Jako plodný spisovatel nejrůznějších článků, překladů a fejetonků sedívám dlouhé hodiny za klávesnicí svého počítače a ťukám a ťukám. A nadávám nejen na Billa Gatese (protože mi počítač občas zamrzne a já ho musím resetovat právě když mi to jde, a obvykle tak ztratím nejen pár posledních vět, ale i myšlenku), ale především na klávesnici.
Zvláště nesnáším klávesy Capslock a Insert. Samozřejmě bych ocenil, kdyby na klávesnici nebyly dnes již zbytečné klávesy, jako např. Page up a Page down, Num lock a Print screen a Scroll lock a pause a celá číselnice, ale pro mne jako novináře jsou právě klávesy Caps lock a Insert nočními můrami každého dne.
Když píšete jako já, který se to naučil na psacím stroji, takže přece jen údery do kláves mají nějakou razanci, není to tedy jen jakési ševelení, a koukáte více na monitor než na písmenka a hlavně do textu, když právě překládáte, protože to už za ta léta prostě umíte, stane se, že vám prstík trosku ujede, vy, aniž to tušíte, zmáčknete Caps lock a když pak vzhlédnete od překladu, s hrůzou zjistíte, že MATE CELÝ ODSTAVEC NAPSANÝ TAKHLE. A musíte pracně vše přepisovat.
Klávesa Insert je ještě zlomyslnější. Sama od sebe se nevysvětlitelně zapne, takže pokud chci někam do textu něco ještě doplnit, jako že při překládání se to děje neustále, tím, že píši, nenávratně maži to, co již bylo napsáno.
Pánové, vy, kteří obchodujete s počítači a klávesnicemi – proč vyrábíte stále tu verzi, která sloužila prvním dvěstěosmdesátšestkám? Vím, existují dražší klávesnice s opěrou pro zápěstí atd., klávesnice notebooků jsou občas velmi úsporné, ale i ty mívají klávesy Capslock a Insert! Jde mi o to, abyste to dělali nejen pro nás, ale s námi! Proč se někdo neporadí s několika novináři a neprodukuje počítače i klávesnice na míru? Specializované v tom smyslu, že na nich nebude nic zbytečného.
Stejné je to i co se týče softwaru. Proč musím kupovat Excelly a kreslení a tabulky a další věci, které nikdy nepoužívám? A to nemluvím o aroganci některých vydavatelů CD ROM a dalších utilitek, kteří vám se svým produktem zároveň zamoří obrazovku (celý rok jsem se např. nemohl zbavit jedné „tapety“, která mi agresívně naskočila při snaze prohlédnout si jeden CD ROM, nakonec to vyřešilo až nová instalace všeho).
Když se občas ptám kolegů a známých, co s klávesou Capslock nebo Insert dělají, dovídám se, že někdo tyhle klávesy zaráží sirkou nebo kusem dřeva, jiný zalepí žvýkačkou a nechá ztvrdnout, a ti nejrazantnější je přímo vylamují z klávesnice. Potíže s nimi mají všichni.
Páni výrobci, copak vám nestojí za to armáda žurnalistů a psavců a jiných, kteří nehrají hry a nedělají tabulky a kteří by uvítali někoho, kdo by se jim postaral o počítač (a klávesnici) na míru?
Možná přeháním, ale arogance úředníků a ministrů a předsedů stran, ale i prodavaček nebo řidičů autobusů je téže povahy, jako nevšímavost tvůrců softwaru či výrobců klávesnic. Až nám na všech úrovních dojde, že to, co činím jiným, je činěno i mně, a naopak, až mi na kterékoliv úrovni půjde především o člověka, ne o peníze nebo HDP, pak bude na světě o hodně líp. Možná jako v Japonsku, kde když vám vypadnou pojistky, ani vás nenapadne shánět nějakou. V klidu kdykoliv zavoláte číslo pana „pojistky“ (tedy místního specialitu na výrobu, výměnu a údržbu pojistek a všeho co je s tím spojeno) a ten okamžitě přijede a vše dá do pořádku. Právě tak fungují pánové „žárovka“, „rádio“, „pračka“, „cihla“ a další a další specializace. Všichni si umí nalézt místo na trhu a to pak opečovávají. Přináší jim obživu. Zákazník je jejich pán. A právě proto jsou japonské walkmany a discmany a další výrobky tak „user friendly“. A Japonsko samotné na špici světového vývoje.