Jiné nástroje
Vysoké frekvence v malých dávkách
jsou pro naše těla jakýmsi zvukovým vitamínem C.
Alfred Tomatis
Je tedy jasné, že „jiná“ hudba vyžaduje „jiné nástroje“ a naopak, jsou to právě „jiné nástroje“, které nám umožnily objevit, slyšet a provozovat „jinou“ hudbu. Jedním z oněch téměř zázračných a námi Evropany až nedávno objevených zdrojů léčivých zvuků jsou tibetské znějící mísy. Proč má jejich zvuk na nás tak hlubinný efekt? Jak na ně hrát? Jak je vybírat?
Tibetské mísy
Každý zvuk je hudba. Každá hudba je mantra. Mantra je základ všeho zvuku.
Koncem 60. let objevili zápaďané v himálajské oblasti zpívající mísy. Kruhové kovové nádoby různé velikosti, některé lesklé a hladké, jiné matné, některé zlaté, jiné téměř zčernalé. Všechny však, když se do nich udeřilo paličkou, vydávaly neuvěřitelně bohatý zpěvný zvuk.
Původ znějících mís je záhadný a nejistý. Zvuk při svých rituálech se velmi intenzivně používal v původním šamanismu bön. Jeden lama v klášteru Curphu proto na otázku Evropana před lety prohlásil, že otázky na původ mís by se měly položit spíše nějakému bönpovi, že mísy se v buddhismu samotném předtím nepoužívaly.
Ví se, že použití zvuku a mís je drželo jako velké tajemství. Jedno tibetské rčení říká, že „Ten, kdo pozná tajemství zvuku, pozná tajemství Vesmíru.“ Člověk, který uměl pracovat se zvukem, uměl tedy léčit, byl velmi mocný a vážený. Když se dnes zeptáte kohokoliv v Himálaji, jestli slyšel něco o zpívajících mísách, nebo jestli se zeptáte přímo Tibeťana, jestli někdy na mísy hrál, odpovědi budou vždy negativní. Existují staré fotografie oltářů, na kterých jsou kovové nádoby ve tvaru mís, ty se prý ale používaly jen jako nádoby na jídlo a na obětiny. Jestli to jsou jen nádoby, proč tak zní? Kdo je vyrobil? Všechny náznaky vedou zpátky k šamanům.
Především, existují stejně staré zmínky o kočujících kovářích. Vyráběli tito řemeslníci mísy jen tak, sami pro sebe, nebo si je objednávali mniši, kteří měli znalosti o zvuku a tvarech nádob produkujících určité zvuky? Výroba této slitiny vyžaduje znalosti a dovednosti, které dnes neumíme napodobit...
Existuje také teorie, že mísy vyráběli sami mniši. Bönpové byli jakýmisi asijskými
alchymisty a byli si vědomi harmonických vlastností znějících kovů. Zpracovávat
slitiny pro výrobu zvonů a znějících nástrojů uměli i staří Číňané prokazatelně
už v 6. století př. Kr. Proč je ale tedy používají prostí lidé jako nádoby na
jídlo?
Mísy jsou podle tradice vyrobeny ze sedmi kovů, z nich každý symbolizuje kov
jedné planety:
Zlato symbolizuje Slunce, stříbro Měsíc, rtuť
Merkur, měď Venuši, železo Mars,
cín Jupiter a olovo Saturn. Každý kov produkuje
určitý zvuk, včetně harmonických tónů a dohromady pak vytváří výjimečně znělý
a bohatý zvuk zpívajících mís. Přesné poměry jednotlivých kovů se mísu od mísy
různí, a zdá se, že ne všechny mísy jsou skutečně ze sedmi kovů. Říká se, že
pravé tibetské mísy obsahují více stříbra a cínu a nejsou tak lesklé jako mísy
z Nepálu, které září více zlatěji.
Tibeťané tvrdí, že ve zvuku mísy zní zákony vesmíru. Vypadá to, že asi mají pravdu. Jsme totiž „děti hvězd“ i v tom smyslu, že v krvi každého z nás koluje několik gramů železa. Železo, jak těžký prvek, ovšem nevzniklo na naší planetě, ale při výbuchu supernovy, ze které pak vznikla hmota našeho Slunce a jeho planet, včetně Země. Když rezonuje železo obsažené ve slitině mísy, rezonančně skutečně rezonuje také v naší krvi, v našem těle. „Ladí“ nás na principy vesmíru.
Vysvětlení různého obsahu různých kovů ale může být jednodušší: potulní kováři s sebou někdy neměli k dispozici všechny kovy, spíše používali ty, které nalezli v tom kterém údolí. Hory Himálaje jsou na rudy bohaté, proto se tam asi rozvinulo spíše zpracování kovů než keramika.
Jak se asi mísa vyráběla? Roztavený kov byl nalit na plochý kámen a nechal se ztuhnout v kovovou desku. Ta pak byla vyklepávána kladivem do tvaru mísy a pak broušena pískem. Nakonec byly některé mísy označeny nebo zdobeny. Zákazník si pravděpodobně objednal mísu s konkrétním zvukem nebo jinou kvalitou. Výrobce asi nabídl celou sadu mís s podobným ale přece jen v detailech a jemných harmonických tónech lišícím se zvukem a zákazník si vybral tu svou. To by vysvětlovalo, proč je ještě i dnes v oběhu tolik mís, přestože se ty prvé nefalšované již téměř padesát let nevyrábějí.
Jiná teorie tvrdí, že mísy byly posvátné předměty a každý klášter jich vlastnil značné množství. Obětní dary musely „dobře znít“ (musely mít správné vibrace) a tak byly ukládány do znějících nádob.
Mísy prý v Tibetu používali jen mistři zvuku jen při tajných rituálech, jen v soukromí a dokonce ani ne pro jiné mnichy. Dodnes je zakázáno o nich a rituálech s nimi i hovořit. Pomocí zvuku se prý dá kontaktovat s duchy planet, podzemí, královstvím Aghartou a Šambalou, zemským centrem nesmrtelných.
Zvuk vyluzovaný hudebními nástroji vytváří protipól k niterným zvukům, které člověk slyší, je-li v absolutním tichu, říkají Tibeťané. Dokáže-li ztlumit zvuky vůkolního světa, uslyší šumění krve, tep vlastního srdce. Zkušení mniši a jógíni prý dokonce slyší i vibrace jednotlivých orgánů a tkáňových procesů svých těl. Tibetská hudební teorie pak velmi podrobně popisuje zpěvné, tlučivé, vřeštivé, pichlavé a ohlušující zvuky a hovoří o tom, že zvuky nástrojů orchestru vytvářejí protipól zvukům lidského těla a přírody. Hukot napodobují zvuky mušlí, tlukot zvuky bubnů, dunění zvuky velkých bubnů, jekot zvuky činelů, zvonění zvonů a mručení zvuku šalmají.
V roce 1983 spolupracovala skupina herců a hudebníků na divadelním projektu, při němž zesilovali a reprodukovali zvuky srdce a oběhu krve v rámci projektu, který nazvali „Slyšitelná cesta tělem.“ Člověk, který pak toto představení viděl, poznamenal: „To, co jsem slyšel, byly zvuky tibetského chrámového orchestru.“
Jak mísy fungují
Každý atom bez přestání zpívá svou píseň, a to je ten tón,
který vytváří jemnější nebo hustší formy větší nebo menší hustoty.
Lama Govinda
Vypadá to, že zvuk mísy synchronizuje mozkové vlny a hemisféry a dodává pocit
zklidnění a uvolnění. Existují teorie, které tvrdí, že neurčité frekvence, tak
bohaté na alikvótní tóny, masírují buňky a pomáhají tělu a jeho jednotlivým
orgánům opět nalézt svou původní, přirozenou frekvenci. Mimochodem, v některých
nemocnicích v USA se s velkým úspěchem napomáhá rychlejšímu srůstu zlomených
kostí právě zvukovými vibracemi. Učení bön píše o tisíci typech terapeutického
využití zvuku.
Mísy (stejně jako gongy a jiné kovové nástroje) pomáhají obnovit harmonické
frekvence a stimulovat tělo. To se vyladí na harmonické frekvence mísy, zesílí
tak svou energii a je pak schopno znovu navodit nenarušenou původní frekvenci
zdravých orgánů.
Když srovnáváte větší počet mís, je zřejmé, že existují v nesčetném počtu různých tvarů a výsledných zvuků. Většina z nich je, pokud se týče barvy, více či méně zlatá. Jsou kulaté, ale liší se svou hloubkou. Některé jsou nízké ale velmi široké, jiné kulaté a hlubší. Některé mají širší základnu a existují i velmi nízké mísy s velmi široký plochým dnem. Některé mísy mají dokonce tvar poháru. Ty jsou ale velmi vzácné. Síla stěn i tvar mísy se kus od kusu liší.
Zvuk je ovlivněn tvarem a tloušťkou materiálu stejně jako sílou a tvarem hrany mísy. Na barvě mísy nezáleží. Existují mísy, které mají na vnějším okraji zbytky laku nebo glazury, ale ty se zvukem také nemají nic společného. Koupíte-li si ale zašlou mísu a vyleštíte ji, zvuk ovlivníte. Leštěním totiž odstraníte tenounkou vnější vrstvu, která se neustále obměňuje.
Mnohé mísy jsou nějak ozdobeny, například vzorky hvězdiček, teček nebo lístků. Někdy je na vnější straně mísy nápis. Obvykle je to jméno majitele mísy v písmu devangiri, které se používá v Nepálu. Někdy je nápis i v tibetštině, a označuje jméno majitele nebo název rituálu, ke kterému je určena. Nápisy v devangiri naznačují, že tyto mísy byly vyrobeny v Nepálu, ale říká se jim „tibetské“, protože i tyto mísy prodávají někteří Tibeťané, žijící v Nepálu. Některé mísy mají kolem svého obvodu rýhu či dvě, snad označují znalcům rozsah alikvótů.
Některé mísy, zvláště ty s ozdobenými okraji, mohou reagovat jako fontánové
mísy. Když je naplníte vodou až po zdobný kruh a udeříte do nich paličkou, nebo
je třete okolo, z hladiny začnou tryskat jedna nebo více malých fontán. Někdy
se na hladině vody objeví tvar hvězdy, která se pak promění ve fontánu uprostřed,
je to tzv. hvězdná mísa.
Dnes už dokážeme nahrát a prozkoumat vlny, které produkuje znějící mísa. Bylo
zjištěno, že zvuk mís je, co se týče snah o změření jednotlivých tónů ladičkou,
většinou nezměřitelný, protože osciluje, kolísá, mezi dvěma, třemi nebo více
základními frekvencemi. Jinými slovy, na rozdíl od naprosté většiny evropských
hudebních nástrojů základní zvuk mísy neslyšíme, je velmi potlačený, zato ale
zní najednou dvě, tři, čtyři roviny harmonických tón, tedy alikvótů od onoho
základního zvuku. Podobně bohaté a tak slyšitelné produkce harmonických tónů
lze docílit snad kromě fujary, jen u tzv. monochordu.
Navíc mezi mnoha jinými druhy zvukových vln mísy produkují vlnové vzorce, pulsace (rázy), které jsou totožné s vlnami, jaké produkuje náš mozek. Takové mísy pak pomáhají dosáhnout hlubokých stavů relaxace a otevření vnitřního prostoru.
Informace jsou v mozku přenášeny v síti neuronů pomocí impulsů. Přenosy mají díky elektrochemické povaze buněk charakter velmi rychlých vln. Každý z miliard neuronů lidského mozku může být propojen s dalšími neurony až statisíci spojeními. Lidský mozek má nekonečné možnosti. Možná právě zvukové stimulace mozkovým vlnám tak podobných frekvencí tibetských mís stimulují neurony k vytváření většího počtu propojení. Je-li tomu tak, pak to ve skutečnosti znamená, že se tak, kromě již zmíněných přímých terapeutických účinků, rozšiřuje vědomí.
Jak si mísu vybrat?
V rukou každého člověka mísa zní jinak. Navíc se každý okamžik po okamžiku měníme, jak fyzicky, tak duchovně. Některým lidem mísy znějí déle, jiným rychle zmizí vyšší tóny a zůstanou jen ty hluboké.
Nehledejte proto hezké nebo škaredé zvuky v tom obvyklém slova smyslu. Zvuk každé mísy je neopakovatelný a ojedinělý, ať už vychází z mísy, která je malá, neatraktivní, nebo z mísy, která je velká a nádherná. Mísy se prodávají na váhu, těžší mísa je tak dražší, a ceny se mění.
Způsobů, jak si mísu vybrat, je také víc. Některým lidem stačí mísu jednou slyšet a hned vědí, že je to ona. Rychle se rozhodnou. Jiní si nejsou tak jistí, ale stejně by se rádi rozhodli intuitivně.
Běžně dostupné, zlatavé a soudkovité, nebo talířovité mísy různých velikostí (viz obr.), poslouží terapeutickým účelům harmonizace člověka, jeho těla a mysli, stejně dobře jako ty nejdražší či nejvzácnější. Pokud vám jejich zvuk bude příjemný, pokud mísu snadno roztočíte paličkou dokola, nemůžete nic zkazit. Každý úder paličkou do mísy, kterou budete mít položenou na své ruce, vás intenzivně zharmonizuje a zklidní (pokud se mentálně neuzavřete). Dejte na svou intuici ale nepřežeňte to s délkou hry, zvláště v počátku – když máte rádi banány, taky si dáte jeden dva, a ne tři kila. Hrajte jen několik minut denně, a pokud máte mísu výhradně k léčebným účelům a vaše zdravotní komplikace za měsíc či dva odezní (nespěchejte, mísa je katalyzátor, spouštěč změn, dejte pak svému tělu čas srovnat co bylo nevyrovnané), poté hrajte jen preventivně, kdy vás „to“ napadne.
Pokud se pak rozhodnete přikoupit druhou nebo třetí mísu, nebo dokonce vícero mís, vezměte si k nákupu pro porovnání i tu mísu, kterou už vlastníte (aby se doplňovaly). Není třeba vybírat své sestavy podle velikosti a je téměř nemožné sestavit jakýsi orchestr podle západních kritérií. Jasný průrazný zvuk mísy produkuje „harmonie“, které jsou jiné než ty, na které jsme zvyklí. Při úderu na dvě nebo tři mísy okamžitě objevíte docela nové, jiné roviny zvuků a pulsací. Například Mirek Šimáček postupně z několika set mís sestavil několik sestav mís, a Mitch Nur má několik sestav, kdy každá místa v jednom celku je vyladěná jen a přesně jen na svůj celek a v rámci sestavy pak nejlépe a nejúčinněji zní. Tam beze zbytku platí zákony synergie: celek je víc než prostý součet jednotlivých částí.
Důležité je také mít na paměti, že mísa svým tvarem a produkcí zvuku symbolicky reprezentuje ženský princip, zatímco úder, a hlavně palička, zase mužský princip. Při citlivé hře může hráč (či hráčka) velmi efektivně napomoci sjednocení protikladů ve těle svém nebo v tělech a myslích posluchačů či klientů.
Paličky
Na mísy se dá hrát několika základními způsoby. Základní paličkou, kterou budete potřebovat, je dřevěná palička, nejlépe z tvrdého dřeva. Měkké dřevo ale také poskytuje některé výhody. Mitch objevil, že např. paličky z osiky vydají zvláště na velkých mísách zcela jiný zvuk než paličky z obvyklého tvrdého dřeva. Druhou základní paličkou může být palička, jakou se hraje na gong, tedy palička s hlavicí z filcu nebo tvrdé plsti. Velikost paličky závisí na velikosti mísy, ale i to se musí spíše vyzkoušet a neexistuje na to pravidlo. Vždy je to ale otázka pokusů a omylů, jedna palička bude znít nádherně, jiná, podobná, docela jinak. Jedna mísa bude lépe znít s tvrdší paličkou, jiná zase s měkčí.
Dá se ale usuzovat, že úder velkou paličkou rozezní bohatým plným zvukem lépe velkou mísu, a malé mísy zase nejlépe rozezní menší paličky. Pro každou mísu ale můžete používat různé paličky. Každá rozezní mísu jinak, od základních až po harmonické tóny. Kromě paliček filcových, plstěných, korkových, a dřevěných, obtočených provazem nebo potažených jemnou kůží či s nataženou gumou z duše bicyklu, můžete na mísy hrát i vlastní rukou - prsty, nehty, spodní částí dlaně.
Máte-li rádi experimenty, vyzkoušejte cokoliv, čeká vás řada příjemných překvapení. V každém případě se vyplatí mít i pro jednu mísu více různých paliček. Jde o to, že dřevěnou paličkou ze své mísy vyloudíte jiné tóny, než když mísu rozezníte paličkou potaženou kůží, nebo z měkčího dřeva, nebo filcovou paličkou.
Druhý základní způsob, jak z mísy vyloudit bohaté tóny, je točit paličkou kolem dokola okraje. Dostanete tak podobný zvuk, jako když točíte vlhkým prstem po okraji sklenice. Paličkou obtáčejte vně kolem hrany mísy ve směru hodinových ručiček (Tibeťané říkají „Od narození ke smrti a ne naopak“) právě tak rychle a silně, abyste z mísy vyloudili nejprve základní bohatý zvuk, který postupně přejde ve zvuk daleko vyšší. Mísa se rozezní jedním táhlým zpěvavým tónem: odtud také pochází její název - zpívající mísa. Podle některých autorit právě takto mísy používali někdejší himálajští šamani.
I při tomto způsobu mísu rozezníte pomocí dřevěné paličky. Je lépe používat na menší mísy menší paličky, velké mísy však malou paličkou rozezníte jen velmi obtížně. Vibrace okrajů mísy jsou tak silné, že se vám palička rozeskáče a ozve se nepříjemný rachotivý či pištivý zvuk.
Můžete se tomu vyhnout několika způsoby. Přitlačte pevněji paličku k okraji mísy, nebo zpomalte otáčení, nebo příště použijte větší paličku. Chce to cvik, trpělivost a soustředění. Výhodné jsou paličky stejného tvaru jako jsou tlouky v hmoždířích. Některé velké mísy se dají rozeznít také tak, že budete paličkou jezdit po okraji tam a zpátky na jednom určitém místě. Rád používám i smyčec, kterým se dá vyloudit z mís jednotlivé vrstvy alikvótních tónů. I některé velké a jinak hluboce znějící mísy jsou schopny takto vydat překvapivě čistý vysoký alikvót.
Na výsledný zvuk má ale vždy vliv to, jakou silou tlačíte na mísu paličkou
a jakou rychlostí paličkou kolem okraje mísy kroužíte. Musíte zvládnout intuitivně
rozeznat, kdy zrychlit, přitlačit atd. Typický pronikavý zvuk, který takto vyloudíte,
vzniká díky tomu, že rozvíjíte a dále posílíte některý harmonický tón.
Je tedy jasné, že je dovoleno téměř cokoliv, nezapomeňte ale na pokoru: mísy
nejsou bicím nástrojem, jsou to posvátné zdroje zvuku a tak se k nim také chovejme.
Umění naslouchat (nejen) mísám
Nejprve se zklidněte, třeba jen tím, že si uvolněně sednete. Pak držte mísu v dlani, a lehce, nejlépe filcovou, nebo větší dřevenou paličkou o hranu rozezněte. Naslouchejte se zavřenýma očima. Nejprve zkoumejte zvuk v celku, zvedněte ruku s mírou nad úroveň uší, poslouchejte zvuk mísy kousek nad zemi a ve výši člověka, v rohu, nad hladkým povrchem nebo nad hranou koberce.
Nebo udeřte do mísy kterou držíte ve výši svého pupku, a až se naplno rozezní, pomalu táhněte mísu podél svého těla nahoru, ke krku, a podél brady, nosu a čela až nad svou hlavu. Zkuste také naslouchat míse tak, že ji budete umisťovat blízko různých částí nebo do různých vzdáleností od svého těla. Všímejte si rozdílů. Poslouchejte, jak se zvuk neznatelně, ale slyšitelně mění vlivem vašich energetických center, čaker. (Více viz rámeček). Až se tak se zvukem mísy seznámíte, začněte naslouchat (ale jen pro potřeby dalšího sluchového cvičení, hudba a zvuk by se vždy měly poslouchat spíše srdcem a tělem než myslí a rozumem) více analyticky. Naslouchejte jednou jen hlubokým tónům, jindy jen těm vysokým. Po úderu filcovou paličkou po chvíli jemně přiťukněte mísu dřevěnou, abyste přidali právě jen ony nejvyšší frekvence – jak se zvuk barevně mění?
Než začnete rozeznávat jednotlivé tóny a zkoumat jejich podstatu, je dobré připomenout si, že zvuk má podobu vln. Snažte se při naslouchání rozeznat pulsaci jednotlivých tónů. Tepe nižší harmonický tón rychleji nebo pomaleji než dominantní základní tón? Doplňuje se jejich puls, nebo je jejich rytmická harmonizace složitější a obtížněji měřitelná? Tyto zvukové „naslouchací“ experimenty se velmi dobře provádějí ve skupině lidí, kteří sedí v kruhu. Na povel jednoho všichni zahrají a poslouchají, jak se pulsace jednotlivých mís vzájemně ovlivňují. Pro mnohé je pak velkým překvapením zjištění, že stačí, aby člověk „myslel“ na něco negativního a zvuk a hlavně pulsace jsou jiné. Pak stačí požádat jednoho člověka, aby jen v mysli kruh přerušil, a všichni slyší, jak se zvuk v tom místě jakoby propadne a radikálně změní svou pulsaci.
Pomocí koncentrace na jeden tón, a je-li třeba, i pohybu ruky nebo těla, je možné vnímat nejen rozdílné tóny, ale i rozdílné vlnové vzory zvuku mísy.
Zvukové vlny ale mají trojrozměrný charakter, viditelný např. na hladině, jako když hodíte oblázek do rybníka, nebo pozorujete spirály ve vířivce. I tento další rozměr zvuku lze uslyšet, ale jen když budete naslouchat celým tělem.
Nakonec je dobré přestat analyzovat a znovu naslouchat zvuku mísy jako celku. I když zvuk přestanete vnímat ušima, pokračujte v naslouchání „vnitřním“ uchem. Kam zvuk odešel? Co slyšíte v tichu? Jaký je zvuk vašeho těla? Jak zníte?
Zvuk můžeme pociťovat velmi různými způsoby. Zahrajete-li na mísu blízko těla,
ucítíte přímo vibrace, které prochází vaším tělem. Jedna mísa produkuje vibrace
spíše dlouhé vlny, jiná spíše jako vlny krátké. Zkuste tyto vibrace lokalizovat
a jakoby pozorovat, jak procházejí tělem. Lehněte si a položte mísu postupně
na různé části těla, žaludek, hruď, nebo dokonce hlavu, a pozorujte, různými
způsoby, jaký vliv má na vás zvuk mísy. Když sedíte, položte mísu na kolena,
stehna. I tak zaregistrujete různé druhy vibrací a pocitů.
Když udeříte na velkou mísu, můžete cítit vibrace v podobě pocitu tepla tak,
že budete pohybovat rukou poblíž okraje vibrující mísy. Vibrace se na hraně
rozeznělé mísy někdy dají vidět přímo. Jednoduchá cesta k mnoha těmto objevům
je naplnit mísu vodou. Začněte s malým množstvím a postupně přidávejte vody
více. Jsou-li uvnitř v míse vyznačeny nějaké kruhy, naznačují, kam až by měla
sahat hladina vody, aby se dosáhlo žádaného efektu. Znovu opakuji - experimentům
se meze nekladou.
Pozorujte vzory na vodní hladině – čím pravidelnější, tím je mísa kvalitnější. Možná, že vaše mísa je fontánovou mísou – při úderu filcovou paličkou se voda rozvíří a jako ve fontáně z ní začnou vystřelovat kapičky. Někdy mísa vydá při tření paličkou dokola typický zpívající zvuk dříve, je-li do určité úrovně naplněna vodou. Tím, jak budete přidávat vodu, zjistíte, jak zvuk ovlivňuje vodu a naopak. Zkuste vodou rotovat, udeřit na okraj mísy a pak mísu různě naklánět.
Máte-li po ruce více mís, pak samozřejmě objevíte další a další souvislosti.
Zmíním se jen o některých. Nejdůležitější je to, jak znějí mísy dohromady. Jak
znějí, jsou-li udeřeny ve stejný okamžik? Lze některý zvuk odlišit, znějí kontrastně,
nebo v harmonii? Neruší se navzájem (pokud znějí ve stejné vlnové délce), nebo
vzniká (zfázováním) nový, jiný zvuk?
Když budete pozorně naslouchat, možná objevíte pravidla, podle kterých se chová
zvuk, když se setkají vibrace dvou mís. Některé mísy mají zdánlivě stejný zvuk,
ale posléze zjistíte, že vaše pocity z vibrací mís jsou odlišné. Možná mají
jiné harmonické tóny.
Znovu opakuji, že tibetské zpívající mísy skýtají nekonečné možnosti experimentování jak s nimi, tak s jejich efekty na lidské tělo. To ovšem neznamená, že musíte experimentovat nepřetržitě. Mísa je něco, co byste si měli vychutnat a užít bez jakýchkoliv dalších motivů. Předpojatá touha po stálém experimentování může být sama o sobě překážkou. Nejste-li při experimentech trpěliví, o to déle vám to potrvá.
Jinými slovy to znamená, že nejlepší výsledky dosáhne ten, kdo nic nečeká. Otevřené srdce a otevřená mysl jsou ti nejlepší ukazatelé na cestách vedoucích dovnitř - jak dovnitř zvuku, tak dovnitř člověka samotného. Když něco uslyšíte, když s něčím experimentujete, buďte si toho vědomi, prociťujte to a pak to nechte být. Nepřisuzujte tomu nějaký zvláštní význam, nenechte se připoutat k nějakým závěrům. Pamatujte, že vše se mění a zvuk vás jindy bude ovlivňovat jinak. Většina jevů, které zažijete, se bude vracet, a pokud ne, alespoň si je užijete, aniž byste k nim byli připoutáni, a získáte tak prostor pro nové experimenty a objevy.
Terapeutické využití
Zpívající mísy mají na člověka nepopiratelný efekt. Když si to zopakujeme,
jsou to kovové zdroje dlouhých řad velmi zesílených alikvótních tónů, jsou zdrojem
i těch frekvencí, které „naše hudba“ našim tělům neposkytuje, a jejich kolísavé,
jaksi „nevyladitelné“ zvuky rezonančně provokují podobné zvukové vzorce frekvencí
tkání a orgánů našeho těla k optimálnímu průběhu. Jsou proto ve stále větší
míře využívány jako terapeutické nástroje. Vypadá to, že právě nenaladěné a
na alikvóty tak bohaté zvuky mís dodávají našim evropskou hudbou podvyživeným
tělům spoustu frekvencí, které nám už dlouho scházely. Naše těla okamžitě pookřejí.
Navíc, většina lidí hraje tak, že si mísu položí na levou ruku a šikovnější,
pravou rukou drží paličku, kterou na mísu hrají. Když pak člověk udeří na mísu,
její vibrace se, kromě obvyklého způsobu šíření vzduchem (a obvyklého způsobu
poslechu ušima) šíří vodou v buňkách těla (ruky, paže, hrudníku atd.). Možná
si vzpomenete na školu a zjištění, že voda vede zvuk třikrát rychleji než vzduch.
Harmonizující vibrace mísy se tak touto přímější cestou dostanou do těla hráče
a především pak do pravé hemisféry jeho mozku daleko rychleji, necenzurovány,
a tedy velmi efektivně.
Naslouchání zvuku mís je v každém případě radikálním ztišením a zklidněním.
Mimochodem, zjistilo se, že jakýkoliv rozhovor vždy zvyšuje krevní tlak, zatímco
naslouchání, kromě např. srovnání hladin neurotransmiterů, tlak vždy snižuje.
O skutečném původu a využití mís nevíme, a můžeme se jen dohadovat, co by asi na jejich dnešní využití řekli jejich původní výrobci (jsem ale přesvědčen, že by se smáli, až by se za břicha popadali). Šamanský způsob hry na mísy a používání zvuku k terapeutickým účelům byl jistě odlišný od toho našeho současného. Nebyl založen na intelektu nebo znovu objevených ideách, byl přirozený a zcela jistě podložen osobními zkušenostmi. Dnes už tak myslet a jednat jako oni nedokážeme, taky jsme daleko více ohlušeni, hůře slyšíme, a hudba či zvuk mísy pro nás není téměř božským zjevením (i když i nás okouzluje). Vše, co můžeme dělat, je nalézt svou cestu a poučit se co nejvíc z minulosti.
Každý, kdo se skutečně a upřímně zajímá o mísy, zjistí, že práce s mísou, nebo hra na koncertu, je dobrým úvodem do práce se zvukem vůbec. Někteří terapeuti organizují své přednášky a semináře, na kterých ukazují svou práci se zvukem a způsoby, jakým oni zvuk a mísy zkoumali. Na těchto seminářích se setkávají lidé se stejným zájmem a pracují spolu. Mnozí z nich si mísu pořídí a pokračují v objevech i doma.
Ještě později je možné to, co se člověk sám nebo na seminářích naučí, zkoušet aplikovat například na členech rodiny nebo přátelích. Pro proces učení je důležité mít dobrovolníky, kteří jsou připraveni říci, co cítí v každém stádiu terapie. Terapeut tak může získat neocenitelné informace o tom, co jím vyvolaný zvuk způsobil. V pozdějších fázích, ve styku se skutečnými klienty, už nebude příležitost se tak vyptávat. Mnozí lidé také nedovedou popsat, co cítí a dávají přednost terapii v tichu. Proto je také výzkum a cvičení s mísami a působením zvuku v terapii právě tak důležitý, jako terapie sama.
Jakmile se pomocí zvuku mísy naučíte rozeznávat různé vrstvy tónů, různě rychlé pulzace, začnete lépe slyšet a hlavně “naslouchat“ i jiným než „hudebním“ zvukům. Tak jako v případě nácviku zpěvu alikvótních tónů, jakmile je začnete slyšet ve zvuku mísy nebo ve svém hlase, zjistíte, že je slyšíte také ve zvuku motoru autobuse městské dopravy, ve větru či vodě řeky, v hlase zpěváka, který jste slyšeli tisíckrát, a nikdy vás nenapadlo, že tam má i „alikvóty“, ale i svého potomka nebo partnera.
Práce se zvukem, a zvláště se zvukem tibetských mís, je vždy naprosto bezpečná. Nemusíte vědět, kde který orgán je umístěn a s čím souvisí: vibrace budou rezonovat a zharmonizují přesně to, co je třeba, aniž hráč musí vědět, co a jak. Právě naopak, čím otevřenější je terapeut i ten, na kterém jsou mísy aplikovány, tím lepší výsledek. Na seminářích učím jen a jen poslouchat zvuk mís. Učit se rozeznávat drobná zakolísání a změny barev zvuků ve zvucích zvuků. Zjednodušeně řečeno – vlk (ega, racionality) se nažere (má svou dávku informací a má co zpracovávat), ale koza (těla a především mysli klienta) zůstane celá. Člověk se neblokuje a zvuk se dostane tam, kam se dostat má.