později se píchnu a pořežu. V tomto smyslu jsou pojednání některých proti rocku zaměřených náboženských karatelů zbytečná, nic neřešící (a opak vyvolávající): vylévají s vaničkou i dítě. Když totiž zamknete dveře obydlí (těla) svého, aby nemohlo vejít zlo – jak potom může vejít dobro?