Jak tak sleduji vývoj domácí politiky, nejen té vrcholové, stále častěji myslím
na teorii Terrence McKenny o tom, že čas se zrychluje.
Také jste si toho všimli? Zatímco mlýny boží spravedlnosti mlely našim dědům
celé životy, a ještě to nestačilo, naši otcové se již dočkali konce svých ideologií,
a my jsme svědky toho, jak končí jedna politická epocha po sedmi letech. Zatímco
stále zvyšující se rychlost (života, dopravy, přenosu informací) byla (stále
je) jedním ze základních průvodních znaků a téměř symbolem (konce) industriálního
věku, dnes žije stále více z nás v reálném čase (real time) - pomocí počítačových
a družicových systémů jsou např. banky (burziáni, makléři, akcionáři, novináři,
politikové, ale také hackeři) rychlejší než ta nejrychlejší letadla a dokonce
i zvuk - jsou stále a všude teď a tady. Zároveň na burze v Tokiu, v Londýně
i v New Yorku. Koncept (zvyšující se) „rychlosti“ pro ně přestal platit. Dostali
se „za“ rychlost. Mimo. Anglicky „beyond“.
McKenna tvrdí, že historie je řada do sebe zapadajících rezonancí a každý z
těchto cyklů trvá pouze 1/64 doby trvání předchozího cyklu. Jednoduchým výpočtem
lze dojít k číslům, která dokazují, že asi před 4300 lety začal, spolu s historií
lidstva, jak ji známe, další cyklus, na jehož konci, právě v roce 1945 (McKenna
symbolicky počítá den svržení atomové bomby na Hirošimu), začal sedmašedesátiletý
cyklus, který právě žijeme. 384 dnů před jeho koncem začne další cyklus, šest
dní před jeho skončením další, hodinu a třicet pět minut další, a minutu šest
vteřin další. Jinak řečeno, trvá-li vesmír 72 miliard let, pak se polovina jeho
vývoje odehraje v posledních třiceti sekundách jeho existence. Že to zní ztřeštěně?
Skutečně?
Jen si uvědomte, jak se zrychluje vývoj nejen počítačových čipů (naši dědové
jezdili do Průhonic na celodenní výlet). Jak se technologicky propojují kontinenty,
jak rychle houstne neuronová virtuální (internetová) síť. Jen si vzpomeňte,
co se časově děje, když vaříte vodu. Ne že by měl skončit svět - co když se
jen jeho nehmotná část transformuje do jiného stavu (mám na mysli stejný přechod,
jaký prodělá voda, když se při sto stupních změní v páru). McKenna (stejně tak
jako Mayové a Aztékové, kteří kdoví jak došli ke stejnému datu) doufá, že lidstvo
vystoupí z trojrozměrného prostoru a času.
Vraťme se ke každodenní politice. Je stále jasnější, že předsedové vlád či stran
nemohou řídit či změnit makroekonomický (monetární, sociální aj.) systém. Jsou
to jen údržbáři (v tom lepším případě) nebo opraváři či dokonce jen hasiči.
Jen si vzpomeňte na Moravce, Čadka, Kalvodu nebo Libora Nováka, jak rychle se
jim tehdy tak drobné podvůdky bumerangově vrátily. Je stále jasnější, že podvodníci
(a ti, kteří si prostě co nejrychleji chtějí sobecky a krátkozrace nahrabat
sami pro sebe) to budou mít stále těžší. Jinak řečeno, když do (pro nás zatím
myšlením neuchopitelného) proudu proudů energií zavedeme nějaký protiproud,
způsobí to malý dočasný chaos, ale s tím, jak se časová řeka před svým ústím
černé díry zrychluje a mohutní, turbulence rychle opadnou, a co se zdálo být
chaosem, je jen drobným chvilkovým a stále kratším vírem, který své aktéry stáhne
pod hladinu.
Na počátku bylo slovo. To slovo ale byla vibrace Každý z nás je „slovo“ (tvrdí
McKenna), skládající se ze 700 miliónů znaků (DNA), a to slovo se stává tělem,
když se spermie a vajíčko utvoří zygotu a texturální poselství DNA se začne
ukládat do hmoty. I tohle načasování je dokonalé: stojíme na počátku možnosti
dekódovat lidský genom. Co když konečným výsledkem bude, že se tělo stane „slovem“
(vibrací)?
Buddhisté a mystici všech věků (stejně jako novodobí jógíni, vegetariáni, vipassánoví
a zenoví meditátoři, a uživatelé psychotechnologií, floatačních van či nadšení
tanečníci transovních nocí) dobře vědí, jak je pro lidské vědomí destruktivní
lhát a podvádět. Co když každá lež je takový malý protivír v zatím obvyklém
chaosu myšlení obyčejné mysli? Co když ony zatím nevysvětlitelné jevy (neuvěřitelné
možnosti lidského těla v rámci rozšířeného vědomí, spontánní vyléčení, chůze
přes oheň, schopnost hledat vodu a diagnostikovat a léčit prostýma rukama, ale
také kruhy v obilí atd.) jsou jen stále častější příznaky měnícího se paradigmatu
doby? Své mozky využíváme prý jen z 10%. K čemu je připraveno těch zbývajících
90%?
Co když jsme svědky a zároveň aktéry počátku zániku stranických demokracií,
států, vlád, hierarchické struktury institucí a společností atd.? Z tohoto hlediska
je vše, co vypadá jako chaos a krize, prostě součástí výše zmíněného přechodu
do jiného stavu. Z tohoto hlediska žijeme výjimečnou dobu a koukejme si ji užít.
Třeba se dosud nepoučitelné lidstvo konečně začne chovat jako génius (a ono
na to, stejně jako každý z nás, vrozeně má). Génius dělá chyby, ale blbec je
opakuje. Držme si klobouky, dámy a pánové, a surfujme dál: vlna času se zrychluje,
ale pracuje pro nás