„Trvale udržitelné společnosti nedosáhneme dřív než za několik dlouhých
desetiletí.
Proč? Potřebovali bychom do nové společnosti dosadit milióny nových lidí.
A ti nejsou. Ani my k nim nepatříme.“
(citát z příspěvku jednoho účastníka)
Zkusme uvažovat trochu jinak než obvykle. Co takhle si ty „nové lidi“ porodit
a vychovat? Ukazuje se, že dnes již víme, co a jak. Začínáme tušit a žasnout,
jak formujeme svůj svět a jak moc ho (nevědomě) utváříme k obrazu chaosu v naší
mysli. Začínáme tušit a žasnout, jak moc jsme tím, co a jak nejen jíme a dýcháme,
ale především mluvíme a myslíme. Že skutečný problém jsme my a způsob, jak myslíme.
Ukazuje se, že musíme změnit především způsob, jakým vnímáme svůj svět a že
je to možné a vlastně, když se k tomu rozhodneme, docela snadné. Už víme, co
a jak. Jen je třeba začít své vize uskutečňovat, a začít třeba od toho, že změníme
způsob, jakým o „problémech“ uvažujeme. I v ekologii platí to, co platí pro
život sám. Vše začíná v naší mysli. Známé heslo amerických lidí „nového věku“
je dnes delší: Think globally, act locally, change individually. Česky tedy
„Uvažuj globálně, jednej lokálně, změň se individuálně.“
Zkuste následující řádky brát ne jako výzvu k dalším argumentům, proč právě
to či ono by u nás nefungovalo, ale jako inspiraci pro změnu postoje k nejen
ekologickým problémům současnosti.
1) Přelidnění, potraviny
Pokud se týče nárůstu populace, víme přece, že problém neexistuje tam, kde je
poskytnuto ženám dostatečné vzdělání. Spisovatel Daniel Quinn nedávno v rozhovoru
pro časopis SUN na toto téma prohlásil:
Většina lidí si myslí, že lidé měli, než vynalezli zemědělství, hlad. Jenže
to je naprostý nesmysl. Lidé nebyli o nic víc hladoví, než jsou hladoví ptáci
nebo srnky v lese. Mezi lovci a sběrači hladomory nebyly, protože pokud došly
potraviny, kmen se prostě odstěhoval jinam. Teprve až se lidé usadili na jednom
místě a nechtěli se odstěhovat, když přišlo sucho, přišel i hladomor. Samozřejmě
se v této souvislosti musíme zamyslet nad problémem přelidnění. Především je
třeba si uvědomit, že pokud má populace kteréhokoliv druhu narůstat, je třeba
pro ni mít dostatek potravy. Nebo opačně, má-li kterýkoliv druh více potravy,
jeho populace se zvětší. V přírodě samotné populace neustále rostou nebo se
zmenšují. Populace jelenů vzroste, dokud stačí potrava, není-li potravy dost,
populace jelenů se zmenší. Tím ale přibude potravy a populace se opět zvětší.
A tak dokola. Takto funguje přirozená zpětná vazba, která v přírodě udržuje
populaci v rovnováze s přírodními zdroji. Když ale člověk začal ve velkém praktikovat
totalitní zemědělství, této zpětné vazby se zbavil. Pokaždé, když populace naroste,
zvýšíme produkci potravin. Mezi růstem populace a růstem produkce potravin existuje
nepopiratelná přímá souvislost. Jinak řečeno, lidé se mylně domnívají, že růst
populace je jen otázkou jakési sebekontroly, a že člověk se neřídí stejnými
zákony, jako ostatní tvorové v přírodě. Musíme si ale uvědomit, že podléháme
stejným přírodním zákonům jako všechny ostatní biologické druhy. Naše populace
bude růst tak dlouho, dokud bude růst produkce potravin. Lidé nehladoví proto,
protože není dost potravin. Produkujeme stále více potravin, ale ty se ale k
hladovějícím lidem nedostanou.
2) Nedostatek energie
Již před lety v USA a v Japonsku zjistili, že nárůst spotřeby elektrické energie
se dá celý pokryt úsporami její spotřeby. Jinak řečeno, neustále se zlepšující
technologie vyžaduje stále menší příkon energie.
V Japonsku mají např. všechny vypínače na lampičkách, vypínače pro domovní světla
nebo světla na chodbách hal a úřadů, malý reostat. Chcete větší nebo menší světlo
(a tedy i spotřebu)? Pootočíte reostatem. Haléřová záležitost s obrovskými úsporami.
Stát dotuje elektrospotřebiče, které mají nižší spotřebu, takže každý nový typ
je vlastně levnější - no nekupte to.
USA je zemí i hollywoodskými filmy proslavenou obrovskými ledničkami a mrazničkami.
Ty měly po válce výkonnost 60% (silné stěny, motor nahoře), ještě před nedávnem
měly výkonnost, díky modernímu tvaru, tenkým stěnám a motoru dole, jen 35, 40%.
Pokud tedy taková mraznička měla spotřebu 1200 kW za rok, stačilo několik let
vývoje, a spotřeba novým ledniček byla šestkrát menší! A co víc, prý již existují
prototypy ledniček, které mají spotřebu 6 kW za rok -tedy 200x menší! Víte čím
jsou poháněny? Svou lednici „dobijete“ vždy, když ji otevřete a na solární články
dopadne denní světlo. V našem prostředí by to znamenalo žádné Temelíny a méně
škodlivých emisí atd.
3) Nedostatek pitné vody
V Japonsku mají v zásadě dva druhy našich typů WC. Suché a mokré. Mísa vypadá
jako ta naše, jen vybavení je lepší. Mají např. vyhřívané prkýnko, při otevření
jim mísa zahraje atd. Někdy vám dokonce prkýnko změří teplotu, tep, tlak, pH,
galvanický odpor kůže, a vše automaticky odešle do počítače vašeho obvodního
lékaře, který tak má neocenitelné údaje o vašem zdravotním stavu. V tom suchém
provedení vykonáte potřebu, otevřou se lamely a vše propadne do speciálního
pytle se speciálním uzávěrem, který se, když je pytel plný, automaticky uzavře,
spustí neutralizační proces a vy prodáte ten pytel farmářům jako hnojivo.
Mokrá varianta se liší tím, že za mísou je, stejně jako u nás, zabudován rezervoár
na vodu. Má stejný tvar jako u nás, jen s menšími odlišnostmi. Na stěně je páčka,
označená „malý“ a „velký“. Po malé straně menší objem použité vody, po velké
straně je použita všechna voda.
Jenže víko rezervoáru vypadá jako prohlubeň umyvadla, s odtokem dole. Ze zdi
trčí rourka, ale bez kohoutku. Když vykonáte spotřebu a zmáčknete příslušnou
páčku malý nebo velký, z rourky začne do rezervoáru téci voda, kterou si umyjete
ruce: využijete tu vodu dvakrát za sebou.
4) Automobilismus
Již před lety jsem četl o studii, která prokazovala, že ve dvou set tisícovém
městě by se za pouhý jeden rok vrátily náklady na vybudování městské hromadné
dopravy ve formě dvourychlostních pohyblivých (zastřešených a v zimě vytápěných)
chodníků a systému potrubní pošty (pro dodávky surovin do obchodů a např. pošty
do domácností) jen díky neproplaceným pojistkám za dopravní nehody. A to nehovoříme
o všech dalších výhodách, co se týče prostředí.
I zde to začíná změnou myšlení. V Tokiu měli v polovině 70. let s automobilismem
obrovské problémy. A tak bez výjimek zakázali jakýkoliv provoz automobilové
dopravy v centrech mnoha čtvrtí vždy o víkendu a denně na hodinu po poledni,
kdy chodí úřednici na oběd (lidé více jezdili na kolech a po povrchem funguje
metro). Zároveň ale magistráty povolili kavárníkům vytáhnout přenosné stolky
a slunečníky a na ulicích zařídit improvizované kavárničky. Lidé, většinou automobilisté,
začali mít své ulici zase rádi. Přestali na ně myslet jako na špinavý, hlučný,
neustále přeplněný zdroj problémů. Za velmi krátkou dobu se v megapolis, ve
které žije více obyvatel než v celé ČR, vyčistil vzduch a za pár let se dokonce
i do řeky vrátily původní ryby.
5) Trvale udržitelný ROZVOJ
Rozvoj průmyslové výroby, neustálý a nezbytný růst hrubého národního důchodu
- co když i to je jedna z mnoha ekonomických iluzí? Přečtěme si znovu Schumachera
(Small is beautiful).konkrétně kapitolu nazvanou Buddhistická ekonomika.
Buddhisté tvrdí, že práce umožňuje člověku využít a rozvíjet vlastní schopnosti,
práce pomáhá v duchovní cestě překonáváním egocentrismu tím, že člověk pracuje
na společném díle, a práce vytváří zboží a služby, které jsou zdrojem příjmů,
nezbytných pro vlastní existenci. Buddhisté vidí podstatu civilizace nikoliv
v rozmnožování potřeb a zvyšování konzumace, ale v očišťování lidské povahy.
Práce je pro ty, kteří ji vykonávají, a v konečném důsledku i pro ty, kteří
užívají takto vzniklých výrobků, požehnáním. Materialista se zajímá o zboží,
buddhista se zajímá o osvobození.
Buddhismus je ale velmi tolerantní světonázor a není proti fyzickému blahobytu.
Není to podle něj bohatství, co stojí v cestě osvobození, ale připoutanost k
tomuto bohatství, není to potěšení z příjemných věcí, ale touha po nich, co
brání lidem být šťastní a svobodní. Proto je základem buddhistické ekonomiky
prostota a nenásilí. Jinak řečeno, podivuhodně malé prostředky vedou k mimořádně
uspokojivým výsledkům. Mimochodem, přál bych vám popovídat si s japonským nebo
barmským řemeslníkem, jehož výrobky jsou maximálně účelné, ale také navýsost
krásné, a který , čím je starší, tím je i lidsky moudřejší.
Moderní ekonom je zvyklý měřit životní úroveň množstvím roční spotřeby: věří,
že ten, kdo spotřebuje více, je i šťastnější. Buddhistický ekonom by rád dosáhl
maximálního blahobytu s minimální spotřebou: ví, že čím méně času člověk spotřebuje
například na výrobu a tvorbu oděvu, tím více času zbude na tvůrčí činnosti a
zábavu.
Z jeho hlediska je např. oděvní návrhářství, svět vysoké módy a každoročních
nových kolekcí, nebo výroba látky, která se musí rychle obnosit, aby bylo nutno
koupit novou, nesmyslné. Moderní ekonomika považuje spotřebu za cíl a výrobní
činitele - půdu, práci, kapitál - za prostředky. Její svět je tedy plný tlaků,
napětí. Ve světě buddhismu lidé uspokojují své potřeby v té nejskromnější míře,
a tak neohrožují jiné: činí dobro. Vyrábí se z místních zdrojů pro místní potřeby.
Zatímco západní ekonom se chlubí tím, že dokáže na trh v Praze dovézt „lacinější“
brambory z Nového Zélandu a že pomeranče jsou levnější než domácí jablka, pro
buddhistu, který je schopen vidět i vnější souvislosti (dopravní náklady a jejich
vliv na životní prostředí), je to neúspěch. Zatímco západní ekonom ctí jen výsledky,
a neohlíží se na to, kolik nerostného bohatství vyplýtvá a živého zničí, buddhista
uctívá všechno živé i neživé: zvířata, stromy, krajinu.
Mimochodem, i západní varianta alternativního přístupu k práci, LETS systémy,
je dokladem o nutné změně postoje, nejen k tomu, čemu říkáme práce.
Tři pozitivní příklady
(jak se dá vyřešit neřešitelný problém)
Ray Anderson je druhým největším výrobcem průmyslových podlahových krytin v
USA, takových těch jakoby koberce, které se používají v hotelích, v letištních
halách atd. Tyhle „koberce“ se samozřejmě vyrábějí z umělých hmot, přesněji,
z ropy. Tedy značně znečišťující surovina i značně na prostor náročná výroba.
Ray Anderson se před dvěma lety, když si přečetl knih Paula Hawkena Ekologie
obchodu, rozhodl ukončit závislost své společnosti na ropě. Jeho společnost
vyvinula naprosto nové druhy krytin z recyklovaných surovin a samy koberce jsou
také dokonale recyklovatelné. Tedy žádné znečištění, žádný odpad. Navíc se snaží
přesvědčit zákazníky, aby si koberce jen pronajali, a až bude opotřebovaný,
tak ho vrátí výrobci, který ho zrecykluje a dostanou nový. Jinými slovy, z Andersona
je dnes trvale udržitelný průmyslník.
Řeknete si, že na rozdíl od vás má Ray Anderson možnost takovou změnu prosadit.
Jenže jde o to, že udělal, co mohl udělat. A na světě neexistuje člověk, který
by byl bez jakékoliv možnosti cokoliv kolem sebe změnit. Musíme se zbavit ideje,
že sami nic nezmůžeme.
V roce 1972 se rodilý Bangladéšan Muhammad Yunus, profesor na univerzitě v USA, rozhodl vrátit do své hladomorem zpustošené vlasti.V roce 1996 přednesl na Světovém fóru v San Francisku strhující referát, popisující jeho dlouhodobý ekonomický experiment, který začal s jednoduchou hypotézou: Chudí lidé v Bangladéši, pokud se jim poskytne malá finanční půjčka na nízký úrok, budou schopni za několik let půjčku vrátit. Čtyřicet dva lidí v jedné malé vesnici dostali každý 27 dolarů. Za rok peníze do centu vrátili a v rámci svých možností už podnikali, takže nikdo z nich už neměl hlad. Pak dostali půjčku obyvatelé dvou vesnic, pak pěti vesnic. Muhammad Yunus dva roky přemlouval banky, aby přispěly na program, který by poskytl půjčku padesáti, nebo stu vesnicím. Nakonec jednu banku našel, program se rozjel, je velmi úspěšný, a Grameen Bank je dnes celosvětově uznávaná za přínos k řešení ekonomických problémů třetího světa. Nakonec si vesničané založili vlastní banku, a dnes, po dvaceti letech, je v projektu zapojeno 36 000 vesnic a banka s dvanácti tisíci zaměstnanci půjčila peníze na stavbu domku a začátek podnikání více jako dvěma miliónům vesničanů.
Již několik let získávají bývalí rybáři z turistického „průmyslu“ pozorování velryb 10x více zisku než by získali, kdyby velryby lovili.
Pokud bych to, co jsem chtěl naznačit, měl „filosoficky“ a teoreticky shrnou,
mohlo by to vypadat asi takto:
Zrození. Dnes již víme, že první minuty života novorozence jsou pro jeho další
emocionální rozvoj naprosto zásadní a určující. Je prokázáno, že většina kriminálních
činů je páchána stále stejnými delikventy, a naprostá většina z nich byly děti
nechtěné, nebo ty, které strávily první měsíce svého života v ústavech. I my
jsme takoví jací jsme právě proto, že jsme ve velké většině byli zrozeni do
oslepujícího světa nemocnic a k mamince jsme se dostali jen na dobu kojení.
Pojďme změnit sebe a svět tím, že změníme způsob, jakým se rodí naše děti.
Výchova a vzdělání. Dnes již víme, ža každé dítě je génius, a že naše typy škol,
pocházející z 19. století, v dětech přirozenost a talent spíše ubíjejí, než
rozvíjejí. Víme, jak rozhodující je, jestli bude dítě vyrůstat v prostředí plné
lásky, pohlazení, tolerance, podpory, pochvaly. Už dokonce dokážeme jednoduše
odstranit poruchy učení a v chování (a spoustu následných zdravotních i psychických
potíží v dospělosti), odstraníme-li jejich příčiny: traumatické zkušenosti z
dětství a ze školy. Pojďme změnit sebe a svět tím, že změníme způsob, jakým
vychováváme sebe i své děti.
Úmysl. Dnes již víme, že začne-li člověk pozitivně uvažovat, změní postupně
způsob, jakým vidí svět. Přestane být nemocný. Objeví v sobě toleranci, umění
naslouchat, laskavost a schopnost vychutnat každý okamžik. Jeho úmysly začnou
být pozitivní. A na správných místech začne potkávat ty správné lidi, informace,
návody k řešení, způsoby jak být šťastný. Dlouhodobý jógín vegetarián je přirozeně
hlubinný ekolog. Pojďme změnit sebe a svět tím, že začneme myslet, mluvit a
jednat pozitivně.
Náš svět je totiž takový, jakým ho vidíme. Vnímáme-li ho jako problém, máme
problém (a stažené tělo plné adrenalinu, neschopné problém vyřešit, frustrované
dalšími narůstajícími a neřešitelnými problémy, následně tedy nemocné atd.).
Pokud ale dokážeme změnit způsob, jak svět vidíme, pokud začneme svět a život
vidět jako radost a zázrak stvoření, změníme nejen svůj postoj ke světu, ale
následně i svět samotný.